Autorem blogu je 
Fikce náhradního doručení, to je česká specialita a jedna z věcí, které spolehlivě vylučují, aby mohla být justice v této zemi pokládána za výkon spravedlnosti v materiálním smyslu.
Budiž předesláno, že není řeč o náhradním doručení, k němuž dochází v případě, že nelze adresáta zastihnout v místě jeho bydliště a zásilku není možné předat ani některé z dospělých osob, které tam s ním bydlí: taková fikce existuje leckde jinde a není na ní v zásadě nic špatného. Hovoříme o případě, kdy se doručuje na adresu, kde adresát nebydlí, případně bydlí, ale o doručovacím pokusu se nemá jak dozvědět, protože neobdrží oznámení, že k němu došlo. Něco takového zní absurdně již prima facie, a o absurditu se vskutku jedná: doručovat tam, kde vím, že adresáta nemohu zastihnout, případně mu neoznámit, že mu přišla zásilka a kde si ji může převzít, je nepokrytým popřením práva, resp. výsměchem jakékoli spravedlnosti. Přesto je to de lege lata nejen možné, ale v praxi i velice časté.
Historicky se nejedná o úplnou novinku. Povšimněme si, že nejlepší civilní procesní předpis, který v této zemi kdy platil, civilní řád soudní z r. 1895, takové doručování nedovoloval: naopak první komunistický občanský soudní řád z r. 1950, produkt právnické dvouletky, se s účastníky řízení nemazal
: k účinnému doručení veřejnou vyhláškou stačilo, že soudu nebyl pobyt účastníka znám, třeba kvůli tomu, že se žalobci nehodilo o něm soud informovat. Každý byl povinen přebírat korespondenci tam, kde si soud myslel, že bydlí, resp. kde byl přihlášen k trvalému, případně přechodnému pobytu: což je stav, ke kterému se právo velkou oklikou znovu vrátilo za demokratického
ministra Pospíšila. Přestože byla tato fikce postupně změkčována a v období zhruba 15 let po Listopadu 1989 vládly poměry podobné těm, které tu byly za monarchie a za I. republiky, tedy náhradní doručení jinam než do místa skutečného bydliště adresáta bylo vyloučeno, nikdy nebyla zrušena zcela.
Proč je fikce náhradního doručení tak škodlivá? Především proto, že k její implementaci je využívána Česká pošta, podnik, kde se komunistický rozklad a rozvrat převratem nezastavil, nýbrž naopak akceleroval. Poštovní doručovatel, to je osoba, kterou by každý z nás měl na potkání zfackovat, a ani tak by nebyly odčiněna všechna příkoří, která zaměstnanci pošty ve funkci doručujícího orgánu působí – snad by se dala zorganisovat jakási celonárodní akce nafackuj svému pošťákovi, cosi obdobného dávné zlaté sbírce vyhlášené po ruské okupaci. Na libovůli doručovatele totiž záleží, zda zazvoní na domovní zvonek a jestli vypíše oznámení, případně, je-li toto vytištěno počítačem, vloží je adresátovi do schránky: hledat zvonek nebo schránku je pracné, zejména v domech s velkým počtem bytů, a pokud to doručovatel nebo doručovatelka neudělá, adresát podle zákona stejně nemá možnost, jak se dovolat spravedlnosti: fingováno je nejen doručení, ale i vypsání a vhození lístku s oznámením, a adresáta tak stíhá nesplnitelné důkazní břemeno, negativní důkaz, že oznámení neobdržel.
Není příliš divu, že v konfrontaci s takto fungujícím státem se mnozí uchylují k pasivní resistenci a veškerou úřední korespondenci ignorují, v naději, že si jich úřady nebudou všímat, a nebudou zajímaví ani pro loupeživé exekutory, protože ti si, jako každý dravec v přírodě, vybírají za oběti nejslabší a nejzranitelnější kusy.
Jak vysvětleno, fikce náhradního doručení je pravým opakem a antithesí toho, jak by stát měl fungovat a se svými občany komunikovat: na řádném doručení každé úřední písemnosti záleží, a fingovat tak důležitý úkon jako doručování prostě nelze.
Zrušení této fikce proto musí být bodem č. 1 v programu každé justiční reformy, která by měla ambici vrátit poměry v tomto resortu tam, kde kdysi bývaly. Bohužel, nic podobného jsem v programech politických stran nezaznamenal, nejvýš populistické sliby omezit svévoli exekutorů, kteří jsou než posledním článkem v potravním řetězci státního mastodonta bezpráví, případně zajistit oddlužení: tedy řešit problém, který vůbec neměl vzniknout a jehož vinníkem je v řadě případů právě fikce náhradního doručení, umožňující vyrábět jako na běžícím pásu frapantně nespravedlivé exekuční tituly.
Komentáře
vyhláška nebyla doručena ani jemu, ani jeho zmocněncům v Československu (str. 22).
www.hs-liechtenstein.cz/.../
Bodejť... to by tak hrálo, aby drban soud k něčemu vyzýval a nutil ho dodržovat zákon...
www.psp.cz/.../s005003.htm
Komentuje vrchní policejní inspektor Zdeněk Bubník: "Po převratě (1918) byla taková konjunktura zločinů, že jsme byli prací přetíženi. Jeden případ sledoval druhý."
rozhlas.cz/.../...
na základě nějakých znalostí ale hlavně intuicí . . .
Nemyslím si, že to byl převrat. Průvodním znakem převratu je dlouhá příprava a pak bleskové provedení. Stal se opak - pokud vím, prakticky do poslední chvíle se tady počítalo s R-U, až když R-U se rozpadlo, republika vznikla jakousi proklamací - zase pokud vím, není zcela zřejmé, v kterém okamžiku republika vlastně vznikla. Vakuum, jakékoliv, i moci, je nestabilní a tak ho přirozeně někdo zaplní. Byl-li Bubník v té době vrchním policejním inspektorem, jeho slova myslím potvrzují jen to, co si myslím: Kdyby to byl PŘEVRAT, tak ten, nebo ti, kdo by ho vedli, by se myslím postarali i o to, aby zločiny byly rychle a přísně trestány. Byl to spíš nějak dlouhý a nějak řízený/neřízený zmatek. Konečně ke stejné situaci pak došlo v 1968 a 1989. (K mému dnes předešlému, 09:45: . . pomáhá, ne pomáhat . . )
Nicméně, gogo, myslím, že se míjíte s podstatou problému, jímž je absurdita toho, co tato fikce znamená. Příklad: Bydlíte v Úzké ulici 15, dříve jste bydlel v Široké 16. Přijde vám do Široké od soudu předvolání. V normální zemi se obálka vrátí soudu s poznámkou, že už tam nebydlíte a ať si vás napřed najdou. V České republice je doručeno fikcí tím, že pošťák vyplní oznámení (tedy v optimálním případě) a to vyvěsí někam ke schránkám. Vy nemáte šanci se ubránit, doručeno bylo řádně, fikcí, aniž jste se o zásilce vůbec dozvěděl (nebo mohl dozvědět).
Soud by měl podle mne doručovat buď na místo trvalého pobytu podle OP/registru, nebo po dohodě na adresu, kterou člověk zvolí. Pokud nepřebírá ani z jedné z nich, je to už jeho problém.
To, co popisujete, by dovedeno ad absurdum znamenalo, že když po Vás budu chtít soudně vymáhat nějakou hloupost a budu potřebovat, abyste nemohl reagovat, tak uvedu na dokumenty nějakou nesmyslnou adresu s vědomím, že tam určitě nejste, ale adresa samotná existuje.
Jelikož se mi něco podobného kdysi dávno stalo, myslel jsem si, že soud se vždy aspoň jednou pokusí doručit na místo trvalého pobytu podle registru.. takhle to proběhlo tenkrát u mě.
Diky
Zkousel jste dat ohledne te fikce doruceni, coz je ve skutecnosti podvod a nelegalni, nekdy nejakou Ustavni stiznost?
Pokud nikoliv-proc?
Diky
Oddlužení nerespektuje individuální povahu každého případu, a jeho "parametry" jsou takové, že dlužníci jsou stejně nuceni k podvádění a tlačeni do šedé ekonomiky. Příkladmo člověk, který nemá rodinu a žije v Praze, by musel odevzdat insolvenčnímu správci, bez ohledu na výši příjmu, tolik, že by mu nezbylo ani na nájem té nejlevnější garsoniery (spíš ani na polovinu takového nájmu). Podobně rodiny, kde by se měli oddlužovat oba manželé.
Výsledkem je Ševčík, který se "oddlužoval" v luxusním sportovním autě a na pláži na Filipínách, a na druhé straně spousta lidí, často na nejnižším stupni společenského žebříčku, s nedokončenou základní školou apod., kteří by oddlužení potřebovali, ale nemají šanci jeho podmínky splnit.
Citace:Neměl jsem zatím takový případ, a judikatura ÚS je konstantní, fikci vždy podpořila, tak by to ani nemělo smysl.
Vy jen vychazite ze situace, ze kazdy v CR dela na papir. To ale neni ten pripad-kdyz bude Karel v 7mi letem oddluzeni, bude makat za 10K Kc/hrubeho na papir, a zbytek, tak jak je zvykem, bude mit cash.
IS odevzda jenom toliko, co bude mit na tom papire, tedy po odecteni nejakeho ziv.minima, mu da mesicne 15 Kil ceskych, a porad mu zbude dost na rodinu a IS se bude muset chte nechte s tema 1500,-Kc smirit-nic jineho mu nezbude.
(zadny jeho klient neni preci takovy idiot, aby mu rekl, ze ma dalsich 17 taliru/mesicne na ruku, ze ne?)
A clovek, Karel, bude zit normalni zivot, protoze 1500/mesic neni Svet.
Uniklo me neco?
Ptam se obecne z pohledu dluzniku, tedy varianta, kterou jsem popsal, (7 let, makat na papir jen na cast, zbytek cash a IS musi brat v potaz jenom to, co je ofiko), je resenim pro ty lidi?
Ideální by bylo říct, že polovina exekučních titulů je BS (fikce, opatrovníci, podvodní arbitři, lichva atp.), a dát obětem možnost dosáhnout snadno jejich zrušení nebo modifikace. Nulové oddlužení je jen nabídka možnosti, jak řešit jeden (státní) podvod druhým (soukromým).
Se zbytkem souhlasim, ale dle meho to je porad lepsi, nez nic, obzvlaste v CR, kde je, jak pisi v predeslem, relativne snadne/snadnejsi, makat nekde za cash a 7 let utece jako voda.
V rámci reformy by byl největší problém, co udělat s námitkou promlčení. Nemůžete dost dobře znovu "přesoudit" věc, která je 10 nebo 15 let stará, protože žalovaný k tomu už žádné dokumenty nemá a žalobce dodal jen ty, které jsou v jeho prospěch. Nehledě, jak správně uvádíte, na obrovskou zátěž pro aparát justice.
Takové nespravedlnosti, které se staly kolektivně se prostě musejí napravit masově/systémově. Nic lepšího než nulové oddlužení není - prakticky lepšího. Utopií si můžete namyslet kolik chcete - o řešení jednotlivostí, ale jsou to jen vzdušné zámky, nerealizovatelné jakkoli v praxi.
Koneckonců věřitelé jsou moc rozmazlování, a musejí také nést riziko. Tak jako každý jiný podnikatel či prostě konatel. Pekaře nikdo nechrání, když špatně napeče housky či špatně prodá. Je správné a jedině správné, když věřitelé ponesou daleko větší riziko než dosud. I oni mají mít due dilingence při půjčování a nést riziko.
Ano, zátěž pro systém by byla enormní, souhlasím: ovšem uvědomme si, že všechny ty vadné exekuční tituly se také vydávaly (v principu) individuálně, a stát by si neměl mýt ruce nad tím, co způsobil.
Nulové oddlužení je řešení, které nebude dobré prakticky pro nikoho, a je docela pravděpodobné, že systém se jím stejně zahltí.
Ve druhé řadě je třeba hromadně a systémově vyřešit řekněme 30 typických situací způsobů zadlužení - a to prostředky jako amnestie, nulová oddlužení, zrušení nemravných poplatků i mírně zpětně, atd. Což je nejlepší kompromis pro spravedlnost, který plodí nejmenší nespravedlnost (nulové nelze reálně dosáhnout).
IMHO si myslím, že:
1) institut soukromého exekutora by měl být zrušen zcela.
2) Dále by finanční podnikatelé měli nést riziko nevrácení peněz - a to asi tisíckrát větší než mají dnes.
3) Zatřetí by měla zcela být zrušena fikce doručení. Od určité důležitosti dokumentu by bylo požadováno doručení osobně s podpisem o převzetí či svědectvím několika úředních osob.
4) Mělo by být zrušeno dědění dluhů pomocí dědictví.
II. Nastavit civilisovaná pravidla výkonu rozhodnutí:
- mobiliární exekuce měla smysl někdy v 17. století, kdy se Její hraběcí Milosti zabavily jedny šaty ze dvou, protože ten "kus koberce" měl hodnotu větší, než stavení nevolníkovo. Dnes mají sensus leda tak u luxusního mobiliáře, a to není až takový problém v platném právu kodifikovat (věci sběratelské hodnoty, drahé kovy, vyjma snubních prstenů atp.), a ne, aby "Sonderkommando" v "čerňákách" vyděsilo bábu tak, že raději bude za vnoučka splácet "dobrovolně" Kč 3,000.00 měsíčně, jenom aby tu "vzpomínku na Gestapo" už nemusela zažít,
- v každém civilisovaném státu je MAXIMÁLNÍ možná srážka z příjmů (v Německu je to něco kolem EUR 600.00), nad kterou se povinnému nechává všecko; u nás je MAXIMÁLNÍ nezabavitelná částka, nad kterou se povinnému béře všecko. Povinný s běžným příjmem, kolem 20 - 25t čistého, má-li přednostní pohledávky, nebo je v insolvenci, má měsíčně něco kolem 13-14t, jestli maká, jak šeříkový negr na plantáži, nebo se někde fláká v kanceláriu, jestli je v práci na částečný úvazek, nebo dělá přesčas, jestli je na nemocenské, pořád má zhruba stejně. To je silně demotivující a nespravedlivé,
- minimálně nastavit racionální, reálnou, základní nezabavitelnou částku a racionální a reálné nezabavitelné částky na manželku/a a vyživované osoby, z cca 8-9t jednotlivec vyžil tak v roce 2002, možná, ne v roce 2022, v ideálním případě nefendovat nic do minimální mzdy, a nad ní strhávat. zastropovanou, rozumnou částku,
- nad částku živobytí se při nepřednostních pohledávkách strhává (až do stropu, pak všecko) 1/3, při přednostních pohledávkách 2/3. To je hodně, chce to proporcionálnější částku (třeba 30 vs 40-50%) a zastropovat maximální srážku, ne maximální částku, kterou povinný dostane,
III. Smysluplný a dostupný chráněný účet:
Chce-li povinný chráněný účet nyní, musí si nejprve zřídit účet, počkat, až naň exekutor vydá exekuční příkaz, a pak musí, písemně, požádat všecky, kteří mu platí, nebo by i potenciálně mohli platit (tj. minimálně zaměstnavatel a OSSZ) tzv. chráněný příjem o písemné potvrzení o tom, že mu platí chráněný příjem ve smyslu o.s.ř., pak musí tato potvrzení rozeslat všem exekutorům, kteří fendují jeho účet s žádostí, aby finančnímu ústavu generálie účtů, z kterých je vyplácen chráněný příjem, a až poté lze finanční ústav požádat o zřízení chráněného účtu, a o převádění naň chráněných příjmů.
Na co? Buďto má povinný pracovní smlouvu (i na dohodu), nebo má důchod - starobní, invalidní, vdovský, sirotčí, nebo mu chodí, na účet, dávky SSP a HN, případně dávky OSSZ. Je věcí exekučního soudu (soudní exekutor koná úkony exekučního soudu), aby zajistil, že peněžité plnění, od zaměstnavatele k zaměstnanci, od OSSZ k zaměstnanci, od ÚP k účastníkovi etc., je již po fendaci, a tak tomu taky - z logiky věci - je.
Proto bohatě postačí, aby si povinný zřídil u finančního ústavu nefendovatelný účet, u kterého by platilo, že naň ústav finanční nepřipíše žádnou příchozí platbu (vrátí ji jako nedoručitelnou), pokud nepůjde o platbu od toho, u koho bude mít prokázáno, že zasílá nezabavitelnou částku po fendaci.
Takový účet by si mohl zřídit každý, fendovaný i nefendovaný, klidně pro jistotu. Finančnímu ústavu by doložil pracovní smlouvu, finanční ústav by vybavil klienta místopřísežným prohlášením, které by tento předložil zaměstnavateli / ÚP etc., a ten v něj vyplnil číslo(a) účtu(ů), z kterého bude klientovi chodit nezabavitelná částka, a zároveň by tyto osoby měly zákonem uloženou povinnost spravit finanční ústav v případě, že např. pracovní poměr byl ukončen, nebo že nárok na důchod skončil etc. A v případě, že by finančnímu ústavu přišel exekuční příkaz na klienta, tyto dokumenty, s přípisem, by finanční ústav zaslal exekučnímu soudu.
IV. Právní fikce doručení není žádné novum, platí kontinuálně minimálně od 1. ledna 1898, tj. od účinnosti §. 104 zákona č. 113/1895 ř. z., civilní řád soudní. Ovšem nikdy neplatila právní fikce doručení na jiné adrese, než na adrese trvalého pobytu. Vždy bylo povinností soudu adresáta najít. To je potřeba obnovit, se zpětnou účinností.
V. Ministerium spravedlnosti si musí "sednout" s ministeriem vnitra a upravit poštovní podmínky ČP tak, aby umožňovaly doručování soudních písemností v souladu s processním řádem (o.s.ř.), což nyní neumožňují:
- pokud je adresátovi doručováno na adresu, která je - z pohledu ČP - "místem bez doručovací služby", tak to znamená, že doručovatel nepřijde se soudní zásilkou k předmětnému dobu, nezazvoní, nezaklepe, ale někde, v blízkém či vzdáleném místě, se nachází schránka, od které má uživatel adresy klíček, a tam, prostě a jednoduše, doručovatel strčí soudní výzvu s poučením. To ale, podle o.s.ř., není pokusem o doručení, ani oznámením, ani výzvou, ani poučením,
- doručovací pokus by měl být vykonán, i když mu - jinak - brání disposice adresáta se zásilkami, např. výhrada odnosu, dosílka do poštovní schránky, dosílka na jinou adresu etc. Dosílce se může soud ubránit doplňkovou službou "NEDOSÍLAT", a že tak nedělá, je jeho boj. Ale disposici adresáta se neubrání, protože o ní vůbec nemůže vědět; měla by existovat doplňková služba "VYKONAT POKUS O DORUČENÍ VŽDY",
- s dosílkou, alespoň podle ustálené judikatury, nebude pravděpodobně problém v případě, že jde o disposici adresáta, ale pošta dosílá i v případě, že adresát je na udané adrese neznámý, nebo se odstěhoval, a pošta se o nové adrese dozví. Ovšem posouzení toho, jak věrohodná je informace o těchto skutečnostech, je věcí volné úvahy příslušného doručovatele. Aby mohla nastat právní fikce doručení, tak musí být vykonán pokus o doručení na udané adrese, musí tam být ponecháno soudní oznámení, výzva a poučení a zásilka musí ležet 10 dní na správném, tj. úložním, poštovním úřadu. Pokud bych chtěl zmařit doručení, tak mi postačí, že se s někým domluvím, ten na pošťáka počká a řekne mu, že jsem se odstěhoval a udá mu novou (smyšlenou) adresu. Pošta tam dopis dopošle, tam bude ležet deset dní, a jako "Non Réclamé / nevyžádáno" se vrátí soudu. Žádná fikce nastat nemůže, protože dopis neležel deset dní na poště, ale 95 ze 100 českých soudců bude mít jiný "právní" názor,
- pokud má nastat právní fikce doručení na adrese trv.pobytu, pak ale musí soud zvolit doplňkové služby "nedosílat" a "uložit, i když je adresát neznámý nebo se odstěhoval", protože pokud je adresát neznámý, zásilka se neukládá a vrací odesílateli s důvodem "Inconnu / neznámý", nebo "N´habite Pas a l´Adresse indiquée / nežije na uvedené adrese".
VI. S poštou jsou objektivně prokazatelné problémy. Jednoduše řečeno, doručovatelé nevykonávají pokus o doručení, ČP už za to i dostala sankce od ČTU.
Buďto musí ministerium vnitra, v dohodě s ministerium spravedlnosti, zřídit zvláštní službu doručování úředních zásilek (vždyť to tak vždycky bylo - "věc úřední poštovného prosta" a "věc úřední - poštovné paušalováno") doručovatelem, který nebude doručovat nic jiného, tj. bude extra proškolený v tom, jaké náležitosti musí doručování obnášet, aby splnilo zadání a očekávání zákazníka a nebude na něj vyvíjen takový tlak na výkon, který stojí za většinou excessů poštovních doručovatelů, a zároveň bude patřičně proškolen a vybaven a bude doručovat i do těch adres, kde normáně pošta nedoručuje, nebo se musí soudy poohlédnout po jiném doručovateli, protože z uzavřené poštovní smlouvy nevyplývá povinnost pošty doručit zásilku způsobem souladným s o.s.ř.
Tohle by, pro začátek, stačilo, pak bychom se mohli bavit dál.
fikce = výmysl, zdání, klam
doručit fikcí = předstírání, že je něco doručeno. Ve skutečnosti není doručeno nic.
Potom, poslední větu pana Peciny bych si dovolil přepsat takto:
Vy nemáte šanci se ubránit, protože vám nebylo nic doručeno, čímž pádem jste se o ničem nedozvěděl.
Něco jako když vás někdo pozve k sobě na večeři, s tím, že si klidu popovídáte o svých sousedských problémech, ale opije vás, a až nebudete schopen se bránit, zmlátí vás tak, že zapomenete, že nějaké sousedské problémy byly.
Capito?
" gogo 2018-07-09 10:56
Mohl byste popsat nějaký funkční systém doručování v zemi, kde je to správně vyřešeno? Jde hlavně o doručování vyhýbačům a právní jistotu."
Odpověď šla poněkud mimo podstatu otázky, takže se pokusím zeptat znova.
Pokud je Vám to známo (mně nikoliv), mohl byste popsat, jak to "funkčně" funguje někde jinde?
Vážně by mne to zajímalo.
Já pamatuji doby, kdy soudní řízení bylo v podstatě paralyzováno problémy s doručováním. Ty se "vyřešily" způsobem, který shora kritizujete.
Aniž bych hodlal fackovat "pošťandy" (ostatně soudím, že i byste se, přes plamenou výzvu, ustrnul (:-)) ), možnost zvůle, či lenosti je až neskutečná a lze se setkat s opravdovými kuriozitami.
Tak tedy, je-li Vám to známo, jak to funkčně funguje někde jinde, resp., co byste navrhoval "de lege ferenda" s přihlédnutím k tomu, aby profesionálním odpíračům přijímání pošty pšenka nekvetla?
Na okraj - z filmů produkce USA jsem ohledně tamního doručování soudní pošty poněkud jelen, mohl by to snad někdo znalý problematiky vysvětlit?
LP
Takže, když oni ano, proč soudy ne?
Odpověď se, mám obavu, již bude pohybovat někde v oblasti Kafkových děl.
Žalovaný nepodal ve lhůtě odpor.
Žalobce natěšen požádal o vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti.
Dlouho se ni nedělo a posléze se "plaťák" zrušil, neb se "odpor" našel.
Byl podán nedoporučeně a u soudu jej "nalezli" až po několika měsících, avšak z data na poštovním razítku na obálce posléze soud dovodil, že odpor byl podán poštovní přepravě včas. ODPOR BYL PODÁN NEDOPORUČENĚ.
Po nějaké době jsem nezávazně klábosil s jednou "pošťandou" a ta mi to vysvětlila - máte-li známého na poště, není nejmenší problém opatřit nedoporučenou zásilku (poslanou "na známku") jakýmkoli datem. Taková zásilka - samozřejmě - je "podána" v den, kdy je na ní otištěno poštovní razítko (rozuměj, tedy s datem, kdy tam spřátelený pošťák to razítko tak nějak "prdne"). No a že se na soudě objevila až po několika měsících? No nic!
Takže, kdo prošvihne lhůtu, nemusí ještě plakat, stačí poslat podání nedoporučeně, ovšem přetočené datum na poštovním razítku nutné. Cena je prý v řádu lahve průměrného alkoholu.
Faktem ale je, že jsem se s tím setkal za mnohá léta jen jednou.
Jednoduše řečeno, pokud chci poslat nezapsanou zásilku, mám dvě možnosti: mohu jí vhodit do schránky k tomu určené (za předpokladu, že se tam vleze), nebo jí mohu odnést na poštovní úřad, poštovnu, nebo k smluvnímu partnerovi.
Nezapsaná zásilka je nezapsaná od toho, že se její podání nestvrzuje, její pohyb nesleduje a její dodání nepotvrzuje.
Dnem uzavření poštovní smlouvy je, tedy, den, kdy osobně donesete zásilku na poštu, což vyznačí pošta otiskem podacího razítka na zásilce (zpravidla jim znehodnotí známku). Pokud vložíte zásilku do schránky, tak na té schránce jsou informace, který poštovní úřad schránku vybírá (dnes zpravidla nějaké depo), a až den následného výběru je dnem podání zásilky. Takže, donesete-li v sobotu 1. března v 8.00 am zásilku na poštu, je podána k poštovní přepravě 1. března. Pokud jí v sobotu 1. března 8.00 am vhodíte do schránky, kterou vybírá pošta v pondělí v 9.00 am, je dnem podání zásilky 3. březen.
Pošta musí splňovat nějaké standardy UPU, aby mohla být součástí Světové poštovní unie UPU, a nějaké standardy ČTU, aby nepřišla o licenci. Tam je, kolik procent zásilek se musí dodat v nějaké lhůtě, podle standardů UPU se musí 80% zásilek v Evropě dodat do 3 dnů (D+3), a mimo Evropu do 5 dnů (D+5). Těch zbyvších 20% nikoho nezajímá.
Stane se ledasco, měsíc opravdu není nijak extrémní doba. Já jsem jednou posílal žalobu na krajský soud v cenném balíku, protože měla tolik příloh, že by se do cenného psaní nevešla (a Valeur Déclarée musela mít, protože kolky). V té době byla ještě možná doplňková služba "PILNÉ-SURNÉ", ovšem proč bych tu dvacetikorunu škodoval, když podstatné pro zachování lhůty je včasné odeslání, ne dodání, soudu. No, balík odešel 21. prosince a soudu byl doručen 9. ledna, na prvý pokus, tj. nebyl uložen. Jistě, protože nejprve šly balíky na poštu, balíky do ruky (už to v té době bylo), EMSy a podobné zásilky, pak cenné balíky "PILNÉ-SURNÉ" a byly "svátky sovětské vzduchoplavby a stavění Stalinských vzducholodí", a tehdy státem uznané svátky připadaly na jinak úřední dny, takže čtyři dny pošta neúřadovala, a shodou okolností tak balík putoval, nějakých cca 80 kilometrů, skoro měsíc. Není to vůbec nic mimořádného, i bez "antidatování" podacího razítka.
Což, mimochodem, není vůbec problém, protože podací razítko, to kovové, klasické, umožňuje nastavit jakékoli datum a jakýkoli čas. A jestli za to někdo musí "platit flaškou lahve" tak je chudák... :-)))
finance.cz/.../...
Čepro v tu dobu sídlilo přímo naproti Městskému soudu v Praze v ulici Spálená. Městský soud v Praze není schopen donést poštu naproti baráku...
To se dělá jinak. Když už "jde do tuhého", tak poštovní doručovatel potvrdí na soudní zásilce, že jste jí odmítl - in personam - převzít. Jediné, co potřebují vědět je, že jste např. toho dne nebyl hospitalisován v nemocnici.
To je důkaz listinou opravdu neprůstřelný. Soud má vrácenou zásilku, na ní prohlášení "doručujícího orgánu", že adresát odepřel zásilku převzít (nebo odepřel poskytnout potřebnou součinnost k řádnému doručení zásilky a odepření poskytnutí součinnosti spočívalo v odmítnutí prokázání se OP, ŘP, CP) a o následcích byl poučen předáním písemného poučení. Je tam jméno a příjmení doručovatele, datum, podpis, otisk podacího razítka, a tato obálka je zažurnalisována ve spisu - jako důkaz listinou.
To je mnohem, mnohem, jistější, než nějaká fikce. A děje se to ...
Vím o případu, kdy "doručujícím orgánem" byla vedoucí úložního (tedy nikoli doručujícího) poštovního úřadu, a stejně se poškozený ničeho nedomohl, i když to bylo zjevné falsum.
Že občan často udá do systému adresu nesprávnou, popř. se neobtěžuje uvést adresu aktuální, je primárně jeho problém. Fikce, které zmiňujete, jsou pouze technikálie, které reflektují tuto podstatu věci.
Jakýkoliv systém doručování, který si lze teoreticky představit, bude vždycky muset vyřešit problém se zastižením, resp. hledáním adresáta. V jakémkoliv myslitelném systému doručování nakonec vždycky některý účastník procesu ponese důsledky z toho plynoucí. Parametry systému doručování ve skutečnosti jenom určují, komu zůstane v ruce pomyslný Černý Petr.
Stávající systém, který přenáší důsledky nedoručitelnosti na toho, kdo je svým šlendriánem způsobil, mi připadá bazálně spravedlivý. Rozhodně spravedlivější, než jiné varianty.
PV
"Černého Petra", jak to nazýváte, musí mít ten, kdo doručuje, ne ten, komu je doručováno. Jako právník přece vidíte, jaký nesmysl je panu gogovi doručovat do Úzké 15, kde nebydlí: to je obdobné tomu, jako kdybyste za trestný čin odsoudil někoho jiného než skutečného pachatele nebo zavřel jinou osobu než odsouzeného.
Tj. když např. budu mít incident s osobou, vezmu si její OP, opíšu si údaje a podám žalobu. Jestli je osoba nedosažitelná na adrese z OP, je to její problém.
Proč bych měl kvůli tomu amatérsky vyhlašovat celostátní pátrání a tahat za kratší konec provazu?
Pokud tam nebydlí, měl by si nějak zařídit, aby se dozvěděl, že mu přišla důležitá korespondence.
V US jsou miliony lidi, miliony, kteri nemaji zadny prukaz totoznosti, zadny. (mysleno US citizens, ne illegals).
Prumerna US rodina se stehuje 12x za zivot-DL uz si nikdo nemeni ani nahodou, takze bydlite v TX, predtim jste bydlel v NM, ale predtim jste bydlel v UT a mate stale UT DL.
(Moje stara je z CA, dodnes ma CA DL, jen pro priklad).
V CR verim, jsou statisice lidi, kteri maji v OP neco jineho, nez je realita, opakuji statisice lidi.
A znovu opakuji-kdyz meli tyhle sourome instituce dost informaci na zacatku, kdyz poskytovaly uver, mely by mit i dost info, kdyz toho cloveka hledaji. Jejich BS, jejich zodpovednost a jejich riziko podnikani.
Občan nemá nutně povinnost mít OP. Stačí si odhlásit trvalé bydliště zcela, pak musíte odevzdat OP a žádný nemáte. Stejně jako ho nemají třeba nezletilí.
Marně si ale říkám, jak moc se dokladům totožnosti věří, když v řadě případů se požadují dokonce dva doklady totožnosti. Za čas budou třeba tři či čtyři.
Adresa v OP by neměla být defaultní adresa pro komunikace. Ba dokonce IMHO by tam žádná adresa neměla být vůbec. Totožnost občana je stejná, ať bydlí v Praze nebo v Ugandě-Urundě. Totožnost občana nezávisí na tom, kde se nachází.
no tak stačí cokoliv na stupnici od vlastnického práva po písemný souhlas vlastníka. Druhak soukromoprávní ujednání v nájemní smlouvě nebrání tomu, aby vám ohlašovna trvalý pobyt zapsala. Konečně: má-li někdo problémy tohoto charakteru, může si zřídit datovou schránku.
Jinak řešíme zde procesní doručování, a to provádí soudy. Nikoliv účastníci řízení. Myslím, že je vůči žalobci dost nefér, aby měsíce a roky přihlížel, kterak si pan žalovaný hraje se soudem na schovávanou. To vše za účelem zachování procesních práv člověka, který veřejné moci sdělí "doručujte mi sem", a pak se na daném místě nezdržuje a neobtěžuje se uvést nový údaj o trvalém pobytu.
Vaše úvahy o doručování neberou v úvahu vymahatelnost práva v reálně existujícím prostředí české justice (tj. nikoliv v pomyslném systému, kde by byl celý její personál nahrazen anděly).
V praxi jsem (ještě za předchozí úpravy doručování) zažil případ, kdy na našeho klienta podala jeho bývala manželka žalobu a uvedla v ní adresu, na které se nezdržoval. Soudkyně to zjistila a nechala ho hledat prostřednictvím PČR. Klient jednak na témže soudě vedl šest dalších soudních řízení, u nichž jednak uváděl svou skutečnou adresu, byl právně zastoupen a na jednání se osobně dostavoval. Na jeho skutečnou adresu mu také každý měsíc chodil částečný invalidní důchod. Dále byl zaměstnán, přičemž jeho zaměstnavatel za něj odváděl odvody a nadto měl místo výkonu práce v hlídané vládní budově, jejíž ostrahu zajišťovala PČR a kam každý pracovní den docházel (!). Samozřejmě měl účty v bance, jezdil po republice normálně autem atd. Za tohoto stavu věci jej PČR nebyla rok schopna najít a cokoliv mu doručit.
Máte pocit, že při těchto schopnostech justičního aparátu je Vámi navrhovaný systém doručování reálný?
PV
Datové schránky jsou dobrým řešením, ale vyžadují poměrně vysoký stupeň počítačové gramotnosti. Nejsou a ještě několik desítek let nebudou pro každého.
Citace:Ano, protože cokoli jiného je zvůle: doručovat musíte jen tam, kde se adresát zdržuje.
Jistě znáte ten (původně Burianův, pak Holzmannův) vtip o aluminiovém klíčku, který komik hledá na jevišti, protože ho sice ztratil jinde, ale na jevišti je víc světla.
Peppi
to je ale podle mě dobrý postup. Nemám smysl vytvářet od zeleného stolu ideální právní předpisy, které ale veřejná správa není schopna implementovat/používat/vymáhat.
Problém je na opačném konci, tj. ve schopnostech veřejné správy, které neumožňují zavést lepší právní předpisy.
PV
ad trvalý pobyt: tak co na to říct. Pokud někdo podepíše nájemní smlouvu s nezákonným a nesmyslným obsahem, musí být připraven nést důsledky takového stavu. Např. si aktivně přebírat poštu ve "starém" místě svého trvalého pobytu.
Mobiliární exekuce jsou samozřejmě problém, který nicméně nemá řešení, protože stávající systém je nejlepší možný pokud to má alespoň nějak fungovat. V praxi se normálně stává, že dlužník - vyzván vykonavatelem k tomu, aby určil, které movité věci v bytě jsou jeho majetkem - s úsměvem prohlásí, že mu tam nepatří nic a všechno je majetkem jiných osob. A to počínaje mobilním telefonem, který drží v ruce. Skutečně mě nenapadá, jak to jinak řešit.
Zcela na okraj k DS: s Vaším hodnocením nesouhlasím. Když mi byla jako advokátovi nuceně zřízena, naučil jsem se ji používat během deseti minut. Není to nic, co by běžný uživatel počítače nezvládl.
Ad aluminiový klíček:
v prvé řadě není doručování na adresu trvalého pobytu zvůle. Zvůle by to byla, kdyby si danou adresu určil svévolně ten, kdo doručuje. Tady si ji ale určil ten, komu je doručováno. To není zvůle, ale vůle.
Příměr s klíčkem je úplně mimo. Doručující přeci sám nic neztratil a nemusí tedy nic hledat. Nadto tady nejde o nalezení fyzického klíčku, ale o vyvolání formálních právních následků spojených s jeho "ztrátou".
Vámi navrhovaný systém by reálně vedl ke konci alespoň zbytkové vymahatelnosti práva v této zemi. Namísto toho, aby vám soud přiznal vaše právo, budete celé měsíce jenom trpně přihlížet tomu, jak si žalovaný hraje se soudem na schovávanou.
Navíc si to celé představujete s komickou naivitou.
Jak např. navrhujete řešit situace, kdy žalovaný třeba někde zjevně fyzicky pobývá, ale nikdo neví kde, resp. to justiční orgány nejsou sto zjistit. Mám teď např. spor, kdy soud už rok a půl marně hledá svědka, který sice "někde" v ČR
(možná i v Praze) pobývá, ale se zjevně nezdržuje ani na adrese trvalého pobytu, ani na adrese své živnostenské provozovny ani jinde. Soud ho nedokáže najít, protože prostě nemá jak.
Jak to celé chcete řešit v poměrech volného pobytu osob, kdy dotyčný může bydlet už rok např. ve Španělsku, aniž by to tom někdo mohl vědět? Budeme žalované nahánět po celé zeměkouli?
O co hodláte to navrhované "skutečné doručování" opírat? Tj. jak chcete např. řešit situaci, kdy justiční orgány hodí dotyčnému obsílku do schránky v nějakém bytě, kde se fakticky nicméně jaksi neformálně zdržuje a on pak namítne neúčinnost doručení lživě tvrdíc, že tam ve skutečnosti nikdy nebydlel? Jak mu jako chcete dokazovat, že tam skutečně pobýval a že mu tedy bylo doručeno? Budete si ho tajně fotit, jak tam každé ráno vynáší odpadky nebo tak něco?
PV
no je to svědek prokazující tvrzení protistrany a jí navržený, čili mne to nepálí.
Na příkladu jsem jenom ilustroval reálné možnosti soudního aparátu. Jinak řečeno Vaši medicínu, kterou navrhujete plošně aplikovat jako princip.
Problém je totiž v tom, že u většiny účastníků, kteří se nezdržují na adrese dle CEO stejně jinou faktickou adresu nikdy nedohledáte. Není jak - leda by si žalobce nebo soud najal detektivní agenturu.
Jinak si také značně idealizujete stav před "fikční" novelou. Před tím nebyl žádný ráj na zemi, ale doručovalo se soudem ustanoveným opatrovníkům. Tedy na adresu, kterou měl žalovaný v soudem postavené Potěmkinově vesnici.
BTW neodpověděl jste mi na otázku. Pokud chcete prioritizovat faktickou adresu před formální, jak vyřešíte situaci, kdy žalovaný následně faktickou adresu popře?
PV
Žalovaný má právo popírat adresu, a soud musí mít k disposici dostatečné důkazy, aby toto tvrzení vyvrátil. To by soudy motivovalo opačně než nyní, tedy aby se adresáty snažili spíš najít než nenajít (jak to dělají např. exekutoři nebo policie).
OK, modelový příklad:
Chlap má nahlášen trvalý pobyt u svých rodičů, ale fakticky se zdržuje v bytě vlastněném rodiči své družky, se kterou žije na psí knížku. Na schránce je jenom její jméno.
Pošta se mu pokusí doručit na adresu dle CEO, kde jim jeho matka řekne, že bydlí u té svojí družky. Tam ho fyzicky nezastihnou, protože je zrovna v práci, a hodí mu vyrozumění do schránky. Třebas výzvu podle § 114b osř. Dle Vašich úvah je to OK: doručili mi na adresu, kde se reálně zdržuje.
Lhůta marně proběhne, vydá se uznávačka, načež on podá odvolání s tím, že u té svojí družky nikdy nebydlel, jeho matka nic neví a že ve skutečnosti bydlí u nějakého svého kamaráda.
A teď otázka: jaké "dostatečné důkazy" může mít dle Vašeho názoru soud k dispozici, aby mu mohl dokázat, že tam reálně bydlí a že v odvolání lže? A jak si je má dle Vašeho názoru soud asi tak opatřit?
Uvažujete jako nějaký vládní legislativec: vytvoří se nefunkční a nesmyslný předpis a když nefunguje, tak adresátům normy prostě řekněte nějakou floskuli typu, že "žalovaný má právo popírat adresu, a soud musí mít k disposici dostatečné důkazy, aby toto tvrzení vyvrátil."
Že si ty důkazy nemá reálně jak opatřit pak v tomto vidění světa není chyba konstrukce zákona, ale business toho chudáka, který má takový legislativní výtvor v praxi aplikovat...
PV
nemyslím, že v tomto máme jiný náhled.
Taky nejsem žádným příznivcem fikce uznání na základě § 114b, zákonné koncentrace řízení a dalších výdobytků Pospíšilových novel OSŘ.
Tyto novely nemají se smyslem a účelem OSŘ - totiž zajistit efektivní průchod hmotnému právu - nic společného. Byly vedeny dvěma jinými zájmy, a to sice i) snahou MSp na papíře zrychlit průměrnou délkou soudního řízení, aby pan ministr vypadal hezky na tiskovce, a ii) představy soudcovské lobby, že OSŘ slouží výlučně k tomu, aby měli soudci co nejméně práce.
Zde diskutovaná úprava doručování je dle mého názoru něco jiného. Řeší reálně existující problém faktické nedoručitelnosti některým účastníkům řízení. Ten problém se jistě dá řešit i jinou právní úpravou, ale ta zase bude mít jiné zápory. Osobně jsem pak přesvědčen, že stávající úprava je +/- nelepší z teoreticky možných.
Rozhodně nesdílím přesvědčení zastávané zjevně p. Pecinou, že existuje ideální řešení a po recepci víc než sto let staré úpravy z R-U se všechno vyřeší a nad českým civilním procesem se rozeklene duha.
Nesdílím také ostatně "třídní" pojetí účastenství v procesu zastávané rovněž p. Pecinou, které se projevuje v podobě pohádky o zlých, podlých a lichvářských žalobcích na straně jedné a hodných a čestných žalovaných, kteří nikomu nic nedluží na straně druhé.
Naopak si myslím, že žalobce má taky svá práva což vychází zejm. z mé zkušenosti, že většina nároků uplatňovaných u soudu je důvodných (stejně jako většina obžalob podávaných v trestu).
PV
Práva žalobců nelze ochránit tím, že pošlapete práva žalovaných.
Řešení, pravda odkoukané z emerických seriálů, pak dle mého názoru spočívá ve zcela opomíjeném ustanovení § 45 odst. 3 o.s.ř. Pokud je řízení ovládáno zásadou dispozitivní, proč konstruovat fikci doručení a neponechat i doručování na bedrech účastníků?
z mého pohledu je fikce nástroj, který slouží k překonání nedoručitelnosti jedné z procesních stran. Ta totiž ve skutečnosti vytváří překážku průchodu procesnímu právu. Myslím, že hmotné právo existuje objektivně a vždy by měla být možnost se ho dovolat u orgánu veřejné moci. To se nemůže zastavit před tím, že někomu nejde doručit dopis.
Můžeme samozřejmě diskutovat o tom, jaké mají být podmínky použitelnosti fikcí. Také si myslím, že má jít o nástroj výjimečný. Na stranu druhou si taky myslím, že negativní důsledky protiprávních stavů má nést ten, kdo je vyvolal. Pokud se tedy někdo nezdržuje na své doručovací adrese, pak nevím, proč by měli následky toho nést jeho věřitelé.
Pro úplnost: sám jsem žil několik let skoro 300 km od své doručovací adresy. Bral jsem to ale jako svoje riziko a nikdy by měl nenapadlo naříkat, že se mi v důsledku toho děje nějaká nespravedlnost.
PV
...negativní důsledky protiprávních vztahů má nést ten, kdo je vyvolal . . .
Ano, přesně tak.
Než však může být zjištěno, kdo ten onen je, musí ten onen mít možnost se k věci vyjádřit (takto to funguje v právních státech). Když onen ten neví, co se proti němu vede, nemůže se k věci vyjádřit, a než se vyjádří může být pouhý podezřelý, ne?
podle zákona o evidenci obyvatel má občan do CEO uvést (zjednodušeně řečeno) adresu, kde bydlí.
Pokud tam tedy namísto toho uvede adresu kde nebydlí, popř. ponechá adresu kde už nebydlí, je asi zřejmé kde problém vznikl a kdo za něj může.
Jediné, co zde vlastně řešíme, je názor p. Peciny, že je nespravedlivé, pokud soud občanovi doručuje na adresu, kterou tento občan mj. za tímto účelem uvedl státu do centrální evidence obyvatel.
Já se naopak domnívám, že pokud někdo uvede do úřední evidence nějakou doručovací adresu, pak si nemůže stěžovat, že je mu tam úředně doručováno. A tedy, že pokud si tam poštu z nějakého svého vrtochu nepřebírá, je to jeho problém a má si nést následky.
Úvaha p. Peciny je totiž obecně založena na špatném logickém postupu. Problém totiž není v principu, že se má lidem doručovat na doručovací adresy. Problém je pouze v tom, že významná část populace tento princip ignoruje a má ve svých věcech nepořádek.
V této zemi existuje ohromný počet lidí (klidně možná i čtvrtina populace), která se jednoduše neobtěžuje uvést svůj údaj v CEO do souladu s realitou. Zřejmě miliony lidí v této zemi žijí na jiné adrese, než mají hlášen trvalý pobyt.
Díky značnému počtu těchto lidí pak vzniká pocit, že mít ve svých údajích nepořádek je vlastně normální a pokud nesete důsledky svého lemplovství, je to vlastně nespravedlnost.
PV
1) Myslím, že člověk by se měl zdržovat na adrese, kterou uvede, a to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce po celý život. Žádná dovolená, žádná cesta do obchodu ani na úřad, žádná cesta či přemístění do zaměstnání. Co kdyby mu náhodou přišel nějaký důležitý dopis?
2) Dále by měl člověk nainstalovat funkční kameru snímající jeho poštovní schránku. Já bych doporučoval raději dvě nezávislé kamery pro jistotu. Kamera by měla mít záložní napájení pro případ výpadku proudu.
3) Snímky z kamery by se měly archivovat alespoň 10 let, kdyby bylo zpětně třeba. Doporučuji vybudovat doma úložiště s kapacitou 1 ET (exabajt). Totéž úložiště je nutné vybudovat ještě jendou někde v geograficky odlišném místě - to jsou základní pravidla duplikace pro důležitá data. Když třeba vyhoříte, a následně vám pošťák nedoručí co měl doručit - velice to oceníte.
Myslím, že výše uvedenou trojicí bodů by se měl řídit každý občan České republiky. Jinak se nemůže úspěšně bránit proti tomu, aby přišel o důležitou zásilku. Navíc bude mít důkaz, pokud se pošťák vykašle na vhození zásilky do schránky.
Samozřejmě výše uvedená trojice je naprosto nezbytné minimum, které tak tak postačuje pro jakous takous ochranu proti současným problémům s fikcí doručení. Svědomitý občan by měl rozšířit body o několik dalších.
Ještě bych doporučil, aby na kameru snímající poštovní schránku (na obě!) byl napojen jeho mobil, i manželky a dětí, aby mohli vše 24 hodin sledovat živě i z postele.
Presne tak, to by tak vole hralo, aby si drban z Breclavi nasel holku/pritelkyni/praci v Brne, u ktere bude travit par noci v tydnu, nebo nedej Boze, aby bez souhlasu uradu vycestoval treba do Statu na Zapad na 6 tydnu v kuse.
Pekne jako za dob SSSR-k povoleni prejezdu z jednoho okresu do druheho-pekne nahlasit a dostat bumazku.
Severokorejci netuší, jak vypadá svět za hranicí. Nemůžete nikomu věřit nebo mu říci sebemenší stížnost, protože nevíte, jestli to není informátor, říká uprchlice z KLDR
archiv.ihned.cz/.../
Strana a vláda (SV) ví lépe, co chce MDO (Místní domorodá osoba) dělat, a na co má vlohy, než MDO, proto SV MDO práci přidělí. Není zakázáno práci odmítnout, ale nikdo to nikdy neudělá, protože by to bylo neuctivé a je velmi nevhodné chovat se k SV neuctivě, in extremo to může být považováno za "antisocialistické chování", za což je pracovní tábor. Jinými slovy: může řadový občan kritisovat politiku VKP(b)? Může, ale je lepší se jí vystříhat, pokud chce bydlet ve svém bytě.
Pokud je MDO přiděleno zaměstnání, a on by ho chtěl změnit, pak jsou dvě možnosti: buďto selhala SV, špatně ho odhadla, ale to se neděje, protože SV je prakticky neomylná, a nebo on je reakcionář a revanšista. Nechceš být v DPRK reakcionář a revanšista, takže nechceš měnit práci.
Reálně se to řeší úplatkem soudruhům, kteří vybírají "vhodnou" práci. Až tak je to jednoduché.
Pokud by chtěla MDO cestovat z vesnice do vesnice, tak otázka je, jak. Podle Ústavy DPRK jsou motorové dopravní prostředky ve vlastnictví státu, takže MDO nemá motorový dopravní prostředek. Na kole moc daleko neujede, takže bude muset jet vlakem, autobusem, nebo na náklaďáku, protože autobusy mimo města moc nejezdí.
Aby si MDO mohla koupit jízdenku na hromadnou dopravu, musí mít potvrzení od organisace, která ho vyslala na cestu, potvrzené "starostou" a veřejnou bezpečností. Reálně to ale problém není, stačí "stopnout" náklaďák, a na check-pointu dát SNBákovi "všimné" (každý, kdo takto cestuje, ví, kolik to všímné je). A "všimné" je třeba dát i v práci a na místní bezpečnosti, aby ho nepostrádali a nehledali. Kdo obchoduje na černém trhu, tak takto normálně funguje.
MDO nemůže vlastnit dům, pozemek, nemovitost. I na televisor, či počítač, potřebuje povolení SV. Nemovitosti vlastní SV, SV ví lépe, než MDO, co MDO potřebuje, a podle toho MDO nemovitosti přiděluje. Jak by se, tedy, MDO mohla stěhovat? Takové úvahy jsou mimo svět MDO, vůbec si nedokáže představit, že něco takového je.
Ale tuší. Akorát, samozřejmě, ta jejich představa je zkreslená. Spousta žije u hranic s PLC, a když je sami nepřekračují pro léky, nebo kvůli černému trhu, tak znají někoho, kdo tak činí - oni SNBáci taky potřebují léky, nebo oblečení, které nekouše, pro děti. Nebo jídlo, takže to normálně funguje. Velmi rozšířené jsou filmy z jihu, a i když ho, třeba, nikdy neviděl, tak rozhodně zná někoho, kdo ho viděl. Proto je to všecko takové zkreslené.
Ovšem MDO posuzuje všecko optikou svých zkušeností, znalostí, svou logikou. A to všecko je, oproti světu "za", úplně jiné, takže MDO vidí jenom to, co vidět může, a ještě to chápe špatně.
Ani tak nejde o to, že by byl dotyčný informátor, to třeba i MDO ví, že není. Problém je v tom, že nikdy nevíš, kdo tě může slyšet, a ten může být informátor. Problém má pak, spíš, ten, co jsi mu to řekl, než ty. Ty jsi jasný, ale on má větší problém, protože zradil, že neinformoval. Proto, raději, nikomu nic neříkají, nechtějí nikoho ohrozit.
Kdyby to tam fungovalo tak, jak líčí západní propaganda, tak by MDO dávno pomřely hladem, protože ekonomicky je ten stát prakticky disfunkční.
Nehoda. Blízká osoba v kómatu. Přístup úřadů ochromí i vás
penize.cz/.../...
S veškerou úctou k PV - a myslím to docela vážně - jeho přístup k právu (LAW and RIGHTS) je myslím nutno považovat za zcela zcestný.
On - a myslím drtivá většina nejen právníků, ale i laiků v ČR - se zřejmě domnívá, že na vyřešení problémů stačí vydat zákon. (Proto úvodem svého příspěvku říká: Hleď, zákon!) Toto je tragický omyl. Kdyby tu někdo vydal zákon, že lidé musejí chodit po rukou, tvrdil by PV, že lidé normálně chodící vyvolávají protiprávní stav? Zákon, který PV uvádí neznám, ale vím, že problém, který tu je, neřeší. Ono se jistě nejedná jen o jeden zákon, ale o celou hromadu zákonů. Je třeba pochopit v čem je problém, a až potom případný zákon: V ČR se to dělá opačně.
K úvaze pana Peciny (jak ji PV popisuje) a problematice doručení říkám toto:
Doručit znamená doručit, tedy dát adresátovi do rukou. On to může hned vyhodit, ale doručeno to bylo. Házet něco do schránky, nebo pod rohožku, není doručení, nebo i je, ale účel to splní JEN KDYŽ TO ADRESÁT PŘIZNÁ!
Ve věcích mají možná občané nepořádek, hlavně má ve věcích nepořádek vedení celé státní správy, které nedokáže pochopit (možná ani nechce) základní principy lidského chování. A pokud má sám občan ve věcech nepořádek a chce někomu něco doručit a nemůže ho najít, má občan prostě smůlu. Proč by to mělo být jinak pro státní správu, kterou nota bene platíme ze svých daní, aby byl pořádek? Proč je tak těžké toto pochopit???
Většina lidí má ve svých věcech pořádek, protože bez něj by se daleko nedostali. Ano, pocity tady vznikají, ale jsou opačného rázu než se PV zdá domnívat. Většina lidí je z toho bordelu, který tady státní správa tvoří, udržuje a kterým nutí většinu dělat nesmysly tak znechucená, že sentimenty, že za komunistů tu bylo lépe se zdají méně s méně nepřijatelné. To je těch dvacet, třicet let vlastní vlády, o kterých psal TGM?
Ptám se: s kým se PV stýká, že toto nevidí?
nic, s čím pánové operujete, přeci nikdo netvrdí. A zákonný způsob doručování kritizovaný v článku p. Peciny nic takového nepředepisuje.
1) V prvé řadě zapomínáte, že každý si může zřídit datovou schránku a pak mu bude soud doručovat elektronicky do datové schránky. Bez ohledu na to, kde bydlí.
2) Nemusíte být doma 24/7. Do vlastních rukou se dle zákona doručuje tak, nejste-li zastižen, vhodí vám pošta do schránky výzvu a zásilku vám 10 dnů uloží na poště, kde si ji můžete vyzvednout.
3) na případy, kdy si adresát nemůže zásilku vyzvednout protože je v nemocnici, v cizině apod. pamatuje ustanovení § 50d občanského soudního řádu o neúčinnosti doručení.
4) jak chcete někomu něco "doručit do ruky", když nevíte, kde skutečně bydlí a nemáte ani žádnou možnost to zjistit? Přitom ho třeba potřebujete zažalovat jenom z toho důvodu, aby vám stát vrátil alespoň DPHčko z nezaplacené faktury, za kterou je vám ten dotyčný dlužen?
5) s kým se stýkám? No 10 let jsem v advokacii a vidím každý den v práci problémy, o kterých tady píšu.
PV
US je nasobne, nasobne vetsi nez CR, jen pres blby Texas jedete fyzicky 2 dny a to jste porad na dalnici.
Takze to, ze nekdo nema jak zjistit, kde se zdrzujete, je lez a nesmysl.
Tady, kdyz mate na sebe zalobu, k Vam domu prijede Sheriff, slusne zatuka a preda Vam obsilku, kterou Vy pote predate svemu lawyer a o vic se uz nestarate.
Pokud tam dotycny nebydli, (delo se mi to 3x mesicne, kdyz jsem jeste pred lety rentoval dum a prede mnou tam evidentne bydlela rada lidi, co nekde dluzili),
clovek co mu otevre dvere, aniz by predkladal ID, mu to rekne a Sheriff odejde a oznami soudu, ze na adrese, na ktere Vas Banka/CC company apod. uvedla, se nezdrzujete.
Pak Vas musi veritel na sve naklady shanet jinde, az to zjisti, preda to mistnimu soudu a mistni soudce, treba v jinem state, naridi Sheriff, aby za Vami zajel.
Do te doby mate smulu, nemel jste nikomu pujcovat penize-Vase blbost.
(Druha vec je, ze v US dluznikum soud muze a take nakonec snizi dluh, takze se nikdo neschovava, ne jako v CR, kde Vas oholi jako nemluvne).
Drive to tusim v CR delala Justicni straz-jezdila k lidem domu, vyptavala se pribuznych, zjistila si cloveka, kde pracuje, donesli mu obsilku do prace, do hospody, na pravidelne setkani Dobrovolnych hasicu atd.atd.
Tudiz Vase "nemate jak to nekomu dorucit", je proste lenost, lez, nebo oboji a to pisi v ucte k Vam.
Je mi lito, vyjma neplaceni dani, dluhu zpusobenych trestnym cinem, ci v business, je zbytek jen a jen problem poskytovatelu, nikoliv dluzniku.
ad 1) zapomínate, že NS konstantně judikuje, že doručování na doručovací adresu přes existenci DS je účinné
ad 2) zde se jedná o další právní domněnku, kterou však nelze vyvrátit-zejména v dnešní době platí, že vhození výzvy poštovním doručovatelem je zcela unikátní počin
ad 3) opět bych odkázal na judikaturu NS, který povětšinou pobyt v nemocnici nepokládá za hodný zřetele (plánovaný pobyt např. znamená, že žalovaný si měl již dopředu zajistit kontrolu schránky)
ad 4) Takže jste něco někomu dodal, on to nezaplatil, a vy chcete, aby jej za Vás našel stát?
ad 5) Omlouvám se,ale dle mne nejste z advokacie, nýbrž exekutor?
Přesně jste TO vystihl. Jinýmy slovy soudní doručovatelé ( profipravo.cz/.../ ) nebo Policie ČR ( www.k213.cz/JOOMLA/2810-dorucovani-se-ponekud ) a samozřejmě Česká pošta, s. p. ) jsou úplně neschopní (motivaci nechávám s tranou) na rozdíl např. od exekutorů?
Po liberalizaci poštovního trhu v roce 2013 existují kromě České pošty ( www.ceskaposta.cz ) i alternativní doručovatelé: MediaServis ( www.mediaservis.cz/sluzby ).
Konkurence drtí Českou poštu. Táhne alternativní doručování
echo24.cz/.../...
ad 1) takovou judikaturu neznám. Resp. přesněji řečeno mám zato, že judikatura je právě opačná a opakovaně konstatovala, že fikci doručení nelze v takovém případě založit.
ad 3) na to můžu říct jenom tolik, že v praxi jsme se s ničím takovým nesetkal.
ad 4) nepotřebuju, aby ho za mě stát našel. Potřebuju, aby mi vydal rozsudek. Co naopak nepotřebuju je to, aby se vydání rozsudku oddalovalo s poukazem na to, že je třeba pana žalovaného sáhodlouhze hledat/nelze jej najít. Můžete to samozřejmě považovat za projev právního nihilismu. Na stranu druhou je těžké být v této zemi právním idealistou.
ad 5) jsem advokát. Na stranu druhou přiznávám, že se zabývám věcmi poněkud "vyššími", než tu řešíme. Přesněji řečeno v oblasti investiční výstavby, kde problémy s doručováním moc neřešíme.
Obecně:
rozumný důvod pro aktualizaci CEO? Tak nevím. Napadá Vás např. nějaký rozumný důvod, proč v daňovém přiznání přiznávat všechny svoje příjmy? To je zhruba stejná logika...
Ust. §114b nehájím. To je hovadina a způsob,jakým se to v praxi používá, je katastrofa.
Obecněji řečeno je ale zaměňujete příčinu s následkem. Masové využívání fikcí je primárně umožněno tím, že si lidé masově nepřebírají poštu . Resp. přesněji nebydli na své doručovací adrese. Nikoliv opačně.
Pokud jde o Vámi proponovanou "privatizaci" doručování musím říct, že byť jsem založením fanatický liberál, jsem proti tomu. Mám velikou obavu, že by to dopadlo přibližně stejným průšvihem, jako zavedení advokátních ověřovacích knih.
PV
Pravidelně řeším problémy s doručováním skrze UPS, DPD, PPL. Zvláště o prázdninách to chtějí mít brigádníci v UPS a PPL rychle za sebou, a tak se příliš nenamáhají věci doručit.
Předevčírem mi auto UPS ujelo před nosem. Doručovatel zazvonil a ujel po cca 10 sekundách než jsem stačil vyjít. Spěchal domů.
Nedávno doručovatel v PPL chtěl být rychle doma. Zavolal mi na telefon, že v tolik a tolik bude u mě, ať ho čekám. Čekla jsem, pak jsem mu volal, ale byl už 50 km za městem a vracet se nebude...
Pokud Česká pošta nedoručí balík, můžu si pro něj dojít 1/2 km. Pokud UPS, PPL, DPD nedoručí balík, což se stává mnohem častěji než připouštíte - tak si pro něho mohu dojít 100 km. Tedy na UPS, PPL, DPD musíte doma čekat jako troubové, jinak balík nedostanete. U České pošty na nic čekat nemusíte - buď si balík necháte poslat na poštu, a nebo si na blízkou poštu zajdete, když vás nezastihli doma.
Až budete dostávat zásilky skrze ty alternativy České pošty jako já, tak si ty alternativiy přestanete idealizovat - a budete na ně velice nadávat. Ale chápu, že všude kolem České pošty je tráva zelenější - až do prvních větších zkušeností s nimi.
Ony totiž služby v České republiky mají strmě klesající úroveň v čase - čehož si zejména pravidelní zahraniční návštěvníci Prahy všímají.
Ovšem stejně strmě klesající úroveň služeb je třeba i v Německu. Už jsem zde několikrát psal, že jsem musel začít dohlížet na to, aby elektronické a strojírenské součástky, které používám, nepocházely z Německa nebo je nedodávaly německé firmy - kvalita Německa začíná být horší než Čína. Nedalo se to už přecházet, jaký šmejd dodávali Němci.
Ostatně i české supermarkety německého vlastníka je něco, kde Česká obchodní inspekce nachází neustále týden co týden problémy.
V Lidlu standardně lžou o obsahu masa a běžně se z jídla z Lidlu potentujete kvůli baktériím. Prostějovský Lidl dokonce byl nějaký čas zavřený - po návštěvě hygienické kontroly.
V OBI mě okradla ochranka o řádně zaplacené zboží - z pohled Němců zřejmě v pořádku.
Komerční firma sleduje svůj vlastní zisk a jiné cíle, a zcela logicky a samozřejmě jim dává přednost před službou zákazníkovi. V ČR si stále mnoho jedinců idealizuje soukromé firmy a plete si je s anděly, případně Matkou Terezou, či tak nějak.
Zatím jsme svědky několika privatizací.
1) Privatizace vody skončila asi 100 x dražší vodou, a od té doby se pravidelně posírá nějaká ta pražská čtvrť na základě závadné vody. Většinou jsou to místa, kde lidé mají nejdražší vodu.
2) Privatizace exekucí skončila tak, že exekutoři zcela beztrestně okradou kohokoli. Nikdy nevíte dne ani hodiny, kdy vtrhnou do bytu Tomáše Peciny s tím, že se důvodně domnívají, že zde má dlužník Aranka Červeňáková své věci.
Privatizace doručování soudních zásilek, pokud by nedejbože nastala, by způsobila ještě větší neštěstí než fikce doručení a exekuce dohromady. Zatím privatizace nedopadla jinak.
Stat tuhle kradez, lepe receno spise loupez zavedl, je za ni plne zodpovedny, tak at to dorucuji oproti podpisu+"dluzniky
shani statni zamestnanci,
VS, soudni dorucovatele, urednici, kdokoliv, ale ne privatni firmy, protoze by to nakonec, tak jak to v CR byva, tuto "sluzbu" akorat zdrazilo a ve sve podstate by to tihle loupeznici nauctovali "dluznikovi".
Dokáži si představit třeba "osobní doručení" s třemi svědky (= třemi doručovateli), že osobně doručili, aniž by to byla pravda. A pokud se bude jednat o třeba 100 miliónů, určitě se najde někdo, kdo se pokusí uplatit i soukromé doručovatele.
Toto už soukromé firmy znají! Soukromé ochranky chodí po dvou, aby mohli chytit nevinného "pachatele" a tvrdit o něm naprosto cokoli, protože oni jsou 2 svěci a pachatel jen 1. U komisí/soudů jim to perfektně prochází.
Další rozšíření fantazie můžete načerpat u rozhodčích soudů. To je taková malá privatizace soudů. Co se všehcno dělo!
Jestli něco zmrvili komunisté v České republice, tak je to stav, kdy se většina národa naivně domnívá, že komerční firma je vždy lepší než státní firma. A že to stačí zprivatizovat a bude to šlapat jako hodinky. Ještě se hodně věcí zničí a milióny lidí přivedou do neštěstí než Češi přijdou na to, že privatizace není inherentně dobrá za každých okolností.
V souladu s konstantní judikaturou je doručenka veřejná listina, což znamená, že cokoli je na ní uvedeno, se má za prokázané, a účastník musí vyvrátit, že je to pravda. Jestliže tedy ježibaba, tč. ve službách České pošty, na doručence zaškrtne "Nezastižen, oznámeno", je na vás, abyste prokázal, že se s hledáním vaší schránky ani neobtěžovala. To by se mělo změnit, a privatisace doručování by k tomu mohla vést: doručení by prokazoval kurýr, nikoli vyvracel adresát; existuje tzv. negativní theorie důkazní, podle které zpravidla nelze prokázat, že se něco nestalo, a je proto nutné dokazovat, že se to stalo. To je i tento případ.
Prizve se soudni znalec, stejne jako tomu je, kdyz nekdo zpochybnuje pravost podpisu pod smenkou a ten rekne: "Ano, tohle neni podpis Bohouska",
tedy mu to NEbylo doruceno a vsichni odchazi domu.
Naopak, případy, kdy si řečená podepisuje doručenky sama, jsou časté, a jeden případ, kdy došlo v důsledku toho ke škodě mnoha desítek milionů, v současné době řeším (a budu o něm určitě časem psát).
(Viz. rozvazeni v US Serifem, nebo nase debata o tom, kdo by to byval v CR mohl delat, jestli CP, FedEx, soudni dorucovatel apod.)
Staci jedna jedina veta v zakone a je po "fikci" for good.
Jinak se vám může stát, a téměř s jistotou hravě stane, že až se uzákoní doručování alternativním doručitelem, že mu zákonodárci dají do vínku stejné zázračné schopnosti veřejné listiny, jaké kritizujete u České pošty.
Ergo kladívko, chyba není na straně České pošty. A ergo druhé kladívko, změnou na konkurenčního dodavatele se téměř s jistotou tato chyba zkopíruje - ba dokonce ještě zvětší o kreativitu danou soukromými firmami. Odstrašujícím příkladem budiž, co se stalo, když vznikli soukromí exekutoři či se zprivatizovalo vodárenství.
Řešit problémy stylem typu aluminiový klíček, který hledáme kde je světlo nikoli kde byl ztracen - vedou do pekel. Velký Perun se strašlivě mstí těm, kdo trpí iluzemi o tom, že jinde to bude lepší aniž bychom to domysleli.
Nemusi se hledat privatni dorucovatel-to by celou vec klasicky prodrazilo, i kdyz se to nevylucuje samozrejme.
Staci soudni urednik, postak, kdokoliv, kdo oproti podpisu a OP, preda dorucenku prislusnemu soudu-neni potreba vymyslet nic noveho.
Neni prevzato-tak holt neni prevzato a poskytovatel/exelkutor bude muset zvednout pr.del ze zidle.
V tom je právě ten rozdíl mezi Českou poštou (a jinými podobnými organizacemi v ČR):
Česká pošta nemusí oproti privátnímu doručovateli dokazovat, že doručila. Stačí když prohlásí, doručila jsem a to znamená (u soudu, nebo u úřadů), že doručila. Právníci: mýlím se?
Kdežto privátní doručovatel to musí prokázat nějakým kontrolovatelným způsobem. Toto kromě jiného má - myslím! - za důsledek, že ,,doručování" v ČR musí dělat pošta a žádný privátní doručovatel, protože Česká pošta může říci doručila jsem, i když nic nedoručila, kdežto privátní doručovatel by to musel prokázat, což by nemohl, kdyby nic nedoručil, ne?
Je to tak, pánové?
ad 4) pokud tedy jeho místo pobytu znáte,proč není např. umožněno,aby soudu učinil 2. pokus doručení na Vámi udanou adresu příp. Vám uložil,abyste doručil?Hádejte...”Neúměrně by to zatížilo již tak přetížené soudce”..Jsem však od přírody podezřívavý a proto stále dumám nad tím,kde se vzala vlastnost všech soudců,kteří obvykle v pátek či před svátkem,zejména na krajské a vyšší úrovni, zásadně jednání nenařizují po 10. hod.,jelikož vždy v pátek odpoledne a celý víkend se usilovně připravují na další kauzy..
ad 5) trochu Vám závidím, dosud jste idealista-nic ve zlém ;-)!
Rozumný důvod pro to, aby kterýkoliv “orgán” vždy věděl, kde se zdržujete pokládate za srovnatelný s placením daní? Četl jste Orwella? Pokud budete průběžně měnit adresu v CEO a shodou okolností Vám vznikne vykonatelný dluh,jste si zcela jist,že exekutor nezkusí i na předešlých adresách trošku obtěžovat?
Není pravdou,že se jedná o masový jev,naopak,vzhledem k počtu rozhodnutí jde o marginálii.Problémem je,že většina těchto marginálií zasáhne 2-10 osob ( rodina, rodiče,přátelé) a po většinou končí likvidací člověka - insolvence, konkurz,ubytovna případně,když má alespoň “trochu štěstí” ,za dobrodiní povolení oddlužení dostane na krk další pijavici-správce za cca 1000 Kč/měsíc+hotové výdaje..
Zde arci nešlo o fikci náhradního doručení, nýbrž o to, zda je účinné nesprávné doručení (faktické) poštou, ačkoli adresát má zřízenu DS.
...Při konkrétním doručení je zapotřebí vycházet z materiálního přístupu k doručování. Podstatné je, zda se adresát mohl s doručovanou písemností seznámit a byla tak zachována jeho práva vážící se ke spravedlivému procesu. Ústavní soud zjistil, že v případě doručení předvolání stěžovateli k jednání odvolacího soudu došlo k opuštění dosavadního způsobu doručování stěžovateli do datové schránky; doručováno bylo na adresu, jež byla sice trvalým bydlištěm stěžovatele (žalovaného), ale z obsahu spisu je patrné, že se v té době stěžovatel na této adrese nezdržoval. Nevyvráceno tak zůstává tvrzení stěžovatele, že se o termínu jednání nedozvěděl, a proto se jej nezúčastnil.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1577/16, ze dne 11. 7. 2017
Adresa trvalého pobytu, většinou, korreluje s adresou skutečného pobytu u lidí s dlouhodobým vlastnickým právem k nemovitosti, nebo u lidí, kteří dlouhodobě žijí v nájmu v městském bytu, tam ano.
Kdo bydlí v komerčním nájmu, tak ani nemusí mít clausuli ve smlouvě o zákazu zřídit si tam trvalý pobyt, bohatě postačí, aby mu to řekl pronajímatel ústně - bytů je nedostatek a spousta lidí ani neví, že k tomu souhlas pronajímatele nepotřebuje. Další část lidí to prostě neřeší, já znám spoustu lidí, co neměli se soudem nikdy nic, a dokonce znám i lidi, co neměli s úřadem nikdy nic moc, protože ani nemají řidičák, třeba, a ani nevlastní nic, co by bylo nutno zaknihovat.
Takové lidi ale, většinou, není problém najít:
1. někde pracuje, tzn. někdo za něj platí OSSZ a pojišťovně, a pak není problém zjistit zaměstnavatele, a ten má adresu pro doručování na 99%, případně jde takovému člověku doručit na pracoviště,
2. podniká, tj. on sám za sebe platí OSSZ a pojišťovně, a pak mu není problém doručovat na adresu sídla živnosti, protože živnostenskou korespondenci tam taky přebírá,
3. OSSZ za něj nikdo nic neodvádí, ale pojišťovně za něj platí stát, protože je na ÚP - opět, ÚP musí adresu pro doručování znát,
4. poskytovatelé energií plus operátoři - opravdu málo kdo nemá na sebe alespoň telefonní číslo, pevný internet, plyn, elektřinu, nebo vodu. Málo kdo,
5. na pojišťovně je veden jako samoplátce, a neplatí - tak pak je potřeba zjistit, jestli není v nějakém ústavu - starobinec, chorobinec, blázinec atp.
Až když tohle selže, tak je potřeba se poptat v místě trvalého pobytu, většinou někdo alespoň zhruba ví, kde dotyčný možná je, a pak se doptat tam - takhle to dělají exekutoři, třeba. Nebo policie, pokud má osobu vypátrat a nemá žádné jiné vodítko.
Když dokáže osobu na 99% vypátrat, poměrně rychle, exekutor, který koná úkony exekučního soudu, pro soud to nemůže být problém.
I za právní situace do r.2009 mohla nastat právní fikce doručení, ovšem pouze na adrese trvalého pobytu, a pouze tehdy, když soud vykonal alespoň nějaký pokus účastníkovi doručit. Jistě, systém byl formalisovaný, zkostnatělý, neefektivní, ale pořád lepší.
Je otázkou, když je to tak "super", proč právní fikce doručení na adrese, kde se adresát nezdržuje v době doručení (vyjma trvalého pobytu v zákonem ustanovených případech, po marném pokusu vyhledat skutečný pobyt účastníka), není nikde jinde, v Německu, Francii, prostě nikde? Protože to je pěkná hnusárna, proto.
KLIENT SE NEZDRŽUJE NA ADRESE
Je možné, zjistí-li soud, že klient se zřejmě nezdržuje na adrese uvedené jeho bývalou manželkou, aby se bývalé manželky zeptal, co ji vede k tomu tvrdit, že se tam zdržuje?
Potom, to, že klient vede u stejného soudu další řízení nebude přece soudkyně, jinak než náhodou, vědět.
Konečně, b.manželka určitě dala soudu vědět správné jméno a datum narození klienta, z čehož se dá soudem zjistit pomocí centrálního registru o klientu i to, co sám o sobě neví. Domnívám se spíš, že soudkyně buď záměrně, nebo z nedbalosti se rozhodla postupovat jinak.
Souhlasím, že za takového stavu soudnictví je možné nedoručit skoro nic, nebo naopak tvrdit, že doručeno (tedy: do rukou) je i to, co si nikdo nepřebral. Je jen otázka, zda je vše záměrné, nebo jen obyčejný šlendrián.
Je to rub a líc téhož
Napadají mě tyto možnosti:
1. Adresu, kterou uvede druhá ze stran, když podává žalobu
2. Adresu, na kterou již soud dříve dané osobě s úspěchem doručoval
3. Adresu podle registru obyvatel/OP
4. Adresu, kterou daná osoba sama uvedla soudu
5. Svévolně soudem zvolenou adresu beze vztahu k obesílané osobě
6. nějakou další?
Tohle vědět je podle mne základní podmínka pro další debatu na dané téma.
Varianta 2 je možná, ale nikdy jsem se s ní v praxi nesetkal.
K variantě 3 dojde, pokud pošta náhodou skutečně sdělí, že na daném místě žalovaný nebydlí.
Varianta 4 je téměř vyloučená, protože na to neexistuje žádný registr, takže soudce/soudní úředník by si musel podle výsledku lustrace vyžádat všechny spisy a tam adresu hledat. Nikdy jsem se s takovou pílí nesetkal, cílem soudu je, aby se žalovaný o žalobě nedozvěděl, protože tak bude soudce nejméně obtěžován.
Varianta 5 je nesmysl.
Tuto adresu může soud zjistit z registru, žalovaný ji má napsanou v OP a většinou má k dané adrese vztah, pokud tam nebydlí. Minimálně si může zařídit na místní poště přeposílání na jinou adresu, kde se reálně zdržuje.
píšete: "cílem soudu je, aby se žalovaný o žalobě nedozvěděl, protože tak bude soudce nejméně obtěžován" .. jde o nadsázku, nebo jste se skutečně s takovým přístupem reálně setkal a nešlo o excess?
To by Gogo pro zacatek uplne bohate stacilo
Ano, Neocon má pravdu. Tady se pořád furt dokola řeší, jak ,,doručit" něco. Podstata věci je úplně jinde. Nejde o to jak doručit nějaké papíry, ale jak dostat člověka před soud. Pro většinu případů stačí člověku poslat soudní obsílku, aby se dostavil k soudu. Pro zbytek lidí se musí najít jiná cesta. Najít ho, před svědky mu do rukou vrazit obsílku, nebo ho v okamžiku nalezení rovnou odvézt k soudu. No a když ho nenajdu, tak ho nemohu soudit. Konečně hledaná osoba ani nemusela nic protizákonného spáchat. To může zjistit až soud, atd, atd.
Kdyz meli tihle nenazranci dost casu a prostredku mit veskere info o zadateli, kdyz mu poskutovaly produkt/pujcovali penezi, tak at si ho nekde sezenou sami.
Proc by jim mel stat delat babysittera? Proc ho nema reznik, ktery nakoupil za 2 mega prasata a den pote zaplavili trh v CR levne veprove z Polska?
Proc ho nema clovek, co si koupil za 7 mega v Jablonci prosperujici hernu a za 3 mesice tam Mesto udelalo vyhlasku? Atd.atd.atd.
Jen at si ho/je soukrome firmy, schani sami-a pekne na svoje naklady-jako to je v US.
Opravdu to v nějaké nám podobné zemi takhle funguje?
A proč přehodnocování starých soudních rozsudků pomocí DNA v USA ve velkém procentu případů zjistí, že byl odsouzen - a často řadu let si odseděl - nevinný?
Proč v USA je tak enormní počet lidí ve vězení? Dokonce tak astronomický počet lidí, zejména v produktivním věku, že to velmi významně snižuje a esteticky falešně vylepšuje i statistiky nezaměstnanosti USA - protože logicky zabásnutý člověk produktivného věku není ve statistikách nezaměstnanosti.
Fizl je v Americe neco jako Buh-muze cokoliv a nikdy, temer nikdy nepujde sedet.
Vetsina tech prehmatu ALE byla v 60tych a 70tych letech, a vetsina nevinne odsouzenych byli/jsou cernosi. Temer nikdy white guy a pokud ano, tak fetak/white trash guy.
Proc tomu tak je, to jsem tady popisoval pred casem vcelku verne. ( V MS znasilnena holka, popsala utocnika jako 20-25, white, small, mistni fizlove zabasnuli cernocha, 195 cm, 40 let a sup tam snim, atd.atd.).
Proc tolik ve vezeni? To je uplne jednoduchy-v 80tych letech, za Reaganovy administrativy, zacali (GOP) politici rikat, ze kdyz zvedneme tresty, tak ze kriminalita se snizi (tehdy byla nejvetsi v dejinach).
A tak je zvedali a zvedali, a pak byly Volby do House a zase je zvedali a pak Volby do Senate-tak je zase zvedali, az jsme tam, kde jsme.
Nekdy se podivejte na youtube, pokud neznate na "Hansen and predator", tohle se tu deje denne, muj zamestnanec, jak jsem tu jiz psal, byl tohodle obeti, ti lide dostavaji bezne 10, 12 let (netrestani) za pouhe smsky a za only smsky.
To je vysledek represe, ty plne kriminaly a bude hur.
PROČ STÁT MÁ DĚLAT CHŮVU BANKÁM, ÚVĚROVÝM A LEASINGOVÝM SPOLEČNOSTEM A PODOBNĚ . . .?
Musím zdůraznit, že nejsem právník a o věci zde probírané se zajímám mimo svoji normální práci a právní vztahy vnímám dílem intuitivně, dílem praxí v ČR.
Neoconem zmíněné organizace totiž zcela určitě nejsou soukromé firmy (nechť mne právníci opraví). Jsou to tzv. ORGÁNY MOCI VEŘEJNÉ, OMV, na které stát převádí svoji pravomoc, tedy ve skutečnosti jsou to státní úřady. Tyto orgány jsou v nadřazeném vztahu vůči řadovým občanům - tzv. vrchnostenské právo.
Příklad: Loni jsem měl v zahraničí úraz a moje pojišťovna, která je také zcela určitě OMV řešila moji informaci o úrazu a žádost o kompenzaci mých peněžních výdajů formou tzv. ROZHODNUTÍ. Toto ROZHODNUTÍ je de facto úřední doklad. Mně, víceméně, nepřísluší s tímto ROZHODNUTÍM nějak polemizovat. Kdybych ho chtěl rozporovat, musím pojišťovnu soudně žalovat. To bych ještě chápal, ale postupovat bych musel zcela stejně, kdyby se pojišťovna rozhodla mi dát pokutu, a já s ní nesouhlasil. Tyto OMV mají přístup do státního centrálního registru, kde pod rodném číslem jsou o občanech veškeré informace. ČR považuji za policejní stát.
Řezník, na straně druhé, není OMV. Není oprávněn státem vydávat ROZHODNUTÍ, nemá nikam žádný přístup a jeho činnost je jen jeho riziko. Činnost OMV není jejich riziko. Když se někdo dostane do sporu s OMV, není ve sporu s pojišťovnou nebo s bankou, ale je ve sporu se státem.
Takže, stát nedělá těmto bankám a podobně chůvu (babysitter), banky a podobně JSOU STÁT (právníci a pod. zde přispívající, mne určitě, bude-li třeba, opraví a vysvětlí jak to v ČR opravdu je).
jsou v US, i v CR privatni/soukrome firmy, uplne stejne, jako posledni reznik, majitel herny, majitel autobazaru, malir a naterac a daslich 5000 profesi, na ktere si jen vzpomenete.
Dobře.
Proč tedy ČR dělá chůvu bankám, atd., a řezníkovi ne?
V čem spočívá, v ČR, rozdíl mezi leasingovou společností, bankou na straně jedné a řezníkem na straně druhé?
V US, pokud dluzite, tak Vam neseberou nic-vubec nic, VYJMA kdyz dluzite Statu, rekneme na danich, nebo se dluh stal trestnou cinnosti.
Jinak je to problem poskytovatele-ktery Vam muze volat, posilat dopisy, znicit Vam credit-ale to je vse.
To uz tady bylo ale popisovano X krat-banka/leasingovka, CC copmany, uverove spolecnosti-tihle vsichni to delaji za ucelem zisku.
Nesou stejnou zodpovednost za sve chovani a rozhodnuti, uplne stejne, jako clovek, co si koupi za 8 mil.Motorest u frekventovane silnice, ale za pul roku mu tam Kraj vysekne obchvat a z 500 obedu/den, spadne na obedu 38/den.
SMula, je mi lito, bylo to jeho spatne rozhodnuti-a takto to maji v US vsechny banky a spolecnosti, co pujcuji penize.
Jen v CR, z nejakeho duvodu, pro me neznameho, jim Stat zaridil, ze oni jsou neco vic-kdyz se zmylili-nevadi-stat jim ty penize zaridi.
Pro me-stale nepochopitelna a dost mozna nejnepochopitelnejsi vec, kterou jsem v zivote videl...Takovy socialismus s lidskou tvari, chtelo by se napsat.
Protože banky mají moc, lobby a tlačí na zákonodárce, občas politikům platí či přispívají na volební kampaně či na chod politických stran. Řezníci jen zřídka lobují v parlamentu či vůbec nějak kontaktují politiky. A už vůbec řezníci nepřispívají na volební kampaně, atd. Proto mají banky zákony a podmínky na míru podle jejich gusta, zatímco řezníci nikoli.
V západních státech má zákony na míru ten, kdo víc řve. Mimo jiné je to zviditelněno na nedemokraticky obludné míře vměšování se neziskových organizací do politických záležitostí.
Proto stát nadbíhá bankéřům, obecně všem velkým korporacím jakéhokoli oboru, neziskovkám, aktivistům, médiím, apod. - těm podkuřuje. A šlape, dupe po řeznících, prostých dělnících, malých firmách, a podobných subjektech.
Mají také v USA soudce kompromitované členstvím v KSČ?
V soudnictví se to konkrétně projevuje i tak, že většina soudních úkonů se děje mimo soudní síň a vše se soustřeďuje v tzv. soudním spise, který se pomalu, někdy celá léta, stává grálem soudního sporu. Pak stačí, aby se ze spisu něco ,,ztratilo" a celý spor dostane jiný ráz, nebo se stane neřešitelným. Typické pro důležité spory v ČR je jejich dlouhé trvání. V USA, stejně jako v Británii a domnívám se všude tam, kde státy odvozují svůj právní řád z English Law, se vše hlavní děje veřejně (až na naprosté výjimky) v soudní síní, jak píše Neocon, eye to eye. Soudní zapisovatel pak zapisuje průběh jednání (tak to aspoň bylo z mé zkušenosti).
Je omyl klást v ČR vinu jen soudcům a ani členství soudců v KSČ nemůže být směrodatné, a když ano, tak jen jako projev stavu celé společnosti. Jo, a, v USA je jistě nepřípustné, aby soudce byl někdy členem nějaké pol.strany. A sám se nebude veřejně na podobné téma ani vyjadřovat.
Co se týče bank ve světě (kromě ČNBanky, pokud vím, již žádná banka v ČR není domácí) a jejich zvýhodňování:
Ony nebyly všechny před cca 8/10 lety zvýhodněny. Některé krachly. Ale, nechat obecně velké banky krachnout by vedlo ke krachu celého finančního systému ve světě, který by se začal hroutit jako domeček z karet. To by pak mělo nedozírné následky.
A tak, jako když třeba letím v letadle a pilot se mi zdá opilý, a nemůže i proto nejen správně vysunout podvozek, ale kouká se navíc po letuškách, nebudu trvat na tom, abychom ho za trest z letadla vyhodili, ale budu se snažit ho nějak usměrnit, aby s námi nějak přistál. A pak řešit jeho schopnost být pilotem.
Základní problém je už v hlouposti a ptákovině non plus ultra, že státy nemají kontroly nad svými měnami. Státní měnu řídí nezávislá a státní kontrole nepodléhající centrální banka. Tato do nebe volající pitomost existuje jak v České republice, tak v USA, tak i jinde.
Za celým bordelem v České republice, ale i kdekoli jinde na světě, je vzrůstající počet subjektů nepodléhající demokracii:
1) Ať jsou to centrální banky.
2) Ať je to vzrůstající vliv neziskových organizací.
3) Ať je to 70 % legislativity povinně přijaté od Evropské komise, kterou nikdy demokraticky nezvolil - jedná se tedy o diktaturu.
Atd.
Co zmohou čeští (američtí, němečtí, ...) soudci a politici, když jim vznikají mafiánské paralelní mocenské struktury, viz výše, na které nemají naprosto žádný vliv?
Kopání do České republiky od pana Tomáše Peciny bylo opravdu hodně mimo mísu.
Spise je zarazejici, ze US banky a dalsi ruzne CC copmany, uverove a kredtini spolecnosti, ktere notabene v US patri zase tem bankam, maji u US soudu relativne male zastani, co se tyka ve vztahu Veritel-Dluznik, to je potesujici a zaroven prekvapive.
Banky a korporace soustřeďují obrovskou moc. Měly by tedy být tvrdě a nekompromisně regulovány. Realita je ale zcela opačná. Banky a korporace vykřikují skrze média cosi o deregulaci, (neo)liberalismu a dalších věcech, které jen posilují moc bank a korporací a oslabují moc států, zákonů a občanů.
Zvýhodňování bank a korporací děje po celém světě. Nezávisle na chování soudců v té které zemi, nezávisle na druhu soudního systému.
Sám jste napsal, že USA soudy nenadržují bankám, ale přesto jsou banky preferovány.
Dějiny počátků USA byly také dějinami bojů proti bankovní moci. Jeden prezident USA má dokonce epitaf "Zabil jsem tu banku", ten prezident přežil dva atentáty od bankovní moci. Poslední prezident, který postavil banku pod kontrolu USA státu byl Kennedy. Jeho nástupce Johnson hned první den v úřadě jediným škrtem pera zrušil úsilí všech předchozích cca 35 prezidentů dostat banky pod kontrolu státu. Tak je tomu dodnes.
Pojišťovna nemá přístup do registrů, kam jsem jí přístup nedal. A pokud ano, tak to dělá nelegálně.
On stát na pojišťovnu nějak převedl výkon státní moci? Kdy? Kde?
Dobře.
Neocon
nezná odpověď na moji otázku. Oba však chápeme, že v ČR je nějaký rozdíl mezi soukromým řezníkem a soukromou bankou, pojišťovnou, atd. A řekněme, že slovo soukromý má v obou případech stejný význam.
M Ponkrác
naopak tvrdí, že banky, pojišťovny atd. tlačí na zákonodárce, aby vydali zákony - a oni je vydají, které pak umožňují státu (nebo ukládají státu povinnost?) nadbíhat a podkuřovat bankám, pojišťovnám. Zákony tedy určují, že stát musí soudně stíhat lidi, strany, které ohrožují ziskovost bank, pojišťoven, atd. a vymáhat z nich to, co bankám, dle vyjádření bank, dluží?
ROZHODNUTÍ
Jistě, i já mohu vydávat ROZHODNUTÍ. Otázka ani tak není, jaké ROZHODNUTÍ M Ponkrác nebo já vydáme a přitlučeme na dveře svého bytu. Otázka je, jakou váhu - nebo směrodatnost naše ROZHODNUTÍ má pro toho, komu je určeno. Nevím, proč bych měl nebo musel soudně napadat ROZHODNUTÍ M Ponkráce, že nevkročím do jeho bytu. Kdybych tam stejně vkročil, neponesu odpovědnost za to, že jsem tak učinil v rozporu s jeho ROZHODNUTÍM, číslo to a to, datum ten a ten, ale ponesu ji za to, že bez jeho souhlasu do jeho bytu stejně kráčet nesmím. Jinak řečeno, ROZHODNUTÍ M Ponkráce, stejně jako moje, nemá žádnou váhu. To, čím se tzv. ROZHODNUTÍM domáhám, mám i bez něj.
Co se týče ROZHODNUTÍ pojišťovny (ref. můj úraz, příspěvek 11.7.2018, 20:05):
Teď jsem mluvil se zaměstnankyní zmíněné pojišťovny. Pan M Ponkrác se těžce mýlí, jak jsem si byl jist již předtím. Na můj dotaz, zda pojišťovna je soukromá, mi zaměstnankyně odpověděla, že ne, že je státní, ale pak dodala, že ne zcela státní, že se to prý špatně vysvětluje. To chápu, to jsem věděl již předtím - toto v ČR platí obecně v mnoha sférách života a práce. Víceméně pak i jako vysvětlila, že pojišťovna je Orgán moci veřejné - je jjch v ČR prý sedm. (Hlavní problém - říkám já - je v tom, že v ČR nejsou jasné hranice mezi občanskoprávní věcí a porušováním zákonů (pomohu si anglicky: civil law x criminal law)). Zpět k ROZHODNUTÍ pojišťovny, které má veškeré znaky úředního dopisu: č.j. (číslo jednací), vyrozumění, že se dále bude postupovat podle SPRÁVNÍHO ŘÁDU, a konečně dopis je opatřen kulatým razítkem, v jehož středu je státní znak: štít s lvem s korunkou. A vše bylo posláno úřední obálkou s červeným pruhem.
Dotaz tedy na pana Ponkráce:
Smí řezník, nebo já, nebo pan Ponkrác své ROZHODNUTÍ opatřit kulatým razítkem s českým státním znakem, smí jej pak třeba poslat stejnou obálkou s červeným pruhem a musel by adresát našeho ROZHODNUTÍ se řídit SPRÁVNÍM ŘÁDEM?
A pakliže ne (jako, že ne), proč?
ostrava.idnes.cz/.../...
neviditelnypes.lidovky.cz/.../...
Zjevně cosi nesouvislého blábolí o zdravotní pojišťovně a jeho úrazu v cizině, přičemž ani nechápe základní principy, co v takovém případě pojišťovna uhradí a za jakých podmínek. Ufff.
Argumentace pana Peciny dává do jisté míry smysl, srovnáte-li procesní doručování s doručováním hmotněprávním. Třeba když potřebujete namítnout relativní neplatnost smlouvy. To pak musíte doručit druhé straně na adresu jejího bydliště a když se Vám to nepodaří, tak máte smůlu. Takto může dojít i k velkým nespravedlnostem, stačí se podívat na to, co vše dnes spadá pod relativní neplatnost.
Jestli to ale spíš neznamená, že hmotněprávní doručování by se mělo přiblížit tomu procesnímu a ne naopak. Konec konců, každý může ovlivnit, kde má adresu trvalého pobytu.
Hrůzy, které pan Pecina popisuje, jsou skutečné. Jeví se mi však, že problém je spíše jinde. Problém je na jedné straně v umělých překážkách, které brání, aby si každý adresu trvalého pobytu změnil dle své svobodné vůle. Stát po mě chce, abych mu sdělil adresu, na kterou mi může doručovat. Jestli by to po mě chtít měl a je-li to morální, to je jiná otázka. Chce to po mě. Tak přece nedává smysl, aby mi v tom jakkoli bránil. A problém je nepochybně také v tom, jak probíhá doručování ze strany pošty. Že je za veřejnou listinu vydáván papír (doručenka), který vydává osoba bez jakéhokoli vzdělání, která si ani nemusí uvědomovat právní důsledky toho, co činí, a která hlavně nepodléhá jakékoli, byť sebemenší, kontrole (třeba že by pošťáci nosili kamery, které by proces doručování nahrávaly). To ale není tak úplně vada té procesní úpravy.
ALimenty je trochu jina vec-ale jsem si jist, ze 900 tisic lidi neni v CR v exelucich kvuli drobnym za alimenty. Druha vec je, pokud uz nekdo za alimenty v exekuci je, kolik jsou z toho skutecne alimenty a kolik z toho kolace jsou uroky a "desatek" pro exekutora.
Neocon nic takového přece ve svém příspěvku, 13:18, netvrdí . . .
Vymahani soudem je v mych ocich moralni, nikoliv jak tvrdite Vy.
jedine, co zde opakovane pisu je, ze v US se vymahaji soudne dluhy, skutecne dluhy, nikoliv lichva, nasobky, deseti a stonasobky skutecnych dluhu.
Dale zde opakovane pisu, ze kazdy pripad jde pred soudce, ktery se podiva do papiru, podiva se na Vas, rekne, ze to byla chyba pojdme rici Amexu, ze Vam dala neomezenou CC, a ze sice dluzite $18K, ale jelikoz to byl BS firmy, co Vam to poskytnula, jste povinen zaplatit behem 5ti let, opet rekneme, $6K.
Bouchne kladivkem a rekne cislo dalsiho pripadu.
Coz v CR neni, tam se z $18K udela perem a ruznyma klickama $80K a dotycny o tom ani nevi.
Jen pro doplneni, nechaval jsem si to pro Yossiho, ale uz sem asi nechodi-ma znama, o ktere jsem tu psal pred 2ma lety s tim, ze si mohla odsedet DUI po nocich, vikendech a svatcich, aby neprisla o praci, kdyz je sama, a take jsem o ni psal, ze brzy bude v bankruptcy,
protoze ma 20 CC a tlaci to pred sebou, tak je od dubna/kvetna v bankruptcy, mela $60K na kreditkach, vzala si dobryho lawyer, nase spolecna znama, z Houston, TX a vysledek byl-nula $.
Nemusi zaplatit ani cent, vse byla chyba CC companies, ze i kdyz vedeli, kam se riti, ze ji je 60 let a je sama na vse, ze ji davali dalsi a dalsi a zvedali credit limity.
Nula, opakuji nula z jistiny, nula z uroku. Priste si to ty nenazranci pekne rozmysli.
Je to úžasný kšeft, který státy daly bankám. Banky půjčují peníze, které většinou vůbec nemají, ba dokonce ty penzíe ani vůbec neexistují. A chtějí vrátit skutečné peníze a skutečnou hodnotu. Je to jedna z těch baziliónů věcí, kterými stát nadržuje bankám a nedovoluje řezníkům. Banky smí vyrábět peníze, řezník nesmí.
Banky půjčují peníze, které nemají, a které ani většinou neexistovaly. Tudíž, pokud se bankám nesplatí třeba i polovina peněz na půjčkách - pořád jsou v plusu. Půjčily totiž peníze, které nikdy neexistovaly, tudíž o nic nepřišly.
Banka si peníze může vytvořit (připsat na účet neexistující částku z ničeho). Vy jste v nerovném postavení, nemůžete si recipročně vyrobit nové peníze a těmi je bance splatit. Musíte je vydělat, přinést skutečnou hodnotu.
Celkový efekt každé splacené půjčky je, že banka odsála skutečný majetek s reálnou hodnotou, a nic za to nedala. Banky tak zadarmo dostávají majetek, aniž by daly protihodnotu. Postupně tak banky vysávají více a více majetku z celého světa.
Banky tedy využívají asymetrii práv, kterou si vylobovaly. Tato věc škodí státu, občanům i zákazníkům. Umožňuje oškubat všechny (i ty, kteří si nepůjčují), neboť bankovní výroby peněz způsobují inflaci.
Proto je dnes většina kapitálu ve světě ve dluzích. Jsou to peníze vycucané bankami z prstu, které neexistují. Na světě je asi 500 x více peněz (vycucaných z prstu), než majetku. Polopaticky řečeno, v peněžním oběhu na světě je tolik peněz, že byste za to mohli koupit 500 x všechen majetek na Zemi. To je samozřejmě podvod jako Brno.
Na dlužnících pak je, aby splatili bankám a finančním institucím dluhy ve výši 500 x veškerý majetek na zeměkouli. To je samozřejmě blbost jako vrata. Je to neřešitelná situace, která - pokud platí fyzikální zákony - stejně musí dopadat tak, že se dlužníkům musí odpouštět dluhy, nebo se musí půjčky nevracet, nebo musí banky krachovat. Každopádně tak či tak je výsledkem zotročení států a světa bankovním systémem, protože i kdyby bankám patřil naprosto celý svět, stále bude bankám celý svět dlužit.
Tato habaďůra bank každého překvapí, ačkoli je součástí každodenního života každého z nás, a ovlivňuje naše životy daleko více než témata prezentovaná v médiích.
To je také důvod, proč banky přestaly poskytovat úroky za vklady peněz střadatelů. Jakmile si prolobovaly možnost vytvářet peníze z ničeho - tak je vložené peníze klientů bank v zásadě velice obtěžují. Banky si totiž mohou za jednu milióntinu sekundy vyčarovat stovky miliard Kč/dolarů/euro, aniž by náklady stály za řeč. Proto se snaží klienty bank spíše odradit, případně aspoň podojit poplatky.
Celé toto fungování, v případě českých bank, najdete v zákoně č. 21/1992 Sb.
Ale ze ziji z virtualnich penez a nejaka Holinka, co jim dluzi pad desitek K$, je vubec nezajima-to je pravda.
Banka má drtivou většinu peněz fiktivních, které jsou pouze virtuálními vyčarovanými bitíky a číslicemi v databázi. Aby je přeměnila ve skutečné peníze, musí je někomu půjčit - dlužník pak vrátí skutečné peníze. Když má naopak banka vracet velké množství skutečných peněz (viz run na banku) - je to její konec.
. . a aby to nebyl konec všech bank bylo vymyšleno QE - jinak řečeno připisování číslic na účty (tisk skutečných peněz by byl zbytečně drahý) . . . .
Je ale zajímavé, jak se Švédové hrnou (údajně) do bezhotovostního peněžního styku. Až budou všechny peníze jen číslice na papíře - jak se poznají peníze přičarované (Mil. P má pravdu) od peněz skutečných? Nebo už přestanou být peníze opravdové? Třeba nastane: každému dle jeho potřeb, a každý dle svých schopností? Nebo, že by Švédové věděli něco, co my ostatní nevíme?
Třeba ta hlava Karla Marxe v Německu je opravdu jen první velký krok - ještě správně nepochopený! - vpřed (levá)?
.
ekospace.cz/.../...
Či je to až 500 x, to neviem, ale v princípe to nie je nič divné, keď berieme do úvahy koncept peňazí ako dlhu.
Keď ja susedovi požičiam čo ja viem 500 Kč, tak akože ich stále mám (ale nemôžem s nimi disponovať), zatiaľ čo sused má terazz 500 Kč tiež (ale má k tomu aj ten dlh). Čiže sme práve peniaze zdvojnásobili. Sused si za to niečo kúpi, a príjemca ich zase niekomu požičia - tak už máme vlastne 1500 Kč. Tie peniaze zase splatením dlhu zanikajú. Pointa je ale v tom, že všetky dlhy sa nedajú splatiť NARAZ v jednom časovom okamihu, ale musia sa splácať postupne ako v rozprávke o kohútikovi a sliepočke.
Netvrdím samozrejme, že banky nemajú na finančných trhoch výhody (najmä v zmysle už Ježišom spomínaného "kto má, tomu sa ešte pridá"), ale nejde principiálne o vznik peňazí z ničoho, ale skôr v možnosti v inflačnom prostredí sa dostať k "čerstvým" peniazom na začiatku ich životného cyklu u centrálnej banky, skôr než trh zareaguje na pokles ich hodnoty. Tak ako to podávate, je to vírenie zbytočného FUDu.
Pak ale přišli bankéři s ideou, že když máme pět vagónů hrášku, proč bychom nemohli vypsat stvrzenky dokazující, že máme 60 vagónů hrášku. A dokud nám na to nepřijdou, tak je vše ok. A pokud nám na to přijdou, tak důsledkem bude krize a propad ekonomiky. Banky nikdy problém nepocítí, vždy to odskáče někdo jiný. Což je přesný popis toho, jak funguje moderní západní ekonomika - včetně důvodů krizí.
Můžete si to doma vyzkoušet. Vezměte si potvrzení z katastru nemovitostí, že máte váš dům. Pak ho na kopírce zkopírujte. Podle myšlení bankéřů nyní máte dva domy. Podívejte se tedy, kde je váš druhý dům a zabydlete ho. Toto pokřivené myšlení se dokonce učí na univerzitách jako jediné správné fungování ekonomiky a bankovního systému. Proto se to také na Západě finančně hroutí čím dál více bez ohledu na produktivitu Západu.
Kdyz mate petikilo, tak mate petikilo a Vas soused nema nic, fyzicky. Kdyz mu petikilo zapujcite, Vy fyzicky nemate nic, respektive Zero, ale Vas soused ma fyzicky petikilo. Takze porad je nekde jedna jedina petistovka.
V momente, kdy Vam je soused vrati, Vy mate fyzicky petikilo, ale Vas soused nema nic, respektive zero.
Takze porad je nekde jedna jedina petistovka.
Trivialni pribeh skoncil....zadne 2x, ci 3x 500,-Kc se nestalo a ani stat nemohlo.
Tak si to isté predstav s bankou. Máš na účte 500 Kč (pre jednoduchosť povedzme, že na termínovanom účte), ale banka ich nemá v trezore, ale požičala ich niekomu ďalšiemu. Budeš tvrdiť, že tie peniaze, čo máš na účte, vlastne nemáš?
Toto v princípe funguje aj keby boli peniaze kryté zlatom, dokonca aj so zlatými dukátmi.
A p. Ponkrác: s tým domom to nefunguje preto, lebo výpis z katastra nie je poukážkou na dom, ale len potvrdením o údaji v registri. Taká zmenka krytá domom by už bola na takéto čarovanie lepšia, a najlepšia by bola poukážka na dom určitého typu, nie konkrétny dom. To by už bolo ako zlatom kryté peniaze uvedené vyššie.
Kdyz z me kapsy pujicm moje petikilo sousedovi, moje petikilo zmizi (docasne), ja nema nic a soused ma 500,-Kc
Az me je vrati, v moji kpase se znovu objevi 500,-Kc, a u neho zmizi. Ja nevydelal, zacinal jsem s 500, a po case mam znovu 500.
STale jedna jedina petistovkova bankovka, jsem tam, kde jsem byl. (Ja mam 500,-, muj soused ma hov.no na bote).
Zadne 2, 3, 4 5 Petistovek se nestaly.
Jakmile banky dostanou zpět 20 000 Kč + úroky - nějaké nesplacené úvěry, budou mít řekněme 30 000 Kč. Z těch 30 000 Kč obratem půjčí 1 200 000 Kč.
A tak dále. Toto jí dovoluje zákon dělat - vy to dělat besmíte, protože by to bylo padělání a trestná výroba peněz, banka to udělat může beztrestně.
Takto banka půjčuje neexistující peníze. Vám to nevadí, protože jen naprosté minimum peněz chcete vidět v htovosti. Většina peněz lítá jen virtuálně jako číslíčka na účtech v databázi bank, a převádí se jen bankovním převodem.
Proto banky nestojí o vaše úspory - a snaží se vás odradit od šetření. Stojí ale o to, abyste si půjčovali. Proto jsou všude reklamy na půjčky.
Bance by se vyplatilo půjčovat i stylem, že vám půjčí milión Kč a vy vrátíte 100 000 Kč. Pořád by banka byla v plusu! Protože vám půjčila peníze, které nikdy neměla!
Takového vyfikundace a podvody jsou legální! Máte je přímo na denním pořádku - a přitom postupně - jako každý podvod - destruuje celý Západ cihličku po cihličce, až se Západ zhroutí jako domeček z karet.
V USA to banky vyřešily lépe. Tam je zadlužen skoro každý Američan a bere to už jako součást života. Všechno je na dluh a půjčky.
Jenze (slovensky) kolega psal o necem jinem-on tvrdil, ze kdyz pujcim sousedovi petikilo-tak ja mam petikilo a on ma petikilo, coz jsou dle neho 2 petikila a kdyz je soused pujci svagrovy, tak uz jsou na svete 3 petikila.
Jen zapomnel dodat, ze kdyz soused hodi vecer to petikilo do forbesu, tak "ze 3 rozmnozenych petikil", je naraz nula.
Jinak to, ze me banka nikdy v zivote nenabidla, at si k ni dam firemni/rpivatni ucet, ale za to me denne 3x volaji s creditkou-to jsem si do dneska nikdy neuvedomil.
Pak to dopadá tak, že Západ má v oběhu 500 x více poukázek na majetek (= peněz) než je majetku na celé Zemi. A stále banky vyrábějí z ničeho další poukázky (= peníze) aniž by vznikal majetek.
Jinak řečeno, západní bankovní a finanční systémy jsou špatné od samého principu a od samého návrhu. Neštěstím je, že se tento způsob učí na ekonomických školách jako jedině správný. Řada ekonomů si to dokonce myslí!
Proto Západ prochází sérií čím dál častějších krizí. Zároveň se média, ekonomové a banky snaží alespoň ještě na další rok zastřít, že situace je v háji. Za situace, kdy je peněz 500 x více peněz než majetku - to nedá dohromady ani pámbů. Korekce by znamenala buď odstranit z oběhu 99,8 % všech peněz, nebo 500 x zdražit každou položku veškerého zboží na světě.
Namísto toho se to ekonomové snaží zastřít - a díry v tomto cedníku vyvolávají neustálé krize. To se snaží politici i ekonomové zalepit dotacemi a dolarovými injekcemi - ale přitom banky vyrábějí neustále nekryté peníze jako najatí. To nemá mírové řešení.
---
Citace:To se mýlíte. Když budete mít zlatý dukát nebo zlatou cihlu, tak tu nikdo nerozmnoží tím, že připíše fiktivní bitíky/číslíčka v databázovém systému banky. Prostě tady máte třeba 2 unce zlata, a ani David Copperfield z nich neudělá 80 uncí zlata - což je obvyklý násobící poměr vyrábění peněz podle českého bankovního zákona.
To je rozdíl mezi majetkem (zlatem) a poukázkou na majetek (penězi). Poukázek na majetek můžete vytisknout kolik chcete, aniž by ten majetek existoval.
---
Citace:Přesně tak jak říkáte.
A dobře děláte, pane 1ac0! Kdybyste se pokusil o argumentaci, třeba bychom zjistili, že jste hloupý a nic o tématu nevíte! Takto můžete alespoň inkognito hrát chytrého!
RSS kanál komentářů k tomuto článku