Ke kause Kláry Samkové a trojmo prokletého velvyslance tu dnes máme kárnou žalobu, jíž se kárný žalobce Jan Mikš zesměšnil nejen po stránce formálně-jazykové (nikoli, spojka když skutečně není universálním konjuktivním nástrojem mocným vyjádřit jakýkoli logický poměr dvou vět v souvětí), ale i materiálně, když v odůvodnění schází – normálně bych samozřejmě napsal protože v odůvodnění schází, ale chci, aby mi milí činovníci ČAKu lépe rozuměli – jakékoli vysvětlení, jakým způsobem kárně obviněná vykonávala při své kletbě advokacii, aby mohla být odsouzena dle – správně citovaného – ustanovení § 17 zákona o advokacii. Vyloučíme-li možnost, že kárný žalobce je obyčejný idiot, zbývá vysvětlení, že tento vědomě porušuje zákon, věda, že u soudu sice nebude mít na takové kárné žalobě postavené odsuzující rozhodnutí šanci, ale Kláře Samkové tím aspoň na několik let znepříjemní život, tak jako ho Komora dokázala znepříjemnit Petru Kočímu.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Klára Samková

Zveřejněno: 18. ledna 2017

Počet zobrazení: 6720

• diplomacie
• islám
• Česká advokátní komora
• kárné řízení
• svoboda projevu
• Klára Samková
• Jan Mikš

Devátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Barbara Pořízková, Radan Malík a Petr Mikeš zamítl kasační stížnost násilnice a levicové výtržnice Kateřiny Krejčové, jež, jak pojednáno jinde, svým plavmým skokem téměř usmrtila statného příslušníka Policie ČR, ve věci žaloby na nezákonné rozpuštění blokačního shromáždění zaměřeného proti šibenicové demonstraci Národní demokracie.

S rozsudkem souhlasíme, přičemž za nejdůležitější považujeme, fakticky jen obiter dicto konstatovanou, samozřejmost (§ 42), že:

Nerespektováním výzev k umožnění průchodu druhého shromáždění se dotčení účastníci odchýlili od účelu shromáždění svolaného T. K., protože svým jednáním si nevyměňovali názory či informace ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o právu shromažďovacím, ve znění účinném do 31. 10. 2016. Po účastnících shromáždění je nutné požadovat, aby po celou dobu své účasti na konkrétním shromáždění dodržovali jeho účel a neodchylovali se od něj. Pokud se odchylují od stanoveného účelu pácháním přestupků či trestných činů, takové jednání není možné liberalizovat odůvodněním, že se jednalo o výkon shromažďovacího práva.

Přesně tak: blokační shromáždění vždy zasahují do výkonu shromažďovací svobody druhých, musejí být zakázána a pokud s tímto účelem ohlášena nejsou, ale fakticky se účastníci uvedeným způsobem chovají, je na místě je rozpustit – třebaže toto konkrétní shromáždění rozpuštěno nebylo, ale policie zasáhla pouze proti třem osobám, které průchodu pochodu bránily.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 13. ledna 2017

Počet zobrazení: 5000

• extremismus
• Nejvyšší správní soud
• Adam B. Bartoš
• Národní demokracie
• Pavel Uhl
• právo shromažďovací
• Kateřina Krejčová
• Barbara Pořízková
• Radan Malík
• Petr Mikeš

Starosta mezi hrby velblouda, toť problém, jak víme, netoliko esthetický, ale též ethický a notabilně advokátně-disciplinární. Pojmout ho vážně by činilo obtíže i člověku zcela zbavenému smyslu pro humor, i když na druhou stranu, tabulku obsahující hierarchickou kategorisaci vtipů s výzvou ke jejímu doplnění kárným žalobcem si Zuzana Candigliota ve svém vyjádření mohla odpustit: takto se může jevit, že pachatelka své závažné kárné provinění zlehčuje.

Naposledy svou vinu zlehčovala Kateřina Krejčová, památným ironickým výrokem ve smyslu, že trest ji jistě učiní lepším člověkem, a špatně to s ní dopadlo: tři bývalí soudruzi, nyní ctihodní soudci Nejvyššího soudu, vyhověli dovolání nejvyššího státního zástupce a její případ vrátili městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Aktualisováno.
Zde je předchozí vyjádření delikventky.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Zuzana Candigliota

Zveřejněno: 3. ledna 2017

Počet zobrazení: 18752

• Česká advokátní komora
• kárné řízení
• Zuzana Candigliota
• svoboda projevu
• Kateřina Krejčová
• Břeclav

Bezprostředně poté, co byl zveřejněn obsah usnesení Vrchního soudu v Praze v kause Davida Ratha, dal se slyšet ministr spravedlnosti Robert Pelikán, že podá v neprospěch obviněných stížnost pro porušení zákona. Pokud to skutečně udělá, nevídaně tím Rathovi a jeho partě pomůže.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: David Rath

Zveřejněno: 28. prosince 2016

Počet zobrazení: 4426

• David Rath
• korupce
• trestní právo
• procesní právo
• Robert Pelikán
• stížnost pro porušení zákona
• ministr spravedlnosti

Co jsme o případu Davida Ratha napsali v červnu 2012, stalo se skutkem. Usnesení Vrchního soudu v Praze má 44 stran a stejně jako my se obšírně obírá doktrinou ovoce (plodů) z otráveného stromu, dovodivši (§ 132), že bude třeba při novém rozhodnutí soudu pečlivě zvažovat, ke kterému z důkazů je možno v rámci meritorního rozhodování přihlédnout a který je třeba odmítnout právě ze shora naznačených důvodů. Jinými slovy bude třeba zabývat se tím, zda konkrétní důkaz, resp. informaci z něj by bylo možno obstarat i bez skutečností zjištěných z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a ze sledování osob a věcí, tj. procesně souladným způsobem.

Soud na druhé straně nepřisvědčil další důležité námitce obžalovaných, že došlo k účelové volbě místně nepříslušného Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to s odkazem na domněnku, že závěry Ústavního soudu ohledně ústavně konformního výkladu příslušnosti soudu v přípravném řízení je možné aplikovat toliko pro futuro. S tím máme určitý problém, protože právní stát musíme mít teď hned, ne někdy v budoucnosti. Jsme schopni akceptovat, že pokud by šlo o málo podstatnou, technickou otázku, mohla by judikatorní činnost Ústavního soudu být chápána jako pouhé vodítko, dotvářející nejasné znění právního předpisu, avšak od toho Ústavní soud není; jeho intervence přichází až ve chvíli, kdy došlo k porušení základního práva a toto porušení dosáhlo ústavní dimense, a pokud si trestní orgány mohly účelově vybírat z desítek soudů na území, kde působí vrchní státní zastupitelství, jde o vadu řízení, mírně řečeno, nekosmetickou, kterou nelze přejít mávnutím ruky.

Existuje tu totiž i korelace mezi snadností, s níž státní zástupce získal všechny požadované příkazy, nyní vrchním soudem fakticky anulované, a volností vybrat si soud, jemuž svůj návrh předloží. Státní zástupce si zcela logicky vybral soud, kde nedělají potíže a kde je povolení odposlechu řešeno jako pouhá administrativní operace, v horším případě jako copy&paste, a nyní co zasel, sklidil.

Závěrem, pokud se mne někdo zeptá, zda jsem nebo nejsem ztotožněn s tím, že (pravděpodobný) korupčník Rath může uniknout usvědčení a potrestání, odpovídám kladně: ano, pokud to přispěje k tomu, že se z trestního stíhání politiků v této zemi přestane dělat politická, v horším případě dokonce předvolební, agenda prvořadé důsažnosti a státní zástupkyně, která se druhdy učinila mediální hvězdou – a trestněprávním kitschem –, zaznamená fiasko, případně ztratí funkci, budu spokojen, protože dodržování pravidel trestního řízení, vtělených do trestního řádu, je v demokratickém právním státě tak eminentně důležitou věcí, že jeden nevinný Rath za jeho prosazení stojí.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: David Rath

Zveřejněno: 20. prosince 2016

Počet zobrazení: 13145

• David Rath
• korupce
• Vrchní soud v Praze
• Krajský soud v Praze
• důkaz