Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Případ Kláry Samkové a jejího projevu ve Sněmovně pokračuje. Česká advokátní komora si na výzvu tajemníka Ladislava Kryma vyžádala plné znění projevu, který do té doby (domněle) neznala, a požádala Samkovou o vyjádření k němu. Její odpovědi nemohu ničeho vytknout: sám bych to nenapsal lépe.

A mám pro ni inspiraci: než příště něco veřejně řekne, měla by kopii zaslat Komoře a požádat o dobrozdání, zda je politický názor z řečeného plynoucí pro českého advokáta v r. 2016 přípustný, pokud možno i se stanovením záruční lhůty, tedy jak dlouho takovým ještě zůstane; jak známo kupř. z let 1938–9, kdy byl zakázán výkon advokacie Židům, názory řečené stavovské organisace mají tendenci k jisté časové nestálosti.
Nelze jinak: Národní centrála proti organisovanému zločinu, zřejmě aby demonstrovala, že pro ni zákony neplatí, ignoruje rozsudek Městského soudu v Praze, podle něhož byla povinna sdělit aktivistovi vystupujícímu pod přezdívkou Tomáš Zelený určitou finanční částku, a tak si pro informace bude muset dojít soudní exekutor. Snad ho tam nezavřou…

Případ Kateřiny Krejčové, známé to levicové extremistky a násilnice, se vrací odvolacímu soudu k novému projednání poté, co dovolací soud vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce.

Alespoň to tvrdí infoSoud, co je na tom pravdy, těžko soudit; u Zdeňka Altnera, jak víme, tvrdil systém to samé.

Jakkoli jsme se v případě soudce Kydalky vyslovili pro respekt ke svobodě slova a nesouhlasíme tím, aby byl přístup do politické soutěže restringován nad rámec zakotvený ústavním řádem, v případě teplického soudce Miroslava Čapka musíme senátu Ústavního soudu ve složení Josef Fiala, Jan Filip a soudce zpravodaj Radovan Suchánek, který zamítl Čapkovu stížnosti proti rozhodnutí kárného senátu, přisvědčit: přeposílá-li soudce e-mailem, s prominutím, kdejakou pitomost, nemůže se divit, že to bude posouzeno jako jednání znevažující v očích veřejnosti pověst justice. Leč k tomu za okamžik.

Soudce Okresního soudu v Teplicích Miroslav Čapek je psychopath, to je o něm všeobecně známo, ale zároveň je to jeden z mála soudců, jimž nevytýkám jejich komunistickou minulost, neboť věřícím komunistou nejen byl, ale i zůstal. V kárně projednávané věci šlo o to, že soudce ze své privátní e-mailové adresy přeposlal řadě osob text hanobící, formou fiktivní konversace, senátora za ODS Jaroslava Kuberu a několik jeho spolustraníků. Jaký přesně byl obsah e-mailu, nevíme, podle toho, jak je reprodukován oběma rozhodnutími, se v něm hemží vulgaritami.

Lze důvodně presumovat, že podobné texty přeposílají ze svých soukromých mailových schránek i jiní soudci, avšak protože nebudí ve svém okolí tolik emocí jako Čapek, nikdo to neřeší.

Kárně obviněný namítal použití listiny – jeho vyjádření – získané ještě předtím, než mu byl doručen opis kárného návrhu, to však nepokládáme, shodně s Ústavním soudem, za podstatné; kdyby byl v řízení mlčel, odsouzen by být nemohl, autorství e-mailu je prakticky neprokazatelné, nenajde-li se v počítači obviněného, a domovní prohlídku kárný senát nařídit nemůže. Jenže nemlčel, nezůstal filosofem, přiznal se a nyní tedy čelí následkům.

Čapek měl na svou obhajobu k disposici dva hlavní argumenty. Za prvé, že regulace toho, jak si soudce počíná v ryze privátní sfeře, podléhá imanentním omezením: soudce nebo státního zástupce lze kárně postihnout např. za to, že krade v obchodě, tropí na veřejnosti opilecké sceny (že, Jene Petrásku?) nebo neplatí nájemné, případně soudem stanovené alimenty, nikoli ale za to, že má vedle manželky i milenku, protože takový požadavek by byl morálně pokrytecký a prima facie nepřiměřený. Přeposílání legračních e-mailů by se tedy, s jistou benevolencí, dalo pod takové soukromé jednání, nemající dopad do veřejného obrazu soudce, podřadit.

Druhým argument je argument svobodou projevu. Tam ale, obáváme se, vzal soudce Čapek věci za špatný konec. Kdyby totiž tvrdil, že v authentičnost zprávy uvěřil, mohl by se odvolat na své právo šířit informace. On však naopak argumentoval tím, že jde o zřejmou fabulaci (§ 3 nálezu), a tím se dobrodiní ochrany svobody šířit informace vzdal.

Naše pocity jsou tedy smíšené. Čapek byl s vysokou pravděpodobností postižen nikoli proto, že něco pohoršujícího učinil, ale protože mnoha lidem leží v žaludku, přičemž nelze pominout ani jeho předchozí neúspěšnou kandidaturu na předsedu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na straně druhé, jeho obhajoba byla nepromyšlená a slabá – což překvapuje tím více u zkušeného trestního soudce – a za odsouzení tak může děkovat v prvé řadě sám sobě.

Osoba V. M. alias Tomáše Zeleného je veřejnosti dobře známa z kausy plukovníka Roberta Šlachty (v aktivistických kruzích známého pod přezdívkou ušatý traktorista; omlouvám se: ušatý kombajnér!). Pokuta, jak víme, byla zrušena a k novému uložení se policie dosud neodhodlala.

Šlachtův útvar, mezitím již bez milovaného velitele, nyní prohrál s T. Zeleným další spor, týkající se informací z trestního řízení, v němž Zelený figuruje jako setrvale podezřelý. Osmý senát Městského soudu v Praze ve složení Slavomír Novák, Hana Pipková a Marcela Rousková opět chválíme: žaloba byla podána 28. června, rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno, byl doručen dnes, tedy za 135 dnů, do čehož je nutno započítat lhůtu, kterou měl žalovaný k vyjádření, a dobu, kterou zabrala úhrada soudního poplatku.

Národní centrála proti organisovanému zločinu (některými novináři o důležitou předložku svévolně, případně potměšile připravovaná) má nyní 15 dnů na to, aby aktivistovi požadované informace poskytla, a ministerstvo vnitra 30 dnů, aby mu zaplatilo náklady řízení.

Aktualisováno.
O kause referuje na Euru Václav Drchal; titulek jeho článku mám za poněkud zlomyslný…

Podkategorie