Kuriosní dohru má rozsudek Vrchního soudu v Praze nad Igorem Ševcovem. Protože náš nekonečně moudrý zákonodárce v návalu jiných, podstatnějších úkolů opomněl novelisovat komunistické ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) TrŘ, je Ševcov povinen podrobit se omezení trestem mu uloženému, aniž by přesně věděl, co všechno mu bylo zakázáno.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Igor Ševcov

Zveřejněno: 26. července 2016

Počet zobrazení: 2290

• svoboda shromažďování
• Vrchní soud v Praze
• Igor Ševcov

Byl jsem upozorněn, že na Jiném právu – jež jsem po Vučka-gate přestal sledovat – vyšel text Jakuba Drápala hájící trest zákazu účasti na demonstracích uložený Igoru Ševcovovi.

Článek bohužel neobsahuje ústavněprávní analysu problému, toliko uváděje:

Lze si představit třeba osobu, která násilně útočila v průběhu demonstrace nevyprovokovaným házením dlažebních kostek na jiné demonstranty / policisty / přihlížející. Pro takovou může být výchovnější / jasnější / spravedlivější, pokud dostane zákaz chodit na určité demonstrace/shromáždění, než pokud dostane podmínku bez bližší specifikace. Stejně tak tento zákaz ochrání společnost a průběh demonstrací, během kterých se nebudou páchat trestné činy.

To je dosti zjednodušující pohled. Je totiž třeba vycházet z čl. 4 odst. 2 Listiny, jenž stanoví že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, a z odst. 4, podle kterého musí být při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Konkrétně, je-li čl. 19 odst. 2 Listiny připuštěno omezení shromažďovacího práva tak, že toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu, znamená to, že nejsou vůbec přípustná omezení z hlediska okruhu účastníků, ledaže by je stanovila sama Listina. Demonstrovat smí tak každý, komu v tom nebrání např. fakt, že se nachází ve vězení, ve vazbě nebo v detenčním ústavu.

Rozsudek nemůže arci obstát ani sub specie podústavního práva. Výklad ustanovení § 76 odst. 3 TrZ provedený Vrchním soudem v Praze je totiž nepřípustně rozšiřující, neboť trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce podle tohoto ustanovení předpokládá, že se odsouzenému zakazuje vstup na stanovené sportovní, kulturní a jiných společenské akce; politická demonstrace ovšem společenskou akcí není, a to ani jinou, neboť na demonstraci se nechodí za účelem socialisace, nýbrž ku prosazení určitých politických požadavků anebo – minimálně – vyjádření nespokojenosti s politickou situací.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Igor Ševcov

Zveřejněno: 24. července 2016

Počet zobrazení: 2602

• svoboda shromažďování
• Jiné právo
• Igor Ševcov
• Jakub Drápal

V Břeclavi by chtěl žít každý. Samozřejmě jen žertuji – v Břeclavi by nechtěl žít nikdo, což lze doložit faktem, že osoby toto místo obývající považují za civilisaci dokonce i Brno, pokud tam dojíždějí.

Proč o Břeclavi hovořím: nachází se tam totiž ulice zvaná Lednická, jejíž charakteristickou vlastností je, že jde o vynikající dopravně-policejní past: jedete otevřenou krajinou, po jedné straně nic, po druhé jakýsi kravín, pak dobrých 200 metrů nic opět po obou stranách, a najednou vyskočí policajt s plácačkou a jestli prý, pane řidiči, víte, čeho jste se dopustil, totiž že jste už dávno v obci a překročil jste nejvyšší dovolenou rychlost. Formálně má pravdu, orgán, cedule tam skutečně byla, ještě daleko v polích, ale o přestupku nelze hovořit, neboť tím může být toliko jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti: a v daném místě není nic, co by mohlo být vaší o něco rychlejší jízdou ohroženo. Jenže vysvětlujte si to orgánu, že…

Podobných pastí je na řidiče nalíčeno v této zemi mnoho, v každém okrese nejméně jedna, aby policie měla kde předstírat plnění svých úkolů. Což činí, zejména za dobrého počasí, s oblibou.

Až doposud ponechávala tato praxe Ústavní soud klidným. To se arci může změnit, neboť do břeclavské pasti chytili jednoho z ústavních soudců, Radovana Suchánka – ano, právě toho, který se stal soudcem nikoli pro své odborné kvality – žádné takové neexistují, Suchánek je právník naprosto tuctový – ale jen díky svému členství v ČSSD a zásluhám o tuto stranu.

Ústavní soudce je nadán přestupkovou indemnitou, je možné toliko stíhat ho kárně. Existuje tedy několik variant: 1. Ústavní soud kárné řízení ani nezahájí, věren zásadě, že ústavní soudce je bytost tak dokonalá, že žádné špatnosti, natožpak porušení zákona, není schopna; 2. řízení bude zahájeno, ovšem přítel Suchánek v něm příteli Rychetskému prokáže, že jednání policie bylo zneužitím práva, případně že za co jsou právem trestáni prostí občané, nemůže být vytýkáno soudci; anebo 3. kárné řízení skončí se závěrem, že se velikán deliktu dopustil; ostatně nic přísnějšího ani tato parodie na kárné řízení neumožňuje, potrestat ústavního soudce v něm není možné, ledaže by byl zbaven úřadu, což je arci možnost zcela hypothetická a upomínající úsloví o kaprech a vránách.

Vaše laskavé tipy, milí čtenáři, očekávám v diskusi pod tímto postem.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 22. července 2016

Počet zobrazení: 6484

• přestupek
• Ústavní soud
• dopravní přestupek
• Radovan Suchánek
• Břeclav
• indemnita

Úkolem obhájce v trestním řízení je napomáhat soudu při odsouzení pachatele, to už víme. Povinnosti advokáta se tím ovšem nevyčerpávají, v souvislosti s paragrafy neustále obrůstající legislativou proti praní špinavých peněz se má za to, že advokát by měl svého klienta přímo udat. ČAK k tomu – přirozeně – dlouhodobě mlčí.

Vezměme dnes medialisovaný případ údajného daňového úniku ve výši 1,2.10⁹ Kč. Trestná činnost advokátky (předesílám, že nevím, zda jde o Kláru Samkovou, arci v posledních týdnech je jaksi automatické, že když se v mediu napíše advokátka, nemůže to být nikdo jiný), tedy trestná činnost oné advokátky byla Novinkami popsána takto:

Poté, co správce daně pojal podezření a zahájil kontroly, se muži obrátili na advokátku. Podle policie vypracovala projekt fúze jejich společnosti a snažila se o vymazání firmy z obchodního rejstříku, čímž chtěla znemožnit státním orgánům další komunikaci.

Máme tedy před sebou nový trestný čin, poskytování právní pomoci kriminálně závadové osobě. Zcela v souladu s čermákovským pojetím advokacie: advokát musí být předzvědnou osobou, která neschopné policii dodá informace o trestné činnosti, optimálně včetně kompletního důkazního materiálu.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 21. července 2016

Počet zobrazení: 3980

• advokacie
• napomáhání

Policejní orgán je bytost křehká a citlivá, jíž se lze dotknout pouhým náznakem. Neradno arci orgána popouzet, neboť onen má k disposici institut pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 trestního řádu, jímž může – alespoň podle svých představ – jakékoli urážky své osoby, ať na souši, na vodě či ve vzduchu, nemilosrdně pronásledovat a viníky stíhat.

Dojde-li k takovému případu, výsledkem bývají komická policejní usnesení a méně vtipné a lakonické, leč, doufejme, úspěšné stížnosti proti nim.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Fénix

Zveřejněno: 21. července 2016

Počet zobrazení: 5184

• policie
• ÚOOZ
• pořádková pokuta
• Robert Šlachta