K otázce, zda Rathovi příslušejí náhrady za pobyt ve vazbě, jsme se jasně vyjádřili již několikrát; posledně jsme napsali:

O kause náhrad vazebně stíhaného poslance Davida Ratha jsme krátce psali zde, a soud, jak se zdá, zaujal stejný názor jako my. Kde se stala chyba a proč je výsledkem aplikace práva stav takto frapantně absurdní? Důvodem je obecná úroveň české legislativy, která se vyžívá v minuciosních detailech a třístých osmdesátých novelách měnících jedno písmeno ve znění po novele třísté sedmdesáté deváté, avšak důležité věci v zákonech chybějí: v daném případě tedy např. ustanovení, že náhrada nepřísluší tomu, kdo ji v určitém období zjevně nemůže využívat; není-li takového ustanovení, bude poslanci ve vězení příslušet nejen náhrada za representaci, ale např. i za používání osobního automobilu k cestám do zaměstnání.

Jde zde o jednoduchý princip, že korektiv dobrých mravů má ve veřejném právu místo jen zcela omezeně, a tak dostává pensi i bohatý důchodce, který ji zjevně nepotřebuje, volební právo přísluší i osobě intelektu tak mdlého, že ho evidentně nedokáže účelně využít (a bude volit určitě někoho nevhodného, ne-li přímo závadového), a poslanecké náhrady se prostě vyplácejí všem poslancům bez rozdílu, i těm momentálně inkarcerovaným. Je-li to špatně, s reklamací se obraťte na zákonodárce, nikoli na soudce.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: David Rath

Zveřejněno: 6. dubna 2016

Počet zobrazení: 3224

• David Rath
• vazba
• náhrada
• poslanec

O co jde v kause špatně odsouzeného vraha ve stadiu pokusu Lukáše Nečesaného, nám vysvětlil senátor Miroslav Antl. Totiž o kampaň organisovaného zločinu a další trestnou činnost. Souhlasíme, vřele: jen se s panem senátorem možná rozejdeme v posouzení, kdo takovou kampaň vede a novou trestnou činnost páchá.

Pěkným počtením jest rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 15/2015, jímž tento zhodnotil práci nižších soudů, servítků si přitom rozhodně nebera. Také to od své nadřízené, státní zástupkyně hradeckého KSZ Lenky Faltusové, pořádně schytal: prý jen papouškoval, co mu ve stížnosti pro porušení zákona naservírovala další její podřízená, ministryně spravedlnosti Helena Válková (a ta také papouškovala, pro změnu od obhájců: ti snad arci Faltusové nepodléhají, takže jim hrozí postih nejvýše od ČAKu).

Jako ilustraci si ke čtení rozsudku můžeme pustit video z fotorekognice, prováděné policistou způsobem vzorně nenávodným a objektivním: podobným, jaký kdysi praktikovali cvičitelé tzv. počítajících psů, oslů a dalších fenomenů. A koho by případ zaujal, může si dopřát dalších dokumentů na stránkách sprostého vraha.

Když je řeč o oslech, máme problém, komu za včerejší výkon udělit dubnového Osla měsíce. Zasloužil by si ho primárně hradecký senát, který návrh na nové odsouzení zkonsumoval takříkajíc i s navijákem, ale pokud bychom se rozhodli takto, mohli by se urazit další akteři: kriminalista na videu, státní zástupkyně Faltusová a také senátor Antl.

A propos, Lenka Faltusová: není to náhodou ta samá státní zástupkyně, která přesvědčovala soud, že znalecky zkoumaný nůž v kause Vlastimila Pechance nemusí být vůbec vraženou zbraní (a otevřený a potřísněný lidskou krví stejné skupiny, jakou měla oběť, se na zamčený dvorek dostal možná s nějakým meteorickým rojem)? Dáma nám zjevně zraje ve velkou personu české justice!

Ale abychom byli spravedliví, nenadchla nás ani práce obhajoby. Např. argument, že policie nenašla všechny gelové nehty poškozené, nýbrž pouze osm. Člověk nemusí být detektiv Štika, aby ty dva zbývající objevil přímo na videu z nemocnice.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Lukáš Nečesaný

Zveřejněno: 2. dubna 2016

Počet zobrazení: 7116

• vražda
• Nejvyšší soud
• Hořice v Podkrkonoší
• Krajský soud v Hradci Králové
• Lukáš Nečesaný
• rekognice
• stížnost pro porušení zákona
• Miroslav Antl
• Lenka Faltusová

Tak prý Zdeněk Altner vyhrál ve druhém stupni spor o palmáre za vysouzení Lidového (nesprávně též: Lihového) domu pro sociální demokracii, což by spolu s příslušenstvím mělo obnášet nějakých 350 milionů korun (nesprávně též: mega).

Případ neznám detailně, jen mám představu, jak to v této zemi reálně chodí, a tak nabízím realistický scenář věcí příštích:

Červen 2016: Rozsudek byl doručen oběma stranám a je pravomocný. Z. Altner vyzývá žalovanou ČSSD k zaplacení.

Srpen–listopad 2016: Žalovaná podává dovolání, Z. Altner svolává další tiskovou konferenci, na které informuje o navržené exekuci na majetek žalované. Když už hrozí, že exekutor začne z Lidového domu vynášet objevený majetek žalované, tedy, inter alia, nevylepené billboardy s upřímným Grossem, popelníčky, zásoby becherovky a vstupenek do Leninova musea, exekuce je s odvoláním na podané dovolání za poněkud záhadných okolností odložena.

Prosinec 2016: Nejvyšší soud dovolání odmítá, Z. Altner svolává další tiskovou konferenci.

Únor 2017: Žalovaná podává ústavní stížnost. Zastupuje ji Pavel Uhl. K projednání stížnost zcela náhodou dostává soudce zpravodaj Pavel Rychetský.

Březen 2017: Jiný senát Ústavního soudu rozhoduje, že P. Rychetský není podjatý, protože se žalovanou nemá a nikdy neměl nic společného a v jeho vlastní advokátní kanceláři působícího Uhla vůbec nezná. Exekuce je znovu odložena. Z. Altner svolává další tiskovou konferenci.

Únor 2019: Ústavní soud zrušuje rozhodnutí obecných soudů a judikuje, že odměna byla přiznána v rozporu s dobrými mravy. Z. Altner svolává tiskovou konferenci.

Duben 2019: Obvodní soud žalobu zamítá. Z. Altner podává odvolání a svolává tiskovou konferenci.

Prosinec 2019: Odvolání je městským soudem zamítnuto, Z. Altner raději už tiskovou konferenci ani nesvolává.

Únor 2020: Žalovaná vyzývá Z. Altnera k zaplacení nákladů řízení. Z. Altner si nechává narůst falešný plnovous a odjíždí do Švýcarska.

Aktualisováno.
Žalovaná ústy Milana Chovance avisovala, že chce dovolání opřít o údajné Altnerovy obstrukce, např. že nezaplatil včas soudní poplatek. Prodlení věřitele a institut soudní (dříve notářské) úschovy patrně v plzeňském vzdělávacím rychlíku nestihli probrat, přičemž je otázkou, zda je takto erudovaný ministr vůbec schopen pochopit, že existuje-li povinnost k plnění, nemůže ji věřitel obstruovat tím, že dlužníka žaluje a jak si v řízení o žalobě počíná.

Aktualisováno.
Zvukové záznamy: jednání [1], [2], rozsudek.
Mandátní smlouva.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Zdeněk Altner

Zveřejněno: 1. dubna 2016

Počet zobrazení: 9170

• Česká strana sociálnědemokratická
• advokát
• Zdeněk Altner
• Lidový dům

Muslimská studentka podala žalobu na zdrávku v Praze na Ruské za to, že jí nebylo umožněno nosit při vyučování tradiční pokrývku hlavy. Domníváme se, že žaloba nemá šanci uspět, a to hned z několika důvodů:

1. studentka nevyužila možnost do školy nastoupit a proti případnému postihu za nošení hidžábu brojit cestou práva správního;
2. studentka při rozhovoru s ředitelkou školy Ivankou Kohoutovou před svědky prohlásila, že jí zákaz nevadí a bude ho respektovat; a
3. nelze pokládat za jisté, že úmysl nastoupit do školy byl ze strany studentky vážný, resp. že nešlo o neziskovou organisací od počátku orchestrovanou provokaci; indicií pro to je řada.

Pokud jde o třetí bod, existuje tu neblahý litoměřický precedens, kdy bylo právo na satisfakci přiznáno provokatérce, tím záslužnější by však bylo tento stav změnit a dosáhnout toho, aby soudy judikovaly opačně, tedy že provokace nepožívá právní ochrany.

Aktualisováno.
K thematu Aleš Rozehnal na Hlídacím psu. Náš pohled je arci poněkud jiný: ve hře není primárně sekulární prostředí veřejné školy v sekulárním státě, ale oprávnění školy určovat přiměřená pravidla ohledně oblečení studentů, která mohou jít až po nařízení nosit při vyučování uniformu. To by ale bylo na delší debatu, pro kterou jistě bude příležitost někdy příště.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 27. března 2016

Počet zobrazení: 4240

• školství
• islám
• šátek
• hidžáb
• Ivanka Kohoutová

Výrok použitý jako motto následující glosy Andrej Babiš nikdy nevyslovil, avšak na jeho přístup k prokázanému dotačnímu podvodu kolem Čapího hnízda sedí jako, no, vy víte, jak. Velice dobře.

Poté, co dnes Babiš přiznal, že společnost nechal za účelem čerpání eurodotace pro malé a střední podnikatele zapsat na své dvě dcery a na bratra své družky, není o fraudulentním charakteru celé transakce pochyb, a otázkou by mělo být pouze to, kdo všechno je za ni trestně odpovědný. Že IMOBA, a. s., jako právní nástupce delikventní akciovky, je celkem bezesporné, avšak otázkou je, jak policie rozdělí vinu mezi statutární orgány a akcionáře Hnízda.

Pokud bychom měli systém common law, uplatnil by se bez dalšího princip piercing the corporate veil, v jehož důsledku by za poklesek akciovky odpovídali její formální akcionáři. Dcery a švagr by putovali do tepláků a tamtéž by zamířili ti, kdo transakci umožnili, patrně včetně samotného Babiše. Tento systém se však v České republice neuplatňuje, a tak je možné, že v policejních sítích skončí ti, kteří za podvod odpovídají nejméně: Babišovi zaměstnanci, kteří toto zadání dostali od šéfa příkazem.

Anebo, což bohužel také nelze vyloučit, dojde k dealu mezi sociální demokracií a hnutím ANO, a výměnou za nespecifikované ústupky při koaličním vládnutí dostane policie příkaz kausu zamést pod koberec. Ano, tak to nejspíš bude. A občanům zbudou oči pro pláč a před příštími volbami další kobliha.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Čapí hnízdo

Zveřejněno: 23. března 2016

Počet zobrazení: 4180

• Andrej Babiš
• Čapí hnízdo
• dotační podvod