Archiv obou mých blogů je mi svědkem, že nejsem žádným fanouškem ODS nebo TOP 09, ale toto je opravdu hodně velká ostuda České republiky a její justice: v kause OpenCard jsou přednášeny závěrečné řeči a zanedlouho lze očekávat rozsudek (infoSoud, legal.pecina.cz). Tedy, nevadilo by mi, kdyby byly v kause OpenCard přednášeny závěrečné řeči a měl padnout rozsudek, kdyby jakýmsi omylem nestály před soudem jiné osoby, než které za tento tunel do pražského rozpočtu rozměru poloviční Blanky odpovídají, a to dokonce ti, kteří se jej snažili vyšetřovat a škodám zamezit. A s úvahou kvalit soudce Alexandra Sotoláře nevylučuji možnost, že státním zástupcem navrhované podmínky skutečně padnou a exprimátor Pavel Bém a jeho lobbistický team, nyní arci poněkud oslabený vězněním svého čelného představitele Romana Janouška, oslaví životní triumf. Pro výstrahu všem, kteří by chtěli z České republiky udělat normálně fungující demokratický právní stát.

Celé je to i určité déjà vu justicí vedeného útoku proti jinému politikovi, který se pokoušel proti korupci aspoň v mezích svých možností vystupovat: expremieru Petru Nečasovi. Pokud tak jako Nečas dopadne i Bohuslav Svoboda, je stav veřejných věcí v této zemi ještě horší, než se domníváme.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 22. srpna 2016

Počet zobrazení: 3580

• Opencard
• Městský soud v Praze
• Bohuslav Svoboda
• Alexander Sotolář
• Pavel Bém

Shoda napříč politickou scenou, že Martin Konvička, který na Staroměstském náměstí v Praze uspořádal inscenaci tak sugestivní, že vyvolala paniku, jest idiot, zdá se být téměř absolutní; liší se pouze adjektivum, případně užitá epitheta Konvičkovo jméno doprovázející, kde bychom se přikláněli k umírněnému naprostý a crétin.

Jinou otázkou však je, zda vyčínání těchto individuí bylo či nebylo trestným činem.

Především se nám nezdá, že by mohla uspět varianta šíření poplašné zprávy podle § 357 TrZ. Zde zjevně absentuje úmysl (tím bylo upozornit na – dle pachatelů – skutečné, nikoli fiktivní nebezpečí), a je otázkou, zda lze vůbec o šíření zprávy hovořit, měla-li tato podobu zčásti nonverbální (střelba), zčásti byla podstatné části znepokojených příjemců nesrozumitelná, neboť byla pronesena v arkánním, širšímu publiku nesrozumitelném jazyce.

Typickým šířením je oznámení, že je někde uložena bomba, a do takového jednání měla Konvičkova performance přece jen daleko. A je tu rovněž precedens v podobě atomového výbuchu vpraveného do vysílání skupinou Ztohoven, jenž nebyl jako šíření poplašné zprávy rovněž odsouzen (a nebyl vposledku ani přestupkem).

Druhou, o něco nadějnější možností je trestními orgány tolik oblíbené výtržnictví. I přes značnou gumovost tohoto ustanovení by se střelba slepými náboji pod tuto skutkovou podstatu vešla jen stěží, pokud nebyla samoúčelná, ale byla součástí performance, jež se, vinou nepříliš silných intelektových disposic Konvička-boys, lehce vymkla z rukou.

Třetí možnost, kterou vidím jako relativně nejnadějnější, je obecné ohrožení z nedbalosti. Jestliže performance způsobila paniku, jež mohla vést k újmě na zdraví, potenciálně těžké, většího počtu osob, např. v důsledku ušlapání prchajícím davem, je tato kvalifikace minimálně theoreticky použitelná. Problémem je arci relativně nízká úroveň vyvolané paniky a s tím související hypothetičnost takového následku.

Přesto však máme spíše za to, že Konvičkova akce byla pouhou – netrestnou – idiocií.

Aktualisováno.
Dle nejnovějších zpráv policie po konsultaci se státním zástupcem opustila versi šíření a zkouší výtržnictví. Jsme nicméně přesvědčeni, že ani tudy cesta nepovede, škodlivost jednání pachatelů spočívá ve vyvolání paniky, nikoli v narušení veřejného pořádku, takže tato kvalifikace se míjí se skutkem po stránce objektu.

Aktualisováno.
Inscenace přešla do další fase, jež má podobu mezi úřednictvem a četnictvem oblíbené společenské hry Já ne, já ne, to ty, to ty! Myšlenkou zpracovat český veřejný život ve formě deskové hry jsme se obírali před pěti lety, tedy jsme zvědavi, komu nakonec tenhle Černý Petr zůstane; nejlépe by zřejmě bylo zavřít nějakého turistu za to, že šířil nedůvodnou paniku!

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 21. srpna 2016

Počet zobrazení: 9594

• Martin Konvička
• Blok proti islámu
• šíření poplašné zprávy

Jak milé, dostávat pochvalné dopisy čtenářů. Jako např. tento e-mail:

From: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
To: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Subject: Upozornění
Date: Sat, 20 Aug 2016 20:05:48 +0200 (CEST)

Poslouchej, ty tlustý prase, přestaň se ve svých článcích otírat o předsedu Vandase. Jestli máš nějaké frustrace, žes v životě dokázal hovno, tak si je vybíjej někde jinde. Radím ti dobře.

J.M.

Za nezištnou radu samozřejmě milému příznivci děkujeme, dělá své straně dobré jméno!

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Dělnická strana

Zveřejněno: 20. srpna 2016

Počet zobrazení: 3569

• Dělnická strana
• Tomáš Vandas

A máme tu konečně rozsudek Vrchního soudu v Praze nad Igorem Ševcovem za přečin trestné pomoci při sprayerství formou natáčení na kameru. Senát složený ze tří předlistopadových členů komunistické strany Petra Píši, Miroslava Pavrovského a Jany Kantorové se vskutku vyznamenal a svému soudu, jenž je vyhlášený nekvalitou soudců i jejich produktů, neudělal ostudu.

Uložený trest spočívající v zákazu účasti na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních anarchistického hnutí po dobu tří let lze bez nutnosti hlubšího rozboru označit za protiústavní. Ovšem za pozornost stojí i to, že anarchista přišel o svou kameru, neboť jí prý bylo užito ke spáchání trestného činu. Pak mu arci soudruzi měli odebrat i brýle, neboť skrz ně se do kamery díval a trestný čin jimi tedy nespáchal o nic méně než onou kamerou.

Jak je příznačné, sedmistránkový rozsudek věnuje skutečnému odůvodnění jen několik slov, jimiž označuje rozsudek soudu I. stupně za správný a přesvědčivý, a jeho základní právní vadou, tedy že zaznamenávání trestného činu videokamerou ani provolávání solidárních hesel ještě neznamená pomoc pachateli, se nezabývá vůbec, vyjma jedné kostrbaté a vnitřní logikou na obě nohy kulhající věty, již si dovolujeme u vědomí její formální i právní monumentality ocitovat in extenso:

Jak již správně uvedl městský soud, část videozáznamu svědčí o tom, že obžalovaný kameru směroval i mimo počínání hlavního pachatele během sprejování nápisu (a současně i mimo skupinu ostatních přítomných podporovatelů anarchistického hnutí) na příjezdovou cestu a znovu na hranici příjezdové komunikace, takže toto počínání svědčí o monitorování okolí místa činu právě v době poškozování zdi věznice a jedná se tak o určitou formu „hlídání“ pachatele při páchání činu, neboť nesporně obžalovaný jednal při vědomí protiprávnosti akce anarchistů (ti měli s cílem ztížení své identifikace zakryté obličeje, což není povoleno ani při řádně ohlášených demonstracích), když jednali s vědomím, že jejich shromáždění nebylo řádně ohlášeno a kromě slovních projevů podpory svých členů, které jinak je nutno hodnotit pouze jako realizaci práva na svobodu projevu, vyústilo až do poškození cizího majetku.

Srpnová cena našeho blogu Osel měsíce nemůže tři shora jmenované justiční výtečníky minout. Gratulujeme – jen se trochu obáváme, že pokud se některému ministrovi nepodaří vrchní soudy rychle zrušit (zkoušeli to všichni, co jich cca posledních 20 let ve funkci bylo), bude to u Vrchního soudu v Praze zakrátko vypadat jako v oslí stáji.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Igor Ševcov

Zveřejněno: 17. srpna 2016

Počet zobrazení: 4046

• Vrchní soud v Praze
• Osel měsíce
• sprayerství
• Igor Ševcov
• Petr Píša
• Miroslav Pavrovský
• Jana Kantorová

Autor: Miloš Čermák

Aktivistu V. M. i jeho pokutu za urážku odstálých uší Roberta Šlachty známe, stejně jako fakt, že V. M. není mezi elitními policisty ze Šlachtova bývalého útvaru právě oblíben. To se projevuje tím, že i když při domovní prohlídce, kterou u V. M. policie loni v dubnu provedla, nic relevantního nenašla, odmítá mu vrátit zajištěný notebook a externí disk s odůvodněním, že je stále podezřelý a jako takový má mlčet a trpělivě vyčkávat, zda jej nakonec přece jen z něčeho neobviní – takže není vyloučeno, že jeho počítač a disk propadnou státu. Z čeho přesně je podezřelý, nesmí V. M. ovšem vědět: takové právo podezřelý podle platného znění trestního řádu nemá. A jako premii, když je V. M. předvolán do Prahy k výslechu, nedostane proplacenu jízdenku, protože podle svévolného Šámalova výkladu ustanovení § 104 odst. 2 TrŘ si podezřelý musí nést tyto náklady sám (z O. do Prahy je to nějakých 200 km, takže se jedná o docela drahý špás).

Jelikož tento stav trvá již víc než rok, aniž by se v řízení cokoli pohnulo, rozhodl se V. M. něco proti tomu konečně podniknout a podává ústavní stížnost. Uvidíme, s jakým odůvodněním ji Ústavní soud odmítne: tipoval bych, že pro předčasnost, vždyť přece <sarkasmus>V. M. bude mít možnost uplatnit všechna svá práva, až ho obviní</sarkasmus>!

Aktualisováno.
K pokutě i k osobě delikventa se vyjádřil i R. Šlachta: Za prvé jsem nikdy nejezdil s traktorem, ale s kombajnem, a za druhé se tak nejenom o mně, ale o celém útvaru vyjadřoval člověk, kterého jsme vyšetřovali. To je ovšem strašné: drzostí vůči policejnímu majestátu se provinil člověk, který byl vyšetřován, a tudíž, v policejní logice, je již tím vinen; pokud snad ještě nebyl obviněn, jistě se tak v nejbližších týdnech/měsících/letech stane, a i kdyby ne, na jeho vině to ničeho neubírá. Prostě – sprostý podezřelý v nejčistší možné policejní podobě!

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Fénix

Zveřejněno: 16. srpna 2016

Počet zobrazení: 5146

• trestní právo
• Ústavní soud
• ÚOOZ
• ústavní stížnost
• Robert Šlachta
• podezřelý
• trestní řád