Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Jsou themata, o nichž se mi psát na svůj blog nechce prostě z důvodu jejich nekonečné trapnosti. Jedním z nich je kausa Alexandra Nováka, jejíž velmi pravděpodobný skutkový základ je prostý: Novák – byť nikoli sociální demokrat, nýbrž člen ODS – kudy chodil, tudy krad', a protože se o nakradené dokázal rozdělit jak se soudcem, tak s chomutovskými státními zástupci, ač usvědčen z přijetí úplatku ve výši cca pěti rathů (rath, zkratka Rth, je, jak jistě víte, jednotka korupce), málem vyvázl s podmínkou. Nakonec do vězení šel, ale v něm si dokázal díky svým penězům zařídit celkem fešácký kriminál [pokud jste viděli film Gangster Ka (2015), víte, že to není nikterak nákladné, postačí k tomu pár obhájcem propašovaných kartonů cigaret]. A problémem nebylo, po určitých úvodních perturbacích, způsobených patrně jen podceněným managementem korupce (tomu dala, tomu dala, ale na toho zapomněla, a tu máš rozhodnutí krajského soudu!), zařídit, že Novák byl na přímluvu motorkářského gangu přibližně po polovině trestu podmíněně propuštěn.

Řešit to celé kosmetickým snížením platu jednoho z pravděpodobných recipientů úplatku a toto rozhodnutí pak sofistikovaně odůvodňovat je prostě a jednoduše trapné, a navíc, pokud by kárně potrestaný státní zástupce Ladislav Kosán chtěl, dosáhl by nejspíš zrušení verdiktu u Ústavního soudu, protože obvinění stojí na vodě: Kosán byl uznán vinným toliko tím, že posoudil jinak než kárný senát zákonodárcem široce a obecně vymezené podmínky pro podmíněné propuštění – neignoroval žádný pokyn, nezmeškal žádnou lhůtu, nikomu nezpronevěřil peníze, nebyl přistižen na veřejnosti opilý, veřejně se nebratříčkoval s bossy místní mafie, prostě jen využil svou zákonnou pravomoc a nepodal stížnost proti rozhodnutí, které sice bylo s pravděpodobností hraničící s jistotou koupené, ale jeho odůvodnění určitě neznělo: Protože mi kmotr Novák předal v hotovosti dvě stě tisíc, propouští se podmíněně z výkonu trestu.

Z takové justice, moji milí, se člověku občas chce skutečně zvracet.

Na základě policejní operace Fénix byla podána obžaloba na první obviněné. Samotnou obžalobu zatím k disposici nemáme, proto se musíme spolehnout na to, co z ní zveřejnily Lidové noviny ([1], [2]). Naše skepse ohledně správnosti obvinění tím rozhodně není rozptýlena.

Důvodem je totiž samotná konstrukce obžaloby. Ta byla podána pro přípravu teroristického trestného činu, útoku na vlak převážející vojenský materiál, a to přesto, že v posledních letech došlo v souvislosti s tzv. Sítí revolučních buněk k celé řadě dokonaných trestných činů, zejména spočívajících v poškozování policejních vozidel a majetku vlastníka pražského restaurantu Řízkárna, kterýžto se aktivistům jevil být liknavým při vyplácení mezd zaměstnancům. Tyto skutky však, aspoň prozatím, žalovány nejsou.

Široký postih přípravy trestného činu je dědictvím stalinského pojetí práva a měl z trestního kodexu dávno zmizet. Pro srovnání, v Německu je trestná příprava pouze u několika závažných zločinů, např. penězokazectví; v České republice je trestná příprava více než padesáti trestných činů.

Pochybnosti vzbuzuje zapojení policejních provokatérů. Pokud se prokáže, že aktivně tlačili anarchisty do přípravy žhářského útoku na vojenský vlak, bude mít veřejná žaloba značné potíže, a ty jí vzniknou i v případě, že podíl provokatérů byl pro trestnou činnost podstatný. U přípravy trestného činu je totiž důležité, aby byl cíl útoku dostatečně určitý, nestačí, aby si např. pachatel namíchal jed a říkal si: Já teď asi někoho otrávím! anebo, v daném případě, aby si enthusiastičtí chlapci a dívky ze SRB namíchali zápalné láhve a na schůzích teprve debatovali, co jimi podpálí.

Samozřejmě bude záležet i na kvalitě a agresivitě obhajoby (ta v případech, kdy policie nehraje fair, nesmí být vedena v glacé rukavičkách, to jsme poznali na druhém konci extremistického spektra v případech nálepky, RWU a Lucie Šlégrová), a také na tom, jak empathickému a k policii vstřícnému senátu provinstančního soudu se podařilo věc náhodně přidělit.

Pro po originální dokumentaci lačnící čtenářstvo přinášíme obžalobu podanou OSZ pro Prahu 6 na Igora Ševcova. Vše je jasné, přiveďte odsouzeného, smíme-li parafrasovat Jaroslava Haška.

Z jiných klasiků, v této zemi pohříchu téměř neznámých, upomíná mi proces román ruského emigrantského spisovatele Vladimira Nabokova Приглашение на казнь. Jak zmíněno, šlo o poříjnového emigranta, tedy v celém východním bloku o neosobu, a velká část jeho díla tak zůstala do češtiny nepřeložena, snad s výjimkou Lolity, což bylo arci toliko zásluhou slavného (a skandálního) Kubrickova filmu. Nabokov žil určitou dobu i v Praze – na což vzpomíná v autobiografickém díle Другие берега – a z celé ruské aristokratické emigrace byl nejvýznamnějším a nejuznávanějším autorem.

PS: Pivovaru Bernard blahopřejeme k originálnímu product placement-u. Když zápalná láhev, pak jedině v pivní láhvi od Bernarda!

Aktualisováno.
Neméně hodnotné je i usnesení o vzetí do vazby vydané soudcem Obvodního soudu pro Prahu 6 Kryštofem Novým.

Soudce posoudil pachovou stopu jako absolutní důkaz viny, takový, o jakém se nepochybuje; k tomuto důkazu mají arci i jiní čeští soudci tendenci přistupovat jako k důkazu královskému, jehož věrohodnost je snad ještě vyšší než důkaz výpovědí policisty a blíží se koruně všech důkazů, znaleckému posudku. V zadrženém rebelu, buřiči, petrolejníku a nihilistovi soud správně rozpoznal osobu schopnou dosáhnout rozvratu tohoto státu, nenechav se zviklat ani nešťastníkovým tvrzením, že do České republiky přicestoval za účelem studia, nikoli pouze za realisací svých anarchistických plánů, a k tíži mu přičetl i fakt, že tato země je součástí schengenského prostoru, takže by se mohl snadno skrývat v zahraničí.

Vůbec nejfantastičtější mi ovšem přijde zdůvodnění kolusní vazby: protože policie způsobem podobně inteligentním jako Ševcova vytypovala další dva možné pachatele (z nichž jednomu přitížilo, že pracoval jako vařič piva v Bernardově pivovaru a tedy měl možnost dostat se k příslušné láhvi – sic!), nelze vyloučit, že by se tito podezřelí navzájem spojili a svou obhajobu koordinovali.

K případu Kateřiny Krejčové, kterou dnes odvolací soud zprostil obžaloby, přebíráme video obsahující část ústního odůvodnění rozsudku. Přesně tak: intensita útoku byla naprosto bagatelní, tento případ nikdy neměl dospět k soudu.

Existují záhady, které se možná nikdy lidstvu nepodaří rozluštit: příkladmo, jakým mechanismem byly zbudovány megalithické stavby v Baalbeku. Anebo proč státní zastupitelství podalo na Igora Ševcova, viněného ze žhářského útoku na dům ministra obrany Stropnického, obžalobu, aniž by k tomu mělo jediný přesvědčivý důkaz (o případu jsme prvně referovali zde). Možná doufalo, že se stane zázrak, anarchista sezná nesprávnost svého politického přesvědčení a k činu se před soudem plačky dozná.

Což se nestalo, zato se před Městským soudem v Praze odehrála nebývalá fraška, jejímž výsledkem je nepravomocný trest za účastenství na přečinu sprayerství formou přihlížení, filmování a souhlasného pokřikování, patrně v domnění, že stát nebude v takovém případě muset obviněnému hradit újmu způsobenou vazbou. Bude, protože za samotné sprayerství by vazba nepřicházela v úvahu (§ 68 odst. 2 TrŘ).

O pachové identifikaci jsme tu psali nedávno a případ suchdolského žhářství potvrdil správnost našeho stanoviska: jestliže psovod ví, která pachová konserva pochází od toho drbana (v policejním žargonu pachatele, který byl policií dopaden a řádně usvědčen a v jehož odsouzení může zabránit jen liknavost zbytečné a nekvalitní instituce zvané soud) a které jsou srovnávací, nelze vyloučit, že psa minimálně neúmyslně ovlivnil – a to nehovoříme o možnosti zcela záměrného falšování tohoto důkazu, z čehož je prakticky nemožné kohokoli usvědčit, an pes není trestně odpovědný a policisté vědí, jak realitě, je-li to potřeba, vhodně pomoci.

Důkaz pachovou zkouškou je tedy pouze nepřímý a podpůrný: v daném případě, kdyby se příkladmo u Ševcova našly fotografie ministrova domu a paragon z drogerie o nákupu příslušných chemikálií, bylo by možné o použití tohoto důkazu uvažovat. Nic podobného se arci nestalo, důkaz pachovou zkouškou byl tím jediným, čím policie disponovala.

Za směšné pokládáme náhradní odsouzení Ševcova za účast na sprayerském útoku. Účastníkem trestného činu je podle § 24 odst. 1 TrZ ten, kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organisátor), vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Nikoli tedy ten, kdo trestnému činu přihlížel, pachatele filmoval a dokonce ani ten, kdo k tomu provolával jakákoli hesla.

Ergo, hlavní líčení nakonec festivalem bylo, ovšem festivalem trapnosti a neschopnosti českých trestních orgánů.

Podkategorie