Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Jak to dopadá, když si někdo v této zemi dovolí žalovat vládní stranu, pocítil Zdeněk Altner: komunistický senát Nejvyššího soudu pod vedením soudružky soudkyně Blanky Moudré zrušil rozsudek, jímž mu byla vůči České straně sociálnědemokratické přiznána pohledávka v aktuální výši cca 340 milionů korun, přestože podle mínění mnohých, včetně autora tohoto blogu, takový postup příkře odporuje dosavadní rozhodovací praxi tohoto soudu.

Mýlili jsme se tedy, jestliže jsme odhadovali, že o nápravu správného rozhodnutí se bude muset postarat Pavel Rychetský u Ústavního soudu: sociální demokraté dokázali mocensky ovlivnit už soud o instanci nižší.

Jediné, co nás může těšit, je, že díky https://legal.pecina.cz/ víme zprávu dříve než jiná media; to je arci slabá náplast na chmurné myšlenky, které nás nad skandálním rozhodnutím Nejvyššího soudu napadají.

Aktualisováno.
Zatím není informace potvrzena z jiného zdroje než z infoSoudu, kde je ovšem záznam stále vystaven beze změny.

Aktualisováno.
Že nebylo rozhodnuto, tvrdí podle Deníku i sám Nejvyšší soud. Co ovšem znamená záznam o obživnutí věci po zrušení pravomocného rozhodnutí, k němuž mělo dojít včera, není jasné; infoSoud je skutečně database k zulíbání (řekl bych to jinak, ale měsíční příděl vulgárních výrazů jsem vyčerpal již minulý týden)!
17 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zdeněk Altner
Počet zobrazení: 8981

Senát Ústavního soudu ve složení David Uhlíř, Tomáš Lichovník a soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková neposkytl ochranu porušeným politickým právům soudce Kamila Kydalky a jeho ústavní stížnost zamítl (o případu jsme referovali zde).

Nález pokládáme za zcela nedostatečně odůvodněný. Je naším dlouhodobým názorem, že každé soudní řízení, jehož dopad do práv stran je zásadní, musí být (nejméně) dvouinstanční, protože jen opravný prostředek umožňuje vést plnohodnotný procesní diskurs: do doby prvostupňového rozsudku se toliko přou strany mezi sebou, a soud může mít na věc úplně jiný názor, který vyjeví až ve svém rozhodnutí, což právě, schází-li možnost opravného prostředku, je pro neúspěšného litiganta pozdě.

Podobně mínění Ústavního soudu, že soudce nesmí vůbec vstupovat do politiky (§ 108), ani tím, že vysloví některému kandidujícímu subjektu podporu nebo ho pochválí, je nadměrně restriktivní. Že se soud nevypořádal s naší argumentací, je logickým důsledkem – jistě politováníhodného – faktu, že jsme nebyli účastníkem řízení, přesto se domníváme, že tak přirozený argument, jako že bylo-li by úmyslem ústavodárce omezit právo soudce na politický projev, byl by tak v Listině učinil výslovně, měl traktovat proprio motu.

1 komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2545

Autor: Vít Hassan

Magistrátní úředníci na místě opakovaně poučili svolavatele, že nelze symbolizovat Kábu, nejposvátnější místo islámu, pomocí mobilní přenosné toalety toitoi. V průběhu shromáždění účastníci na výzvu pana Konvičky tuto budku na místo přinesli, kvůli čemuž bylo shromáždění rozpuštěno, reprodukuje iDnes vyjádření mluvčího MHMP Víta Hofmana k důvodům rozpuštění shromáždění příznivců Martina Konvičky před saúdskoarabskou ambasádou v Praze.

A co jiné podobné objekty, např. telefonní budka nebo králíkárna, těmi by dle úředníka, který po fiasku na Staroměstském náměstí chtěl prokázat horlivost, symbolisovat Kaabu šlo?

Neměli bychom zapomínat, že svoboda slova se zrodila, mimo jiné, z potřeby podrobit kritice, a případně i zesměšnění, katholickou církev. Každý má právo vyznávat, jakou víru uzná za vhodné, ale s tímto právem je spojena povinnost snášet, je-li pro tuto svou víru kritisován a případně i zesměšňován.

Stejnou argumentaci bychom totiž mohli použít při zákazu pastafariánského hnutí, které není ničím jiným než výsměchem křesťanské víře (zejména kreacionismu), a dokonce i našeho Řádu ozubeného kola, jehož stanovy si z katholické církve, příkladmo v pasáži o neomylnosti Jeho Velkoozubenosti v záležitostech víry, nepokrytě utahují.

Očekávám, že tak jako byli před nedávnem všichni Charlie, budou teď všichni Konvička, a dají si na facebookový profil fotografii toitoiky.

Aktualisováno.

53 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4904

Národní centrála proti organisovanému zločinu slaví první úspěch: v neděli byl po návratu do České republiky dopaden a vzat do vazby Lukáš Borl, jenž je viněn z podílu na útocích na restauraci Řízkárna a na zapalování policejních automobilů, což měl činit pod hlavičkou Sítě revolučních buněk. Ta je zajímavá především tím, že podle všeho sdružovala buňku jedinou, počet jejíchž členů pravděpodobně nepřekročil jednoho – Borla. L. Borl je rovněž znám tím, že posprayoval zeď ruzyňské věznice, za což byl jako pomocník pravomocně odsouzen Igor Ševcov.

Samotné útoky na policejní auta a Řízkárnu ovšem blednou před tím, že Borl se měl dopustit rovněž zvlášť závažného zločinu podpory a propagace, za což mu nyní hrozí až deset let vězení (za zničení policejních aut by to byly tři roky). V čem měl tento hrozný čin spočívat, je arci nejasné, nelze vyloučit, že pachatel lepil nálepky, dával závadové lajky na Facebooku nebo dokonce něco sám na Internet napsal. I když je znalecký stav nyní oslaben nucenou absencí největšího odborníka v oblasti Ivo Svobody, nepochybujeme, že extremistova trestná činnost bude orgány činnými v trestním řízení rozkryta do nejmenších detailů, tedy do poslední schránky na psí exkrementy, tak jako u Patrika Vondráka a Michaely Rodové (jejichž stíhání, mimochodem, vstoupí za několik týdnů do osmého roku).

Centrálu tedy nečeká lehký úkol, ale nepochybujeme, že s pomocí znalců a případného spolupracujícího advokáta ex offo bude zločinec co nevidět, nejpozději za deset let po dopadení, i usvědčen.

25 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Fénix
Počet zobrazení: 3811

Vím, že pro vyšší čtenost bych měl svůj text nazvat nějak atraktivněji, třeba Soudce a panna, nebo aspoň v titulku použít jméno nějaké celebrity, ale néšť, jsme tu nekomerční bulvární extremistický blog a musíme se spokojit s nadpisem strohým a věcným.

Soudcem je míněn Kamil Kydalka, trestní soudce Městského soudu v Praze, který byl uznán kárně vinným z toho, že se v r. 2014 aktivně zapojil do předvolební kampaně v Mnichovicích, což je obec (místní by možná řekli městys, ne-li přímo město, ale tyto spory ponechme stranou) východně od Prahy.

Při tomto engagement K. Kydalka využil svého soudcovského úřadu dosti extensivním způsobem, odkázav na minulé rozhodnutí svého senátu v kause H-Systemu a kritiku Klausovy amnestie. Přesto, jak jsme přesvědčeni, se kárného provinění nedopustil a byť za ně nebyl potrestán nad rámec vyslovení viny, rozhodnutí je nesprávné.

Předešlemež, že státní moc je inherentně stižena vnitřním paradoxem, neboť má být zároveň navenek apolitická, a zároveň je její genese výsledkem demokratického politického provozu (omluvte nepěkný germanismus, rád užijí lepšího termínu, nicméně žádný takové mne v tuto chvíli nenapadá) a politická jsou i mnohá z rozhodnutí, která její orgány činí. Vycházíme z názoru, že na osoby, jež se státní služby účastní, lze – a je třeba – klást zvýšené nároky z hlediska způsobu, jakým mohou vykonávat vlastní politická práva i toho, jak se jejich vlastní názory odrazí v jejich rozhodování, nelze se arci domáhat toho, aby jim byla politická práva odňata zcela: tak jako soudce může volit, ba i kandidovat – přirozeně s určitými následky v případě, že by byl zvolen – může přiměřeným způsobem vyjadřovat své politické preference navenek.

Omezující podmínky nesmějí vycházet nad rámec toho, co stanoví čl. 44 a čl. 20 odst. 2 Listiny, tedy že soudcům lze zákonem zakázat právo nad podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo zakládat politické strany a být jejich členy. Extensivní výklad, podle něhož by soudce nesměl své politické preference vůbec veřejně projevovat a vyjadřovat, máme za nepřípustný, neboť ústavodárce by takový zákaz musel formulovat explicitně.

Druhým aspektem je přiměřenost Kydalkova vyjádření sub specie povinnosti zachovávat důstojnost soudcovského úřadu. Ani tam neshledáváme pochybení: jakkoli je vyjádření sympathií jednoznačné a svou formulací poměrně kategorické, neobsahuje nic, co by se dalo z tohoto aspektu napadnout. Dovolává-li se Kydalka toho, jak jeho senát rozhodl v určité trestní kause, pak jde o informaci pravdivou a sdělenou nikoli excesivním způsobem, např. Postrach všech pražských zločinců Kydalka volí ODS, volte ji i vy!

Záležitost mnichovické volební kampaně by tak měla mít dopad toliko do případných konkrétních řízení a práva jejich stran na nestranný a nezávislý soud, kde si umíme představit udržitelnou argumentaci o Kydalkově podjatosti v některých kausách, arci spíše výjimečných.

Zda stejného názoru bude i Ústavní soud, uvidíme a uslyšíme v úterý 13. září; soudcem zpravodajem byla Kateřina Šimáčková.

1 komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2998

Podkategorie

Čapí hnízdo Počet článků:  34

David Rath Počet článků:  35

Dělnická strana Počet článků:  26

Fénix Počet článků:  22

Helena Vondráčková Počet článků:  7

Igor Ševcov Počet článků:  14

Jana Nečasová-Nagyová Počet článků:  9

Klára Samková Počet článků:  18

Lukáš Nečesaný Počet článků:  10

Marek Dalík Počet článků:  5

Marián Magát Počet článků:  7

Plzeňská práva Počet článků:  14

Yekta Uzunoğlu Počet článků:  12

Zdeněk Altner Počet článků:  8

Ztohoven Počet článků:  8

Zuzana Candigliota Počet článků:  10