Do vpravdě bizarní a nikoli tak docela nevinné dimense bobtná affaira kolem rodinného videa, na němž si rodina, nevědouc, jak závažného protispolečenského jednání se dopouští, radostně prozpěvuje Mešitu od kapely Ortel; zde to je v HD:

K videu se veřejně vyslovil bulvární novinář Pavel Novotný a – snad částečně v nadsázce – pohrozil, že rodinu udá OSPODu. Dotčená rodina za to chce Novotného zažalovat o ochranu osobnosti.

Nedomníváme se, že by k realisaci kterékoli z těchto hrozeb mohlo reálně dojít, a pokud, rozhodně ne, že by se takto artikulovaná zbožná přání jakkoli fruktifikovala, přesto viděné vnímáme jako to, co se v angličtině označuje termínem wake-up call, případně eye-opener, tedy fakt, který zásadně a v širším kontextu mění naše nazírání toho, co se děje.

Totiž, že se kolem nás, aniž bychom tomu věnovali pozornost, v tichosti rozhořela ideologická občanská válka, nikoli nepodobná té, která byla vedena v 70. a 80. letech mezi komunistickým vedením, arci fakticky satrapského, československého státu a jeho obyvatelstvem.

Posuzováno čistě politologicky, po okupaci ze srpna 1968 padl základní legitimační pilíř komunistické moci a zbylo násilí a zvůle, prováděné snad jemnějšími prostředky než v období stalinismu, ale o nic méně, a možná tím víc, společnost demoralisující a naleptávající. Většina obyvatel komunisty nenáviděla a oni na oplátku věděli, že ve svobodných volbách by neměli šanci. Symbolem oné doby a tichého odboje byly písně Karla Kryla, umělecky možná jen o málo lepší než Mešita, ale stejně významné.

Jakkoli můžeme argumentovat, že imigrační krise, jejíž zveličená reflexe vedla k vyostření tohoto konfliktu mezi vládnoucími a ovládanými, je než úspěšnou zpravodajskou operací nejmenované tajné služby, nemění to nic na faktu, že politický establishment ztratil podporu občanů a neudrží se u moci déle než po určité přechodné období. Režim, ve kterém lze vážně uvažovat o odebrání dětí z rodiny z důvodu politických názorů rodičů, je hnusný a bude třeba zamyslet se nad alternativou jeho zániku, bez ohledu na to, že hodnoty, které představuje, vesměs sdílíme.

Vyjádřeno lapidárně, nad videem z Kralup nám dochází, že demokracie v postkomunistické, importní formě je možná nereformovatelná.

Aktualisováno.
K udání, zdá se, skutečně došlo.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 1. března 2017

Počet zobrazení: 18851

• video
• politika
• extremismus
• Ortel
• Pavel Novotný
• Kralupy nad Vltavou

A máme tu oblíbený videokoutek, dnes na ožehavé thema:

Hrdince videa je třeba fandit, souboj s dětským uzávěrem nádobky s hořlavinou byl do poslední chvíle napínavý a jeho výsledek nejistý, avšak podařilo se a delikventka, sama nepopálena, dokázala korán, mírně jej, rdíc se, napřed pomočivši, úspěšně spálit.

Viděné pochopitelně není trestným činem, jen zcela legitimním výkonem svobody projevu, a proto je nanejvýš pobuřující, že slovenské trestní orgány onu osobu stíhají.

Je suis Adriana Meleková.

Aktualisováno.
Prokurátor navrhl vzetí obviněné do vazby (nebo jak se to podle práva šaria správně jmenuje).

Aktualisováno.
Soudce Špecializovaného trestného súdu v Banskej Bystrici návrhu na vzetí do vazby vyhověl; nyní, zdá se, zbývá vyřešit, zda Adriana M. bude ukamenována na Slovensku nebo ji k výkonu trestu předají orgánům Islámského státu.

Aktualisováno.
Poslední rozhlasový rozhovor s obviněnou před zadržením na Svobodném vysílači.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 17. února 2017

Počet zobrazení: 18340

• extremismus
• islám
• Slovensko
• svoboda projevu
• Adriana Meleková
• korán

Nedávnému judikatornímu počinu Ústavního soudu, nálezu, jímž bylo zdůrazněno, že soudy musejí poskytovat ochranu před lichevními smlouvami netoliko v případě, že je druhá strana pravomocně odsouzena za lichvu, ale ve všech případech, kdy to nerovnováha práv a povinností smluvníků vyžaduje, se budeme věnovat zvlášť.

Dnes se krátce zaměříme na nález, který bude vyhlášen příští středu a týká se censury Internetu, tedy možnosti ministerstva financí požadovat, aby poskytovatelé služby připojení k Internetu (ISP) blokovali svým zákazníkům přístup ke stránkám, na kterých je provozována nedovolená hazardní hra.

Jak návrh skupiny senátorů správně připomíná, napadené ustanovení nemůže projít v testu proporcionality, a to tím spíše, že v lednu vydaný methodický pokyn ministerstva vysvětluje, že blokována má být nikoli webová stránka (což je pojem spíš intuitivní než právně zřetelně vymezitelný), ale překlad jejího doménového jména do formy IP adresy, tzn. funkčnost služby DNS serveru, arci pouze toho, který přímo nebo zprostředkovaně poskytuje sám ISP (tzn. který zákazníkovi ohlásí v DHCP relaci). Jestliže si koncový uživatel nastaví ručně např. DNS servery Google, tzn. 8.8.8.8 a 8.8.4.4, je taková ochrana neúčinná; řada uživatelů má tyto servery ostatně nastaveny už nyní, aby se vyhnula případným blokacím na úrovni black-listu operátora, případně používá vlastní DNS server, a pak je imunní proti jakémukoli pokusu o blokování.

V celé věci jde přirozeně o něco zcela jiného než o hazardní hry, k nimž si zájemci cestu najdou tak jako tak: když by se podařilo blokovat tyto stránky, nebude problém doplnit na seznam další odpornosti, stránky obsahující dětskou pornografii nebo podporující extremistickou ideologii, a v několika krocích bychom byli tam, kde je dnes Čína – čímž arci netvrdím, že se tam neocitneme stejně, dění v ulicích Prahy při návštěvě čínského presidenta nenechává ohledně hloubky, do níž v této zemi zakořenila demokracie, příliš důvodů k optimismu.

Nález, jak věříme, vyhovující, bude přesto důležitý, protože zlu censury je nutno čelit v zárodku a všemi dostupnými prostředky.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 17. února 2017

Počet zobrazení: 4132

• počítače
• Internet
• censura
• Ústavní soud
• ministerstvo financí

O tomhle chlapíkovi budou jednou naši vnuci vyprávět svým vnukům, a ti jim neuvěří. Mám na mysli Ivo Rittiga, figurku i svou fysiognomií vhodnou pro zpracování ve formě komiksového stripu, jenž byl čerstvě nepravomocně zproštěn dalšího ze serie obvinění, v kause Oleo Chemical neboli premie 0,17 Kč z každé prodané jízdenky pražské MHD, již Rittig podle tvrzení obžaloby inkasoval. Další proces, týkající se vynášení tajných informací ze zprávy Bezpečnostní informační služby, bude zakrátko korunován písemným odůvodněním, jehož hodnota, jak si dovolím kvalifikovaně předpovědět, bude než literární: posuďte sami z výroku soudce Nováka, že jediným rozumným vysvětlením je setkání [Nečasové s Rittigovým právníkem] za účelem specifikace jistých informací, které se mailovou poštou či prostřednictvím telefonu nehodí sdělovat. Odůvodnění jako noha, řekli bychom v dobách školní docházky.

Rittig si přitom užívá života a orgánům činným v trestním řízení se na svém Twitteru nepokrytě a často velmi nápaditě vysmívá. Řečené orgány nad ním vyhrály vlastně jen jednou, krátce před převratem, kdy jej poslaly, za tehdy astronomické manko přes 700 tisíc Kčs, na devět let do kriminálu. Tam arci dlouho nezůstal, díky Havlově amnestii vyšel z vězení záhy a očištěn, a od té doby zaznamenává ve svých trestních kausách úspěch za úspěchem: byl to ostatně on, komu se Šlachtovi melody boys museli omluvit za mediálně šířené zprávy o zajištěných milionech a metrácích zlata, a tato omluva jistě nebyla poslední.

Tajemstvím Ivo Rittiga je, že dokázal být vždy o krok napřed před pronásledovateli. Není to gangster ve stylu Mrázka nebo Krejčíře, je to spíš inteligentní parasit, který se umí přisát k veřejným rozpočtům, zejména tedy tomu pražskému, a protože se o výtěžek dokáže rozdělit se správnými lidmi, nikdy se mu nic nestane. Protože kdyby ano a kdyby jej skutečně jednou zavřeli, mohl by začít psát paměti, a to je něco, co si v této zemi nikdo mocný nepřeje.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 10. února 2017

Počet zobrazení: 3391

• Ivo Rittig
• korupce

Nikoli v Praze, jako před dvěma lety, ale pro změnu na Slovensku. Nedivme se: jeho strana uspěla ve volbách a je v parlamentu a to jsou pak všechny prostředky politického boje dobré. Usnesení jeví se být, v porovnání s českým, projevem jakéhosi troglodyta v uniformě, a obviněný si ve své stížnosti proto neodpustí na jeho adresu několik jízlivostí.

No, budiž mu Ilava ľahká!

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Marián Magát

Zveřejněno: 9. února 2017

Počet zobrazení: 6565

• extremismus
• Slovensko
• svoboda projevu
• Marián Magát
• Ľudová strana Naše Slovensko
• hanobení