O tom, jak Probační a mediační služba (PMS) pracuje na nápravě a resocialisaci Igora Ševcova, odsouzeného za napomáhání trestnému činu sprayerství formou natáčení, jsme již informovali. Její nové methody jsou, jak by řekl (zazpíval) klasik, humosní: v době konání závadové akce se delikvent musí hlásit na policii. A pokud jde o akci trvající déle, např. pět hodin, aby nemusel na služebně sedět tak dlouho, má se tam hlásit dvakrát – na začátku a na konci plánované akce. Nepomůže, ani když se žádná akce nekoná: viz tento půvabný záznam telefonické komunikace odsouzeného s probační úřednicí (mp3), a na jeho okraj naši obrazovou poznámku.

Ať jsme hledali v zákonech sebevíc, tento způsob výkonu trestu zákazu činnosti, ač je to tradiční methoda odzkoušená příkladmo na signatářích Charty '77, jsme tam nenalezli: možnost, aby PMS – ostatně jako kterýkoli jiný orgán veřejné moci – uložila fysické osobě povinnost, aniž by k tomu měla výslovné zákonné zmocnění, je přitom v rozporu s ústavně zakotveným principem enumerativnosti veřejnoprávních pretensí.

Ale zajímá to někoho? Pokud je nám známo, příslušné orgány již pracují na tom, aby Ševcova mohly správně vyhostit: vždyť si představte, ničema se vykroutil ze závažného obvinění, za které mohl dostat nejméně deset let vězení, a pokud proti němu rázně nezakročíme, ještě by po našem zchudlém státu třeba chtěl odškodnění!

Aktualisováno.
Když něco nevíme, není žádná ostuda se zeptat.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Igor Ševcov

Zveřejněno: 4. dubna 2017

Počet zobrazení: 6784

• extremismus
• Igor Ševcov
• Probační a mediační služba

Na Slovensku mají s tímto pozdravem, druhdy užívaným Hlinkovou gardou, dodnes jakýsi problém. V živé paměti je trestní stíhání Mariana Kotlebu, kterého policie za vyslovení onoho sousloví na veřejnosti obvinila, avšak prokurátorka po vleklém vyšetřování trestní stíhání zastavila s odůvodněním, že pozdrav by musel být doprovozen předepsaným pohybem ruky, k čemuž nedošlo. Poté judikoval opačně slovenský Najvyšší súd, a nyní byl policií zadržen a inkarcerován v CPZ s návrhem na vazbu člen Slovenskej ľudovej strany Rudolf Steigauf za to, že měl na veřejnosti oblečeno tričko s tímto nápisem.

Dokazování, že Steigauf měl na mysli právě tento pozdrav, přestože jde o frasi prokazatelně užívanou již cca sto let před založením Hlinkovej gardy, bude jistě vyžadovat znalecké zkoumání; tam je arci Slovensko oproti České republice trapně pozadu, znalecký průmysl jako zvláštní odvětví není konstituován a znalci musejí být proto importováni.

Chcete-li se o pachateli a o tom, proč loni v listopadu dostal za svou politickou činnost v I. stupni 40měsíční nepodmíněný trest, dozvědět víc, můžete např. v tomto pořadu Bez cenzúry Slobodného vysielača.

Tak tedy: Na stráž!

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 1. dubna 2017

Počet zobrazení: 3715

• extremismus
• svoboda slova
• Slovensko
• Marian Kotleba
• Rudolf Steigauf

Chronická rathitida, v pokročilém stadiu, dlouhodobě neléčená; právě tak lze charakterisovat to, co o stavu české justice odhaluje případ Davida Ratha, hejtmana, který, ač přistižen s úplatkem takříkajíc přímo v podpaždí, spravedlnosti stále uniká a čím dál víc se zdá pravděpodobným, že i unikne.

Rath není problémem, nýbrž zrcadlem, které nám ukazuje, jak na tom jsme s vykonatelností práva a spravedlností vůbec: tedy že celý systém trestní represe v této zemi dokáže fungovat jen za předpokladu, že je znemožněna efektivní obhajoba.

Ačkoli nemáme rozumných pochybností o tom, že obžaloba byla podána právem, co se kolem D. Ratha od počátku jeho trestního stíhání dělo a dodnes děje, nemá s fungováním materiálního právního státu nic společného: systém, ve kterém si státní zástupce z desítek možných soudů volí ten, který bude obviněnému nejméně nakloněn, přičemž tento soud, jak od něj očekáváno, jen okopíruje státním zástupcem dodané odůvodnění, včetně do očí bijících věcných chyb, samotná volba dozorujícího KSZ odvíjející se nikoli od místa páchání trestné činnosti, nýbrž od ambicí jedné karieristky, která se chce na odstíhaném politikovi udělat, stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného za situace, kdy by výrok nebyl jen akademickým, ale do řízení by mohl zasáhnout a obžalovanému uškodit, vyjádření hlavy státu, tedy úředníka, který mimo jiné jmenuje všechny soudce, k neskončenému trestnímu řízení, nyní zcela oprávněně napadené Rathem u Ústavního soudu, to jsou, jak předesláno, kulisy grotesky a nikoli právního státu, ve kterém bychom rádi žili.

Buďme proto vděčni za Ratha, protože bez něj by to, jak kvalitní je místní justice a její lidé, věděli toliko zasvěcení; takto jde o informaci dostupnou každému.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: David Rath

Zveřejněno: 30. března 2017

Počet zobrazení: 4158

• společnost
• David Rath
• justice

Rozpaky budí druhý dnes vyhlášený nález, týkající se policejně vyklizeného squatu Cibulka (advokát stěžovatelů Pavel Uhl, soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček).

Podle závěrů Ústavního soudu je fakt, že policií realisovaný zásah souvisí s trestním řízením, překážkou pro uplatnění zásahové žaloby – což je názor zastávaný rovněž Nejvyšším správním soudem, a státním orgánem, k němuž se lze obrátit o ochranu, je toliko státní zastupitelství. Prvním – a jediným vnitrostátním – soudem, vstupujícím do stížnostního procesu, tak zůstává soud Ústavní; to je ovšem v rozporu s tím, o co ÚS dlouhodobě usiluje, totiž o legislativní odstranění situací, kdy se stává fakticky soudem první stolice. Proto byl ostatně v trestním řádu umožněn přezkum příkazů k odposlechu Nejvyšším soudem nebo v OSŘ rozšířena možnost brojit zmateční žalobou proti soudem vadně ustanovenému opatrovníku účastníku neznámého pobytu.

Stejně tak jde dnešní nález proti tendenci štrasburského soudu trvat na efektivním vyšetřování policejních přehmatů.

Ústavní soud nicméně uznal, že státní zástupce nemůže namítané policejní pochybení vypořádat sdělením, že co policie činí, dobře činí, a jakési vyšetřování, minimálně pro formu, se tedy zřejmě bude konat. Že bude jen předstírané a skončí závěrem příznivým policii, o tom, myslím, nemůže mít pochybnosti ani největší protipolicejní optimista.

Stručný referát tedy uzavřeme poznámkou, že chcete-li vidět v praxi, jak spor občana s policií u soudu vypadá, zajděte v pondělí 3. dubna k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 na jednání ve věci pochodu sexuálních menšin Prague Pride a preventivní detence. Dostavit by se mohl i legendární policista a barový bijec David Janda, jehož proslulost dávno překročila hranice metropole. Jeho výslech, troufám si tvrdit, může být zážitkem, na který přítomní do konce svých dnů nezapomenou.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 28. března 2017

Počet zobrazení: 2408

• Nejvyšší správní soud
• Ústavní soud
• Cibulka
• squatting
• Pavel Uhl
• faktický zásah
• Vojtěch Šimíček

Erle Stanley Gardner používal v názvech svých perry-masonovek s oblibou aliterace: příkladmo The Case of the Caretaker's Cat, The Case of the Dangerous Dowager, The Case of the Shoplifter's Shoe, The Case Of The Perjured Parrot, The Case of the Haunted Husband, The Case of the Drowning Duck, The Case of the Crooked Candle, The Case of the Borrowed Brunette, The Case of the Lazy Lover, The Case of the Vagabond Virgin, The Case of the Negligent Nymph a mnoho dalších – jistě je, jste-li podobně zaměřeni jako já, všechny znáte.

Učinili jsme dnes podobně, chtějíce vhodně přiblížit nález, jímž Ústavní soud (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl stížnosti Zuzany Candiglioty (vkusně a nespoře oblečené, aby snad v tomto směru nevznikaly žádné pochybnosti!) a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž tento umožnil ministerstvu zdravotnictví utajit právní analysu s odůvodněním, že jde o autorské dílo externího dodavatele. Onen rozsudek, byl-li by uspěl, byl by vodou na mlýn úředních utajovačů; dokážeme si živě představit úvahu, že podobným autorským dílem je vlastně cokoli, co kdy lidská ruka sepsala.

Ústavní soud nicméně vyslovil názor, že se soud měl s analysou, ve spisu v zapečetěné podobě založenou, seznámit, aniž by totéž umožnil žalobkyni. Takový postup je ovšem v rozporu s výslovnou dikcí § 45 odst. 4 SŘS: chci-li listinou dokazovat, musím ji zpřístupnit stranám řízení, přičemž výjimku musí zakotvovat zvláštní norma, jakou je kupř. § 133 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Zákon o svobodném přístupu k informacím podobnou výjimku neobsahuje a provádění důkazů listinami, s nimiž se žalobce nesmí seznámit, je hrubým zásahem do podmínek fairového procesu.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Zuzana Candigliota

Zveřejněno: 28. března 2017

Počet zobrazení: 2836

• Ústavní soud
• svobodný přístup k informacím
• Zuzana Candigliota
• Jaromír Jirsa
• autorské právo
• ministerstvo zdravotnictví