Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Dnes bylo zveřejněno, že soud vyzval Zastupitelské centrum DNR, z. s., Nely Liskové ke změně názvu. To máme za zjevnou šikanu: ministerstvo zahraničí se sice, jak víme, domnívá, že má právo mluvit do spolkové činnosti, ale soudy by měly mít na věc ústavně konformnější náhled a respektovat právo každého jedince na osobní zahraniční politiku; pokud ta nevybočí z mezí zákona, není do ní úřadům vůbec nic. Jak jsme mnohokrát psali v našich podáních během právní bitvy o registraci našeho sudetoněmeckého sdružení, spolky nejsou povinny vyjadřovat či podporovat vládní politiku v žádném, a tedy ani zahraničně-politickém směru.

Ostatně, kdyby se podobně jako česká vláda chovaly vlády Francie a USA, určitě by nedovolily representantům neexistujícího Československa Masarykovi a Benešovi na svém území agitovat za vznik státního útvaru de lege lata stejně nelegitimního, jakým je v současné době Doněcká lidová republika.
Obvodní soud pro Prahu 1 při poskytování informací rozhodně nespěchal, a tak nám poslal anonymisované usnesení soudkyně Šárky Šantorové ve věci umělců ze skupiny Ztohoven (v usnesení rovněž nesmyslně anonymisované) až po stížnosti a poté, co rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem. S názorem soudu I. stupně nesouhlasíme, domníváme se, že ke krádeži – i když nikoli k výtržnictví – došlo, a nyní budeme čekat, co na to odvolací Městský soud v Praze, který své kasační rozhodnutí dosud nevyhotovil.

Facek bylo dokonce několik, a příjemkyní byla ani ne patnáctiletá dívka, přistižená matkou, ana kouří (mediální prameny zdůrazňují, že tak činila v bytě, aniž by specifikovaly, zda matce vadilo právě či zejména to). Předesíláme, že popsanou výchovnou methodu neschvalujeme, domnívajíce se, že výchovný účinek je u takto velkého dítěte zdaleka převážen pocitem ponížení, přičemž, pokud je nám známo, v dějinách lidstva se ještě nestalo, že by někdo někoho vychoval ponižováním.

Leč právně nás zaujal názor redaktora iDnes, že dcera nyní bude moci rozhodnout o tom, zda si přeje, aby přestupkové stíhání matky pokračovalo čili nic. Arci tak tomu není: uplatní se ustanovení § 32 odst. 2 písm. a) SprŘ a dívce bude pro řízení ustanoven kolisní opatrovník, tedy fakticky OSPOD, a ten bude v řízení za ni a místo ní jednat. Nezdárná dcera pak bude moci pokládat za úspěch, když nebude pro své dobro matce odebrána a umístěna ve výchovné instituci, kde je, podle mínění všech OSPODů a všech opatrovnických soudců v této zemi, každému dítěti nejlépe.

Aktualisováno.

S opatrným disentem v kause ukradeného e-kola přišel soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. Ve svém článku na eprávu nejprve rekapituluje celé řízení, až po dosud poslední rozhodnutí, rozsudek NSS (námi kritisovaný), a pak uvádí:

„Nezbytnost“ totiž možná lze vidět i trochu jinak než tak kategoricky, jak ji vyložil anotovaný rozsudek. Například si lze klást otázku, zda v této souvislosti máme přemýšlet toliko v kategoriích normativního rámce, anebo zda do hry může vstoupit fakticita při jeho naplňování. Normativní rámec je jasný – podle platného práva má pravděpodobného zloděje vypátrat a chytit na základě záběrů z kamery, které jí předá okradený, policie. Státní monopol legitimního násilí je nepochybně jedním z pilířů moderního právního státu. Realita je nicméně, přiznejme si, také jasná – v podstatné části případů tohoto typu, tedy malých krádeží, policie ani tehdy, obdrží-li záběry pravděpodobného zloděje od okradeného, tohoto zloděje nevypátrá; možná proto, že na jeho vypátrání nemá takový zájem jako okradený, a proto není dostatečně invenční, aktivní, zkrátka nesnaží se tak, jak by se snažil okradený. Pokud tedy významná část zlodějů dopouštějících se drobných krádeží není vypátrána, nedá se argumentovat, že zveřejnění podobizny pravděpodobného zloděje je „nezbytné“ pro ochranu vlastnického práva okradeného? Protože jinak než svou vlastní aktivitou se okradený s velkou pravděpodobností odhalení a chycení zloděje nedobere. Protože státní monopol legitimního násilí zde selhává, není dostatečně efektivní. Jinak řečeno, nemá být svépomoc svým způsobem elastická, kopírující v jistém smyslu míru úspěšnosti či přesněji řečeno neúspěšnosti státního monopolu legitimního násilí při odhalování trestných činů či přestupků? […]

Konečné slovo tu bude mít zřejmě Ústavní soud, na který se, pokud vím, podnikatelka již obrátila; je však dobré, že se k případu veřejně vyjadřují i jiní soudci NSS.

Foto: Vít Hassan

Obvodní soud pro Prahu 1 dnes nepravomocně zprostil obžaloby Vladimíra Sáňku, viněného v souvislosti s vydáním Základů tauhídu. Jak je naším zvykem, rozsudek budeme podrobněji komentovat až na základě písemného vyhotovení, jen podotkněme, že Sáňkův případ má bezprostřední dopad i do naší kausy, vydání knihy Hitlerových projevů.

Pokud se arci rozsudek opírá toliko o tvrzení, že publikace nepropaguje žádné konkretní hnutí, je to obhajoba poměrně slabá a ze strany soudu spíše alibistická. Základem musí být restriktivní výklad kautel umožňujících omezení svobody projevu a v daném případě i náboženského vyznání, a to zcela bez ohledu na to, že je v dané chvíli nesmírně populární bojovat proti vlně přistěhovalců; ostatně soudíme, že naši udatní bojovníci by se stejným zápalem v 50. letech brojili proti kulakům a imperialistickým válečným štváčům a v letech sedmdesátých proti pravicovým oportunistům a revisionistům.

Podkategorie