V souvislosti s chomutovskou střelbou byl obviněn kulturista Filip Grznár za toto video:

Podle policie se jím měl dopustit násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci a schvalování trestného činu. To si nemyslíme. Výhružka byla podmíněná a nedostatečně určitá a vážná, a schvalována byla nutná obrana, nikoli vražda. Posledně uváděný trestný čin měl ostatně ze zákoníku dávno zmizet, je to relikt komunistického práva, který koliduje se svobou projevu.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 29. června 2017

Počet zobrazení: 3331

• Chomutov
• svoboda projevu
• schvalování
• Filip Grznár
• násilí proti skupině

Když právě před osmi lety, za vlády Jana Fischera, začaly razie proti tzv. pravicovým extremistům, mnozí jejich názoroví oponenti se tetelili blahem: konečně zavírají nácky! Upozorňoval jsem je, že se tragicky mýlí, protože až bude zlikvidována krajní pravice, přijdou na řadu oni. Nemnozí pochopili, většina nikoli, faktem je, že přesně to se nyní stalo: čtyři anarchisté, včetně nám známého V. M. alias Tomáše Zeleného (ano, to je ten, který poukázal na Šlachtovu traktoristickou kombajnérskou minulost a odstávající uši, a byl za to policií neúspěšně pokutován), byli nyní obviněni z ideozločinu, který snese ve všech aspektech srovnání s těmi nejhoršími excesy, jakými byl nálepkový proces nebo kausa RWU.

Jejich proviněním má být, že šířili prohlášení Lukáše Borla (alias Sítě revolučních buněk) a měli doma anarchistickou literaturu, v čemž podplk. Magdalena Němcová spatřuje deseti lety žaláře honorovaný zvlášť závažný zločin podpory a propagace podle § 403 odst. 2 TrZ.

Usnesení je hodno bedlivého studia, jelikož jeho struktura je stejná, jako v obdobných kausách extremistů pravicových: znalecké posudky zpracoval Miroslav Mareš, jenž se, jak je poslední dobou jeho zvykem, držel zkrátka, a Štěpán Výborný, ambiciosní rádoby znalec odlitý podle svobodovského kadlubu: za peníze do posudku napíše cokoli. V daném případě třeba to, že podpálení policejního auta je terorismus, přičemž zcela pomíjí, že základním znakem terorismu je násilný čin provedený s cílem zastrašení civilního obyvatelstva. Nevím tedy, jak ctěné čtenářstvo, ale já si jen těžko představuji občana, který by se cítil zastrašen, když policii někdo podpálí automobil: méně hloubaví jí to přejí, ti chytřejší jsou naštvaní, protože vědí, že budou muset ztrátu ze svých daní nahradit.

Čímž se dostáváme k jádru problému. Proklamace Borlovy Sítě jsou samozřejmě strašlivé ideologické žvásty, podobně jako anarchistické pamflety, jejichž šířením – ve stadiu přípravy – se měli obvinění provinit. Vše, co učinili, je arci pokryto svobodu slova, protože jakkoli nelze souhlasit s Borlovými akcemi proti restauraci Řízkárna nebo proti policejním automobilům, rozšiřování politických textů je esenciální svobodou, respekt k níž odlišuje liberálně demokratickou společnost od despocie.

Není nám známo, jaké důkazy se podařilo shromáždit proti Lukáši Borlovi, arci bylo by zcela ve stylu Národní centrály proti organisovanému zločinu (dříve ÚOOZ), kdyby jeho vina nebyla prokázána, zato by byli odsouzeni ti, kteří rozšiřovali jím koncipovaná prohlášení.

Aktualisováno.
Obviněný proti usnesení podal prostřednictvím svého obhájce stížnost.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Fénix

Zveřejněno: 11. června 2017

Počet zobrazení: 7431

• extremismus
• anarchismus
• svoboda slova
• Lukáš Borl
• Národní centrála proti organisovanému zločinu
• Miroslav Mareš
• žhářství
• Štěpán Výborný
• Magdalena Němcová
• Tomáš Zelený

Dlouho jsme nemohli přijít na to, co nám rozhodnutí Nejvyššího soudu o procesní použitelnosti odposlechů v kause Davida Ratha připomíná; už arci víme:

Výroky obviněného přirovnávající průběh řízení k politickým procesům 50. let jsou spíš kontraproduktivní, faktem ovšem je, že rozhodnutí se zařadí mezi ty nikoli nečetné výkony české justice, kde nad právem dostal přednost politický zájem: jmenujme, pars pro toto, hanebné stanovisko Ústavního soudu o majetku Františka Oldřicha knížete Kinského.

Soudci Nejvyššího soudu jsou z velké části bývalí komunisté, tedy lidé s narušenou morální integritou; nemá smysl vyčítat celoživotnímu ničemovi, že se chová jako ničema, taková je jeho přirozenost.

Nejfrapantnějším porušením práva v tomto případě je ignorance judikatury Ústavního soudu, která zakázala Nejvyššímu soudu rozhodovat v neprospěch obviněného jinak než akademickým výrokem; toto omezení bylo následně vyjádřeno i v trestním řádu, který v § 269 odst. 2 výslovně stanoví, že kasační účinky má rozhodnutí o SPZ toliko za situace, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného. To odpovídá důležité zásadě rovnosti zbraní, která vyžaduje, že každý opravný prostředek musí být přístupný za rovných podmínek obžalobě i obhajobě.

Výrok o použitelnosti nezákonně pořízených odposlechů rozhodně akademický není, a nebude-li mít Vrchní soud v Praze odvahu Nejvyššímu soudu se vzepřít a jeho právním názorem se s odvoláním na zmíněnou judikaturu Ústavního soudu neřídit, je výsledek trestního stíhání dán. Pučmeloud to má spočítané a my, šťastné obyvatelstvo, bychom měli velebit moudrost Nejvyššího soudu a radostně si o tom zazpívat.

Aktualisováno.
Vidíme, že to samé jako my napsal Pavol Holländer.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: David Rath

Zveřejněno: 9. června 2017

Počet zobrazení: 15320

Náramnou ostudu utrpěla Policie České republiky, jejíž řidič naboural sportovní, pro plnění policejních úkolů absolutně zbytečné, BMW řady i8. Že onen utrpěl srdeční kolaps, je věrohodné, zejména pokud si uvědomil, co provedl a zejména že měl ve voze osobu, která tam neměla co dělat, protokoláře presidentské kanceláře. Že to bylo nikoli před nehodou, ale velmi pravděpodobně až po ní, je nasnadě. Zda v době havárky řídil skutečně on nebo řečená nepovolaná osoba, nebylo prozatím veřejnosti spolehlivě intimováno, a není to ani zásadně významné.

Právně nás případ zajímá zejména kvůli vlně charakteristického policejního zatloukání, které nehodu provází. Po aplikaci Occamovy břitvy se věci jeví tak, že kdosi ze společnosti BMW, věda, že čeští policisté se vyznačují nevysokým sebevědomím, jež se dá snadno dopumpovat možností řídit silný automobil, z čehož by následně mohla resultovat pro onu společnost lukrativní zakázka, nabídl policii luxusní supersport, a tento se po dodání stal jakýmsi kolektivním statusovým symbolem: kdo u policie něco znamenal, směl se povozit, případně si auto zařídit.

Nyní je automobil – zřejmě neopravitelně – poškozen a policii zbyla, kromě, jak předpokládáme, serie působivých selfíček s bavorákem a shora zmíněné galaktické ostudy, nepříjemná povinnost viníka nebo viníky uchránit před spravedlností a vše co nejlépe zakamuflovat.

Bedlivě sledujme, zda se jí to podaří; pokud ne, bude to pro tuto zemi docela dobrá zpráva.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 1. června 2017

Počet zobrazení: 16860

• policie
• dopravní nehoda

Aktivista V. M. alias Tomáš Zelený je na tomto blogu znám především z kausy ušatý traktorista, kde se policie po zrušení usnesení o uložení pořádkové pokuty za urážku Šlachtových uší do dalších větších akcí nepustila, následně aktivistovi vrátila zadržovaný počítač a nyní mu oficiálně sdělila, že – po dvou letech a jednom měsíci od provedení domovní prohlídky – není podezřelý.

To by mělo znamenat, že by mu mělo být doplaceno i svědečné, i když předpokládáme, že tuto poslední baštu bude Národní centrála proti organisovanému zločinu spolu se spřáteleným dozorovým státním zástupcem Václavem Richterem z OSZ v Mostě ještě nějakou dobu hájit, patrně tvrzením, že kdo je podezřelý v okamžiku, kdy je předvoláván, ztrácí právo na náhradu výdajů spojených s výpovědí trvale, i kdyby se – čirou náhodou – podezření nepotvrdilo. To vítáme: rozhodně je to látka na další kvalitní ústavní stížnost.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Fénix

Zveřejněno: 31. května 2017

Počet zobrazení: 3691

• Národní centrála proti organisovanému zločinu
• Tomáš Zelený
• Václav Richter
• Okresní státní zastupitelství v Mostě
• svědečné