Krajský soud v Hradci Králové zveřejnil nový rozsudek v kause Lukáše Nečesaného, řečený aprílový; činíme tak i my (zde). Zatímco v případě Petra Kramného nevylučujeme, že jde o vraha, přestože soudem zjištěný skutkový stav flagrantně postrádá podklad v provedeném dokazování, u L. Nečesaného máme za to, že dokazování vinu obžalovaného spolehlivě vyvrátilo.

Proč je tomu tak, jsme s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu stručně rozebrali v předchozím postu, a nové úvahy krajského soudu jsou takového druhu, že by se nad nimi ustrnul i průměrný absolvent zvláštní školy. Důkaz výpovědí spoluvězně J. F., jemuž se měl obviněný doznat, je jedním slovem trapnost, a trvat na tom, že něco prokázala námi kritisovaná fotorekognice (str. 54) a zjevnou manipulaci ze strany policistů vydávat za důsledek toho, že poškozená byla pod vlivem léků, je jasným indikátorem kritické důkazní nouze, ve které se soud nacházel.

Souhlasíme tedy s Nejvyšším soudem, s jehož výhradami k hodnocení důkazů se Vackův senát vůbec nedokázal vypořádat, a konstatujeme, že případ Nečesaný je dalším argumentem, proč by v takto závažných trestních věcech měly rozhodovat porotní soudy a nikoli senáty složené z profesionálního soudce a dvou přísedících do počtu.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Lukáš Nečesaný

Zveřejněno: 23. května 2016

Počet zobrazení: 4438

• vražda
• justiční omyl
• Hořice v Podkrkonoší
• Krajský soud v Hradci Králové
• Lukáš Nečesaný

Foto: Asociace Alerta

Monstrosní konspirace anarchistických center zaměřená na podpálení vlaku převážejícího vojenský materiál (nikoli nepřípadnou vtírající se otázkou je, odkud kam, totiž zda náhodou ne na vrakoviště) nemůže v právně vnímavém pozorovateli nevzbuzovat řadu judikatorních reminiscencí.

Obhajoba dosud publikuje jen útržky informací, nejčastěji v Deníku Referendum. Tam se rovněž píše o policejních provokaterech Petrovi a Robertovi, a pokud je pravda jen část z toho, co o jejich zapojení do trestné činnosti obhajoba tvrdí, bude mít státní zástupce v hlavním líčení co dělat, aby ubránil aspoň zlomek z obžaloby.

Judikatura týkající se policejní provokace je totiž poměrně kategorická. Klíčovým a dodnes aplikovaným je rozsudek ESLP ve věci Teixeira de Castro v. Portugalsko z r. 1998. Řečený byl dvěma policisty v civilu požádán, aby jim opatřil dávku heroinu, načež byl, vyhověv, za tento skutek odsouzen a poslán na šest let za mříže. ESLP byl však nemilosrdný (§ 38): [T]he Court concludes that the two police officers’ actions went beyond those of undercover agents because they instigated the offence and there is nothing to suggest that without their intervention it would have been committed. That intervention and its use in the impugned criminal proceedings meant that, right from the outset, the applicant was definitively deprived of a fair trial. Smůla.

Co rozumět policejní provokací, vyložily i české soudy, např. ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2014 (in Rt 51/2014): Za policejní provokaci se považuje aktivní činnost policie, která směřuje k podněcování určité osoby (fyzické či právnické) ke spáchání konkrétního trestného činu s cílem získat usvědčující důkazy a vyvolat její trestní stíhání, a jejímž důsledkem je vzbuzení úmyslu spáchat trestný čin podněcovanou osobou, ačkoliv předtím tato osoba žádný takový úmysl neměla. / Policejní provokací je i taková aktivní činnost policie, jíž dochází k doplňování chybějících zákonných znaků základní skutkové podstaty určitého trestného činu, k záměrnému podstatnému navýšení rozsahu spáchaného činu podněcovanou osobou, či k jiným způsobem vyvolané změně právní kvalifikace spáchaného činu k tíži podněcované osoby, zejména pokud jde o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, byť by jinak tato osoba byla k spáchání činu v obecném smyslu rozhodnuta.

Významným může být i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 461/2002: Pachatel nemůže být trestně stíhán a odsouzen za tu část trestné činnosti, kterou spáchal za nepřípustné účasti policie, přestože policie jeho původní úmysl spáchat v určitém rozsahu trestný čin nijak nevyprovokovala. Proto jestliže pachatel chtěl sám původně odcizit a zpeněžit např. jen jedno motorové vozidlo, ale následný úmysl odcizit a zpeněžit více motorových vozidel pojal až na základě jednání se svědkem, který v tomto směru spolupracoval s policií, nejednal pachatel ohledně odcizení dalších motorových vozidel z vlastní vůle a v této části již sám nerozhodoval o rozsahu a spáchání trestné činnosti.

A jednoznačný je i Ústavní soud, který jednak v nálezu sp. zn. II. ÚS 710/01 recipoval závěry rozsudku Teixeira de Castro a v nálezu sp. zn. III. ÚS 597/99 judikoval: Je nepřípustným porušením čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, pakliže jednání státu (v dané věci Policie) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá (např. provokace či iniciování trestného činu, jeho dokonání, apod.). Jinými slovy nepřípustný je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání.

To byl arci toliko příkladmý výčet. Principem je, že jakmile stát svými orgány vstoupí do skutkového děje tak, že určité jednání, jež by jinak bylo trestným činem, způsobí nebo mu napomůže, případně je modifikuje – v daném případě např. tak, že z úmyslu něco podpálit udělá úmysl zapálit vojenský transport –, vybočil z mezí stanovených podmínkami materiálního právního státu a není oprávněn toto jednání oběti provokace následně postihovat prostředky trestního práva.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Fénix

Zveřejněno: 20. května 2016

Počet zobrazení: 3919

• policie
• Operace Fénix
• agent provocateur

Máme tu rozsudek ve věci suchdolského žháře a účastníka sprayerství formou natáčení a souhlasného pokřikování Igora Ševcova. Že se jedná o jedince kromobyčej zpustlého a společensky nebezpečného, seznala soudkyně Bedřichová již na str. 4–5 rozsudku, konstatujíc:

Obžalovaný sám svoji anarchistickou příslušnost nepopírá, hrdě se k ní hlásí a pokoušel se demonstrovat své anarchistické postoje i v průběhu hlavního líčení, a to za přítomnosti veřejnosti, tvořené z velké části stejně orientovanými příznivci (v některých případech zachycenými na fotografiích z neohlášených veřejných shromáždění, zajištěných ve vyšetřovacím spisu, včetně setkání demonstrantů dne 10.5.2015). Svou příslušnost k anarchistickému hnutí obžalovaný dále demonstruje nejen vlastními postoji, ale též četným tetováním na těle včetně nápisů na pažích a krku, na kterém má po celé šíři krku vytetována písmena A.C.A.B., tedy zkratku posměšného nápisu All Cops Are Bastards (Všichni policajti jsou parchanti). Není tedy žádných pochyb o tom, že obžalovaný svými životními postoji hluboce pohrdá státním zřízením České republiky, neuznává zákony České republiky, neboť se jimi necítí být z titulu svého smýšlení vázán a domnívá se, že demokratická země, která toleruje demokratické projevy včetně demonstrací a která mu umožňuje zdarma studovat na českých vysokých školách, obnáší kromě kritiky i právo zasahovat proti výkonné složce státní moci, a to i násilnými prostředky.

Odsoudit ho pro žhářský útok arci nemohla, přestože jeho obhajobě, jak mohlo dojít ke zjištění pachové stopy na láhvi, neuvěřila, s bystrostí sobě vlastní dedukujíc:

Soud současně neshledal vysvětlení pro výskyt pachové stopy obžalovaného na zajištěné láhvi, když v kontextu s dalšími nalezenými typově shodnými lahvemi v pokoji obžalovaného považuje obhajobu obžalovaného, že právě zkoumané láhve se mohl dotknout v popelnici, odkud běžně vybírá jídlo, jako zcela účelovou a nevěrohodnou. Konečně obžalovaný sám v průběhu hlavního líčení uvedl, že předmětný večer u popelnic nebyl, byl v klubu, odkud komunikoval prostřednictvím FB se svou přítelkyní, k popelnicím by jít už nestihl. Trvanlivost pachové stopy je skutečností notoricky známou a s ohledem na výsledky dokazování ji soud nepovažoval za nutné osvědčovat výslechem zpracovatele odborného vyjádření z oboru pachových stop.

I když si nemyslíme, že by se pachová stopa na láhev dostala právě tímto způsobem, nad touto úvahou nám nezbývá než zalitovat, že jsme květnového Osla měsíce vyplývali na kandidáty evidentně méně příhodné.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Igor Ševcov

Zveřejněno: 19. května 2016

Počet zobrazení: 4347

• Městský soud v Praze
• žhářství
• sprayerství
• Igor Ševcov
• Blanka Bedřichová

Byli dva. Novinář Jan, řečený Janek, Kroupa, a lobbista Marek Dalík, řečený Bralík. První psal, druhý, jak plyne z jeho přezdívky, bral. Dalík nebral pro sebe, ale pro svého patrona, bývalého premiera Mirka Topolánka, proto se o jeho činnost začala zajímat policie (dodejme, že nikoli zcela sua sponte, ale to můžeme pominout), a po spletitostech přípravného řízení a hlavního líčení byl za svůj výkon v kause úplatku za Pandury oceněn v prvním stupni výrazným nepodmíněným trestem. Jak to celé dopadne, nelze prozatím odhadovat, spíše u vědomí toho, jaký mají Dalík s Topolánkem vliv, kloníme se k variantě zproštění.

Zpět ke Kroupovi. Ten o Dalíkovi psal, a protože leccos věděl, napadlo policii, že by nebylo špatné nechat odposlouchávat jeho mobil. Jako vždy ochotný, místně nepříslušný Okresní soud v Ostravě vyhověl, a Kroupa byl tedy řadu měsíců odposloucháván. Což se, pochopitelně, od svých zdrojů rovněž dozvěděl, a jako osoba právně naivní dospěl k přesvědčení, že musí existovat prostředek, jak proti tomu brojit.

Dnes vyhlášeným nálezem Ústavního soudu (soudce zpravodaj ten nejhorší možný, Jan Musil) mu bylo sděleno, že se mýlí: povinností každého občana je nechat se neomezeně odposlouchávat, příkaz k odposlechu je sice formálně přezkoumatelný Nejvyšším soudem, avšak pouze tehdy, když se o něm odposlouchávaný dozví přímo od OČTŘ (§ 88 odst. 8 TrŘ); to se arci v praxi nikdy neděje, exempční ustanovení § 88 odst. 9 TrŘ je natolik široké, že by ho bylo možno nahradit jednodušším: Pokud orgán informaci odposlouchávané osobě sdělit nechce, nemusí.

Před časem se na toto thema rozčiloval poslanec Daniel Korte, leč marně: odposlechy jsou a po dnešním nálezu Ústavního soudu i zůstanou zásadně soudně nepřezkoumatelné. Naději na přezkum má pouze ten, kdo vyčká pravomocného skončení trestního řízení, v němž byl odposlech nařízen (tedy pět, šest, sedm, deset nebo dvanáct let), a zároveň musí mít to obrovské štěstí, že si vytáhne bílou kuličku a oznámení mu nebude podle odst. 9 odepřeno.

Soudcům Jaromíru Jirsovi, Janu Musilovi a Vladimíru Sládečkovi děkujeme za příspěvek k budování právního státu a za jejich nález je dekorujeme prestižní cenou tohoto blogu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Marek Dalík

Zveřejněno: 19. května 2016

Počet zobrazení: 4458

• Ústavní soud
• Osel měsíce
• Jan Musil
• Vladimír Sládeček
• Jaromír Jirsa
• Marek Dalík
• odposlechy
• ochrana soukromí
• Janek Kroupa

Affaira kolem Čapího hnízda nabrala na obrátkách poté, co auditní orgán ministerstva financí připravující podklady pro Evropskou komisi seznal, že nemá k disposici seznam akcionářů příslušné akciovky v době, kdy tato čerpala dotaci pro malé a střední podnikatele.

Kdosi mediálně navrhoval, že by mohl listinu doplnit notář, který osvědčoval průběh valné hromady, avšak to je, domnívám se, marný pokus, neboť zákon neukládá notářům presenci k notářskému zápisu přikládat (tento postup potvrdilo jako správný i presidium notářské komory usnesením ze dne 12. července 1994) a není důvod ani ji zvlášť archivovat v notářském spisu.

Ztráta, bezpochyby řízená, tak znamená, že přes Babišovo přiznání může nakonec vzniknout situace, kdy policie podezření z dotačního podvodu odloží, protože nebude koho stíhat: nikdo nebude vědět, komu společnost provozující farmu v předmětném období patřila. Protikorupční policie dostala před několika dny varování, co by se mohlo stát v případě nadměrné horlivosti, a tak všichni budou raději horliví nedostatečně, čímž příběh dotace na Čapí hnízdo definitivně skončí.

Nedáte si koblihu?

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Čapí hnízdo

Zveřejněno: 18. května 2016

Počet zobrazení: 3267

• Andrej Babiš
• policie
• Čapí hnízdo
• dotační podvod
• notářský zápis