Autorem blogu je 
 |
| Foto: Asociace Alerta |
Monstrosní konspirace anarchistických center zaměřená na podpálení vlaku převážejícího vojenský materiál (nikoli nepřípadnou vtírající se otázkou je, odkud kam, totiž zda náhodou ne na vrakoviště) nemůže v právně vnímavém pozorovateli nevzbuzovat řadu judikatorních reminiscencí.
Obhajoba dosud publikuje jen útržky informací, nejčastěji v Deníku Referendum. Tam se rovněž píše o policejních provokaterech Petrovi a Robertovi, a pokud je pravda jen část z toho, co o jejich zapojení do trestné činnosti obhajoba tvrdí, bude mít státní zástupce v hlavním líčení co dělat, aby ubránil aspoň zlomek z obžaloby.
Judikatura týkající se policejní provokace je totiž poměrně kategorická. Klíčovým a dodnes aplikovaným je rozsudek ESLP ve věci Teixeira de Castro v. Portugalsko z r. 1998. Řečený byl dvěma policisty v civilu požádán, aby jim opatřil dávku heroinu, načež byl, vyhověv, za tento skutek odsouzen a poslán na šest let za mříže. ESLP byl však nemilosrdný (§ 38): [T]he Court concludes that the two police officers’ actions went beyond those of undercover agents because they instigated the offence and there is nothing to suggest that without their intervention it would have been committed. That intervention and its use in the impugned criminal proceedings meant that, right from the outset, the applicant was definitively deprived of a fair trial.
Smůla.
Co rozumět policejní provokací, vyložily i české soudy, např. ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2014 (in Rt 51/2014): Za policejní provokaci se považuje aktivní činnost policie, která směřuje k podněcování určité osoby (fyzické či právnické) ke spáchání konkrétního trestného činu s cílem získat usvědčující důkazy a vyvolat její trestní stíhání, a jejímž důsledkem je vzbuzení úmyslu spáchat trestný čin podněcovanou osobou, ačkoliv předtím tato osoba žádný takový úmysl neměla. / Policejní provokací je i taková aktivní činnost policie, jíž dochází k doplňování chybějících zákonných znaků základní skutkové podstaty určitého trestného činu, k záměrnému podstatnému navýšení rozsahu spáchaného činu podněcovanou osobou, či k jiným způsobem vyvolané změně právní kvalifikace spáchaného činu k tíži podněcované osoby, zejména pokud jde o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, byť by jinak tato osoba byla k spáchání činu v obecném smyslu rozhodnuta.
Významným může být i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 461/2002: Pachatel nemůže být trestně stíhán a odsouzen za tu část trestné činnosti, kterou spáchal za nepřípustné účasti policie, přestože policie jeho původní úmysl spáchat v určitém rozsahu trestný čin nijak nevyprovokovala. Proto jestliže pachatel chtěl sám původně odcizit a zpeněžit např. jen jedno motorové vozidlo, ale následný úmysl odcizit a zpeněžit více motorových vozidel pojal až na základě jednání se svědkem, který v tomto směru spolupracoval s policií, nejednal pachatel ohledně odcizení dalších motorových vozidel z vlastní vůle a v této části již sám nerozhodoval o rozsahu a spáchání trestné činnosti.
A jednoznačný je i Ústavní soud, který jednak v nálezu sp. zn. II. ÚS 710/01 recipoval závěry rozsudku Teixeira de Castro a v nálezu sp. zn. III. ÚS 597/99 judikoval: Je nepřípustným porušením čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, pakliže jednání státu (v dané věci Policie) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá (např. provokace či iniciování trestného činu, jeho dokonání, apod.). Jinými slovy nepřípustný je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání.
To byl arci toliko příkladmý výčet. Principem je, že jakmile stát svými orgány vstoupí do skutkového děje tak, že určité jednání, jež by jinak bylo trestným činem, způsobí nebo mu napomůže, případně je modifikuje – v daném případě např. tak, že z úmyslu něco
podpálit udělá úmysl zapálit vojenský transport –, vybočil z mezí stanovených podmínkami materiálního právního státu a není oprávněn toto jednání oběti provokace následně postihovat prostředky trestního práva.
Komentáře
Yossi
P.S.: Pokud Vám opět docházejí argumenty, tak raději začněte znovu rozebírat mojí emocionální zaujatost.
To znamená, že LEX-pacifista klidně zapálí vojenský vlak, stejně jako antifašista klidně zablokuje pozemní komunikaci, aby nemohl projít průvod PEX, a bude hovořit o "nenásilné blokádě".
Yossi
Přijde mi to asi tak věrohodné vysvětlení jako "já jsem věděla, že si mě nahrávají a zveřejní to, a tak jsem schválně mluvila tak, abych se sama postavila do nejhoršího světla, a tak je odhalila".
Nenásilná a mírumilovná povaha LEX je samozřejmě další fór.
Chyba lávky pak spočívala v trestnosti samotné přípravy, o níž se stíhaní dozvěděli až po svém zadržení.
Poslední věta reaguje na můj argument, že stoupenci levice nikdy neprovedli žádnou akci podobnou zapálení vlaku, nikdy nic podobného ani neplánovali a jejich útoky na státní instituce jsou řídké a vedené s velmi nízkou intenzitou. Výrok o "nenásilné a mírumilovné povaha LEX" potom představuje přehnanou parafrázi mých formulací. Nic podobného zajisté tvrdit nelze, jak by nepochybně dosvědčila dlouhá řada náckovských čumáků.
RSS kanál komentářů k tomuto článku