Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Městský soud v Praze nám zaslal k replice vyjádření ministerstva vnitra k naší správní žalobě proti již třetímu odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (o žalobě jsme psali zde).

Ministerstvo potvrdilo, že ke stanovám spolku už nemá výhrad, ale vadí mu náš název, ježto prý z pohledu všech demokraticky smýšlejících osob je [název sdružení] zároveň urážlivý a provokativní: osobně bych spíše soudil, že demokraticky smýšlejícím osobám je název vcelku ukradený, a pokud jejich smýšlení něco uráží a provokuje, pak je to flagrantní porušování našeho práva svobodně se sdružovat – o registraci se marně snažíme už od srpna 2009, a stále jsme na začátku, resp. v nekonečném procesním cyklu.

Vyloženě zábavná je pasáž věnovaná trestnímu stíhání Jana Šinágla, které bylo pravomocně zastaveno. Na názoru ministerstva, že samotné podání trestního oznámení je subsidiárním důvodem zákazu, se nezměnilo nic ani zastavením – pracující jsou znepokojeni a ministerstvo je proto před Šináglem musí chránit, a samo ví lépe než nějaký soud, je-li jeho psaní společensky škodlivé a závadové.

Reagujeme replikou.

Pokud jde o soudkyni Evu Pechovou, s tou mám ty nejhorší zkušenosti: jde o dámu neznatelné inteligence a nulového právního rozhledu, a je-li občas některé rozhodnutí jejího senátu přesto správné, důvodem může být toliko eventualita, že soudkyně Pechová problém nepochopila. I z toho důvodu jsem souhlasil s upuštěním od ústního jednání: snažit se této osobě cokoli po právní stránce objasnit, je činnost přibližně stejně inspirující jako vysvětlovat deskriptivní geometrii orangutanovi.
V kause RWU neboli Lid v. Patnáct čarodějnic byla doručena obžaloba, pečlivě zpracovaná děčínským státním zástupcem Lubomírem Dolanou, přirozeně bývalým komunistou – nikdo jiný než člen této zločinné a zavrženíhodné organisace by ani všechny finesy stíhaného ideozločinu nedokázal přesvědčivě podat!

Dnes se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 2 předběžné projednání obžaloby, při němž soudkyně Daniela Reifová cca třetině obžalovaných nabídla, že, pokud se ke své trestné činnosti doznají a vyjádří nad ní lítost (a, ovšem, vypovědí v neprospěch spoluobviněných), jejich trestní stíhání podmíněně zastaví. U dalších přichází v úvahu plea bargain, dohoda o vině a trestu se státním zástupcem (za OSZ pro Prahu 2 byl přítomen Tomáš Bláha, rovněž bývalý komunista – to patří u politických procesů jaksi už k dobrému tonu).

Protože obhájci přibližně šesti obžalovaných na tyto návrhy reagovali vstřícně, není vyloučeno, že čarodějnický proces právě tímto způsobem skončí, a nebezpečné extremistky se výměnou za mírné potrestání distancují jak od své minulosti, tak od svého přesvědčení. Každý sám svého štěstí strůjcem, nezbývá než dodat.
Včera bylo doručeno odůvodnění odvolání státní zástupkyně Zdeňky Galkové proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 v samolepkovém procesu, o němž jsme psali zde. Obžalovaný Patrik Vondrák reaguje replikou a zároveň žádá o delegaci věci jinému odvolacímu soudu, jestliže Městský soud v Praze se už do rozhodování v rozporu se zákonem zapojil.

Šance u odvolacího soudu vidím jako vyrovnané, záležet bude na tom, kterému senátu bude spis náhodně počítačem přidělen. Nevinným, pokud byli stíháni vazebně, ukládají české soudy obvykle podmíněné tresty, aby jim stát nemusel vyplatit náhradu za vazbu, což je pravidlo, které Obvodní soud pro Prahu 1 porušil, a tak, i kdyby na odsouzení nebyl tak enormní politický zájem, možná je kasace už z tohoto důvodu.
Jak důležitý je boj proti tzv. pravicovým extremistům (zkráceně PEX), není třeba čtenářům tohoto blogu zdůrazňovat: čím více těchto celospolečenských škůdců se podaří dostat za mříže, tím větší blahobyt v zemi nastane, a den, kdy zapadne vězeňská brána za posledním z nich, bude pro mnohé sekulární obdobou počátku království nebeského na zemi. Poněkud, pravda, překvapí, kdo všechno se do této iniciativy české vlády a její policie zapojil.

Na 64. sudetoněmeckém sněmu, který se minulý weekend uskutečnil v bavorském Augsburgu, se k potlačování PEX přidalo Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), jehož vedení, upozorněno – pravděpodobně prostřednictvím místní policie – českými orgány, že na akci se nacházejí dva čeští extremisté, Pavel Kamas a Lukáš Beer, rozhodlo se označit plánovanou přednášku prvého z nich cedulí s nápisem Uzavřená akce a ke vchodu do přednáškového sálu postavit pracovníka ochranky, jehož úkolem bylo nepouštět dovnitř další návštěvníky (podrobněji o tom na svých stránkách píše Jan Šinágl). Jaký význam tato cedule měla, věru obtížno posoudit, spíše bych řekl, že pánové Franz Pany a Hans Mirtes, kteří řešení s uzavřenou akcí vymysleli, jsou pečlivými čtenáři Haškova Švejka.

Incident samotný byl tedy pouhou banální švejkovinou, nad níž můžeme mávnout rukou: kdo chtěl, Kamase si poslechl. Závažnější jsou ovšem politické důsledky toho, co se stalo.

Chce-li česká vláda považovat Kamase a Beera za extremisty, je to její věc: faktem je, že produkce vydavatelství guidemedia etc i portálu Náš směr, s nimiž jsou spojeni, je nekonformní a provokativní, což ale neubírá na její zajímavosti – odhlédnu-li od ideologických podtonů, s nimiž často nesouhlasím, neznám jiné medium, které by po faktografické stránce přineslo tolik relevantních informací k problematice česko-německých vztahů a společné historie, jako Náš směr. Pozoruhodná je i produkce guidemedia a totéž platí i pro samotnou Kamasovu přednášku, kterou Jan Šinágl v Augsburgu zaznamenal.

Něco úplně jiného ovšem je, podřídí-li se tomuto diktátu spolek, který se navenek tváří jako nezávislý representant sudetských Němců a jejich požadavků vůči české vládě, avšak jehož představitelé se – bohužel – ve světle augsburgského incidentu nemohou nejevit než jako maňásci na ruce českého státu.

Kam může tato vstřícnost zajít? Pošle příští rok vedení SdL seznam pozvaných hostů do Prahy k ověření jejich politické vhodnosti a nezávadnosti? Anebo že by si pozvali z České republiky na slovo vzatého odborníka, řekněme takového Ivo Svobodu, který na místě aplikuje methodu diskursivní analysy a vyhodnotí, které projevy představují závadový diskurs a neměly by být v rámci oficiálního programu předneseny?

Podotýkám, že k činnosti SdL mám dlouhodobé výhrady a výsledky, které tento spolek za více než 60 let své existence dosáhl, pokládám za více než hubené v porovnání s tím, jaké prostředky k tomu jak od samotných sudetských Němců, tak od německé vlády obdržel: za dějinný úspěch si spolkové vedení zvyklo označovat každý projev představitele českého státu, v němž není obsažena přímá glorifikace presidenta Beneše a jeho dekretů a adorace vyhnání. Že vstřícnost a konformita SdL vůči vládě České republiky zajde do takových extremů, mne přesto šokuje.

Aktualisováno.
Náš směr vydal Kamasovu přednášku i v české versi.

Soudkyni Okresního soudu v Berouně Marcelu Součkovou jsme poznali jako dámu nevysoké inteligence a pohříchu nedostatečné představivosti, za což jsme jí udělili titul Osel měsíce listopadu 2011. Nyní má velkou šanci na double: dnes vyhlášeným rozsudkem žalobu zamítla a vysvětlila, že neoprávněně nařízená exekuce (resp. soudní výkon rozhodnutí) není odškodnění vyžadujícím zásahem do osobnostního práva povinného, ale je to jakási provozní nehoda, nedopatření, které nestojí za řeč. To, že měl povinný mj. několik měsíců zablokované bankovní konto, lze přejít mávnutím ruky. Zmýlená neplatí, i mistr tesař se utne, jedeme dál!

Aktualisováno.
Zvukový záznam (bohužel nepříliš kvalitní). Odůvodnění rozsudku je k pláči: Soudkyně vysvětlila, že banka nevede žádný interní seznam dlužníků – sama to přece soudu napsala! – a zásah do práv žalobce spočívající v půl roku probíhající neoprávněné exekuci je naprosto minimální. Existenci dlužnických registrů, které banky o svých klientech vedou a sdílejí, často skrytě před zraky příslušných orgánů (ÚOOU), kam se žalobce dostal a kde je pravděpodobně dodnes evidován, se žaloba pokoušela prokázat předložením příslušných rozhodnutí ÚOOÚ, avšak tento důkaz byl zamítnut: netýká se přece žalobce, ale úplně jiných osob!

Tragický výkon soudkyně Součkové, jak jsme slíbili, oceňujeme cenou Osel měsíce a blahopřejeme s konstatací, že dokud budou u českých soudů rozhodovat takové – s prominutím – pitomé nány, jako je ona, nezbývá než závidět pokročilejším africkým zemím jejich výbornou justici.

Podkategorie