Také nevím, proč. Vždyť je to sepsáno s takovou láskou a pochopením!

Nesekne to s ní, proč by to s ní mělo seknout? Ta to má těžce v patě.

Buďto jí někdo zaplatil, má za to slíbenu nějakou výhodu, nebo na ní někdo něco ví, a tím jí vyhrožuje, zkrátka a dobře je v tom nějaký druh korupce, a nebo, je natolik "inteligentní", že o správnosti toho, co napsala, nemá sebemenší pochybnost - považuje to za správné. V prvém případě to s ní nesekne, protože udělala svou práci (já jsem pevně přesvědčen, že důvody shlédnul před odesláním na soud okresní státní zástupce, a nechci být falešným prorokem, ale předpokládám, že za svou aktivitu v této kause si soudružka vyslouží povýšení na krajské nebo vrchní st.zastupitelství), kterou musela udělat, a jak to dopadne je jí srdečně jedno, v druhém případě to s ní nesekne, protože replice nebude rozumět.

Problém je spíš v tom, že jsme absolutně bezmocní zamezit, aby toto mohla napsat ještě jednou. V normální společnosti by za to šla alespoň před kárný senát, jenže, ona nepůjde, protože na ní nikdo nepodá kárnou žalobu (občan to učinit nemůže, podnět podávat nemá cenu), a i kdyby šla, dostane maximálně napomenutí.

Takto republika nemá vypadat.

Jako mnoho právních laiků vycházíte z mylného přesvědčení, že státní zástupce nutně musí být ve svých kauzách nějak emočně zaangažován.

"Anonymni 1. června 2013 15:59" - přesně tak.

Vžijte se do postavení jakéhokoli úředníka, kterému buďto zaplatili, nebo má jakýkoli jiný důvod, proč musí udělat to, co musí udělat (in causa podat obžalobu, zastupovat ji a podat odvolání).

Proč by tím měl jako žít, proč by to měl emocionálně prožívat? Udělá, co musí, kdybyste byl sebelepším právníkem a věděl, že to je nesmysl, stejně to nějak napíšete. A podle toho, jak je to odvolání (obžaloba) napsáno, lze předpokládat, že ona st.zástupkyně dobrým právníkem je, protože jinak by nebyla s to popsat 18 stran o ničem. Proto si myslím, že půjde na vyšší st.zastupitelství.

To je třeba posuzovat v kontextu. Přikreslíte-li tykladla Hitlerovi, zřejmě budete beztrestný. Ale u takového Lenina bych si nebyl jist, soudruzi OCTŘ si dobře pamatují, kdo jim dovolil vystudovat (za dělnické peníze).

To je nutno posuzovat v kontextu – jak jinak. Když v 80. letech zuřila v SSSR перестройка a гласность, zakázali českoslovenští soudruzi distribuci některých sovětských tiskovin. Důvod je jasný: co si může dovolit veřejně říct sovětský komunista, by v kontextu poučení z krisového vývoje ve straně a společnosti představovalo kontrarevoluční štvaní.