universálních svědkůa ten děj popsal přesně tak, jak byl zachycen v obžalobě – a jak se zaručeně nestal. Toť ovšem zásadní důkazní zvrat!, vzkřikla D. Šindelářová, a i když výpovědi skutečných svědků-policistů jasně svědčily o tom, že obžalovaný je nevinen a policisté si celou historku vymysleli jako pomstu za pokoření, jemuž je obžalovaný vystavil, odsoudila Madse Trærupa k podmínce a několikaletému vyhoštění. Od té doby si soudkyně Šindelářové, která velmi dobře věděla, že odsuzuje nevinného, nevážím.
A proč o tom ještě píšu? Protože
počítač v podatelněnyní vybral senát k projednání odvolání Z. Galkové v případě samolepkové skupiny Vondrák-Rodová, a je jím – chvíle napětí – opět senát předsedkyně Jarmily Löffelmannové. Ne snad, že bych pochyboval o náhodnosti výběru, dobře vím, že na tomto světě existují jen dvě nezpochybnitelné jistoty: hvězdné nebe nade mnou a poctivost předsedy městského soudu Jana Sváčka; ten by žádné manipulace u svého soudu netrpěl, ostatně jeho morální kvality ocenila i komunistická strana, do které se před r. 1989 přihlásil – tam přece brali jen mravní výkvět národa! Přesto jsem arci znepokojen.
J. Löffelmannová je v pražské justici známa – jak to jen napsat kulantně… – jako osoba s velmi nízkou integritou, jež dává vzpomenout brněnského
Za peníze v Praze dům. Mezi její poslední
justiční kouskypatří zproštění poslanců Bárty a Škárky, ale podobných výstřelků se najde za roky jejího působení v justici celá řada. Kdekoli soudí, resp. kamkoli je její senát
náhodněpřidělen, tam buď šustí bankovky nebo jsou ve hře jiné, vyšší zájmy.
Můžeme proto s velkou mírou jistoty predikovat, co se stane. Ve svém odvolání namítla Z. Galková, že soud I. stupně nevyslechl policisty, kteří noční lepení monitorovali. Tomu senát Löffelmannové přisvědčí a zprošťující rozsudek z tohoto důvodu zruší. U obvodního soudu poté vystoupí skupina policistů, kteří si po téměř pěti letech zázračně vzpomenou na nové, v úředních záznamech opomenuté detaily, a ty budou soudkyni Šindelářové postačovat pro konstataci důkazního zvratu a k odsouzení obžalovaných. Ale aby se obhajoba příliš nerozčilovala, tresty budou pouze mírné, podmíněné.
Vítejte ve světě spravedlnosti po česku, přátelé!
Komentáře
Ovšem stálo by za to ji majetkově prověřit, jestli tam nejsou nezdaněné příjmy!
Nebo si myslíte, že je to jenom užitečná idiotka, která to dělá
z přesvědčení a k uspojení svých úchylek?
Kolik černých oveček ještě napočítá optimista Volák!?
Jestliže skutek není tr.činem, pak na tom další svědkové nemohou nic změnit - skutek již nelze upravit, to by bylo porušení zásady veto reformationis in peius.
Takže, pokud k tomu dojde, bude to excess takového rázu, že přezkumem ústavnosti nemůže projít prima facie, ne?
OBECNĚ JAKO LAIK:
Když se soud 1.stupně nemusí ztotožnit s PRÁVNÍM POSOUZENÍM soudu 2.stupně, na co soud 2.stupně je? Proč soud 2.stupně právně posuzuje namísto vydání ROZSUDKU? Mohlo by se teoreticky stát, že se soudy vůbec NEDOHODNOU co je a co není trestný čin? Může soud 1.stupně takto se soudem 2.stupně vymalovat? Kdo potom má být souzen, a za co, když se neví co spáchal??? Má soud 1.stupně vyšší moc než soud 2.stupně? Není toto skutečně už příliš?
mirek vorlický
1.("Když se soud 1. stupně...") inter alia na to, aby přezkoumal i správnost právního posouzení, konečné slovo, co do právní kvalifikace (právního posouzení), má v trestu soud dovolací, soud ústavní smí pak posoudit pouze ústavní konformnost takového názoru,
2. ("Proč soud 2. stupně...") na to nedokážu odpovědět, nějak nechápu, na co mám odpovědět.
3. ("Mohlo by se...") theoreticky ano, ale v prvé instanci by pak proběhla změna přísedících, je to velmi nepravděpodobné.
4. ("Může soud prvního...") ztěží, zvláť v trestním, pak by proběhla změna senátu, popřípadě i soudu, z důvodu vhodnosti.
5. ("Kdo potm má být...") materiální prada, filosofická pravda, a tzv. omezená materiální pravda, o které rozhodne soud, není totéž.
6. ("Má soud 1. stupně...") nemá.
7. ("Není toto skutečně...") jak v čem.
Děkuji za reakci. Upřímně, stejně tomu nerozumím. Moji pozornost upoutal komentář pana Peciny, 7.6.13, 19:26: "...s právním posouzením věci soudem I.stupně se městský soud neztotožní a bude vymalováno". Kromě jiného jsem z tohoto pochopil, že jsou dva soudy, které na sebe v jedné věci nějak navazují, odporují si a je vymalováno, čímž myslím pan Pecina chtěl říci: " a věc se zasekne na tomto bodě" - což já jako laik považuji za absurdní. Na tom, že soud s vyšší pravomocí rozhodne jinak, než předchozí soud, není nic zváštního. Soud s vyšší pravomocí buď předchozí rozsudek potvrdí, nebo jej SVÝM ROZSUDKEM zvrátí. Mně připadá, že v ČR je jakási soudní metodika, kterou třeba já nedokáži pochopit, která však prokazatelně v praxi skutečně nefunguje (viz. soudce Šot, Bárta a spol., a další. Pro Klaus a spol. toto byl přece důvod k jeho absurdní amnestii.)
Mně připadá, že záměrně tu není žádná svislá soudní hiearchie. Bez ní přece ALE nelze nic řešit. Na samém začátku je otázka trestný čin nebo přestupek (snad mne kvůli tomuto pan Pecina nevymaže). Kdo rozhodne zda přestupek nebo TČ?
Potom, který soud má v zemi nejvyšší pravomoc? Z Ústavy mi to není vůbec zřejmé. Čl.91 popisuje dva soudy, které jsou nejvyšší? Jak mohou být nejvyšší dva??? Potom, čl.92, klíčová otázka je: "Kdo rozhoduje, o kterých (mezních) záležitostech rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud a ne Nejvyšší soud?" Já myslím, že čl.92 je nepoužitelný. Co se stane, když Ústavní soud řekne, toto je záležitost v které rozhoduji, Nejvyšší soud řekne, ne, ne, ne v ní rozhodnu já a přidá se Nejvyšší správní soud, který řekne ani jeden z vás, já v ní rozhodnu!?
mv
Ne, to co zafungovalo, má s hierarchií málo společného a je to výsledek něčeho jiného. Soudce se má (nebo musí?) řídit názorem soudu vyššího a ve stejnou dobu se musí rozhodnout dle svého svědomí a vědomí. Šott evidentně nemohl splnit obě podmínky, které si navíc protiřečí. Kdyby to byla klasická hierarchie, vyšší soud vynesl rozsudek a nikam by nic nevracel. Šott by si nemusel stěžovat (to je ta SPZ?), mohl si ze smutku tak dojít na panáka, a připravit se na další případ. K čemu je podnět k SPZ? Kdyby se náhodou stalo, že ministr Šottovi teď vyhoví, vrátí se BÁRTA a spol. před soud? Jaký to má smysl?
mv
Nemáte za co děkovat, ovšem, Vy jste položil takové otázky, na něž skutečně jednoduchá a jasná odpověď neexistuje.
Co se týká posouzení toho, zda určitý skutkový děj vykazuje znaky přestupku, nebo trestného činu, pak to bude, primárně, posuzovat ten, kdo to dostane, primárně, na stůl - prvostoliční soud v trestním řízení, nebo právní orgán.
Každopádně, kvalifikace skutku pod příslušnou dikci právního ustanovení, je součástí právního posouzení, tedy, je pak věcí obviněného (ať již z přestupku ve správním řízení, či z tr.činu v řízení před soudem), aby namítal v rámci obhajoby, že s ní nesouhlasí.
Theoreticky by s tím neměl být problém, v praxi je, a to díky "gumovým" tr.činům typu výtržnictví, šíření poplašné správy etc., s tím je problém velký. Budete-li, jako obviněný, nespokojen např. s tím, že Vaše napadení jiného je kvalifikováno jako výtržnictví, ačkoli máte za to, že nejsou splněny všechny zákonné znaky tohoto trestného činu (třeba je zástupce státní v obžalobě nevypořádal), můžete, v rámci obhajoby, namítat, že zde není dána věcná příslušnost tr.soudu, a že Vás má soud obžaloby sprostit a věc postoupit správnímu orgánu. Bude pak věcí nalézacího, odvolacího, popřípadě i dovolacího, soudu, aby se s touto otázkou přezkoumatelným způsobem vypořádaly.
Namítat, samozřejmě, můžete i tu skutečnost, že, opět například, Vaše napadení jiného je kvalifikováno jako přestupek proti občanskému soužití, ačkoli mělo být kvalifikováno jako tr.čin výtržnictví. I zde se jedná o vadu řízení spočívající ve věcné nepříslušnosti správního orgánu (v takovém případě je pak jeho rozhodnutí nicotné). Bude věcí nalézacího a odvolacího správního orgánu, aby se s touto Vaší námitkou přezkoumatelným způsobem vypořádal, a nebudete-li s tím spokojen, můžete se obrátit se žalobou na soud ve správním soudnictví, nesprávné právní posouzení je i zákonným důvodem stížnosti kassační k Nejvyššímu správnímu soudu.
Obecně k věcné příslušnosti NS a NSS: tam, nemůže býti sporu o věcnou příslušnost - rozhodoval-li, v prvé stolici, ve Vaší věci soud v občanskoprávním, obchodním nebo trestním řízení, "nejvyšší" je NS, rozhodoval-li ve Vaší věci krajský soud ve správním soudnictví, "nejvyšší" je NSS. Tato otázka se řeší primárně již na úrovni správní orgán / soud, viz. www.nssoud.cz/.../498?menu=318.
Co se týká soudu ústavního, doporučuji www.usoud.cz/postaveni-a-pravomoci/.
Chápu, že je pro Vás snadnější mne odkázat na učebnici, když sám nechcete nebo nemůžete odpovědět (to dělali někteří lektoři ve škole). Znám, tedy jako laik, jeden právní systém, který chápu a o kterém se dá říci, že funguje. Nemám tedy žádné mindráky z toho, že nechápu systém, který je aplikován v česku. Mám i nějaké učebnice, ne že ne. Nehodlám však utrácet tisíce za knihy, které, jak je patrno z debat na tomto blogu (a na jiných!), mnoho srozumitelných odpovědí stejně neposkytují (to by se určitě debatéři shodli aspoň na základních bodech). Mluvíte o perlách. Těch asi na českém právním poli moc nebude. Zkuste mi nějakou hodit, bylo by to lepší než do mne hučet jak do dubu.
Prosím, pište, jen když máte co relevantního říct!
-es-
legracni je wikipedie:
"Narozen 1955. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a poté byl vojákem z povolání. Po roce 1989 se působil jako zpravodajský důstojník kontrarozvědky!
Aha, takze 55 rocnik vystudoval FTVS. Tak pokud skoncil v dejme tomu peta, sesta, dvaceti letech, tak dostudoval kolem roku 1980.
Pak ubehlo velmi neurcitych deset let kdy "byl vojakem" (proc nekdo sel z FTVS v dobe normalizace na vojaka, kvuli jezdeni na kole?)
Co tam "jako vojak" delal se ale clovek nikde nedocte, krome toho ze jezdil na kole a pak chvili delal trenera... A po roce 1989 mel nahle potencial byti zpravodajskym dustojnikem ....... Budto se blby cyklista stal ze dne na den zpravodajcem, nebo Karlik delal tak mezi roky 1985-1989 jeste neco navrch, o cem se moc nemluvi. Ale neco napovida, ze slapanim na kole se clovek zpravodajcem nestava
Inu, neni nad transparentnost :-))) ..... A ti kluci, kteri treba toho Topolanka sledovali na zakazku Randaka, ti bvyli taky urcite cyklisti, ze? :-))
Uprimne receno, jedine, co by v soucasne CR by bylo prekvapujici by bylo to, kdyby takovy kadr a kladas jako Karel neproklouzl....
RSS kanál komentářů k tomuto článku