Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Jde o dvě obviněné z těžší zločinecké skupiny, Lucii Kuldovou a Marii Kostomlatskou, a soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniela Reifová, které je zjevně nevhod, jestliže do jejího svérázného pojetí práva někdo mluví, vymyslela skvělou procesní fintu: v neveřejném zasedání vyloučila jejich věc k samostatnému projednání, avšak usnesení o tomto úkonu ostatním obviněným v rozporu s ustanovením § 137 odst. 1 TrŘ nenechala doručit, takže ty se nedozvěděly ani o tom, že k rozdělení řízení došlo, ani o termínu veřejných zasedání, kde se následná doznání, resp. schválení dohod o vině a trestu, konala. Vše tak proběhlo v klidu, bez dotěrných obhájců a bez veřejnosti.

A jak ostatní, zatvrzelé obviněné na trik přišly? V podstatě náhodou, z infoSoudu: v jejich řízení figurovalo neveřejné zasedání, v němž bylo vydáno usnesení, které nabylo právní moci, aniž by bylo jejich obhájci doručeno. Nahlédnutím do spisu zjistily, že z řízení byly vyloučena dvě nová ([1], [2]), která skončila schválením dohody o vině a trestu ještě dříve, než se o jejich existenci dozvěděly.

Čisté, chirurgické řešení, které navíc soudu umožňuje před ostatními obviněnými rozsah a obsah obou doznání utajit, protože v těchto nových řízeních už nefigurují a nemají proto právo ani nahlížet do spisu. Že je něco takového ve frapantním rozporu s trestním řádem, asi nemusím dodávat: v zemi s fungující justicí by za to soudkyně Reifová skončila před kárným senátem, kam ostatně za své výkony v kause RWU dávno patří.

Vzhledem k těmto okolnostem zatím nevíme ani to, na jakých trestech se obviněné se SZ dohodly; u jedné z nich to prý měla být podmínka 3/3 s dohledem. Protože L. Kuldová a M. Kostomlatská mají být vinny jedním dětským dnem, jednou mikulášskou besídkou a účastí na čtyř, resp. pěti demonstracích, zdá se to být velmi mírný trest a od SZ nanejvýš fairová nabídka: za tak strašné zločiny by jinak dozajista nemohly od soudu odejít s nižším než pětiletým nepodmíněným trestem!

Aktualisováno.
Pro milovníky absurdního justičního dramatu přinášíme nové informace k trestnímu stíhání Pavla Kamase, Lukáše Nováka, Lukáše Beera a nakladatelství guidemedia za knihu projevů Adolfa Hitlera.

Nejprve tedy, jak trestní řízení začalo. Aktivistka Mgr. K. K. ze sdružení In Iustitia (jedná se o oznamovatelku, proto celé její jméno v souladu se zákonem neuvádíme) telefonicky sdělila policii, že vyšla kniha, která se jí ani trochu nelíbí a proto by za ni měl být někdo postaven před soud. Policie se dotázala nám dobře známého Miroslava Mareše, co si o tom myslí, ten odvětil, že případ je na hraně a doporučil policii oficiálního historika Jana B. Uhlíře z Vojenského historického ústavu v Praze. Kterýžto vyjádření na své ideové odpůrce ochotně sepsal ([1], [2], [3]) a připravil tak půdu nejen pro stíhání shora jmenovaných, ale i dalších historiků, kteří nejsou v hodnocení dějin 2. světové války s oficiální českou historiografií zajedno, konkrétně Franze Chocholatého Grögera a Tomáše Krystlíka. V posledním si přisadil rovněž nám známý mladý neidealista Štěpán Výborný, jehož rozbor Našeho směru je taktéž ve spisu založen.

Nechci svými poznámkami připravovat čtenáře o požitek z četby authentických pramenných materiálů, přece však si dovolím ocitovat zřejmě nejzdařilejší pasáž Uhlířova díla: Je nepochybně nutné položit si základní otázku, zda projevy Adolfa Hitlera v předkládané formě představují pro českého čtenáře přínos. Jednoznačně nikoli! A to v žádném směru.

Mám za to, že když policejní orgán napsal do adresy Vojenského historického ústavu omylem místo ulice U památníku U pomátníku, nebyl dalek pravdy: v té budově pod Žižkou se opravdu někdo pomátl.

Příjemný, přínosný zážitek z četby posudků, přátelé!

Aktualisováno.
Protože není vyloučeno, že zázraky se dějí nejen v Karlových Varech, poslal jsem v tomto smyslu Vojenskému historickému ústavu žádost o informace. Nejspíš se dozvím, že údaj o pracovní vytíženosti státem placeného badatele je něčím opravdu velmi intimním; osobně nepochybuji, že doktor Uhlíř po vzoru jiných státních zaměstnanců v Ústavu dřel jako kůň

Aktualisováno.
Žádost o informace již zjevně dorazila; dle údivu personálu zřejmě vůbec první v historii oné velkolepé instituce.
Okresní soud v Mostě vypracoval a doručil rozsudek ve věci Lucie Šlégrové, viněné přečinem závadového řečnění. Podrobný výklad ústavněprávních konotací kausy si od jeho četby arci neslibujte, soudkyně Bohumila Huňáčková byla zjevně hodnotově zformována v době, kdy byla ještě soudružkou a kdy samotná zmínka o existenci lidských práv mohla člověku snadno přivodit inkarceraci; otázkou, pravda, je, o kolik jsme na tom lépe dnes, kdy i ti nejprogresivnější advokáti chápou zmínky o ústavních právech spíš jako dekorativní, protokolárně povinnou součást svých podání…

Konečně dorazilo policejní usnesení, jímž byly tři fysické a jedná právnická osoba obviněny pro vydání závadovými komentáři, mezititulky a deskami vybavených projevů Adolfa Hitlera. Jde však zjevně o pouhý teaser, protože to hlavní, odborné vyjádření v usnesení nejmenovaného odborníka, bylo citováno toliko velice kuse. A že půjde o dokument vskutku hodnotný!

Obvinění jsou vyjádřením viněni příkladmo z toho, že Beerovy předmluvy k projevům obsahují řadu narážek na nespravedlnost tzv. versailleského systému. Netušil jsem, že předmětem trestní represe bude napříště i kritické hodnocení versailleské smlouvy, ale pro jistotu prohlašuji, že její dopad na poražené Německo nebyl vůbec nadměrně tvrdý a ani trochu nepřispěl k nástupu nacionálního socialismu!

A pokud jde o nevhodné barevné provedení obálky, jen bych rád orgánům činným v trestním řízení připomněl, co bylo na obálce Mein Kampf-u vydaného Michalem Zítkem.

Další perly z odborného vyjádření ponechávám k objevení laskavým čtenářům.

Po účtu společnosti guidemedia nechala policie zajistit prostředky na soukromých bankovních účtech Pavla Kamase, vydavatele výboru Hitlerových projevů, a Lukáše Beera, jenž se provinil autorstvím nedostatečně kritických a odsuzujících komentářů k nim. Pozoruhodné je, že ani jeden z podezřelých nebyl dosud obviněn a nemohl se proto seznámit se zněním odborného vyjádření/znaleckého posudku, který je podkladem trestního řízení. Zřejmě nový justiční styl: dívky z RWU nesmějí znát text své obžaloby, pánové Kamas a Beer pro jistotu do spisu nemají přístup vůbec – co kdyby se ještě chtěli proti obvinění bránit, syčáci!

Aktualisováno.
Usnesení o zajištění prostředků Lukáše Beera aneb Petráskova mathematika. Zajištěny byly nejen minulé (tedy reálné) výnosy z domnělé trestné činnosti, ale i výnosy budoucí, jak policejní orgán sám praví, theoretické. Nejpůvabnější je, že tyto prostředky jsou zajišťovány již podruhé: poprvé z kupní ceny – jež se podle policejní logiky rovná zisku –, podruhé z té její části, která byla jako autorský honorář vyplacena L. Beerovi.

Podkategorie