Ano, jasně: antisemitských incidentů musí být ve výroční zprávě pražské židovské obce víc než vloni, pokud možno výrazně víc. A tak musel přijít na pomoc malý podvod: projdete-li přehled počínající na str. 11 a budete pozorní, nemůže vám ujít, že až do 2. května 2013 je vše zdánlivě v pořádku, ale pak se uděje zázrak přírody, a užaslý pozorný čtenář sleduje, že se mezi incidenty loňské přimíchaly, jakoby nedopatřením, ty z předloňska. Jen podle data v URL je jejich celkem třicet, přičemž to, že je u nich uvedeno správné, o rok posunuté datum, usvědčuje Obec z vědomé a záměrné lži a podvodu.

Zázračnými počitadly Věry Tydlitátové to začíná, a podvody podobného kalibru – na tento, mimochodem, naletěla všechna česká media – to končí.

Kontrolní otázka: domníváte se, že se židovská obec za nyní toto faux pas omluví a zprávu opraví? Jsem asi naivní, ale přese všechny špatné zkušenosti s ní si myslím, že ano.

Aktualisováno.
Obci jsme napsali a napjatě očekáváme odpověď.

Aktualisováno.
Nevěříte, že existuje cosi jako institucionální paměť? Děláte chybu: mění se lidé, mění se okolnosti, ale způsob, jak instituce reaguje na podněty určitého druhu, jsou pevně dané po celou dobu její existence.

Lukáš Beer napsal České televisi upozornění na podvod ve zprávě o antisemitismu, přirozeně včetně všech odkazů, a odpověď, která mu přišla, je typově naprosto shodná s tou, jakou by státní předchůdkyně zmíněné poslala v r. 1975 divákovi, který by upozornil na faktické chyby v dokumentu ÚV KSČ.

Živě si představuji, jak se paní/slečně Malečkové orosilo čelo z představy, že někdo Židovské obci přišel na podvod, a možná se musela poradit s nadřízeným, jak má nejlépe odpovědět. Stav se blbou, to máš nejjistější, zněla nejspíš rada zkušenějšího.

Zde máte onen skvost:

Vážený pane Beere,

děkujeme za Váš zájem o Českou televizi i za ohlas k našemu zpravodajství.

Článek na webu ČT24, který zmiňujete, vychází z informací, které uveřejnila ČTK a Židovská obec v Praze. Konkrétní články nebo příspěvky, které jsou považovány za antisemitistické, však nejsou uvedeny, proto ani nelze hovořit o původu v roce 2012 nebo 2013.

Vašeho podnětu si ale v každém případě vážíme a ponecháváme si jej jako námět k možnému využití.

Budeme rádi, pokud zachováte České televizi přízeň a obrátíte se na Divácké centrum i v budoucnu.

S pozdravem a přáním hezkého jara
Žaneta Malečková

ČESKÁ TELEVIZE
Divácké centrum
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Tel.: 261 136 113
Fax.: 261 014 101
e-mail:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
http://www.ceskatelevize.cz

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 5. května 2014

Počet zobrazení: 9327

• Věra Tydlitátová
• Židovská obec v Praze
• antisemitismus
• extremismus
• podvod

Nevesel, ba žalostiv byl by předvolební život v této skutečnou demokracií nenavštívené zemi, kdyby nebyl aspoň jeden předvolební spot ředitelem příslušné veřejnoprávní sdělovací instituce zakázán. Původci zakázaného díla si obvykle nemají důvodu stěžovat, neboť tato forma propagace je levná a účinnější než cokoli, co by to televisního nebo rozhlasového vysílání dokázali sami vpravit.

Před evropskými volbami, touto škraboškou zakrývající demokratický deficit Evropské unie (jež, jak jako přesvědčený eurofederalista již dlouho tvrdím, se buď zreformuje nebo v bolestech zanikne, ale neodbíhejme), připravila takový spot skupina podivínů okolo novináře Adama B. Bartoše a Ladislava Zemánka; přesný název jejich truchlivého spolku po mně, prosím, vědět nechtějte, schopnost vybrat název snadno zapamatovatelný není oné skupině stejně jako jiným, notabilně např. Pravým Cibulkovcům, vlastní.

Zde je:

Vidíme pot pourri všech zel, co jich soudobé konspirační theorie znají: přistěhovalectví, islamismus, svobodné zednáře, sionismus, surveillance state, povinné očkování, euro, chemtrails, 911, Matrix a nakonec přirozeně pereniální ikonu všech antisemitů, Leopolda Hilsnera podřezávajícího košeráckým nožem naši modrookou holku Anežku.

Osobně soudím, že takto pojatý volební spot je spíše než pro politologa materiálem pro psychiatra, avšak klíčová otázka je tu jiná. Totiž: je přijatelné, aby se ředitel rozhlasu a televise stali v předvolebním období garanty zákonnosti nebo dokonce politické korektnosti k odvysílání předloženého materiálu?

Jsem přesvědčen, že nikoli, takovou roli musí plnit nezávislý orgán veřejné moci, např. Nejvyšší správní soud, a své ingerence do volebního procesu by při tom měl omezit na naprosto nezbytné minimum. Jestliže dosavadní případy proskribovaným spotům a jejich tvůrcům spíše dopomáhaly k popularitě, jak dlouho bude trvat, než některý příliš iniciativní (nebo, jak prostý lid praví: předposraný) ředitel pocítí nutkání pomoci svému volebnímu favoritovi a zakáže spot jeho konkurenta?

Jestliže mám všechny dosavadní zákazy za excesivní a v demokratické společnosti neodůvodněné (a ten poslední, v tomto textu traktovaný, asi ze všech nejvíc), za daleko větší nebezpečí pokládám samotnou možnost takové předvolební selekce, soustředěné do rukou dvou lidí, ředitelů veřejnoprávních medií.

Jistě lze namítnout, že bude-li kontrola spotů svěřena soudu, dostane při známém soudcovském alibismu rozhodování o výsledku voleb do rukou znalci na extremismus kvality Svoboda, Mazel nebo Papiežová, avšak i to je lepší, než praxe stávající, kdy je garantem naší správné volby sám rozhlas nebo televise.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Adam B. Bartoš

Zveřejněno: 5. května 2014

Počet zobrazení: 4392

• video
• volby
• censura
• Česká televise
• Adam B. Bartoš
• Ladislav Zemánek
• NE Bruselu - Národní demokracie

Dal jsem si předsevzetí, poté, co jsem nadepsanou cenou v únoru dekoroval Jana Musila, že se vystříhám oceňování ústavních soudců toliko za to, že si po svých asistentech něco pořádně nepřečetli, a vyhradím cenu jen těm největším excesům tohoto soudu. Na druhé straně, soudce je za své asistenty odpovědný, a když si neuměl vybrat takový team, za který by se nemusel stydět, měl by dělat nějakou jinou práci. Proto porušuji své předsevzetí a prestižní cenou tohoto blogu Osel měsíce s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů oceňuji soudkyni Ústavního soudu Miladu Tomkovou, za tento výkon (o případu jsme psali zde).

Chápal bych, kdyby v odůvodnění stálo, že Ústavní soud se nemíní zabývat otázkou nákladů řízení a proto si mou ústavní stížnost ani nepřečetl, ale neakceptuji, jestliže tváří v tvář frapantní nesprávnosti nákladového výroku oslice Tomková napíše: Odvolací soud se při rozhodování o nákladech řízení doslovnou aplikací ustanovení 148 odst. 1 o. s. ř. nedopustil excesu, který by byl způsobilý otevřít prostor pro meritorní přezkum rozhodnutí obecného soudu, a tedy prostor pro přehodnocování úvah obecného soudu.

Promiňte, ale to si ze mě paní Tomková dělá legraci, anebo to myslí vážně?

Samozřejmě, že se odvolací soud právě takového excesu dopustil, protože byl-li jsem v řízení před obecnými soudy plně úspěšný a celou žalovanou částku jsem nedostal pouze proto, že soud výši plnění stanovil na základě znaleckého posudku, není možné, abych platil náklady řízení – v rozsahu svého neúspěchu – společně se žalovaným, prostě proto, že neúspěšný jsem v řízení nebyl. Takový výklad § 148 OSŘ je naprosto nesmyslný a nehorázný a Ústavní soud mohl a měl v této věci zasáhnout, neboť korigovat podobné případy tupého, literalistického (nikoli literaristického, jak negramotně píše Tomková) výkladu právních předpisů je jeho výsostnou doménou.

Miladě Tomkové blahopřejeme, bude opravdu špatnou ústavní soudkyní.

Malá bižuterní ouška pak posíláme i Kateřině Šimáčkové a Ludvíku Davidovi, kteří tu nehoráznost, ač svedeni soudkyní zpravodajkou, rovněž podepsali.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 29. dubna 2014

Počet zobrazení: 4122

• Ústavní soud
• náklady řízení
• Osel měsíce
• Ludvík David
• Kateřina Šimáčková
• Milada Tomková

Usnesením senátu Jamily Löffelmannové, vypracovaným Václavem Kašíkem, Městský soud v Praze přisvědčil odvolacím námitkám obžalovaných bývalých členek hnutí Resistance Women Unity a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému projednání a rozhodnutí, s tím, že obiter dictum doporučil řízení ve vztahu ke všem obžalovaným, včetně těžší zločinecké skupiny, zastavit. V novém řízení již nebude moci rozhodovat soudkyně Daniela Reifová, neboť jsou dány pochybnosti o její nepodjatosti vůči obhájci obžalovaných Robertu Cholenskému. Na adresu státního zástupce Richarda Houdka jakožto odvolatele měl soud slova stejně příkrá jako my v našem vyjádření: nepřiházívá se arci často, aby kasační rozhodnutí hovořilo o některém procesním návrhu veřejné žaloby jako o vrcholu nekompetentnosti, leč tentokrát se tak stalo.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Čarodějnický proces

Zveřejněno: 27. dubna 2014

Počet zobrazení: 4717

• extremismus
• Městský soud v Praze
• Obvodní soud pro Prahu 2
• Václav Kašík
• Michaela Rodová
• Richard Houdek
• Jarmila Löffelmannová

Dnes byl doručen rozsudek ve věci registrace Sudetoněmeckého sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, o němž jsme krátce referovali již minulý týden.

Jak víme, ministerstvo vnitra v posledním, v pořadí třetím rozhodnutí o odmítnutí registrace uvedlo, že název sdružení je nedovolený. To soud podle očekávání neakceptoval, judikovav:

Závěr žalovaného o nedovolenosti zamýšleného sdružení považuje soud za zmatečný. Shledal-li žalovaný, že cíle činnosti zamýšleného sdružení neodůvodňují zásah do sdružovacího práva, pak nelze učinit závěr, že jde o sdružení nedovolené podle § 4 písm. a) zákona. Považuje-li žalovaný za zásadní důvod postupu podle § 8 odst. 1 písm. c) zákona o sdružování občanů název zamýšleného sdružení jako způsob dosahování cílů sdružení, tedy že jde o sdružení nedovolené podle § 4 písm. b) téhož zákona, musí konkrétně uvést ustanovení ústavy či zákona, se kterými je způsob dosahování cílů zamýšleného sdružení, to je název sdružení, v rozporu. Chtěl-li snad žalovaný odlišit cíle sledované stanovami, které shledal v pořádku, od cílů sledovaných názvem zamýšleného sdružení, které shledal závadnými, obsahuje jeho úvaha logický rozpor. Je-li název zamýšleného sdružení způsobem, jímž jsou dosahovány cíle sdružení, nemůže být sám název hodnocen jako cíl, jehož chce sdružení dosáhnout.

Soud nezpochybňuje možnost hodnotit občanské sdružení jako nedovolené na základě jeho názvu, může se však jednat pouze o případy, kdy by již samotný název byl v rozporu s ústavou či zákonem, např. vybízel k páchání trestné činnosti, vyzýval k rasové nesnášenlivosti, zpochybňoval suverenitu státu apod. Po takovém zjištění by pak musela následovat úvaha o nezbytnosti zákazu tohoto sdružení v demokratické společnosti.

Vzhledem k tradičně strašidelné úrovni senátu Evy Pechové to není špatné, avšak naši registraci to dál neposouvá, zvlášť jestliže soud v závěru rozsudku ministerstvu doporučil, aby v dalším řízení zohlednilo účinnost nového občanského zákoníku a rejstříkového zákona – přestože ObčZ v § 3410 odst. 1 postuluje, že běžící řízení o zápisu právnické osoby do veřejného rejstříku se dokončí podle dosavadních předpisů.

Klíčovým nyní bude, zda toto ustanovení dopadá i na registraci občanských sdružení, jestliže ta se dosud stricto sensu do veřejného rejstříku nezapisovala. Systematický výklad je zde jednoznačný, a je podporován rovněž výkladem logickým: protože stanovy z r. 2009 i samotný návrh registrace odpovídají zrušenému SdrZ, nemohl by mu soud podle ObčZ vyhovět, ledaže by přistoupil na to, že z hlediska hmotného práva bude postupovat podle SdrZ, procesně však podle ObčZ a RejZ. To je ovšem taková singularita, že se ji i moje jinak dosti široká právnická fantasie vzpírá pojmout. Jasno by mohla do problému vnést přechodná ustanovení RejZ, ta však v § 125 zarputile mlčí.

Výsledkem v každém případě je, že boj nekončí, státní orgány dál nemíní činnost našeho spolku umožnit, a k soudům vyšších stupňů máme stále stejně daleko jako dosud.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 15. dubna 2014

Počet zobrazení: 2354

• Sudetoněmecké krajanské sdružení
• Městský soud v Praze
• spolčovací právo
• Eva Pechová
• spolek
• občanský zákoník