Telenovela Resistance Women Unity pokračuje ve svižném tempu. Dva noví znalci z Plzně Jan Ptáčník a Petr Krčál dodali znalecký posudek, a k němu příslušná universitní funkcionářka připojila záruku, že oba soudruzi toho sice zatím moc neumějí (jde s největší pravděpodobností o jejich první samostatný projekt, nezapomeňme, že na magisterských diplomech jim téměř nestačil zaschnout inkoust), ale jsou moc pracovití a uvědomělí a do svého posudku napíší, cokoli si budou OČTŘ přát.

Což je právě to, co by znalec za žádných okolností dělat neměl: ne náhodou se v jiných oborech, příkladmo v soudním lékařství, znalcem stává odborník obvykle až v profesorském věku, po několika desetiletích praxe, aby byla záruka, že se při své práci nedá nikým a ničím ovlivnit.

Výsledek je podle očekávání tristní, a to v prvé řadě svou nekonkrétností. Znalci do posudku napsali přesně to, co se od nich žádalo, tedy závěr, který soud potřebuje pro odsuzující rozsudek, aniž by své úvahy podepřeli odkazy na konkrétní důkazy, a pokud už tak učinili, pak – stejně jako Michal Mazel u Power I+II – při tom použili špinavý trik: nerozlišovali, odkud předmět, na který odkazují, pochází, a tak cokoli, co se našlo při domovních prohlídkách v bytech obývaných aktivistkami (a co jim v některých případech ani nepatřilo, protože v bytě s nimi žilo několik dalších osob), použili proti nim, jako by předmět měl nějaký vztah k RWU nebo jako by to, že jej měly doma, bylo automaticky důkazem jeho použití k podpoře a propagaci zakázaných hnutí.

Za pozornost stojí též četné odkazy pod čarou, které ovšem neodkazují na množství různých dokumentů, nýbrž na dva policejní spisy: Power a Lotta (proces s RWU dostal nové kodové jméno, Madla). Že by návyk ze studia, jak drobným podvodem učinit seminární nebo diplomovou práci zdánlivě ozdrojovanější?

Nejzábavnější je ovšem pasáž o mikulášské besídce, kde prý děti mohly stavět ze stavebnic hákové kříže (nikoli tedy stavěly, nýbrž stavět mohly, ale takto nekonkrétní obvinění jsou pro posudek typická).

Na jedné ze schůzek s obviněnými jsme z legrace zkoušeli vymyslet, jakou formu závadového diskursu v besídce znalci odhalí. Já jsem, pokud si vzpomínám, navrhoval, že menší děti dostaly pastelky a soutěžily o nejlepší portrét Hitlera, starší se učily zpívat Horst-Wessel-Lied, chlapci měli za úkol poznat na fotografiích nacistické generály, zatímco děvčata se cvičila v pečení vánočního cukroví ve tvaru run, a základem byl samozřejmě kurs správného hajlování (podotýkám, že co se na besídce dělo ve skutečnosti, samozřejmě vím z fotografií a videí). Nikdo z nás arci neočekával, že by se tato mírně perversní až cynická zábava mohla ukázat tak přesnou predikcí reality…

Aktualisováno.
K thematu rovněž Lukáš Beer.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Čarodějnický proces

Zveřejněno: 10. prosince 2012

Počet zobrazení: 6561

• extremismus
• svoboda slova
• Západočeská universita
• znalec
• Resistance Women Unity
• Michaela Rodová
• Petr Krčál
• Jan Ptáčník

Pamětníci vědí, pro ty mladší dlužno vysvětlit, že nastavování zrcadla je frase zpopularisovaná v komedii Jiřího Menzela Vesničko má středisková ve druhé polovině 80. let. Když tehdejší státní televise koupila film natočený v některé západní zemi, před jeho vysíláním se na obrazovce objevil televisní hlasatel nebo hlasatelka a přečetl povinný disclaimer, ve kterém vysvětlil, jak dílo správně ideologicky chápat, přičemž toto vysvětlení získalo během let téměř kanonickou podobu. Prim hrálo nastavování zrcadla nelítostné a nemilosrdné kapitalistické společnosti a podobná ideologická cliché, o to vtipnější, že samotný film, příkladmo The French Connection nebo seriál o newyorském detektivu Theo Kojakovi, neměl s obsahem disclaimeru zhusta už nic společného a jeho přednesení bylo pouhou povinnou úlitbou režimní ideologii, asi tak jako heslo vyvěšované do výlohy Havlovým zelinářem.

Nastavování zrcadel ožilo po Listopadu už vícekrát, nejnotabilněji zřejmě u seriálu Třicet případů majora Zemana, jenž musel být při první polistopadové reprise ve veřejnoprávní televisi vetknut do ideového sandwiche: disclaimer před, výchovná beseda poté. A ovšem u Hitlerovy knihy Mein Kampf, jejíž vydavatel Michal Zítko disclaimoval nedostatečně a nebyl nakonec odsouzen jen díky uvážlivosti několika slušných soudců Nejvyššího soudu (o nichž jsme se později s jistým údivem dočetli, že byli sami normalisačními komunisty).

Strašidlo povinně nastavovaného zrcadla je zpět: obětí je brněnský vydavatel Pavel Kamas, který si dovolil vydat knihu authentických projevů Adolfa Hitlera. Disclaimery v ní jsou, ale, jak píše vždy a neochvějně prorežimní Mladá fronta (server iDnes.cz), nikoli od akademicky vzdělaného historika, nýbrž od málo známého publicisty Lukáše Beera. Ponechme pro tuto chvíli stranou otázku, proč iDnes nepožaduje vysokoškolské vzdělání od Jaroslava Čvančary, autora odborného vyjádření podkládajícího trestní stíhání Jana Šinágla, omezujíce se na poznámku, že na Čvančarovi by nám ani tolik nevadilo, že nemá vysokoškolské vzdělání, jako že je pitomec.

Lukáš Beer není přitom žádný málo známý publicista, nýbrž redaktor serveru Náš směr, což je jeden z mála blogů, které se česko-německými vztahy a historií soustavně a velmi důkladně zabývají. Právě tam – a nikde jinde – si můžeme přečíst, jak se rozdělovala odměna za odhalení parašutistů po atentátu na Heydricha, jak se dělilo Slezsko nebo – aktuálně – co se účelově za Hitlerovy projevy a názory i po r. 1989 vydává, tedy právě ty informace, o nichž každý svého místa dbalý akademicky vzdělaný historik raději, za úplatu a ve státním zájmu, mlčí.

Mám pro Mladou frontu návrh: žijeme v demokratické zemi, proto nic nebrání tomu, aby ke každé kontroversní (rozuměj: ideově závadné) publikaci vyšel státem aprobovaný pendant, něco jako návod, jak správně číst tu-a-tu knihu, ve kterém by potenciálně desorientovaným čtenářům skuteční a řádně vzdělaní odborníci vysvětlili, co si mají myslet. A s ohledem na – jak jen to říct neutrálně? – zálibu Čechů v péči o osobní myšlenkovou bezpečnost, vůbec nepochybuji, že náklad těchto dodatků může být klidně i vyšší než náklad podkladové publikace; v této zemi se zaručeně rozeberou.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Hitlerovy projevy

Zveřejněno: 6. prosince 2012

Počet zobrazení: 4408

• společnost
• Lukáš Beer
• Pavel Kamas
• nacismus
• censura
• Adolf Hitler

Nejvyšší správní soud zařadil do sbírky rozhodnutí rozsudek Městského soudu v Praze týkající se sporu pana Martina Kalendy s unhošťskými policisty. Rozhodně schvalujeme, jde o přesvědčivý, dobře odůvodněný judikát, který jako by ani nebyl vydán osmým senátem tohoto soudu, přezdívaným Katastrofický.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 4. prosince 2012

Počet zobrazení: 3713

• Nejvyšší správní soud
• judikatura
• Pletený Újezd
• Martin Kalenda

Počátkem příštího roku se, po více než třech a půl letech od policejní razie, začne soudit vůbec největší ze současných politických procesů, Power I + II. Monumentálně pojatá obžaloba čítá 90 stran a po jejím přečtení si člověk říká, kolik je v ní zmařeného úsilí, které by OČTŘ mohly věnovat tomu, k čemu jsou zřízeny, tedy boji se zločinem, nikoli s oposicí nebo alternativní hudbou.

Soudkyni Okresního soudu Brno-venkov Lence Nekudové se do politického případu zjevně nechce, avšak Nejvyšší soud jejímu návrhu na delegaci věci do Prahy, kam logicky patří, ale kde by vyvolala přílišný mediální zájem, nevyhověl.

Prozatím byly určeny tři jednací dny, 19. až 21. února 2013, vždy od 8.30 hod., a to překvapivě nikoli v justičním paláci, o němž by naivní divák předpokládal, že pro takto velké hlavní líčení je v něm, za všechny ty miliardy, aspoň jedna jednací síň, nýbrž u Krajského soudu v Brně, v místnosti č. 362.

O procesu budeme ještě psát, prozatím se zdá, že největší hvězdou hlavních líčení bude – samozřejmě vedle Ivo Svobody, který prý vystoupí s některými zcela přepracovanými kabaretním čísly – bývalý znalec Michal Mazel. Osobně se nemohu jeho výslechu dočkat: až se jej obhájci budou vyptávat, jak den co den vstával s kuropěním a večer, tvorbou posudku (z velké části ovšem copy&paste) zcela znaven, uléhal, a to bez přerušení po nějakých šest týdnů, a zda není těmito policejními zakázkami tak trochu zkorumpován, tipoval bych, že se u něj projeví hluboká, ba totální amnesie.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Power

Zveřejněno: 29. listopadu 2012

Počet zobrazení: 3722

• extremismus
• svoboda projevu
• znalec
• Michal Mazel
• White Power
• Lenka Nekudová
• Okresní soud Brno-venkov
• Ivo Svoboda
• Okresní státní zastupitelství Brno-venkov

Vážně jsem už nechtěl psát o Davidu Navarovi. Skutečně ne. Ale už dva lidé se na mě obrátili s tím, že mne ten dobrý muž opět pomlouvá a já na to nic, a že bych cosi pertinentního pronést měl, s dovětkem o hrubé záplatě pro hrubý pytel.

Dovolte mi tedy odbýt to alespoň stručně:

Pan Navara o mně zveřejnil kádrovácký text, tentokrát nikoli na serveru Romea, ale na blogu Věry Tydlitátové. Je mi to jedno, protože:

1. Je rozdíl mezi přítelem na Facebooku a přítelem v reálném životě, a jestliže to někdo nechápe, je to jeho a nikoli můj problém.
2. S kým se spřátelím, je moje a jen moje věc, a není mou povinností se z toho nikomu zpovídat, tak jako se nemusím a nebudu komukoli zpovídat ze svých názorů.
3. Těm, kdo jsou mými facebookovými přáteli a kteří byli panem Navarou označeni symbolem ozubeného kola nebo hákového kříže, se děje bezpráví, a já mám za svou občanskou povinnost vystoupit na jejich obranu. Že totéž necítí i David Navara, je politováníhodné.

To je vše, nechť si každý učiní názor sám, na mě i na pana Navaru.

P.S.: A jen pro úplnost dodám, že po publikaci Navarova textu jsem zaslal Věře Tydlitátové následující e-mail:

From:     Tomas Pecina <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.>
To:       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Cc:       David Navara <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.>,
          Jan Šinágl <Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.>
Subject:  Clanek pana Navary
Date:     Mon, 26 Nov 2012 06:34:41 +0100

Vážená paní magistro,
povšiml jsem si, že jste na svém blogu zveřejnila text pana Davida Navary,
který se obsáhle obírá mnou a mými kontakty s tzv. pravicovými extremisty.

Děkuji Vám za publicitu, kterou mi tím poskytujete, a prosím o sdělení, zda
dostanu na Vašem blogu prostor k adekvátní reakci, pokud se pro takovou
alternativu rozhodnu.
-- 
S díky za laskavou brzkou odpověď a s pozdravem,
T.P.
----------------------------
Tomáš Pecina
Slezská 56
120 00 Praha 2

Tel.: 222211784
Fax: 222211785
Mobil: 724029083
Skype: tompecina
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Web: http://www.pecina.cz
DS: whehjsc

Na laskavou brzkou odpověď do této chvíle čekám, což budiž měřítkem osobních kvalit adresátky.

Aktualisováno.
Pouze dodám, že nesmím přispívat ani do diskusí pod články na blogu V. Tydlitátové, ačkoli jsem tam napadán, případně oslovován. Nevím, jak mí čtenáři, ale já toto pojetí demokracie shledávám poněkud – fašistickým.

Aktualisováno.
Výmluvy Věry Tydlitátové (v sedmém příspěvku pod jejím článkem) shledávám dosti trapnými. Na e-mail neodpověděla, protože mě nezná, a zablokován na jejím blogu nejsem. Samozřejmě jsem, zkoušel jsem to celkem dvakrát, bezvýsledně. Ale vzdávám to, je to její prostor, její diskuse a ovšem také její ostuda.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: David Navara

Zveřejněno: 28. listopadu 2012

Počet zobrazení: 3728

• Věra Tydlitátová
• extremismus
• David Navara
• Facebook