Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Přehlídku způsobů, jak vzít občana poškozeného chybným jednáním orgánů veřejné moci na hůl, obohatilo ministerstvo spravedlnosti dalším trikem: cestuje-li obviněný (tj. v České republice sprostý podezřelý) k úkonu trestního řízení vlastním motorovým vozidlem, stát mu v případě, že šlo o nedůvodné stíhání, nahradí pouze cenu paliva; ostatní náklady, které jsou normálně vyčislovány částkou 3,70 Kč za kilometr cesty, si nese zproštěný obviněný sám, protože soukromé osobní automobily se podle ministerstva neopotřebovávají, není potřeba lít do nich olej a brzdovou kapalinu, vozit je na servisní prohlídky atd.

Sluší se doplnit, že v řadě případů není ministerstvo ochotno uhradit ani cenu pohonných hmot a tvrdí, že povinností sprostého podezřelého bylo použít prostředky hromadné dopravy. Michal H. proto musel prokázat, že nařídila-li policie nebo soud úkon (např.) na osmou hodinu ranní, skutečně neměl možnost se z Karlových Varů do Brna dostat jinak: běda mu, kdyby se v jízdním řádu takový spoj, startující třeba v jednu v noci, našel, to by mu ministerstvo vyplatilo pouze cenu jízdenky.
Pochvala za toto příkladné šetření rozpočtovými prostředky putuje na ministerstvo Petře Mochanové. Protože Michal H. podává na rozdíl žalobu, budou ve výsledku náklady pro daňového poplatníka cca o dalších deset tisíc vyšší.
Na diskriminační přístup v náhradách jsem upozorňoval několikrát, mimo jiné i ústavní stížností, týkající se toho, že soudy odmítají nahradit při použití osobního automobilu svědečné: účastníci řízení, obhájci a znalci právo cestovat k soudu autem mají, (sprostí) svědci nikoli. Ústavní soud však tyto námitky s argumentací typu něco mu tam napiš, moulovi odmítl (soudcem zpravodajem byl Miloslav Výborný).
19 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Evropo povstaň!
Počet zobrazení: 4795

Přiznejte se, milí čtenáři, že jste aspoň na chvíli podlehli ilusi, že soudkyně Dana Šindelářová vyloučí znalce Ivo Svobodu ze samolepkového procesu, protože i pro ni bude příliš, že tentýž znalec se nejprve osobně podílel na rozhodování, zda vyhovět přání ministra Kocába a demonstraci Svobodného odporu v Jihlavě rozpustit, a poté o celé akci sepsal přesvědčivý a nestranný znalecký posudek, ve kterém toto rozhodnutí vyhodnotil jako zcela správné a s využitím poznatků o akci, které na místě samém nasbíral, shledal zamýšlený pochod závadovým diskursem.

Myslel jsem si to i já, neboť se mi jevilo prima facie nemožným, že by soudkyně Šindelářová skutečně mohla přehlédnout, že takto vypracovaný znalecký posudek je nepřezkoumatelný (jiný znalec nebude mít stejné poznatky a logicky tak nemůže správnost Svobodovy autoptické zkušenosti vyhodnotit a posoudit) a téměř učebnicovým příkladem nedostatku nestrannosti je i to, že se znalec určitého děje sám účastní a aktivně do něj zasahuje, čímž si o něm utvoří pevný, předsudečný názor, který pak ve znaleckém posudku obhajuje.

Mýlil jsem se. Jde-li o to, dostat do vězení představitele protisystémové oposice, jdou všechny zásady fairového procesu stranou. D. Šindelářová ve svém brilantně odůvodněném opatření vysvětlila, že shora popsané drobné nedostatky ani v nejmenším nevadí a Ivo Svoboda je ten nejlepší znalec, jakého si orgány činné v trestním řízení mohly vybrat.

Návrh vyslechnout jej jako svědka ovšem zároveň zamítla, přestože už při jeho znaleckém výslechu bylo zřejmé, že z jeho výpovědi by mohly vyjít najevo mimořádně zajímavé skutečnosti svědčící ve prospěch obžalovaných: od navrhování svědků je tu přece odjakživa obžaloba, úkolem obhajoby je tiše poslouchat a pro forma se tu a tam vyslýchaných na něco nedůležitého optat!

Přiznám se, že to už se mi víc líbil proces s členkami Pussy Riot: tam se aspoň spravedlivý proces nepředstíral, nerovné postavení procesních stran bylo akcentováno umístěním obžalovaných v kleci a veškeré jejich důkazní návrhy, např. na projekci předmětného videa, zamítal soud automaticky.
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4260

Tímto rozsudkem nevyhověl Nejvyšší správní soud ani druhé kasační stížnost týkající se sporu o registraci Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a správní žalobu odmítl. Proti nečinnosti ministerstva se tak nyní konečně můžeme bránit ústavní stížností.

Pokud uspějeme, bude to znamenat nejen registraci našeho spolku, o niž již tři roky marně usilujeme, ale ministerstvo vnitra ztratí možnost bránit spolkům v činnosti prakticky ad infinitum vydáváním serie nepřezkoumatelných rozhodnutí o odmítnutí registrace.

Tento problém, který se týká nejen sdružování, ale veřejné správy obecně, by byl daleko méně palčivý, jestliže by soudy nebyly tak liknavé a správní žaloby projednávaly během několika měsíců, nikoli let, jak je zejména u Městského soudu v Praze pravidlem. Případy, kdy jsou správní rozhodnutí rušena opakovaně, buď po nepřezkoumatelnost nebo proto, že se správní orgán neřídil závazným právním názorem soudu, nejsou výjimkou, a takto postižený žadatel nemá, jak se bránit: k průtahům v řízení formálně nedochází, ale svého práva se přesto – často i po mnoho let – nijak domoci nemůže.

Aktualisováno.
K případu též na svém blogu David Schmidt. Jím citovaný disent soudce Scaliy viz např. zde.
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 3188

Tímto usnesením odmítl devátý senát Nejvyššího správního soudu ve složení Radan Malík, Barbara Pořízková a Daniela Zemanová naši kasační stížnost ve věci nicotnosti opakovaného rozhodnutí o odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Argumentace chabá až nehmatná, rozhodnutí NSS v podstatě jen opisuje usnesení městského soudu, bez snahy o reflexi stížních bodů (lidově řečeno jako by hrách na stěnu házel). Devátý senát má mezi senáty NSS pověst toho odborně vůbec nejslabšího, což znovu potvrdil.

Přečte-li si nezaujatý čtenář kasační stížnost a po ní předmětné usnesení, nabude dojmu, že soudci NSS rozhodovali o zcela jiném podání, jež si pro účely zjednodušení své práce patrně sami sepsali a poté odmítli: z důležitých stížních argumentů se usnesení přesvědčivě nevypořádalo ani s jediným!

V tomto případě nebudeme ústavní stížnost podávat, protože nevyslovením nicotnosti není do našich ústavních práv zasahováno; tu podáme až proti rozhodnutí o druhé kasační stížnosti, v řízení, v němž se domáháme vyznačení registrační doložky. V něm se po případné neúspěšné ústavní stížnosti budeme konečně moci obrátit na Evropský soud pro lidská práva.
7 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 2541

Jestliže minulý produkt státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně Jana Petráska unikl prestižní ceně tohoto blogu jen o vlásek, to, co vytvořil nyní, prostě jinak než Oslem měsíce oceněno být nemůže.

Rekapitulujme, že brněnští policisté, aniž by závadového německého řečníka Robina S., neznalého jediného českého slova, jakkoli poučili o jeho právech – zejména o právu na pomoc advokáta – odebrali mu strasserovské tričko se zkříženým mečem a kladivem a vyfotografovali ho, a poté jej přiměli podepsat protokol, že všemu porozuměl a vše podstoupil dobrovolně.

J. Petrásek, muž svérázného (byť snad lehce perversního) humoru, tento jejich kousek vyhodnotil památnými slovy, jež by se mohla rovnou tesat do kamene:

Protokol o vydání (odnětí) věci je záznamem o realizaci oprávnění orgánů činných v trestním řízení vyplývajícího z obecné povinnosti každého vydat na výzvu věc důležitou pro trestní řízení s tím, že jinak mu může být odňata (viz § 78 trestního řádu). Nakolik se podezřelý před příjezdem do České republiky seznámil s tímto ustanovením trestního řádu není zřejmé, nicméně dle protokolu věc vydal dobrovolně po poučení o možnosti jejího odnětí. Nakolik tomuto poučení porozuměl, není zřejmé, ale v protokolu uvedl, že věc dobrovolně vydává a s obsahem záznamu souhlasí. Pokud skutečně nerozumí česky, není zřejmé, proč protokol podepisoval. Není zřejmé, z čeho je dovozováno tvrzení, že jej policisté k podpisu přiměli. Ohledně fotografování podezřelého lze uvést v podstatě to samé.

Tak nevím, ale cosi mi napovídá, že takové státní zástupce nemají už snad ani v Turecku; možná kdesi v oblasti rovníkové Afriky. Ale i tam by jim snad muselo být jasné, že když někdo, kdo neovládá místní jazyk, podepíše protokol, že všemu, co mu bylo řečeno, rozumí a nemá proti tomu, jak je s ním nakládáno, ani nejmenších námitek, něco zřejmě nebude v pořádku: možná byla ve hře pohrůžka, řečeno s klasikem, tumáš, tumáš, gumový guláš (což dozajista tlumočníka nevyžaduje), možná postačilo naznačit, že bez podpisu pod protokolem Robin S. policejní celu neopustí.

K ceně i k právu nosit oslí uši ve tvar paragrafů laureátovi srdečně blahopřejeme!

15 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Robin S.
Počet zobrazení: 5633

Podkategorie

Adam B. Bartoš Počet článků:  34

Čarodějnický proces Počet článků:  56

David Navara Počet článků:  17

Evropo povstaň! Počet článků:  14

Hitlerovy projevy Počet článků:  89

Hledá se Borl Počet článků:  6

Jakub Svoboda Počet článků:  9

Jan A. Baťa Počet článků:  12

Jan Šinágl Počet článků:  51

Lucie Šlégrová Počet článků:  74

Manželé Kolečkovi Počet článků:  9

Michael Vašek Počet článků:  3

Power Počet článků:  23

Příběh z Kroměříže Počet článků:  25

Prague Pride Počet článků:  18

Příběh z Pardubic Počet článků:  3

Příběh z Vysočiny Počet článků:  5

Příběhy pana Ž. Počet článků:  6

Robin S. Počet článků:  11

Roman Ševčík Počet článků:  1

Řád ozubeného kola Počet článků:  16

Samolepkový proces Počet článků:  67

Sudetští Němci Počet článků:  99

Štěpán Reich Počet článků:  13

Vlastimil Pechanec Počet článků:  16

Zločin u Vizovic Počet článků:  9