Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Paní Věra na to jde ovšem od lesa: nebude znalkyní v oboru extremismu sama, nýbrž bude vystupovat prostřednictvím filosofické fakulty Západočeské university v Plzni, tedy – ve vlastním slova smyslu – své alma mater. Jako první zadání dostalo toto pracoviště právě doručeným opatřením ÚOOZ za úkol posoudit činnost Resistance Women Unity (RWU), tedy té organisace, jejíž doménu si dívky zaregistrovaly na jméno a adresu V. Tydlitátové.

Zvládne to paní Věra? Určitě ano, a myslím, že se ctí: vždyť v kolika jiných zemích je stav právního státu takový, aby znalecké posudky na antisemity mohli psát sami aktivisté místní Ligy proti antisemitismu/Anti-Defamation League? Držíme palce!
Dnes byl doručen mostecký rozsudek týkající se závadového diskursu spočívajícího ve veřejném vystavování praporu (mezi OČTŘ spíše známého pod laickým označením vlajka) rozpuštěné Dělnické strany.

Soudce Pavel Plch v něm policisty v linii extremismus nijak nešetřil, a několik nelichotivých poznámek adresoval i znalci Ivo Svobodovi (jazyková vložka: historicky správný genitiv singuláru vlastního jména Ivo zní Ivona, avšak protože pracující lid neměl pro tyto nuance latinských deklinací příliš pochopení, zvulgarisovala v době lidovlády tato jména do nesprávných forem, tj. např. Iva, podobně třeba Otta – namísto OttonaCicera místo Cicerona nebo Cata místo Catona; ti, kteří těmito ohavnými tvary trpí stejně jako já, proto volí cestu menšího zla a nakládají s nimi jako se substantivy nesklonnými, kojíce se nadějí, že se jednoho dne vláda našich věcí vrátí znovu do našich rukou aspoň v oblasti orthografie a tvarosloví).

K rozsudku mám jedinou připomínku: jestliže obžalovaní jednali v omluvitelném právním omylu, totéž se nedá říct o Vojtěchu Šimíčkovi, který jako soudce NSS měl vědět, že presentace symboliky Dělnické strany může být trestným činem, a tím, že do medií tvrdil opak, dopustil se trestného činu podle § 404 TrZ/2009 formou návodu, neboť mohl a měl předpokládat, že jeho ujišťování vezmou potenciální pachatelé vážně a zachovají se podle něj.

Jsem si jist, že vezmou-li orgány činné v trestním řízení věc pevně do rukou a přiberou osvědčeného znalce Svobodu, soudce Šimíček potrestání neunikne.

Zveřejňujeme dnes doručený rozsudek ve věci pana Ž., o které na tomto blogu průběžně informujeme.

Je to četba, ze které běhá mráz po zádech: i když celý případ znám detailně od počátku – pana Ž. jsem cca do r. 2005 u soudu zastupoval – rekapitulace rozsudku mnou poněkud otřásla, zejména v pasážích, kde se hovoří o prošetření incidentu inspekcí městské policie a o arogantních procesních stanoviscích hlavního města, které nejprve tvrdilo, že ze strany jeho zaměstnanců vše proběhlo bezmála jak z policejní učebnice, a když pod tlakem odsuzujícího trestního rozsudku (pana Ž. jsem jako poškozeného zastupoval i v tomto řízení) muselo tuto thesi opustit, přišlo s tvrzením, že si za vše stejně může žalobce sám, protože se opovážil strážníkům odporovat (nějak takhle pan Ž. po oprávněném a přiměřeném policejním zákroku vypadal). Ne snad, že bych od městských úředníků očekával cokoli jako soucit nebo projev lítosti nad tím, jak se jeho strážníci zachovali, ale zachovat určitou míru zdrženlivosti je tím nejmenším, co učinit mohli a měli.

Spor samozřejmě nekončí, a na podzim vstoupí do druhého desetiletí projednávání před českými soudy. Soudkyni Stamidisové se při té příležitosti chystám poslat dort s deseti svíčkami.

Ve svém pátečním článku jsem napsal: …buď se státním orgánům podaří zbavit obviněné extremisty jejich obhájců, kteří mají odvahu požadovat pro ně spravedlivý proces, včetně vylučování podjatých, zkorumpovaných soudních znalců a možnosti nechat jejich produkt přezkoumat jiným znalcem, anebo se mohou s myšlenkou, že z představitelů Dělnické strany udělají kriminálníky a v ideálním případě vězně, natrvalo rozloučit.

To se, bohužel, ukázalo být prorockým. Tentýž den vydala Česká advokátní komora tiskovou zprávu, v níž oznámila, že na Petra Kočího bude kvůli jeho loňské námitce podjatosti vůči znalci Michalu Mazlovi podána kárná žaloba.

Připomínám, že P. Kočí měl dosud při obhajobě tzv. pravicových extremistů stoprocentní úspěšnost: všechny tři brněnské procesy s účastníky loňské prvomájové demonstrace skončily pravomocným zproštěním obžaloby, nepravomocným zproštěním skončilo hlavní líčení v Sokolově stejně jako první ze dvou procesů mosteckých. To je imposantní výsledek a pro příznivce bojující demokracie je to jistě nanejvýš znepokojivé, a tak je třeba zajistit, aby se nikdo další na obranu základních práv představitelů protisystémové oposice nepostavil.

Správný český obhájce ví, že – minimálně v extremistických kausách – je obhajoba dodnes součástí obžaloby, a kdo to ještě nepochopil, tomu to vysvětlíme mocensky.

Odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ve věci rotavské závadové mikiny bych snad ani nezveřejňoval, ale když ono uvažování rytířů bojující demokracie (credits: Guy Peters) je prostě neodolatelné. Posuďte sami:

Obžaloba tedy považuje za vyloučené, aby [obviněný] s ohledem na svoje dosavadní zkušenosti měl na mítinku uvedené strany mikinu s neonacistickými symboly pouze náhodně. Naopak si musel být nejméně ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vědom, že se nošením mikiny s uvedenými nápisy na veřejnosti dopouští jednání postižitelného podle trestního zákoníku. Pokud by odvolatel akceptoval soudem uvedený závěr, že kdo neumí cizí jazyk, může nosit oděv s jakýmkoli nápisem či vyobrazením, nebylo by možno osoby propagující protizákonné symboly vůbec trestně postihnout. Je na každém jednotlivci, aby si ověřil, zda jím prezentované nápisy jsou v souladu se zákonem.

Podkategorie