Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Týdeník Respekt zveřejnil zatím nejobsáhlejší materiál týkající se případu popírače Jana Šinágla, článek Silvie Lauder nazvaný Zlehčil naše utrpení (článek je přístupný pro předplatitele, jednorázově za 15 Kč).

Text článku vyžaduje několik faktických korekcí:
  1. Článek o Heydrichovi Šinágl nenapsal, pouze – ve zkrácené podobě – převzal. Jeho autorem jsem já. Je mi hloupé žárlivě se domáhat svého stíhání a připadám si jako onen propuštěný vrah ve filmu Lidice, který jde na kladenské gestapo a (marně) se dožaduje, aby ho zastřelili, protože je z Lidic, ale takhle se musím cítit jako protekční dítě režimu a ze svého nestíhání mám velmi špatný pocit. Prosím, stíhejte mě, ne Šinágla, to já jsem problémový článek napsal!

  2. V článku se nepíše nic o tom, že by za heydrichiády zemřelo méně lidí než v 50. letech, pouze že teror za Heydrichova působení v úřadě se nedá srovnávat s komunistickým terorem ve stalinském období. A to je pravda, za heydrichiády byl teror směřován proti lidem, kteří buď proti režimu otevřeně bojovali, nebo kteří porušovali předpisy upravující válečné hospodářství. V 50. letech byl teror všeobecný, komunisté zcela rozvrátili dosavadní společnost a části svých občanů vyhlásili občanskou válku, již nazývali třídním bojem a k jejímuž vedení využívali aparát státu, který si podmanili. Násilí proti tzv. buržoasii, kulakům nebo proti katholickému kleru je intensitou s Heydrichovými represemi zcela srovnatelné, a rozsahem je několikanásobně předčí.

  3. Co mne skutečně nadzvedlo ze židle, je vyjádření Vojtěcha Šimíčka, že před úvahou nad kriminalizací podobného projevu by mělo být bráno v potaz, že tu máme ústavou chráněnou svobodu projevu. Nebyl to V. Šimíček, kdo represi odlišného názoru posvětil svým rozsudkem Dělnická strana II? Právě on má teď nejmenší právo pokrytecky se dovolávat té svobody, kterou sám aktivně pomohl pošlapat!

  4. Roman Skružný nebyl pravomocně odsouzen, za svou nahrávku Pravda o lži (dosud je ke slyšení např. zde; příležitostně si ji rozebereme podrobněji) tehdy dostal u soudu I. stupně tříletý nepodmíněný trest, avšak ještě před rozhodnutím odvolacího soudu v r. 2004 zemřel.

  5. Značně přehnané je i tvrzení, že vězení nemine Vladimíra Stworu; jeho trest je podmíněný a protože Stwora mezitím začal s českými státními orgány spolupracovat (a např. udal policii dva své diskutéry – čímž se, mimochodem, u řady svých dosavadních příznivců trvale diskreditoval), je téměř vyloučeno, že by trest někdy vykonal.
Potíž není v tom, co znamená zákaz zpochybňování (s právním výkladem tohoto pojmu není zásadních potíží, jak vyložil i Nejvyšší soud ve Stworově kause), ale jak se vyhnout problému úřední fixace dějin, určení referenčních, diskusi vylučujících a silou samotného práva pravdivých tvrzení, vůči nimž se bude popírání poměřovat.

Adrian von Arburg v článku připouští, že čistě číselně mám pravdu. To ale znamená, že represe se může vztahovat nejen na nepravdivá tvrzení typu celý holokaust je hoax, židovský oportunistický výmysl, ale i na tvrzení, která jsou pravdivá, jen se nám jaksi nehodí do krámu, protože, Arburgovými slovy, nepomáhají uklidnit debatu.

Nedivím se příliš pracovníkům ÚSTRu, že se ke Čvančarovu propagandistickému dílku nehlásí a odvolávají se na svého ředitele Hermana, který se pod ně podepsal, ani že se mimo dosah civilisace odebrali detektiv Klika a státní zástupce Šebek, naopak překvapen jsem z totalitním myšlením zavánějícího, kategorického soudu Tomáše Sobka, renomovaného ústavního právníka, že kriminalisace schvalovačů je správná.

Nesvoboda je svou podstatou rozpínavá. Kdykoli jí dáváme průchod, tak jako v případě rozsudku o rozpuštění Dělnické strany, říkáme si, že se tak děje s ohledem na zvláštní, jedinečné okolnosti, že Skružný je opravdu nebezpečný neonacistický demagog a Vandas tak protivný chlap, že mu prostě nemůžeme vyhovět a vládní návrh zamítnout. Jenomže každá taková indulgence, úlitba vlastní pohodlnosti, zúží prostor svobody a rozšíří doménu represe, a příště budeme stát před precedentem, který jsme vytvořili a který nepřátelé svobody jistojistě využijí ve svůj prospěch.

Před 10 lety se tento boj vedl o Skružného, nyní se vede o Šinágla – jste si tak jisti, milí mí čtenáři, notabilně pánové Sobku a Šimíčku, že za dalších 10 let nebudete stát pro své názory před soudem vy?

Dnes jsem na policii podal vysvětlení ve věci vydírání bývalého soudního znalce Michala Mazla. Toho jsem měl vydírat mj. hrozbou použití zápalné láhve na jeho obydlí, jako ve Vítkově.

Jsem ze sebe naprosto disgustován, zejména ve světle faktu, že o ničem takovém nevím. Věřím ovšem, že ze schůzky si M. Mazel pořídil zvukový záznam, takže mou trestnou činnost hravě prokáže, a nebude spolu s Pavlem Uhlem nucen čelit trestnímu oznámení pro křivé obvinění, resp. křivou výpověď, která by jinak byla jediným možným pokračováním našeho sporu.

Dnes, po velkých průtazích, byly Janu Šináglovi poskytnuty dokumenty z jeho trestního spisu.

Ukázalo se, že ředitel kanceláře ÚSTRu Pavel Žáček nejprve nechtěl odborné vyjádření zpracovat, avšak když policie nedala jinak, pověřil tímto delikátním úkolem Jaroslava Čvančaru, známého trampa, hudebníka, publicistu a amatérského nadšence pro dějiny druhé světové války. Výsledek je samozřejmě naprostá tragedie.

Dále tu máme jedno z četných udání, v němž Bohumil Hubálek evidentně nepochopil ironii závěru mého článku, a také tři pokyny berounského OSZ policii ([1], [2], [3]): půvabná je zejména závěrečná pasáž druhého z nich, kde OSZ vyzývá soudruhy na policii k větší bdělosti i ve vztahu k našemu krajanskému sdružení.

Co k tomu říct? Osobně je mi J. Čvančary líto. Měl jsem ho doposud za slušného člověka, který pro svou duševní pohodu potřebuje mít svět černobílý, takový, jaký je v trampských a country písničkách, a i když asi v skrytu duše ví, že skutečnost je složitější, svým nadšenectvím nikomu neškodí a není proto důvod jakkoli jej v jeho idealismu omezovat. Na druhé straně se stále domnívám, že odborná vyjádření v oboru dějin by měli zpracovávat spíš historici než nevzdělaní enthusiasté.

Aktualisováno.
O případu J. Šinágla vysílaly též Televisní noviny TV Nova (v čase 18:38).
Jen zhruba tři čtvrtě hodiny trvalo dnes u Obvodního soudu pro Prahu 3 hlavní líčení se třemi držiteli závadových praporů se symboly rozpuštěné Dělnické strany Lucií Šlégrovou, jejím bratrem Jiřím Šlégrem a s Davidem Kundľou.

Soudce Radek Mařík nepůsobil dojmem zjevného imbecila (po mnohaletých zkušenostech s českou justicí a jejím personálním substrátem, upřímně řečeno, člověk očekává spíše opak), naopak vystupoval velmi střízlivě a korektně. V rozsudku, ve kterém se obešel bez znaleckého posouzení, dovodil, že propagovaným zakázaným hnutím byla samotná Dělnická strana. Za to obžalovaným uložil tresty vězení 6/7 měsíců s podmíněným odkladem na 12/24 měsíců. S námitkami obhajoby se soud vesměs nevypořádal, takže s podrobnostmi musíme počkat na písemné vyhotovení rozsudku a na odvolání proti němu, které všichni tři obžalovaní podají.

Zvukový záznam z vyhlášení rozsudku.

V případě, že by dnešní rozsudek potvrdil i odvolací Městský soud v Praze, obžalovaní podají trestní oznámení na soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěcha Šimíčka, který je svými mediálními projevy ujišťoval o právnosti jejich jednání a tím se dopustil trestného činu podpory a propagace (příp. projevu sympathií) formou návodu, a zároveň s tím na něj podají žalobu na ochranu osobnosti, v níž se po něm budou domáhat peněžitého zadostiučinění ve výši 250 tisíc korun pro každého odsouzeného. V právním státě není myslitelné, aby byl občan odsouzen za jednání, které soudce v Šimíčkově postavení veřejně označuje za souladné s právem.

Aktualisováno.
Jan Šinágl, stíhaný za popírání nacistického genocidia, učinil dnes na berounské policii tuto obsáhlou výpověď. Dokumenty z trestního spisu, zejména trestní oznámení a odborné vyjádření ÚSTRu, mu zatím poskytnuty nebyly, spis je prý na KSZ v Praze.

Podkategorie