Kdyby mi to někdo ještě včera řekl, považoval bych ho za paranoidního hlupáka. Ano, tak špatný mám odhad:

Janu Šináglovi, členu předsednictva Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, bylo sděleno obvinění pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 TrZ, jehož se měl dopustit publikací dvou článků: jednak citací z mého textu o Heydrichovi, jednak zmínkou, že existuje nepoměr mezi zdůrazňováním počtu obětí lidické tragedie a poválečného genocidia provedeného na sudetoněmeckém obyvatelstvu.

Komentovat usnesení nebudu, vychutnejte si jeho nuance sami, pouze poznamenám, že mně osobně při jeho četbě vstávaly vlasy hrůzou.

Aktualisováno.
K thematu též článek Tomáše Sobka na Jiném právu.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Jan Šinágl

Zveřejněno: 3. července 2012

Počet zobrazení: 12880

• historie
• Jan Šinágl
• popírání
• verbální trestný čin

Na rozdíl od hořovického úřednictva, jež je přesvědčeno o opaku, rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje ve prospěch Jana Šinágla: zveřejnění rodného čísla prominentní zpěvačky komunistického režimu není přestupkem, protože jeho skutková podstata nebyla naplněna po materiální stránce. No sláva…

Pokud jde o názor odvolacího orgánu, že rozhodnutí se oznamuje pouze obviněnému a nikoli jeho zmocněnci (tj. mně), protože v plné moci není obsaženo zmocnění k přebírání písemností, občas přemýšlím, zda bych neměl úředníkům zasílat k prohloubení základní čtenářské průpravy slabikář v dárkovém provedení (v daném případě doporučuji aplikaci na § 34 odst. 2 SprŘ).

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Jan Šinágl

Zveřejněno: 2. července 2012

Počet zobrazení: 5628

• Jan Šinágl
• přestupek
• ochrana osobních údajů
• Helena Vondráčková
• Krajský úřad Středočeského kraje
• rodné číslo

Dalším jednacím dnem pokračovalo tuto středu u Obvodního soudu pro Prahu 1 hlavní líčení s nálepkovými zločinci. Kompletní video, ve dvou dílech, je zde: [1], [2].

Průběh byl méně zajímavý než minule, soud pouze dokončil výslech Ivo Svobody a vyslechl autora oponentního, obhajobou předloženého posudku Josefa Zouhara; to zajímavé přijde až po prázdninách (další hlavní líčení je nařízeno na 3. září).

Daleko důležitější než Svobodovy invektivy vůči obžalovaným a jejich obhájcům byla informace, že soud není dosud rozhodnut, zda Svobodu vyloučí. Věc byla proto předložena Nejvyššímu soudu, který by o ní měl jednat na gremiální poradě a poté případně vydat sjednocující stanovisko. Soudkyně Dana Šindelářová zjevně nemíní připustit znalecký posudek týkající se jihlavského shromáždění, jehož se Svoboda osobně účastnil a zapojil se i do rozhodování o jeho zákazu/rozpuštění, avšak ráda by ho vyloučila částečně, což by jí umožnilo použít proti obžalovaným další jeho znalecké posudky. Jenže trestní řád nic takového jako částečnou podjatost a částečné vyloučení nezná, a upřímně řečeno, téměř mne svrbí klávesnice při představě, že budu na toto thema psát ústavní stížnost. Ivo Svoboda je podjatý do té míry, že by jej mohli vystřihnout a vlepit k heslu Podjatost do libovolné učebnice trestního práva, a soudkyně to velmi dobře ví, navíc jí není právě libá představa, že se v rozsudku bude muset opřít o pomatené texty člověka, který se veřejně presentuje jako hulvát a své závěry není ani ochoten, ani schopen při výslechu jakkoli osvětlit.

Proč jsou ostatní posudky tak cenné? Pro vysvětlení se musíme vrátit k podané obžalobě. Státní zástupkyně Zdeňka Galková v ní sice o skutcích obžalovaných mnohé tvrdí, ale z hlediska dokazování je na tom prabídně: neumí prokázat, jaké nálepky Vondrák a Dupová nechali vyrobit, ani že je skutečně vylepovali (ohledání místa činu, provedené o den později, je jen nepřímým a samo o sobě velice slabým důkazem), pouze tuší, kdo stránky RWU administroval a kdo je nechal registrovat pod jménem Věry Tydlitátové, a u slavné pozvánky do Jihlavy nezná ani autora, ani vystavitele. Proto, pokud by se měla vina prokazovat tak jako v nepolitických procesech, tedy na základě prokázaných skutků, muselo by hlavní líčení skončit osminásobným zprošťujícím rozsudkem – a tedy absolutním, fenomenálním fiaskem Z. Galkové.

Z toho důvodu vstupuje do hry Ivo Svoboda a jeho konstrukce závadového diskursu. Nebudou-li se obvinění trestat za to, co skutečně udělali, ale proto, že vedli závadový diskurs, je rázem po problémech s ementál připomínající důkazní situací. Kdyby podobného znalce měli komunisté, nemuseli by třeba po půl roce s ostudou propustit Evu Kantůrkovou (viz Přítelkyně z domu smutku), protože i ona vedla ve svých románech závadový diskurs, zjevně neslučitelný s oficiální politikou komunistické strany – jenomže vyšetřovatelé StB byli relativně slušní, určitě slušnější než ti dnešní z ÚOOZ, a věděli, že ani třídní nepřátele a disidenty nemohou stíhat za myšlenky, pouze za skutky, popsané jako trestný čin v příslušných paragrafech trestního zákona.

Význam závadového diskursu si můžeme ozřejmit na webu RWU, jehož administrace má být jedním z nejtěžších zločinů, za které obžalovaní stojí před soudem. Tento web již neexistuje, proto si jej, abychom nehovořili bez přímé zkušenosti, v celé jeho imposantní růžovosti vystavíme (uživatelské jméno/heslo: rwu/rwu; nechci, aby tento obsah vyhledávače indexovaly).

Když jsem tento web před několika lety spatřil poprvé (to byl ještě funkční), povzdychl jsem si, že u některých děvčat prostě puberta odeznívá déle. Tyto stránky jsou sice neskutečně pitomé, avšak neobsahují žádné konkrétní texty nebo symboliku, které by byly podřaditelné pod trestný čin podpory a propagace zakázaných hnutí; proto, aby za ně mohl být někdo souzen, je třeba imputovat obžalovaným závadový diskurs.

Ivo Svoboda tak učinil pomocí premisy, že dané stránky jsou podporou někdejší nacistické organisace Bund Deutscher Mädel (BDM), dívčí odnože Hitlerjugend (HJ). Důkazem má být např. fakt, že ona ztepilá, zaručeně arijská dívka v levém horním rohu je ve skutečnosti převzata z plakátu HJ, na němž nevzhlíží k nikomu menšímu než k samotnému Vůdci, a členkou BDM byl i model, jak je zřejmé z originální fotografie. Stejně jako v případě strasserovského meče a kladiva, není podstatné, že návštěvník stránky nic podobného neví a ani se nedozví, důležitý je závadový původ ilustrace a diskurs, který je takto založen, patrně s implicitním předpokladem, že kdo onu fotografii spatří, okamžitě se zamiluje do Hitlera a aniž by to tušil, stane se neonacistou.

Ještě pikantnější je závadový diskurs v případě nálepek s linkem na stránky www.odpor.org. Tyto stránky obsahují texty, jejichž šíření je podle českého práva trestné (naposledy se tam, tuším, řešila fakticita holokaustu, ale najdou se i jiné příklady). Je ale trestné zveřejnit odkaz na ně? Až budou vyslýcháni policisté, kteří vyšetřování vedli, obhajoba jim jistě položí otázku, co udělali pro to, aby stránky s takto trestným obsahem provozovatel serveru odstranil. Jak víme z případu Kima Dotcoma, mezinárodní spolupráce není ani v případě internetové kriminality problémem. Policista odpoví, že nic, protože provozovatel by jistě nevyhověl a státní orgány jeho země by odmítly poskytnout součinnost. Takové darebáctví! vykřikne obhájce, to musí být nějaký ničemný stát, že se takto chová, viďte, pane svědku. Kde je, pěkně prosím, ten server fysicky umístěn? Policista odpoví, že v Mountain View v Kalifornii. Chcete snad naznačit, pane svědku, bude pokračovat obhájce, že je podle vás trestným činem zveřejnil link na stránky umístěné ve spojenecké zemi, obecně pokládané za demokratickou, a státní orgány této země vám v boji se zločinným obsahem nepomohou? Řekněte mi, jsou podle vás Spojené státy demokratickým státem? Zkrátka, bude to velká legrace.

I zde je proto nutno nespoléhat se na link a dovodit závadový diskurs. Problém je třeba najít v doprovodném nápisu Odpor!, který by měl být propagací fiktivního neonacistického hnutí, jež má tu zvláštnost, že se jeho název neustále mění a může jím být prakticky cokoliv. Znalec Svoboda dokonce dovodil, že odkazem na toto amorfní, amébovité hnutí je nápis Národní socialismus hned, vytetovaný na předloktí jisté závadové osoby. Lidé, kteří nálepku na nádobce na psí exkrementy (oblíbeném to objektu policejního ohledání) spatří, sice naprosto netuší, že nějaké hnutí toho jména existuje (a nemohou: přirozeně neexistuje), avšak tím, že nálepky obsahovaly tento nápis, bylo jejich vylepování závadovým diskursem a tedy trestným činem. Q.E.D.

Protože fundamentálně scestným konceptem závadového diskursu (případně závadového kontextu) jsou ochotni ve svých posudcích operovat pouze dva znalci, z nichž jeden znalecké činnosti před časem zanechal, kdežto ostatní budou chtít hodnotit konkrétní skutky obžalovaných, je představa, že by byl Ivo Svoboda vyloučen pro podjatost, pro orgány činné v trestním řízení nemyslitelná; ve skutečnosti je to daleko strašnější představa, než že by skončilo fiaskem celé dokazování: mají-li znalce, žádné důkazy totiž nepotřebují.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Samolepkový proces

Zveřejněno: 30. června 2012

Počet zobrazení: 3960

• Patrik Vondrák
• extremismus
• Zdeňka Galková
• Obvodní soud pro Prahu 1
• Resistance Women Unity
• Dana Šindelářová
• Michaela Dupová

Čím? No přece tím, že jsme podali návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, čímž bráníme procesnímu soudu, aby v naší věci postupoval dál, a zbytečně ho tak zdržujeme! To, že podle předchozího usnesení NSS neměl městský soud stejně v úmyslu v naší věci učinit žádný další úkon až do 1. čtvrtletí roku 2013, takže není jasné, od čeho bychom ho měli zdržovat (leda od dalších sedmi měsíců nečinnosti), senát NSS ve složení Radan Malík, Lenka Kaniová a Lenka Matyášová zřejmě už zapomněl.

Protože o registraci občanského sdružení marně usilujeme od srpna 2009, tedy téměř tři roky, nezbývá nám nyní než brojit proti obludným průtahům v řízení ústavní stížností. Sklerotický senát NSS pak za jeho dílo dekorujeme cenou tohoto blogu Osel měsíce, kterou pravidelně oceňujeme mimořádné výkony na poli českého práva. Cena je spojena s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů. Upřímně blahopřejeme, jistě budou slušet!

Aktualisováno.
Ústavní stížnost.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 28. června 2012

Počet zobrazení: 3456

• Nejvyšší správní soud
• Osel měsíce
• průtahy
• Radan Malík
• Lenka Kaniová
• Lenka Matyášová

Nový vývoj máme i v případě závadového projevu Lucie Šlégrové: po několikaměsíční nečinnosti se soudkyně Bohumila Huňáčková rozhodla vzít na pomoc bývalého znalce Miroslava Mareše a přibrat jeho fakultu jako znalecký ústav. V opatření, ve kterém soudkyně poněkud zápolila s větnou stavbou stejně jako s klávesou Shift na klávesnici svého počítače (nápověda: otazník bez shiftu vyjde jako čárka), ústavu položila identické otázky, jaké byly položeny oběma předchozím znalcům, Michalu Mazlovi a Josefu Zouharovi.

V oboru potírání vnitřního nepřítele má B. Huňáčková zkušenosti už z minulého režimu, a protože s Marešem ji pojí extremistická minulost (ona – bývalá komunistka, on – bývalý neonacista), určitě snadno najdou společnou řeč. Vždyť v sázce je polistopadový demokratický vývoj v naší zemí: dokážete si vůbec představit, k jakému hodnotovému rozvratu by došlo, kdyby každý směl veřejně říkat, co si myslí?

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Lucie Šlégrová

Zveřejněno: 26. června 2012

Počet zobrazení: 4257

• extremismus
• svoboda projevu
• Miroslav Mareš
• Lucie Šlégrová
• Okresní soud v Mostě
• Bohumila Huňáčková