PEX), není třeba čtenářům tohoto blogu zdůrazňovat: čím více těchto celospolečenských škůdců se podaří dostat za mříže, tím větší blahobyt v zemi nastane, a den, kdy zapadne vězeňská brána za posledním z nich, bude pro mnohé sekulární obdobou počátku království nebeského na zemi. Poněkud, pravda, překvapí, kdo všechno se do této iniciativy české vlády a její policie zapojil.
Na 64. sudetoněmeckém sněmu, který se minulý weekend uskutečnil v bavorském Augsburgu, se k potlačování PEX přidalo Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), jehož vedení, upozorněno – pravděpodobně prostřednictvím místní policie – českými orgány, že na akci se nacházejí dva čeští extremisté, Pavel Kamas a Lukáš Beer, rozhodlo se označit plánovanou přednášku prvého z nich cedulí s nápisem
Uzavřená akcea ke vchodu do přednáškového sálu postavit pracovníka ochranky, jehož úkolem bylo nepouštět dovnitř další návštěvníky (podrobněji o tom na svých stránkách píše Jan Šinágl). Jaký význam tato cedule měla, věru obtížno posoudit, spíše bych řekl, že pánové Franz Pany a Hans Mirtes, kteří řešení s
uzavřenou akcívymysleli, jsou pečlivými čtenáři Haškova Švejka.
Incident samotný byl tedy pouhou banální švejkovinou, nad níž můžeme mávnout rukou: kdo chtěl, Kamase si poslechl. Závažnější jsou ovšem politické důsledky toho, co se stalo.
Chce-li česká vláda považovat Kamase a Beera za extremisty, je to její věc: faktem je, že produkce vydavatelství guidemedia etc i portálu Náš směr, s nimiž jsou spojeni, je nekonformní a provokativní, což ale neubírá na její zajímavosti – odhlédnu-li od ideologických podtonů, s nimiž často nesouhlasím, neznám jiné medium, které by po faktografické stránce přineslo tolik relevantních informací k problematice česko-německých vztahů a společné historie, jako Náš směr. Pozoruhodná je i produkce guidemedia a totéž platí i pro samotnou Kamasovu přednášku, kterou Jan Šinágl v Augsburgu zaznamenal.
Něco úplně jiného ovšem je, podřídí-li se tomuto diktátu spolek, který se navenek tváří jako nezávislý representant sudetských Němců a jejich požadavků vůči české vládě, avšak jehož představitelé se – bohužel – ve světle augsburgského incidentu nemohou nejevit než jako maňásci na ruce českého státu.
Kam může tato vstřícnost zajít? Pošle příští rok vedení SdL seznam pozvaných hostů do Prahy k ověření jejich politické vhodnosti a nezávadnosti? Anebo že by si pozvali z České republiky na slovo vzatého odborníka, řekněme takového Ivo Svobodu, který na místě aplikuje methodu diskursivní analysy a vyhodnotí, které projevy představují závadový diskurs a neměly by být v rámci oficiálního programu předneseny?
Podotýkám, že k činnosti SdL mám dlouhodobé výhrady a výsledky, které tento spolek za více než 60 let své existence dosáhl, pokládám za více než hubené v porovnání s tím, jaké prostředky k tomu jak od samotných sudetských Němců, tak od německé vlády obdržel: za dějinný úspěch si spolkové vedení zvyklo označovat každý projev představitele českého státu, v němž není obsažena přímá glorifikace presidenta Beneše a jeho dekretů a adorace vyhnání. Že vstřícnost a konformita SdL vůči vládě České republiky zajde do takových extremů, mne přesto šokuje.
Aktualisováno.
Náš směr vydal Kamasovu přednášku i v české versi.
Komentáře
"...Organizace Sudetendeutsche Landsmannschaft, jejíž název bývá do češtiny nepřesně překládán jako Sudetoněmecké krajanské sdružení, zatímco přesný překlad názvu této organizace zní Sudetoněmecká zemská družina, což přesněji vyjadřuje její tradiční ideovou kolonizační bojechtivost."
Cesta k rozbití ČSR v roce 1938. Výkladová prezentace popisující dramatické politické události jara a léta roku 1938, které ve svém důsledku vedly k mnichovské konferenci. Učitelé v ní najdou dobové fotografie, fotokopie pramenů, citace a mapy. jdem.cz/24qt8
Pro různé aspekty vyhánění doporučuji knihu Die Vertreibung im deutschen Erinnern od manželů Hahnových.
Karel H
Význam slova "vyhnání" zavisí na kontextu, o to se nechci přít. Normální ničím nenucená migrace to ale absolutně nebyla.
Pro evidenci Ústavu pro péči o uprchlíky uváděli dotázaní české národnosti jako popud k opuštění bydliště „skutečné potíže politické, hospodářské, kulturní“ (30,91 %), obavy před potížemi politickými, hospodářskými, kulturními“ (35,62 %), „touhu žít mezi občany české národnosti a ideové důvody“ (14,39 %), „touhu žít v ČSR“ (8,43 %), zbytek (10,65 %) důvod neuvedl nebo uvedl nedostatečně. Násilí ze strany místního obyvatelstva jako příčina odchodu se v tabulce nevyskytuje. Velmi podrobně píšící autor Jaroslav Šíma uvádí jako příklady konfliktů a pronásledování ze strany Němců pouze(!) následující: „22. září jsem byl zatčen, vyslýchán v Drážďanech, pak propuštěn.“ „Vypovězen, byl jsem členem SOS“. „Byl jsem pronásledován, že jsem pracoval v národních otázkách“. „Byl jsem ohrožován na životě a byla mně vytlučena všechna okna mého bytu.“ „Byl jsem funkcionář Sokola, skrýval jsem se, neboť jsme byli zatýkáni, pak jsem utekl“.
Zejména legionáři, činovníci Sokola a starostové utekli údajně z národních a kulturních důvodů. Skutečným důvodem přestěhování ale byla v naprosté většině případů ztráta zaměstnání, obživy a panika části českého obyvatelstva z toho, co by se mohlo stát, nebude-li je již čs. stát v německých sídelních územích chránit. To poslední prozrazuje, že jejich (a čs. státu) předchozí chování nebylo v pořádku. Šíma to potvrzuje, když píše, že potíže vedoucí k přestěhování udávali zaměstnanci ve vyšších službách, tj. v kancelářích, v obchodu, technici. Dále předáci a funkcionáři Sokola a menšinářských organizací, příslušníci svobodných povolání a dělníci. Byly to ztráta obživy a potíže nebo obavy z nich následkem předchozího kolonizátorsko nacionalistického chování, u dělníků též obava z politického pronásledování za členství v českých socialistických stranách a v KSČ. Nejvíce potíží měli exponenti českého živlu.
Jaroslav Šíma udává, že z území odstoupených Německu odešla celkem 171 401 osoba, z toho 141 037 Čechů, 10 496 Němců, 18 673 Židů (všech národností). Úředníci a státní zaměstnanci byli staženi.
Příklad českého počínání v Cvikově u Nového Boru. V roce 1929 činil podíl Čechů v obyvatelstvu města 2,3 %. Založil se Sokol s vedením: vrchní poštmistr, přednosta stanice, ředitel školy, úředník místního soudu, všechno lidé, kteří nahradili místní Němce vlivem jazykového zákona. Německému prostředí se „bránili“ (dobový termín) různě, na zábavy, společenské a tělovýchovné akce byli zváni výlučně Češi, což se rovnalo nevyslovenému zákazu vstupu pro německy hovořící. Na akcích hrávaly pouze pozvané české kapely, vstupenky a pozvánky se tiskly česky výlučně ve vnitrozemí, u firmy Neckář v Brandýse nad Labem, navzdory tomu, že v bezprostředním okolí několik tiskáren bylo, čepovat pivo směli pouze čeští, pro tento účel přicestovavší hostinští, pivo bylo dovezené, též národnostně české, byť přímo v Cvikově byl pivovar a v okolí další. V době světové hospodářské krize, kdy ve městě a okolí panovala více než 50% nezaměstnanost, čekalo plné náměstí lidí na valník s brambory, což bylo tak vše, co si mohli za žebračenky pořídit. Dosazení čeští úředníci a zaměstnanci si za dobré platy přitom provokativně uspořádali na horním konci města zabíjačku.
Co se ukázalo v letech následujících, co potvrdilo, že jejich "strach nebyl bezdůvodný"?
Bláboly manželů Hahnových jsou vhodné pouze pro nacionalistické české omezence.
Migrace 1938-39 z pohraničí byla způsobena ztrátou obživy - čs. stát je tam přestal vydržovat - a vědomím toho, že se chovali vůči původnímu obyvatelstvu jako odporní kolonizátoři.
Do Sudet za války šli i "Češi s židovsklým rodokmenem" do 50 % židovské krve.
v roce 1939 bylo v Říšské župě Sudety podle sčítání lidu 291 198 Čechů s protektorátním občanstvím, tak do konce roku 1944 stoupl jejich počet podle Volkera Zimmermanna, odhadem na 400 až 600 tisíc. Ralf Gebel ale udává přírůstek českých zaměstnanců z protektorátu do Říšské župy Sudety takto: 45 tisíc v roce 1942, začátkem dubna 1944 84 351 a k tomu 18 tisíc pendlerů [Gebel]. Zimmermann uvádí, že přes 29 tisíc pendlerů překračovalo koncem roku 1944 denně hranice do sudetské župy za prací. Mezi nimi byli i ti, kteří Sudety po jejich odstoupení Německu opustili. Nahrazovali muže nasazené v branných silách. Vysoký podíl Čechů byl zaměstnán zejména u říšských drah, pošt, v silniční správě, čeští lékaři pracovali v sudetských nemocnicích. Sudetoněmečtí šéfové podniků a vedoucí pracovníci s nimi mnohdy mluvili česky [Zimmermann]. Již na podzim roku 1939 byl podíl českých horníků s protektorátním občanstvím v dolech ústeckého vládního kraje 41,7 %. Podíl českých zaměstnanců v sudetoněmeckých podnicích odhadl Henlein v prosinci 1940 na jednu čtvrtinu až jednu třetinu celkového osazenstva [Gebel]. Podle údajů z června 1944 tvořili Češi s dalšími skupinami zahraničních dělníků 50 % všech pracovních sil v Říšské župě Sudety [Gebhart-Kuklík 2007]. V srpnu 1941 hlásil Zemský pracovní úřad v Říšské župě Sudety 122 tisíc neobsazených pracovních míst. Navzdory všeobecnému zákazu zaměstnávat ve veřejných službách a úřadech Čechy s protektorátním občanstvím (výjimkou byl post starosty), bylo jich v opavském vládním kraji začátkem roku 1944 zaměstnáno 1477 [Gebel].
Gebel, Ralf: Heim ins Reich! Konrad Henlein und der Reichsgau Sudetenland 1938–1945. Oldenbourg, München 1999
Gebhart, Jan; Kuklík, Jan: Velké dějiny zemí Koruny české XV. b. Paseka, Praha 2007
Zimmermann, Volker: Die Sudetendeutschen im NS-Staat. Klartext, Essen 1999
Z jejich vzpomínek lze sesumarisovat, že mimo Sudety odcházeli jejich učitelé (jedna paní mi říkala, že se pamatuje, jak jim učitelka povídala, že je to naposledy, co hovoří česky), okamžitě se začali učit německy, ale jinak jejich vzdělávání odpovídalo téměř vzdělávání protektorátnímu (omezení se na německé dějiny, životopis Adolfa Hitlera etc.) s tím rozdílem, že celé probíhalo německy.
Rovněž ekonomicky si, alespoň z počátku, jejich rodiny polepšily (vzpomínají zejména na lepší jídlo, pamlsky etc.).
České střední a vyšší školy byly v odstoupených územích zrušeny a omezován byl i počet českých obecných škol. Jen v místech s alespoň 20 % českého obyvatelstva, například na Opavsku, Vrchlabsku a Mostecku zůstaly zachovány obecné a měšťanské školy s českým vyučovacím jazykem; měšťanské byly ale postupně zavírány, protože se přecházelo na německý osmiletý systém základního školství - čtyři roky Volkschule a pak čtyři roky Hauptschule, gymnázia se změnila v Oberschulen. Většina veřejných českých knihoven byla zavřena, ale ne v opavském vládním kraji. České spolky a organizace, s výjimkou dobrovolného hasičstva, byly rozpuštěny. I zde existovaly výjimky: např. v ústeckém bylo nově připuštěno 32 a v opavském vládním kraji 63 českých spolků a sdružení, kdežto v zábřežském okrese s 55 % českého obyvatelstva ani jeden český spolek. Zda budou obce úřadovat dvojjazyčně, včetně česko-německých nápisů a ukazatelů pro veřejnost, bylo ponecháno na vůli obcím. V některých obcích s českou menšinou tomu tak bylo, v jiných nikoliv. Dokonce nádražní hlášení a nově vydané jízdní řády byly někde i v češtině. Rozpuštěny byly i spolky a organizace sudetoněmecké, z celkem 81 tisíc českých a německých jich zbylo v Říšské župě Sudety jen 15 tisíc, tj. necelých 19 %.
Každý Čech v odstoupených územích Německu s protektorátním občanstvím dostával stejný plat jako Němec ve stejném postavení a po zavedení přídělového systému stejné příděly jako Němci. Nemuseli odvádět příspěvky různým organizacím jako Němci a Češi s říšským občanstvím, takže tím byli znatelně finančně zvýhodněni.
Váš citát „Byl jsem ohrožován na životě a byla mně vytlučena všechna okna mého bytu.“ nepovažuji za moc přesvědčivý důkaz toho, že pro Čechy nebyl důvod k obavám. A v kolektivní vinu 200 tisíc přestěhovalců nevěřím, ale to už se opakuji.
Co potvrdilo, že "strach nebyl bezdůvodný"? Pokud vidíme strach jako odhad, že dojde ke zvýšení rizika existenční, majetkové, či zdravotní újmy, tak nelze než konstatovat, že ten odhad byl správný. Mnoho lidí na tom bylo na konci války (pokud se ho vůbec dožili) hůř než před Mnichovem.
Ta kniha Hahnových mimo jiné dokumentuje, že nucené přesídlování Němců v Evropě nezačalo až po válce, ale probíhalo už za války a to Němci samotnými. Ten širší kontext považuji za důležitý pro pochopení (ne omluvu) Sudetské tragedie. Kniha je v němčině (první autor, Hans Henning Hahn je rodilý Němec) a je určena pro D-trh a nikoliv pro CZ-trh jak vy sugerujete. Od Vaší kvalifikace ("pro nacionalistické české omezence") by se většina Němců štítivě distancovala.
Co se počtu obyvatel týče, referujete na sčítání v Říšské župě Sudety v roce 1939. To je ale už po hlavní vlně odstěhování: relevantní je situace před Mnichovem (pan Pecina uváděl rok 1938, ne 1939). Do počtu ke konci války jsou zřejmě započítáváni též pendleři do Sudet a v Sudetech totálně nasazené osoby, což je něco jiného než trvalé osídlení. Takže Vaše údaje zatím nedokazují správnost tvrzení pan Peciny ohledně vzrůstu obyvatel. (Tvrzení pana Peciny navíc nevylučuje možnost "vyhnání": přistěhovalci nemusí být ti samí jako vystěhovalci.)
Karel H
Kdybyste se obtěžoval číst, tak cz-přestěhovalců z odstoupených území Německu nebylo 200 tisíc. A dověděl byste se, že násilí na Češích nejsou nikde podchycena, pouze výpověďmi přestěhovalců samotných. V Šímově knize vydané v roce 1945, kde dokumentuje kdeco, je pouze pět výpovědí, které se dají vyložit jako násilí. A to ještě nevíme, nakolik byly zveličené. Potvrzuje to mimoděk i český tisk té doby, který lkal nad odstoupením území a uváděl srcervoucí příběhy tamních Čechů ještě mnoho týdnu poté. Kdyby nějaké případy násilí na Češích byly, byly by bývaly hned zveličeny a otištěny. Ale takové v tehdejším tisku nebyly. Veškerý cz-tisk se přitom věnoval tématu odstoupení území tak intenzivně, že rezignoval na svou základní úlohu, na přinášení zpráv!
Jaká majetková újma, prosím? Co si to vymýšlíte za nesmysly? Pokud Čech nebyl žid, zůstal mu veškerý majetek zachován. Nestaral-li se o něj, byla nad ním ustavena nucená správa a nucený správce dotyčnému po celou dobu války posílal do protektorátu výnosy. Tak dostávali lidé do protektorátu nájemné z nemovitostí v odstoupených územích a zisky ze svých podniků. Vyvlastňovány byly jen tzv. zbytkové statky (kolem 100 ha) z nespravedlivé meziválečné pozemkové reformy a postihlo to jen malou část z nich.
Ani nedovedete počítat. Z odstoupených území Německu odešlo 141 tisíc Čechů - od tohoto počtu nutno odečíst stažené státní zaměstnance a úředníky poslané rovnou do penze - a do konce roku 1944 jich do odstoupených území Německu přibylo asi 209 tisíc. Asi nevíte, že totálně nasazení nesměli pracovat v územích odstoupených Německu, pouze ve straré říši. Na začátku roku 1944 nasazování pracovních sil z protektorátu do říše ustalo.
Kvůli Vám se sčítání lidu (naposledy na přelomu 1929/30), konající se každých 10 let neurychlí o rok! Sčítání lidu (německé) bylo v roce 1939, české odpadlo.
Hahnovi dezinterpretují historii od doby, kdy Hahnová byla Seibtem vyhozena na hodinu z Collegia Carolina. Přeběhla na cz-stranu a vrátila se k manželovi, kterého dávno opustila. Nyní hájí oba cz-lži.
- Když napíšete, že Šíma uvadí příklady násilí, tak mám za to, že jde o příklady a ne o kompletní inventůru.
- Když nevíme, kolik Čechů žilo v Sudetech v r. 1938 před Mnichovem, tak tvrzení, že jich koncem války přibylo visí ve vzduchu. Já se jen neutrálně ptal na zdroj toho tvrzení; Vaše informace o sčítání z r. 1939 z doby Protektorátu, jakkoliv zajímavé, takovým zdrojem bohužel nejsou. Jsem zvědav na údaje nedávno vyšlé knihy (BENDA, Jan. Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939), o jejíž vydání jsem se před chvílí dozvěděl. Z recenze jsem vyrozuměl, že Benda odhaduje migrační vlnu spojenou s rozbitím CSR na 370.000.
Karel H
12. 10. 1938 oznámilo Československo oficiálně britské vládě pro účely půjčky, že uprchlíků z odstoupených území, kteří se nacházeli v ČSR je téměř 800 tisíc(!), zatímco ve skutečnosti jich bylo v té době nejvýše 27 tisíc (podle cs-oficiálních statistik jich bylo k 15. 10. 1938 27 519 a to všech národností).
Další skvělý český lhář, redaktor Jan Gazdík to prezentoval v MfDnes v prosinci 2008 ještě velkorysejeji: „V deseti dnech muselo své domovy v pohraničí opustit 1 200 000 Čechů“. Chtěl touto formulací naznačit, že kdo to do deseti dnů nestihl, byl dne jedenáctého za ranního rozbřesku zastřelen? Ostatně, tolik Čechů v územích odstoupených Německu ani nežilo.
Najdětě si v internetu film Dny zrady a pusťte si ho, abyste si zklidnil svou nacionalistickou dušičku českými pohádkami.
Karel H
Německá ultrapravicová Národnědemokratická strana Německa (NPD) mající těsné vztahy s neonacisty, se chopila tématu blízkého levici - ekologie a životního prostředí. Pravicoví extremisté pomáhají při úklidech města, staví se proti geneticky upraveným potravinám a nabízejí biozeleninu. Se svým ekologickým přístupem není ve straně osamocen. NPD dělá z ochrany životního prostředí své téma pravidelně. I Jens Lütke chce nyní před zemskými volbami ve Šlesvicku-Holštýnsku bojovat o podporu pro NPD ekologickými tématy, i když hlavním tématem předvolební kampaně bude kritika eura. Přesto je pro něj téma životního prostředí důležité: "Nechceme zelená témata přenechávat zeleným." novinky.cz/.../...
A nebylo to, nemobo nemohlo to být tak, že se jednalo o přátelskou sešlost této společnosti, což je šovinistická platforma německých nacistů založená v r.1948, která je Spolkovým úřadem na ochranu ústavy považována za extremistickou a na kterou tedy sami němci a potažmo i svaz vyhnanců dává pozor?
Nevydává náhodou Pavel Kamas válečné projevy Adolfa Hitlera? Není ta druhá existence onen Lukáš Beer, který se proslavil nadšenými popisy radostného života Čechů v protektorátu naplněného prací pro Říši?
A není náhodo, nebo nemohl by být, celý výše uvedený článek v.p. Peciny (ktrého si jinak nesmírně vážím) blábolem převzatým ze zahraničí?
Walter Brand, člen NSDAP od roku 1931, šéfredaktor propagandistických novin SdP Die Zeit, vedoucí úřadu Konráda Henleina, organizátor Sudetendeutsches Freikorps a Hauptsturmführer SA, předsedou Witikobundu 1950–1952[3];
Frank Seiboth, Parteisekretär SdP v Jablonci, Gauschulungsleiter v NSDAP a vedoucí výcvikového tábora, Hauptsturmführer SS, předsedou Witikobundu v letech 1953–1955;
Walter Becher, před válkou redaktor propagandistického deníku SdP Die Zeit [4], předseda Witikobundu v letech 1956–1958 a mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu v letech 1968–82;
Heinz Lange, člen NSDAP, příslušník SS u tankové divize Das Reich, která má na svědomí několik válečných zločinů, předseda Witikobundu v letech 1959–1983 [5];
Walter Stain, bývalý člen Sudetendeutsches Freikorps, po Mnichovu členem NSDAP a do roku 1945 mládežnický velitel Hitlerjugend, předseda Witikobundu v letech 1986–1989;
Siegfried Zoglmann, vysoký činitel Úřadu říšského protektora a zároveň hlavní vůdce Hitlerjugend v protektorátu Čechy a Morava [6], v r. 1942 vstoupil jako dobrovolník do Waffen-SS, spoluzakladatel Witikobundu, v letech 1957-76 člen Německého spolkového sněmu [7].
Ernst Anrich, člen NSDAP, člen SS, ideologický historik a děkan nacistické Říšské univerzity ve Štrasburgu (budovala např. kolekci židovských koster, pěstovala rasovou anatomii a byla rozpuštěna spojenci v r.1944);
Konstantin Höß, člen SdP, za protektorátu oblastní šéf NSDAP v Praze, v Jičíně a Hradci Králové;
Franz Karmasin, zakladatel Karpatoněmecké strany, důstojník Waffen-SS, odsouzen v Bratislavě k trestu smrti, jemuž unikl;
Karl Kraus, hlava gestapa a SS-Obersturmbannführer v Bělehradě;
Albert Smagon, oblastní šéf NSDAP v Bratislavě;
Rudolf Staffen, oblastní šéf (Gauamtsleiter) NSDAP [8];
Dr. Walter Hergl, člen SdP, Agent SD a NSDAP-Hauptstellenleiter. SS-Hauptsturmführer[3], úzký spolupracovník K.H.Franka [9].
Mám pokračovat, nebo to takhle stačí?
Takový řečnický trik... Myslíte, že je Vás hoden?
Jméno, pracovní zařazení, eventuálně hobby. Není přece můj problém, že tyto suché údaje vypadají jako dehonestace.
Basa si prokadruje a hned ma jasne, komu je potreba zavrit hubu. No uplny demokrat (bojujici)
DS
Jinak, vy mě svým vystoupením tak trochu připomínáte způsob myšlení pana Vlka staršího na Neviditelném psovi. Zrovna dneska v tom vašem způsobu myšlení opět na psu exceluje právě na téma augšpurských událostí.
A nedá mi to, abych nedoplnil vaši závěrečnou větu: "Je třeba lidem ukázat co se děje v Německu a kdo to dělá." Ano, naprosto s vámi souhlasím. A totéž platí i třeba o současné Británii, Švédsku či Francii. Je třeba ukázat co se tam dějě a kdo to dělá ... Jenže jak se zdá, jaksi není na reálném obrazu reálného dění zájem a informace, postoje a názory které dávají jiné než žádané obrazy jsou vytrvale umlčovány.
A i kauza přednášky p. Kamase je jednou z takových kauz "vytěsňování" postojů, názorů a informací, které jaksi "nejsou žádané".
DS
Asi jsme s panem Vlkem podobný ročník.
A jeho příbuzní zřejmě absolvovali to, co ti moji.
Když Vaši příbuzní absolvovali totéž co příbuzní pana Vlka, neznamená, že zcela rezignujte na kritické uvažování a postujete sem české nacionalistické žvásty!
1. "Witikobund - šovinistická platforma německých nacistů založená v r.1948, která je Spolkovým úřadem na ochranu ústavy považována za extremistickou". Kdyby byla jimi pokládána za extremistickou, tak je již zakázána. Ne nacistů, nýbrž rodáků kolem Horní Plané.
2. Odkdy jsou inforamce ve Wiki relevantní?
cs.wikipedia.org/wiki/Witikobund
Toto je z Nemecka, fakticky a akademicky nazor.:
----------
Klar rechtsextrem: Der Witikobund
Laut seinem Selbstverständnis steht der 1950 von sieben Anhängern der in den 1930er Jahren bis zur Annexion des Sudetenlandes durch Hitlerdeutschland durch das „Münchner Abkommen“ im Herbst 1938 bestehenden und dann in der NSDAP aufgegangenen Sudetendeutschen Partei gegründete Witikobund (WB) unter anderem in den „Überlieferungen der sudetendeutschen Turnbewegung“.
Wohlweislich unterschlagen wird dabei, dass diese maßgeblich von Konrad Henlein, dem späteren Gauleiter des Sudetenlandes geführt wurde, der sich rühmte das Sudetenland als den ersten Reichsgau „judenfrei“ gemacht zu haben. Wie überhaupt bezeichnend ist, dass beim umfassenden Wehklagen des WB über die Vertreibung der Sudetendeutschen nach 1945 in keiner Weise selbstkritisch auf die Nazi-Exzesse gegen die tschechische Bevölkerung im Sudetenland zwischen 1938 und 1945 eingegangen wird.
Von Beginn an dominierte im Witikobund die nationalsozialistische Vergangenheit etlicher Führungskader, die sich auch in besten Beziehungen zu Organisationen der extremen Rechten äußerte. Geschichtlicher Revisionismus und ein starker Zug zum Antisemitismus komplettieren das Bild des elitären Bundes, der sich in seiner Selbstbeschreibung als „nationale Gesinnungsgemeinschaft der Sudetendeutschen“ versteht. Der Witikobund als Kaderorganisation sieht es als demnach als seine Aufgabe, die Vertriebenenverbände auf eine deutsch-völkische Linie zu verpflichten.
---------
Takze nackove jako remen.
Btw: jak tak pozoruju Vaší argumentaci...
A já to ještě vylepším. Já odpověď znám. Mne spíše zajímá, jestli Vy nebo pan Pecina budete mít tu drzost a napíšete, že nejsou. Protože teprve potom se dobře pobavím.
Němci holt prohráli válku.
Už vidíte, kde jste ve své úvaze pochybil/a, nebo mám pokračovat?
Asi se tedy shodneme, že lidská práva a jejich vymahatelnost jsou primárně reakcí na druhou světovou válkum resektive na holokaust - stejně jako to, že míru závažnosti holokaustu a odsunu nemůže nikdo soudný srovnávat, materiálně ani formálně - formálně už proto, že koneckonců norimberské zákony narozdíl od odsunovacích dekterů neznaly výjimky.
Tak tedy materiálně - kolik obětí měly obě skutečnosti? jak slouho trvaly? Která měla defacto průmylsovou, organizovanou podobu a která nikoli?
Formálně - to jsou ty výjimky, které jsme zmiňoval a které u dekretů přece jen sledovaly ideu, že primární není hledisko rasové, ale hledisko kolaborace s nepřítelem.
Nicméně budeme-li míchat jablka s hruškami - například ten Váš argument dovedený ad absurdum: "z jednoho baráku z Liberce bylo odsunuto 10 Němců, ale nebydlel v něm žádný Žid, tudíž v tomto domě měl oběti jen odsun, nikoli holokaust, a proto z hlediska tohoto domu byl odsun horší", pak máte jistě pravdu.
Hájíte morálně naprosto neudržitelný postoj, plně srovnatelný s obhajobou holokaustu.
Já nechci malovat čerta na zeď, ale kdyby, nedej přírodo, se např. Turci v Německu rozhodli, že tam převezmou moc a etnické Němce vyhladí/vystěhují, poté svůj boj prohráli, tak si vůbec nemyslím, že by se jejich následný osud příliš lišil od dění v roce 1945.
Nepřijatelné je to jen proto, že žijeme dlouho v míru a maximálně posíláme zabíjet žoldáky někam daleko, kde s domorodci příliš nesoucítíme.
Kolik jen dnes lidí volá po vystěhování muslimů z Evropy a to se prosím nic moc nestalo. Naposledy podřízl jeden muslim žoldáka, co předtím střílel do lidí v Afghánistánu a co to způsobilo za reakce! Dovedete si představit, jaká by byla nálada Evropanů, kdyby žili několik let v bezprostředním ohrožení vlastní existence?
"Naposledy podřízl jeden muslim žoldáka, co předtím střílel do lidí v Afghánistánu" .. a tohle uz je fakt na par facek ktere byste si mel dat pred zrcadlem. nejde ani tolik o to, ze ten kluk byl vojensky hudebnik, takze leda ze by nekoho tloukl palickama, ale jestli vy jste, gogo, takovym panem soudcem ktery od stolu obet vrazdy onalepkujete jako "žoldáka, co předtím střílel do lidí" tak jste s prominutim naprosty primitiv a debaty na tema prava a spravedlnosti s vami postradaji jakykoliv vyznam
"Lidé věří, že německá říšská vláda považovala Čechy za rasově méněcenné a český národ by po konečném vítězství Němců stihl bez výjimky stejný osud jako ten v případě Židů. Před tímto účelově manipulovaným pozadím pak jakákoli argumentace s poukazem na nespravedlivou kolektivní vinu ve věci vyhnání a vyvlastnění sudetoněmecké národnostní skupiny vyprchá přirozeně v nic."
Když pominu snad ještě přijatelnou řečnickou nadsázku, tak se musím ptát: Ten sympatizant tedy nečetl projev soukmenovce Heydricha?
Samozřejmě, je legitimní se ptát, zda je to nějaká výhra, že pro nacistický režim neměli Češi obdobné postavení jako třeba Poláci, jisté však je, že v případě názorových střetů s Němci nemohou Češi se svými lžemi a propagandou uspět, protože to prostě a jednoduše není pravda.
Na uklidnění doporučuji Dny zrady od Vávry, tam máte historii tak, jak ji rád.
Petr V
To, že s nějakým politickým (či jiným) hnutím nesouhlasím, třeba jím i opovrhuji, neznamená, že budu k vůli tomu překrucovat historická fakta a tvrdit, že kdo tak nečiní, je nacista (v příkladu royalista) a patří zavřít / popravit, či co jiného.
vas zpusoby mysleni je identicky a stejne socialne inzenyrsky jako meli komunisti pred rokem 1989.
Take oni v novinach pranyrovali CH77 nebo o dvanact let pozdeji treba Nekolik vet, aniz by ovsem ctenarum dali moznost si je precist a zaujmout k nim vlastni nazor a postoj.
Delate naprosto totez. Osobujete si pravo rozhodovat o tom, co by jini mohli a meli cist a osobujete si pravo rozhodovat o tom, co je "pro lid" vhodne a co neni.
To je z vasi strany projev bud neuveritelneho nepochopeni nebo neuveritelne arogance vuci vsem ostatnim za ktere si osobujete soudit co by mohli ci meli cist, ci nikoliv...
DS
Zřejmě nejte připraven na to, že dějinné údálosti mohou být různé interpretovány a evidentně se s tím nedovede vyrovnat. To je signifikantní pro naprostou většinu Čechů a také důvod, proč ČR do EU nepatří.
Vezměte si cz-piloty v RAF, z nichž nejúspěšnější esa měla přes podvodnickou gb-statistiku sestřelů připsáno něco přes dvě desítky sestřelů, kdežto jejich německé protěšky navzdory korektní statistice měly stovky sestřelů. Též byste se měl zamyslet nad nebetyčným vyzdviháváním cz-pilotů v Bitvě o Anglii, když Poláci měli v rámci RAF 15 squadron místo čtyř československých. (Jediný sk-pilot sestřelil ve Francii vlastní letadlo, v Anglii to zopakoval a pak rubal v GB lesy.) Jistě, uznání bylo na místě, protože s Francouzi, Holanďany to byli profesionální vojenští piloti a ne gb-neumětelové po deseti odlétaných hodinách a jednom nebo dvou stisknutích spouště palubních kulometů. Britové nedovedli prostě a jednoduše létat a střílet. Ostatně, aby bylo jasno: za 15 s byly zásobníky kulometů prázdné.
Zajímavé, tvrdíte, že jsou možné různé názory, ale svůj vlastní NÁZOR, spočívající v programovém snižování všeho vyzdvihovaného a vyzdvihování všechno snižovaného, předkládáte jako jediný správný, a kdo nesouhlasí, je českej tupec.
Přečtete si laskavě, co zde píší moji kontrahenti za žvásty převzaté od cz-historiků pro blaho českého státu a národa, popřemýšlejte, pokud jste schopen kritického uvažování, a pak se teprve chopte klávesnice.
Když cz-historici lžou a překrucují, pak napravování jejich nepravd pro nepřemýšlejícího vypadá tak, jak popisujete. Je neoddiskutovatelným faktem, že napsáním přípisu z 9:25 rezignujete na kritické uvažování, tedy jste český tupec.
Pars pro toto si vezměte poslední odstavec mého přípisu z 0:08 (o pilotech) a vyvracejte. Podle mne není co. Napadnout tvrzení o podvodné gb-statistice sestřelů (např. tři stíhači sestřelí jedno d-letadlo a každému pilotu je připsán jeden/!/ sestřel) nemůžete, mnohem vyšší počet sestřelů d-pilotů popřít též nelze.
Něco mi uniklo?
A pak ještě, máte nějaké - jistě neotřelé a svobodomyslné vysvětlení, proč si všichni "pravicoví alternativní myslitelé" - říkejme jim třeba "pravaltelé", opak "pravdoláskařů" v mládí hráli na Hitlera, mají nadváhu, brýle a problémy se sexuálním životem, respektive většinou se bojí ženských?
Jak na opakovaně předváděnou urážlivou nesnášenlivost nejlépe reagovat? To vystihuje následující citát: "Don´t pee against the wind and don´t argue with a fool because in both cases the things come back to you in a most unpleasant way."
Počet sestřelů nepřátelských letadel Britové zvyšovali nejen z důvodů propagandy, nýbrž i chybnou statistikou – když tři britští piloti společně sestřelili jedno německé letadlo, ve statistikách se objevily tři sestřely a každému pilotu byl připsán jeden sestřel. Na druhé straně u Luftwaffe byl v takovém případě započten jeden sestřel ve prospěch celé jednotky, nikoliv jednotlivců. Bitva o Anglii byla vyhrána díky strategii velitele stíhacího letectva Hughe Dowdinga a velitele 11. skupiny Keitha Parka, kteří se nedali vyprovokovat, aby vyplýtvali své stíhačky na podřadné úkoly. Sotva skončila Bitva o Anglii byl Dowding promptně vyhozen z armády a Park přeložen k výcvikovému letectvu.
RSS kanál komentářů k tomuto článku