Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Jak v diskusi upozornil David Schmidt, zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb., tzv. přísudkové, vzniká otázka, co se stane se soudními rozhodnutími, která byla na jejím základě vydána, avšak dosud nebyla – zcela nebo zčásti – vykonána. Těch jsou arci nejméně statisíce, ne-li miliony, a nejde pouze o rozsudky a a platební rozkazy vydané v bagatelních sporech, nýbrž o všechna rozhodnutí, kde byla úspěšná strana v civilním řízení zastoupena advokátem.

Podle ustanovení § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pravomocná rozhodnutí [s výjimkou pravomocných, avšak nevykonaných trestních rozsudků] vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat.

Kdyby se toto ustanovení interpretovalo tak, že by všechna dosud nevykonaná soudní rozhodnutí, minimálně v té části, kde je v nich uložena povinnost nahradit úspěšné straně na základě přísudkové vyhlášky vypočtené náklady řízení, pozbyla vyhlášením nálezu ve Sbírce vykonatelnosti, znamenalo by to okamžitý kolaps exekučního průmyslu: povinní by mohli hromadně žádat o částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) OSŘ a oprávnění, jejichž exekuční titul by se v této části stal bezcenným cárem papíru, by se mohli po státu domáhat náhrady za to, že nálezem Ústavního soudu bylo zmařeno jejich legitimní očekávání, že jim protistrana uhradí jejich náklady – což je ostatně nedílnou součástí jejich práva na přístup k soudu.

Ústavní soud se naštěstí v minulosti spíš než ochráncem ústavnosti ukázal být ochráncem státu před jeho občany, a tak, podobně jako v jiných případech, kdy stát měl za porušení ústavy nést odpovědnost (kausa Kinský, prohlídky nebytových prostor bez soudního příkazu a mnoho dalších podobných situací), hbitě vymyslí, proč zrušení přísudkové vyhlášky nemá ty účinky, které ze zákona o Ústavním soudu plynou.

Chcete se vsadit, že to právě tak to bude?

Aktualisováno.
Nedělejte to, prohráli byste. Soudcovská ustrašenosti, tvé č. j. je Org. 23/13!

60 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 11423

Ústavní soud vyhověl návrhu skupiny senátorů a nálezem, který nebyl zatím zveřejněn, zrušil tzv. přísudkovou vyhlášku (návrh jsme komentovali zde). V mezidobí do přijetí nové úpravy tak budou odměny za advokátní zastoupení stanovovány podle advokátního tarifu.

Autorovi návrhu Pavlu Uhlovi blahopřejeme, avšak nad rozhodnutím samotným jsme v rozpacích, z důvodů, které jsme popsali v odkazovaném komentáři.

Aktualisováno.
Text nálezu.

79 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 11351

Myšlenka Miloše Zemana, že by se vina sudetských Němců měla posuzovat jako vlastizrada, za kterou náleží viníkům trest smrti, se mi velmi líbí. Jsou s ní, pravda, spojeny určité komplikace.

Předně není zřejmé, co přesně tímto aktem vlastizrady mělo být. Většina sudetských Němců jistě volila Henleinovu SdP, avšak volby byly tajné, takže nevíme, kteří to byli, a hlavně, pokud by volba politické strany otevřeně zrazující zájmy svého národa měla být trestána smrtí, nelze než stejný trest vyměřit i těm, kteří v některých volbách od r. 1946 do r. 1988 volili kandidáty KSČ, resp. Národní fronty.

Postiženi by tedy mohli být aspoň ti, kteří požádali o říšské občanství. Ale ouha, to Němci obdrželi automaticky, a zbavit se ho jim žádný právní předpis, ani československý, neukládal (naopak k úpravě občanství došlo na základě dohody německé a československé strany).

Lze argumentovat i tak, že sudetští Němci zradili svou vlast tím, že v r. 1938 vítali wehrmacht a Hitlera. Dobrá, ale na popraviště v tom případě patří i ti Češi, kteří se někdy zúčastnili komunisty organisovaného prvomájového průvodu; jestliže tak učinili i s transparentem nebo s mávátkem, měla by být jejich vina posuzována zvlášť přísně. Ani toto kriterion nám tedy příliš nepomůže.

Nezbývá než postupovat podle klíče zakotveného v Benešových dekretech a označit za vlastizrádce všechny ethnické Němce bez rozdílu, s výjimkou těch, kteří proti nacismu aktivně bojovali – a konce války se proto zpravidla nedožili, jelikož nacistický režim, jak známo, nebyl ke svým nepřátelům obzvlášť tolerantní. Kromě toho, je-li národnost vinou, za kterou lze uložit trest smrti, vzniká otázka, co je tedy špatného na nacismu, který na základě ethnického původu vyvraždil Židy.

A také je třeba vyřešit, co s těmi Němci, kteří v době vlastizrady teprve tahali kačera. V Ústí nad Labem si s nimi hlavu nelámali a při masakru německého obyvatelstva naházeli malé vlastizrádce i s kočárky do Labe, avšak my bychom měli být důslednější a uznat aspoň v jejich případě polehčující okolnost nedostatku věku.

Zkrátka, problémů se Zemanovým řešením je celá řada, ba téměř bych řekl, že kdyby president republiky nebyl přímo z Ústavy vůči trestnímu stíhání imunní, byly by jeho rakouské projevy schvalováním genocidy jako vyšitým…

137 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 16291

Třídní boj, který se naplno rozzuřil kolem Ústavu pro studium totalitních režimů, nechával mne doposud víceméně klidným. Můj pohled na onu nevěhlasnou instituci byl kritický od samotného počátku, mám ji, podobně jako jí obdobné ústavy paměti národa v dalších postkomunistických zemích, za fíkový list, roušku pokoušející se cudně zakrýt fakt, že ač si komunisté v těchto zemích nepodrželi vládu formálně, byli na změny nejlépe připraveni a stali se faktickými vítězi místních revolucí, nejúspěšnějšími z kapitalistů, jimž k plnému uspokojení zbývá jediné, získat od obyvatelstva zpětnou legitimaci svých činů, tj. prohlášení, že komunistické methody vlády byly legitimní a být komunistou nebylo vlastně nic špatného a amorálního (přičemž dlužno dodat, že i v tom dosahují postupně větších a větších úspěchů).

Jak přiléhavě připomněl Miroslav Macek, věří-li někdo v rovnost před ÚSTRem, nechť si zkusí požádat o spisy vedené Státní bezpečnostní na Václava Havla. Mám stejnou zkušenost: jakmile jsem chtěl nahlédnout do spisů StB založených v 80. letech na Petru Buzkovou, zjistilo se, že se k nim dostat nemohu, protože Buzková jakožto bývalá politička je před běžnou badatelskou veřejností chráněna a k informacím o ní mají přístup pouze zaměstnanci ÚSTRu.

Rovněž jsem tím posledním, kdo by se chtěl zastávat vyhozené ředitelky Archivu bezpečnostních složek Zlatuše Kukánové, se kterou jsem udělal tu nejhorší zkušenost. Když jsem si na postup Archivu, který v rozporu se zákonem sděluje žadatelům na základě InfZ informace o tom, které svazky kdy který badatel studoval, vloni opakovaně stěžoval, místo aby podání postoupila ministerstvu vnitra, založila ho ad acta, a k přehodnocení stanoviska ji nepřimělo ani to, když jí stížnostní spis postoupit v prosinci výslovně nařídil Pavel Žáček (č. j. USTR 737/2012, kdyby to náhodou někoho zainterestovaného zajímalo); odpověď na svou stížnost tak ani po více než půl roce nemám.

A o tom, co v ÚSTRu za peníze daňových poplatníků vyvádí historický nadšenec Jaroslav Čvančara, darmo mluvit.

Místní zvláštností je, že Ústav nesmí studovat období let 1945–48, tedy to období, které bylo z hlediska míry bezpráví horší než německá okupace a přinejmenším srovnatelné s komunistickým terorem 50. let. Benešovská theorie spravedlivé odplaty, ospravedlňující desetitisíce civilních obětí na životech, je tak vetknuta ÚSTRu přímo do štítu.

Připouštím, že může být důležité, zda přístup k estebáckým svazkům a ke kompru v nich obsaženému získá levice nebo pravice, avšak s ohledem na řečené v sobě jaksi nemohu najít dost zápalu pro to, abych se nechal do této bitvy vtáhnout a postavil se na některou její stranu; nevidím valného rozdílu, má-li mít v radě ústavu větší slovo napravená politická vězeňkyně Naděžda Kavalírová nebo Michal Uhl, jehož jedinou životní zásluhou bylo narodit se ve správné době do správné rodiny, a ve světle toho, jak se česká společnost změnila během posledních deseti let, připadá mi jaksi méně a méně důležité náležitě se vypořádat s obdobím komunismu.

Pročež soudím, že ÚSTR by měl být zrušen.

11 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4247

Lehce neobvyklý průběh mělo slyšení kandidátů na soudce Ústavního soudu v senátních výborech. Otázky se zdály být směřovány k tomu, aby senátoři zjistili, do jaké míry jsou nominanti připraveni dostát úkolu učinit z Ústavního soudu třetí komoru parlamentu, jak by bylo momentální levicové většině senátorů libé.

Někteří uchazeči pojali své odpovědi dle zásady slibem nezarmoutíš, jiní se vyjadřovali zdrženlivě, za což sklidili menší počet doporučujících senátorských hlasů. Mnoho otázek nesměřovalo k odbornosti a minulosti kandidátů, nýbrž primárně k jejich politickým názorům, tedy k něčemu, co by se nemělo v soudcovské práci vůbec projevit. Proč by se měl budoucí ústavní soudce zpovídat příkladmo z toho, jak se dívá na zavedení školného na vysokých školách?

Ano, uznávám, ani americký Supreme Court se nevyhnul politisaci, a přesně se rozlišuje, který soudce je Clintonův, který Bushův a který Reaganův, ale na druhé straně se domnívám, že právě v tom nejsou USA hodny následování.

Ústavní soudci by především měli být osobnostmi a široce přijímanými autoritami, odbornými i morálními, neměly by to být šedé myšky jako Milada Tomková ani bezpáteřní karieristé schopní vlísat se do přízně mocných za každého režimu jako normalisační komunistický funkcionář Jan Filip.

Bídu současné nominace nejpřesněji vystihl bývalý vojenský prokurátor (a rovněž exkomunista) Jaroslav Fenyk, který vysvětlil, proč se před r. 1989 aktivně podílel na odsouzení odpírače vojenské služby, těmito slovy: Snažil jsem se dělat věci, které byly v souladu s mým svědomím. Ale pochopitelně, doba se změnila a je také jiný náhled na lidská práva.

Ne, pane Fenyku, vy jste se nechoval v souladu se svým svědomím, vy jste se choval – nechť mi čtenáři prominou poněkud pregnantnější výrazivo – vy jste se choval jako svině. A být sviní není v žádném režimu povinné, to byla vaše dobrovolná, vědomá volba. Jak správně říkáte, doba se změnila; vy, bohužel, nikoli.

34 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9479