Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Úvahy a komentáře
Pro odlehčení jsem se rozhodl uspořádat mezi čtenáři anketu o nejhorší prohřešky právnické mluvy proti pravidlům češtiny, jakož i prosté, neprávnické logiky.
Některé nesmysly, jako např. označovat oběť vraždy jako poškozeného
, jsou nám tak přirozeny, že je jako nepatřičné ani nevnímáme; viděl jsem elaborát sepsaný zmocněncem pozůstalých ve třetí osobě, kde se hovoří o tom, že poškozený navrhuje
nebo že poškozený nesouhlasí
; odvážné tvrzení, vzhledem k tomu, že poškozený byl již rok zpopelněn…
Mně osobně velmi pije krev floskule o tom se vyrozumíváte
(např. jako obhájce obviněného). Asi by bylo dobře zakončit všechna následná podání formulací o tom se vyrozumíváte jako samosoudce
.
Půvabný je rovněž nominativ (domněle) zachovávající přístavek osoba
, např. Svědek v něm poznal osobu Jan Novák
.
A ovšem, opominout nemůžeme nemocnější a nejuniversálnější ze spojek, kdy/ž
, kterážto se stala v písemném projevu zejména policejních orgánů tak prevalentní, že být příslušnou klávesou vybaveny policii dodávané klávesnice, efektivita boje se zločinem (resp. dokumentace téhož) by jen tímto jediným opatřením znatelně vzrostla. A se shiftem by tato klávesa mohla napsat jestliže
, což je alternativa, kterou stylisticky nadanější policisté své písemnosti rovněž s oblibou ozvláštňují.
O čemž se vyrozumíváte jako mí čtenáři. Nějaké další tipy?
Aktualisováno.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 11118
A je to tady, konečně se našel zločinec, kterého lze v Duchcově exemplárně potrestat! Jeden z organisátorů protiromské demonstrace, Jan Dufek, se totiž v patrně ostřejší diskusi s aktivistou Miroslavem Brožem, který vyžadoval ukončení protestních akcí, dopustil nepředloženosti a pravil na kameru: To je dobře, konečně ty lidi aspoň povstanou a vyvražděj je všechny!
. A to je zločin přinejmenším srovnatelný s brutálním útokem romské přesily na mladý pár. Teď ještě navrhnout vazbu, tak jako u organisátora protestů severočeských Lukáše Kohouta, který měl jít podle policie do šuplíku
za čtyřicetitisícový podvod.
Bravo, PČR! Už vidím ty fotomontáže na sociálních sítích: na levé straně romští útočníci, na pravé Dufek, a tresty identické nebo srovnatelné.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 3815
Dvě shora presentované ukázky moderní lidové tvořivosti zhruba vyčerpávají rozsah veřejného diskursu nad česko-romskými vztahy: Romové nejsou skutečnými a rovnoprávnými občany této země, jen veřejnými škůdci a parasity, které je majorita oprávněna kdykoli vyhnat, protože tohle je přece náš stát. Ačkoli existují, arci nepočetné, výjimky, Romům připisované vzorce chování lze podle mínění většiny popsat v říkance obsaženými stereotypy, které jsou čas od času potvrzovány po sociálních sítích kolujícími zaručenými zprávami, např. složenkou na sociální dávky ve výši 35 000 korun nebo srdceryvným příběhem o konfliktu černých
s bílými
v nákupním centru, gradujícím scenou, jak romská maminka rozbíjí své holčičce hlavu o regál, aby měla argument, proč od bílých požadovat náhradu. Netřeba pokračovat, známe to z Internetu všichni, a bylo by ztrátou času dokazovat, že jde v obou případech o hoax.
Protiromský sentiment byl nejnověji rozjitřen dvěma téměř současnými událostmi, násilným útokem v Duchcově a rozsudkem soudu I. stupně nad chotěbuzským luko-, resp. kušostřelcem. Ačkoli prvý případ nepředstavuje v kontextu celé země nic zvlášť mimořádného – ano, útok byl poměrně brutální a byl veden v přesile, avšak k podobným incidentům dochází na různých místech několikrát za měsíc – státní zástupce populisticky žádá o vazbu (z jakého důvodu, proboha!?) a politici se předhánějí v siláckých řečech. Ve druhém případě odpovídá uložený trest povaze činu, protože zákonnou podmínkou nutné obrany je existence útoku, a ten byl podle všeho konstruován toliko z ethnicity napadených a aplikace zásady, že Rom představuje nebezpečí už barvou své kůže (v zásadě souhlasím s tím, co o případu napsal Patrik Banga).
Duchcovská událost vyústila v demonstraci několika stovek lidí na místním náměstí a nebude mít zřejmě další dohru. Osobně se ale obávám toho, že nálady veřejnosti dokáže využít dostatečně schopný demagog a z víceméně isolovaných incidentů by se mohla stát kampaň, vedená hesly jako Žádné nepřizpůsobivé v našem městě!
, Most patří nám, ne jim!
, Už ani korunu z našich peněz parasitům!
nebo Znepříjemňuj život těm, kteří ho znepříjemňují tobě
, přičemž přes neadresný charakter těchto výzev bude každému jasné, kdo jsme my a kdo oni. A může se objevit i nová symbolika, jakýsi protiromský Národní odpor, který sice nebude reálně existovat, ale jeho stoupencem bude každý, kdo v daný okamžik něco proti romské menšině ve jménu této abstraktní ideje vykoná.
Nepěkná vise.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 17715
Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž bylo vyhověno žalobě na ochranu osobnosti, kterou se pozůstalí obětí nehody autobusu z r. 2003 u Nažidel a jejich pozůstalí domáhají po řidiči autobusu relutární satisfakce ve výši 300 000 Kč pro každého. Protože vrchní soud nerespektoval právní názor vyslovený v předchozím kasačním rozhodnutí, Nejvyšší soud věc zároveň odňal senátu 1 Co a nařídil, aby ji projednal jiný senát.
To je zcela správné rozhodnutí, a NS jím potvrdil právní názor vyslovený Krajským soudem v Plzni (samosoudce Martin Šebek). Ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ/1964 o tzv. excesu z plnění pracovních povinností je na místě vykládat in favorem poškozeného i zaměstnance, a vyvinit zaměstnavatele lze jen tehdy, pokud souvislost mezi vznikem škody a plněním pracovních úkolů není vůbec dána: např. jestliže řidič kamionu během jízdy vykrade chatu.
Právně složitější je situace u heparinového vraha. Tam pozůstalí žalují nemocnici, avšak soudy se zatím tváří k jejich nároku nevlídně, a to včetně toho nejvyššího. I tam by ale podle mého názoru měla být dovozena odpovědnost zaměstnavatele, protože vraždit sice nebylo součástí pracovních úkolů Petra Zelenky, ale místní, časová a věcná souvislost s nimi je tu zřetelná.
Co ovšem v obou případech šokuje, je neskutečná doba, po kterou soudy tyto nároky projednávají.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 4728
Jak naznačeno v titulku, hodlám plaidovat, a to za změnu občanského zákoníku, jenž de lege lata neumožňuje přechod nároků z porušení osobnostního práva na dědice, stanově namísto toho toliko možnost domáhat se ochrany postmortální (§ 15 ObčZ/1964, resp. § 82 odst. 2 ObčZ/2012).
Případ uraženého pedagoga, započavší v lednu 1990 a dodnes pravomocně neskončený, ukazuje na nutnost urychlené novelisace této partie soukromého práva: je-li už dnes možné zdědit průtahy v řízení, nevidím nejmenší důvod, proč by neměly být děděny i osobnostní nároky, nota bene trvá-li českým soudům jejich projednání i více než 20 let. Ano, uznávám, že formulace omluvy je mi skutečně líto, že můj dědeček urazil vaši babičku, a prohlašuji, že tato dáma nebyla stará rašple a dementní ochechule,
může vzbuzovat jisté pochybnosti o účinnosti a včasnosti ochrany poskytnuté porušenému právu, avšak nevadí-li to zjevně soudu, proč by to mělo vadit stranám?
Náš v mezidobí zlidovělý komentář týkající se děditelných průtahů v řízení pak bude mít tuto novou kanonickou podobu: Zemřel chudý. Jeho děti po něm zdědily jen nábytek, trochu obnošeného šatstva, troje průtahy, jednu hrubou urážku a dvě facky.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2603
32 / 71