Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Úvahy a komentáře

Úvahy o tom, zda smí být ministrem positivní lustrant, mám za pohříchu velmi užitečné, neboť problém, který se jimi otvírá, provází tento stát – a jeho právního předchůdce – od jeho vzniku.


Číst dál... 51 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5241

Na webu NSS se objevilo rozhodnutí kárného senátu, šestnáctého neboli slitovného, který zprostil soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 Ondřeje Láznu kárného obvinění. Opět klasika, nezákonná vazba, a nic překvapivého v odůvodnění: zavřít obviněného do vazby, i když k tomu není zákonný důvod, je pouze legitimním projevem odlišného právního názoru soudce.

Můj právní názor je, že by všichni členové kárného senátu, kteří pro zproštění hlasovali, měli na pár týdnů jít do vazby sami, a pak by klidně mohli dostat od státu odškodnění za její nezákonnost, tak jako ta nešťastnice v Láznově věci.

21 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6420

Opakuji se: citát z filmu Orbis pictus Konečne je všetko, tak ako má byť – tam kde som mal hlavu, tam mám teraz riť jsem užil již jednou, v souvislosti s kausou justiční mafie, leč nemohu jinak, než ho recyklovat. Nic jiného mne totiž nenapadá nad zprávou, že čacký policejní sbor hlavního města odhalil i námi komentovaný dokument televisní stanice National Geographic Channel o poměrech v Praze jako sprostý podvod. A pokud se televise neuvolí natočit o naší metropoli dokument nový, tentokrát již zaručeně pravdivý, někdo – nejspíš zločinný reporter Connor Woodman – si to šeredně odskáče. O pomoc proti pomlouvači byl prý již požádán Interpol.

Nevím, jak vy, milí čtenáři, ale já být tou televisí, na nabídku bych kývl a natočil jim takový propagandistický film o šťastných Pražanech, již se v dokonalé harmonii se svými komunálními politiky těší bezpečí a prosperitě, že by autoři onoho nápadu měli ostudu ještě ve třetí generaci!

27 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3966

Tak prý budeme mít pomník. V Plzni, připomínající čtvrt milionu lidí, kteří byli po Mnichovu vyhnáni ze Sudet do vnitrozemí. Nu dobrá, pomníků není nikdy dost, a vzhledem k poměrně vysokému tempu jejich strhávání a umisťování ve zvláštních, náhradních lokacích, jež zovou lapidária a představují materialisovanou formu komunisty tak vděčně traktovaného smetiště dějin, je pro zachování konstantní, kulturně relevantní míry zapomníkovanosti území státu potřebí vztyčovat pomníky nové a nové. Potud tedy se záměrem souhlasím.

Zvláštností toho plzeňského je drobnost: událost, již pomník hodlá memoralisovat, se nikdy nestala. Ani to bych neměl za překážku zásadního charakteru: kupř. na Vyšehradě je celý les soch zobrazující mythické postavy hrdinů padělaných Rukopisů, a nikomu to nevadí, třebaže shora zmíněné byly vytesány v době, kdy se v pravost Rukopisů už roky nevěřilo. Rozumný národ své umění nekádruje, nechce-li dopadnout jako komunisté, kteří po emigraci Waldemara Matušky vysílali pracujícím lidem milované Chalupáře beze zmínky, že titulní píseň nazpíval Stranu a vládu zradivší zpěvák, čímž se arci jen sami prvotřídně znemožnili (a nebyli první, jak víme, i libretto Prodané nevěsty se – po desítky let – napsalo samo). Vážně bych nechtěl vyjít procházkou na Vyšehrad a místo milovaných soch najít prázdné sokly, anebo v Národním divadle na oponě obdélníkové kryty z černého floru, zakrývající malby postav, jejichž historicita se nepotvrdila. Ano, přiznávám, chci být, minimálně v tomto ohledu, estheticky působivým způsobem klamán.

Pomník obětem vyhnání, jež nebylo, má nicméně svůj protipol, jež jeho plánované vztyčení činí politicky citlivějším, totiž neexistenci pomníku události, která se skutečně stala – poválečného vyhnání a genocidia sudetských Němců. Kdyby takový pomník existoval, hleděl bych na plzeňskou iniciativu smířlivěji, jako na lehce bizarní projekt, na jehož konci bude monstrum, jež naši vnuci budou jednou ukazovat svému potomstvu a vyprávět mu k tomu příběh o lži, kterou si jejich dědové vytvořili, aby sami před sebou ospravedlnili zločiny svých předků.

Neexistence a momentální nemožnost zřízení pomníku skutečného vyhnání je tím, co i mne nutí postavit se na stranu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku, jež, zcela právem, záměr kritisuje, oprávněně připomínajíc, že lidé, kteří opouštěli před 75 lety Sudety, tam předtím přišli jako nechtění emisaři státu, jenž se k podstatné části vlastního území začal chovat jako ke kolonii a k podstatné části vlastního obyvatelstva jako k nepříteli – a v r. 1938 na to doplatil.

Vést analogii mezi těmito dvěma událostmi je nemožné z řady důvodů: v r. 1938 nebyl – snad až na několik zcela ojedinělých výjimek – nikdo z odcházejících ani zabit, ani okraden, a to ani o nemovitý majetek, který v Sudetech čeští kolonisté zanechali (plány revidovat k Němcům nespravedlivou pozemkovou reformu ze začátku 20. let nebyly nikdy realisovány), a hlavně nikdo nebyl k odchodu nucen. Kdo chtěl, mohl zůstat, byť s tím, že by si musel najít novou práci, pokud by nebyl schopen nebo ochoten pracovat pro německý nacistický stát. O fakticitě vyhnání Čechů z pohraničí svědčí ostatně i zjištění, že na konci Protektorátu žilo v Sudetech více Čechů než před Mnichovem.

Jak probíhal spořádaný a humánní transfer sudetoněmeckého obyvatelstva po válce, víme: desetitisíce až statisíce mrtvých, téměř tři miliony lidí okradených o veškerý nemovitý a skoro všechen movitý majetek a zbavených domova i občanství, aniž by jejich vinou bylo v naprosté většině případů cokoli víc než nevhodný ethnický původ.

Až bude postaven důstojný pomník obětem této druhé události, postavme pomník i obětem té první.

70 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 10211

Přesněji retardovaných Romů ve školách, s cílem prokázat, že české speciální školství není segregované. Nápad za milion…

Podstatou myšlenky je, že bude-li možné prokázat, že při výběru děti pro zvláštní (aka praktické) školy nečiní stát rozdílu mezi dětmi romskými a neromskými, bude mít Česká republika zbraň proti těm, již ji obviňují z přetrvávající segregace a diskriminace ve školství. A aby bylo zaručeno, že výsledky budou takové, jaké stát potřebuje, rozhodnutí o ethnicitě učiní v konečném stupni ti, kteří mají na daném výsledku zájem, tedy učitelé ve školách.

Jenže to je, milí mí přehorliví státní úředníci, protiústavní. Podle čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

To znamená, že bude-li smět o zařazení dítěte do ethnické skupiny, byť jen pro účely jednorázového sčítání, rozhodovat někdo jiný než samo dítě (potažmo jeho zákonný zástupce), porušuje tím český stát svůj vlastní ústavní pořádek a je na místě proti takové zvůli se bránit cestou správního soudnictví.

Namítnete, že je absurdní dovolit, aby se viditelně české dítě prohlásilo za Papuánce nebo Egypťana. Není, a důvody jsou ústavněprávní. Nikdo totiž nesmí být na základě své ethnicity diskriminován, a údaj o ethnickém původu je tedy irelevantní.

Vytváření seznamů romských dětí je nadto nebezpečné i politicky: tento stát funguje 22 let a není nikde psáno, že tyto seznamy, dostanou-li se mu jednou do rukou, nebudou za dalších 30 nebo 40 let zneužity, tak jako byly kdysi nacisty zneužity seznamy holandských Židů. Soupis živého inventáře podle ethnicity, to je prostě něco, co slušný stát nedělá a dělat nesmí.

Myšlenka, že by se měly romské děti ve školách sčítat, a to na základě rozhodnutí shora, je s právem této země neslučitelná, a pevně věřím, že přihlásí-li se mi rodiče takto poškozených dětí, dokážeme společně sčítání zastavit.

A jen na závěr a na okraj podotkněme, že na hraně ústavnosti (a často i za ní) jsou i různé programy, které vyžadují, aby příjemce určitého benefitu – kupř. vysokoškolského stipendia – byl romského původu. Ani to není zákonem dovoleno, podpora určitého ethnika může směřovat k uspokojování jeho specifických potřeb, nikoli k jeho zvýhodnění před ostatními.

Aktualisováno.
Česká školní inspekce k tomu vydala tiskovou zprávu.

130 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 19589