Autorem blogu je 
Myšlenka Miloše Zemana, že by se vina sudetských Němců měla posuzovat jako vlastizrada, za kterou náleží viníkům trest smrti, se mi velmi líbí. Jsou s ní, pravda, spojeny určité komplikace.
Předně není zřejmé, co přesně tímto aktem vlastizrady mělo být. Většina sudetských Němců jistě volila Henleinovu SdP, avšak volby byly tajné, takže nevíme, kteří to byli, a hlavně, pokud by volba politické strany otevřeně zrazující zájmy svého národa měla být trestána smrtí, nelze než stejný trest vyměřit i těm, kteří v některých volbách od r. 1946 do r. 1988 volili kandidáty KSČ, resp. Národní fronty.
Postiženi by tedy mohli být aspoň ti, kteří požádali o říšské občanství. Ale ouha, to Němci obdrželi automaticky, a zbavit se ho jim žádný právní předpis, ani československý, neukládal (naopak k úpravě občanství došlo na základě dohody německé a československé strany).
Lze argumentovat i tak, že sudetští Němci zradili svou vlast tím, že v r. 1938 vítali wehrmacht a Hitlera. Dobrá, ale na popraviště v tom případě patří i ti Češi, kteří se někdy zúčastnili komunisty organisovaného prvomájového průvodu; jestliže tak učinili i s transparentem nebo s mávátkem, měla by být jejich vina posuzována zvlášť přísně. Ani toto kriterion nám tedy příliš nepomůže.
Nezbývá než postupovat podle klíče zakotveného v Benešových dekretech a označit za vlastizrádce všechny ethnické Němce bez rozdílu, s výjimkou těch, kteří proti nacismu aktivně bojovali – a konce války se proto zpravidla nedožili, jelikož nacistický režim, jak známo, nebyl ke svým nepřátelům obzvlášť tolerantní. Kromě toho, je-li národnost vinou, za kterou lze uložit trest smrti, vzniká otázka, co je tedy špatného na nacismu, který na základě ethnického původu vyvraždil Židy.
A také je třeba vyřešit, co s těmi Němci, kteří v době vlastizrady teprve tahali kačera
. V Ústí nad Labem si s nimi hlavu nelámali a při masakru německého obyvatelstva naházeli malé vlastizrádce i s kočárky do Labe, avšak my bychom měli být důslednější a uznat aspoň v jejich případě polehčující okolnost nedostatku věku.
Zkrátka, problémů se Zemanovým řešením
je celá řada, ba téměř bych řekl, že kdyby president republiky nebyl přímo z Ústavy vůči trestnímu stíhání imunní, byly by jeho rakouské projevy schvalováním genocidy jako vyšitým…
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Stejným metrem
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 16148
Komentáře
cnemo
Pro mě jsou proto někdejší sověti bližší dnešním eurosojuzníkům (Zemana považuji za vlastizrádce kvůli jeho poslednímu podpisu) než nacistům. Nacistům by (nedej bože) odpovídali muslimští džihádisté, kdyby se jednou pokusili Evropu vyhladit od něvěřících a obsadit svými lidmi. Pak je otázka, jak by se řešil stav po konfliktu, pakliže by domorodci vyhráli, zda by se konaly pohovory s každým muslimem nebo bychom si padli do náručí vzápětí po ukončení palby a ošklivě koukali na každého, kdo by se vyjádřil nějak kolektivně.
Samozřejmě, konfliktu by bylo možno předejít tak, jak to navrhoval imám - dopřát autonomii našim muslimským spoluobčanům a do 20 lety sami vypadnout.
BTW, myslíte podpis ESM?
Ano, ESM. Teď tomu ještě nasadil korunu tou pětiletkou korunovanou přijetím eura. Další vlastizrádce je Tošovský a našli by se jistě i další.
Co byl třeba oproti dnešku rozdíl, tak rusáci nepožadovali ani v rámci VS účast našich vojáků v jejich zahraničních misích.
Naproti tomu nacistické Německo mělo v plánu naše území obsadit, obyvatelstvo fyzicky vyhladit nebo odsunout a osídlit vlastními lidmi.
Mně to přijde jako velmi podstatný rozdíl.
U nás (a mnohde jinde) to ale za bolševiky udělali nacisti, soudruzi pak už jen dočišťovali...
S ESM atd. zcela souhlas, ale že i vy... stále mě překvapujete!
"ale že i vy... stále mě překvapujete!"
Moc nechápu .... asi si mne s někým pletete, já mám na EU názor dlouhodobě stabilní (považuji se za realistu) a nijak se jím netajím.
Belgie odmítla židovské uprchlíky z říše přijímat z obav před zhoršením ekonomické situace, vznikem společenských otřesů a z nárůstu antisemitismu, Švýcarsko prohlašovalo, že může být pouze tranzitní a nikoliv cílovou zemí a zásadně odmítalo kohokoliv z uprchlíků, kdo přišel do země přes třetí stát. V lednu 1939 se vyjádřilo naprosto pregnantně, že není ochotno si nechat zemi „zažidovat“. Kanada chtěla přijmout pouze německé židovské uprchlíky, kteří by měli s sebou prostředky pro koupi farmy. To bylo obzvlášť frapantní, protože měsíc před konferencí vstoupil v platnost limit vývozu německé měny pro německé židy ve výši 10 RM(!) na osobu. Austrálie si nepřála mít jakýkoliv rasový problém vzniklý židovskou imigrací.
Jediným konkrétnějším výsledkem konference bylo zřízení Intergovernmental Committee on Refugees, zvaného též Comité d'Évian, který se měl starat o kooperaci s Německem při vystěhovávání Židů. Německo však spolupráci s výborem odmítlo. Jeho činnost byla v následujících letech silně omezena neochotou států, členů Společnosti národů, přijímat židovské uprchlíky.
Ve skutečnosti jich nakonec přijaly Spojené státy celkem 130 000, Velká Británie 50 000, Austrálie za velmi přísných podmínek 6500, Mexiko, Argentina, Brazílie, Chile dohromady dalších 85 000, do Palestiny se dostalo 55 000 Židů, z toho minimálně asi 12 000 ilegálně. I další latinskoamerické země jich přijaly menší množství. 15 000 Židů (podle jiných zdrojů jen 10 000) našlo svůj nový domicil v Číně kolem Šanghaje. Když Wehrmacht v roce 1940 dobyl západní Evropu, padlo Německu do rukou na 30 000 z Německa vystěhovavších Židů. Válka znemožnila vystěhování židovského obyvatelstva mimo Evropu a nacistické Německo přijalo na konferenci 20. 1. 1942 ve Wannsee „konečné řešení židovské otázky“.
Spoluvina za holocaust padá na mnoho států, zejména na Velkou Británii.
Neznal jsem příliš váš názor na EU otázky.
Pane Krystlíku, jaká vina? Je snad to, že jiné země nechtějí přijmout vyháněné občany země jiné omluvou jejich vraždění? Snad vás jen nedobře chápu...
Jinak je to se začátkem WW II. Formálně ji rozpoutalo Německo napadením PL, ale o její rozpoutání se postaraly F, GB a SSSR. První dvě země jednáním s SSSR v srpnu 1938, pak SSSR podepsáním Ribentropp-Molotovova paktu a korunu tomu nasadila GB spojeneckou smlouvou s PL, kdy se zavázala v tajné doložce ke smlouvě, že PL vojensky pomůže jedině v případě napadení Německem!
Syčák Roosevelt, ačkoliv věděl o znění tajné doložky z d-su-paktu do 24 h po jejím podpisu, neapeloval na Poláky, aby byli ústupnější v otázce Danzigu, neb je lepší ztratit pochybná práva na Danzigem než polovinu země. Udělal opak: pobízel je k neústupnosti vůči Německu! On a Britové tedy zavinili zatažení ruského bolševismu do střední Evropy.
Opačně se zachovaly F, GB a USA v Postupimi. Vědouce, že by Sudetoněmci při dosažení meze možností sovětské okupační zóny je přijmout přišli asi do táborů za polárním kruhem v SSSR, kde by zcela jistě pomřeli, uznali nezbytnost vyhnání.
Cs-úřady bránili optování Čechů pro ČSR všemi prostředky, hlavně omezením přidělování domovských práv obcemi ve vnitrozemí, zákazy se stěhovat do vnitrozemí a podobně. Tak se stalo, že z asi 513 až 650 tisíců Čechů, kteří zůstali v odstoupených územích jich 195 tisíc mělo německé občanství přidělené podle cs-d-smlouvy plus další desetitisíce Hlučíňanů a Těšíňanů českého jazyka po d-záboru Těšínska na podzim 1939. A museli pak rukovat do německých ozbrojených sil. Německé úřady jim nepříliš důvěřovaly, měly obavy, že by mohli narušovat bojovou morálku a tak je strkaly do strážných oddílů. A ty patřily pod SS (neplést s Waffen-SS)
Tak se stalo, že v německých ozbrojených silách sloužilo více Čechů než ve všech cs-zahraničních armádách WW II, což dodnes cz-historici pečlivě tají.
Když jste takový pitomec, tak kde máte Boletice, Doupov, Libavou a další vojenská cvičště?
Mohou existovat různé nesmyslné zákony o "době nesvobody" a jiné ex post blbosti, ale faktem zůstává, že v roce 46 bolševici prostě zcela legálně vyhráli a z formálního hlediska vládli legálně minimálně do roku 68.
Co bylo dál je věc trochu jiná. Jsem zvědavý, jestli vznikne nějaký zákon o době nesvobody zahrnující současnou vládu, která vládne na základě podvodu, proti vůli a zájmům většiny:)
V tomto bodu souhlasím se Zemanem, Sudetští Němci z toho vyšli docela dobře, měli kliku a (na poměry WWII) velmi decentního nepřítele.
cnemo
Agresorem podle Společnosti národů byla ČSR již od května 38 a od 23. 09. 1938, kdy mobilizovala a Německo nikoliv. Vaše národovecké žvásty si strčte za klobouk.
A co se týká těch dalších nesmyslů, jistě existovaly "právní" zdůvodnění těch či oněch kroků, o tom nepochybuji. Od toho právo natož mezinárodní je přece od toho, aby vždy správně odůvodnilo rozhodnutí toho, kdo má právě moc:) Pitomosti typu, že ČSR ohrožovalo světový mír asi nemyslíte vážně, že ne.
A Polsko bylo agresorem? Tak to slyším poprvé. Každopádně bych taková "moudra" nesdělovat našim severním sousedům. Na rozdíl od chování hypertolerantní české nátury byste mohl dojít značné fyzické újmy.
cnemo
cnemo
Zajisté, že Polsko se nemůže odvolávat, že bylo obětí nevyprovokované agrese.
To se docela sekli, že? Nakonec se Němci vydrželi bránit 5 a půl roku. Možná byla chyba ve zvolené obranné strategii. Přece jen hájit obrannou linii začínající atlantským pobřežím Evropy, přes Moskvu, Stalingrad, severní Afriku zpět k Francii, oceán nepočítaje, to dá zabrat a je jen málo lidí jako vy, kteří tu šlechetnou snahu dovedou ocenit.
Churchill ale chtěl hospodářsky zničit Německo válkou (kvůli témuž vlastně byla WW I), tedy d-mírové návrhy, i poslední, zprostředkovaný Heßem, odmítl a Heße zavřel, ačkoliv ho měl podle haagské (ženevské) konvence předat jako duševně chorého Německu (britští lékaři ho uznali za nepříčetného, tak dobře simuloval). V budoucnu určitě dojde k přehodnocení úlohy Churchilla a stane se z něj válečný zločinec. Kobercové bombardování civilního obyvatelstva bude shledáno též válečným zločinem.
Že byste byl také uplný hlupák? Vždyť musíte vědět, že WW II nevyvovalo jen Německo, nýbrž vnikla vzájemným působením D, F, GB, PL a SU! Oparvdu si myslíte, že jeden stát může bez omezení beztrestně pořádat mobilizace s tím, že když bude napaden, že je bez viny? Domníváte se, že zakladatelé Společnosti národů byli slabomyslní?
Jistě, Německo ji protiprávně vypovědělo. Na základě právních principů, které zná každé malé dítě, tato výpověď neměla žádných právních účinků.
Jistě, je-li uzavřena na dobu určitou, tak to nelze. To jsou obecné principy smluvního práva, platné vždy a všude.
Vámi jmenované výrazy vadí jen těm, kteří nehodlají nahlédnout svou intelektovou nedostatečnost a těm, kterým scházejí protiargumenty.
Henleina volila velká většina sudetských Němců s nadšením a dobrovolně; u nás volili KSČ lidé v převážné většině případů z donucení a byla to de facto jen formalita a šaškárna v jednom.
Totéž se týká vítání wehrmachtu a účasti na prvomájovém průvodu za komunistů - sudetští Němci ho vítali dobrovolně a s nadšením; u nás šlo opět o nedobrovolnou šaškárnu, o níž si každý myslel své.
Tím se přímo nezasatávám odsunu nebo těch zvěrstev, co ho provázely, ale převážná většina sudetských Němců prostě pátou kolonou skutečně byla, to se nedá popřít.
Navíc s tou vlastizradou to není úplně srovnatelné - do komunismu jsme se zčásti uvrtali vlastní hloupostí, když jsme KSČ v druhé polovině 40. let ve velkém volili a podporovali, zatímco nacisty jsme tu téměř bez výjimky nechtěli. Takže zatímco protektorát tady většina národa jednoznačně nechtěla, nástup komunismu se udál se snačnou podporou našeho národa a částečně tak vyjadřoval jeho vlastní přání (i když samozřejmě pomýlené).
Volba komunistů za nejsilnější stranu nebyla šaškárna, KSČ dali Češi přednost v relativně svobodných vobách 1946.
Čím byli Sudetoněmci pátou kolonou Hitlera, když většina až do poslední chvíle chtěla autonomii v rámci ČSR, hloupý český národovče?
Zásadní rozdíl mezi nacismem, ideologií kterou nám přivedli právě Sudetští Němci a komunismem byl dva řády v počtu obětí a to přesto, že protektorát trval jen 7 let a komunismus 40. Bohužel SN dostali svou dávku historické spravedlnosti, semleli je události, které sami dali do pohybu.
cnemo
Že TGM, EB a MRŠ vybojovali stát na základě vyslovených lží a intrik, je známo. Kulturní rozdíly mezi západní Evropou a českýnmi zeměmi nebyly velké, ale byly - obyvatelé cz-zemí byli civilizovaní, horší to bylo se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí.
Sudetoněmci neuvedli události do pohybu, jak tvrdíte, cnemo, to jsou česká připitomnělá přání. Historickou spradleností nemůže být vyhnání, etnická čistka, genocida.
Do roku 1968 odhaduji, ze nejmene polovina obcanu vselijake oslavy revolucniho vitezstvi lidu nejen podporovala, ale opravdu verila socialisticke utopii. To nebyla kolaborace, ale uz prima asimilace.
Jeste dnes je v CR nejmene 2o procent komunisticky smyslejicich obcanu.. To je petina naroda !!
S odstupem casu nevidim zas tak velky rozdil mezi zmanipulovanou mladezi Hitlerjugendu a Pionyra..
Mnoho Cechu proste nemuze prijmout fakt, ze vetsina Nemcu byla podvedena skupinou vrahu, stavejicich na germanske hrdosti a tem se povedlo, nasledkem historickych udalosti, presmerovat inteligentni narod na nelidske bestie..
Nemci ale tezkou vinu uznavaji a odcinuji ji, coz se neda rici o velke casti ceskeho naroda, mnoho si dodnes nepriznava, ze se po valce chovali jako naciste....
Že názory pana Krystlíka jsou někdy příliš ostré přesto nevidím důvod, aby se někdo kvůli tomu rozloučil z tohoto blogu. Vždyť nevyhrocené názory jsou často jen setrvání v šablonách vytvořenými nacisty, komunisty a jiných zločineckých organizacích. Je jen velmi lehké společnými silami poraženému připisovat veškeré viny.
Co se týká fašistických názorů, pak bych doporučoval se obrátit na pana Zemana, Klause a jeho rodiny a i jiných představitelů tohoto prolhaného režimu.
Potom se cítíte nějak sám napaden a berete to vše osobně.
S tou záplatou bych to zkusil, bylo by to zajímavé.
Šlo přece o Stana.
Pro méně (v)zdělané jsem ochoten to na požádání rozvést.
VLASTIZRADA A VYHOŠTĚNÍ
Za WWI spousta občanů z Čech se aktivně postavila proti svému císaři a zemi. Vidím to správně, zrada?
Za WWII Slovensko celé bojovalo po boku Německa a dalších jeho spojenců (u Stalingradu mělo - jsem četl - dvě divize), rozvrátilo tím republiku a nikam z Československa vyhoštěni Slováci nebyli. Ti Češi (a jejich rodiny) z protektorátu, kteří spolupracovali s Německem
byli vyhoštěni kam?
mv
Slovensko tak nějak vykličkovalo pomocí SNP a rychlým připojením k ČR. Pokud by se to mělo brát způsobem, jaký naznačujete, musela by se např. popravit půlka Francie.
Čeští kolaboranti vyhoštěni nebyli, byli potrestaní. Kam by měli být podle vás vyhoštěni, copak ČSR měla nějaké kolonie nebo trestní tábory jako Anglie nebo Francie?
Žádná "spousta občanů z Čech" se nepostavila "proti svému císaři a zemi" - bylo jich zanedbatelné asi 1 %. Většina v cs-legiích ve Francii a v Rusku byli cizí státní příslušníci - Češi s f- a ru-občanstvím. Do italských legií se verbovalo v podstatě až v poslednáích týdnech války v noci Čechy přebíhajícími bitevní linii slovy: "Nepřeběhneš-li, tak tě doma pak popravíme" a byli lákáni na skvělou italskou mináž.
Potrestání Slováků zabránil Benešovi Stalin již v prosinci 1943.
Čeští kolaboranti byli postiženi retribučními (retributio = odplata) zákony. Na jejich základě bylo popraveno více Čechů než za celou éru bolševismu. Ti, kteří si změnili národnost na německou, byli vyhnáni jako Sudetoněmci.
Slovensko "nevykličkovalo pomocí SNP", nýbrž pomocí Stalina o rok dříve. Francouzi na rodíl od Čechů stavěli kolaboranty a provinilce před běžné soudy, ne před tribunály revoluční (retribuční). Francouzi soudně postihli v podstatě všechny své občany, kteří byli za války Němci (Alsasko, Lotrinsko) a provinili se něčím dalším, ČSR se soudního postihu jejich vyhnáním vzdala. U cz-kolaborantů hrálo roli, zda přijali německou státní příslušnost nebo ne. S německou byli vyhnáni z ČSR.
Rašín byl opravdu osdouzen k trestu smrti. Poprava nebyla vykonaná v souvislosti s nástupem nového panovníka. Co by kdyby... vaříme z vody oba dva.
Legionáři si probíjeli cestu přes sibiř a drželi magistrálu právě proto, že se nemohli vrátit do českých zemí západní cestou. Tím, že bolševici uzavřeli s Německem mír, dostali se do situace, kdy je bolševici chtěli odzbrojit a Němci popravit. S takovým filtrem nešlo projít západním směrem při zachování života. S bolševiky přece bojovali denně na sibiři.
"S německou byli vyhnáni z ČSR."
Samozřejmě .. předpokládal jsem, že téma bylo "co s českými kolaboranty"
Karel I. (III.) by Kramáře a Rašína nikdy nenechal popravit. Za žádných okolností.
Víte co, gogo, zmlkněte raději! Cs-legionáři na Rusi se na svém sjezdu v Čeljabinsku dohodli, že neposlechnou velení a do F nepůjdou severozápadní cestou a pak z RU po moři do F, dále že rozkazy velitelů musí nejdříve odsouhlasit mužstvo, kterého se rozkaz týká. Tak se stali téměř nebojeschopnými a mohli se naplno věnovat kradení.
Vy, gogo, nejste schopen rozlišovat mezi Čechy s německým občanstvím. Prozraďte nám, jak bylo naloženo s Čechy v odstoupených územích, kteří neoptovali pro ČSR, těmi, kteří optovali pro ČSR, těmi, kterým bylo vráceno d-občanství, těmi, kteří byli považováni za Volksdeutsche? Všichni to byli Češi!
Legionáři si myslím, že byli poměrně bojeschopní, minimálně v kontextu ruské občanské války, jen nebyli řízeni panovníkem. To, že prošli organizovaně přes sibiř a dokonce byli pro domorodce přijatelnější než ruští bolševici, myslím svědčí o jejich schopnostech.
Tady se vede dlouhá a nepřehledná debata o národnosti. Vy sám, když opakovaně píšete o typicky české hlouposti, máte tím na mysli i německy mluvící Čechy?
Samozřejmě, kdyby vydal TGM rozkaz, aby legie na Rusi po bolševickém listopadovém puči zatočily s bolševiky, tak by nebylo ruského komunismu, SSSR a podobně. Jenže to on ne, protože je považoval za své spolurevolucionáře a obhajoval je všude, kde mohl. V USA, kam přibyl v roce 1918, ho úřady považovaly za zcela regulérního vyslance ruské bolševické vlády. Že vás o tom ve šklole neučili? A v Rusku se TGM předtím zdržoval coby britský špion.
Proč dosud obyvatelstvo Sibiře zná a používá výraz čechosobaki? Protože byli "prijatelnější než ruští bolševici"?
Co se týká mentality jsou nejbližší Čechům Sudetoněmci, pak Rakušané, pak Bavoři, pak Němci a Lužičtí Srbové a pak teprve Slováci. Blbost vztahuji na lidi, kteří nic nevědí, nejsou ochotni si zjednat informace, kriticky myslet a hlásají národní pravdy, které jsou jim podsunuté lži.
Do výkonu trestního práva Podunajské monarchie si nedovolím rýpnout ani trošičku, až budeme mít trestní řád, a trestní právo jako celek, na takové úrovni, na jaké byl před sto lety, budeme moci skákat radostí do stropu. Kdo četl, příkladmo, protokoly z Hilsneriády (myslím, že je vydal Vilímek v sešitech, už nevím, ale vím, že jsou digitalisovány), ví, o čem mluvím. Tam se skutečně o jakýchkoli represáliích nedá hovořit.
Ale je pravda, že je na čase, aby někteří opustili ten český chauvionismus a nalili si čistého vína. S ohledem na to, jak se Republika Československá ke svým občanům německé národnosti chovala, a že jich málo jistě nebylo, se není čemu divit, že se zachovali, jak se zachovali. Možná, kdyby věděli, co je čeká, byl by jejich postoj jiný, ale kdo je má právo soudit? Dnes?
Včera bylo pozdě přiznat si barvu, že Češi nejsou vůbec bez viny. Snad je jejich vina mnohem větší, než německých občanů Republiky Československé.
A Češi můžou za všechno minimálně jako Klaus.
Ach jo, ode zdi ke zdi, jeden fanatism střídá jiný, figurky zůstávají.
Je s podivem, jak se podle potřeby upravuje charakter první republiky. Jedenkrát je to příklad demokracie pro dnešní dny, podruhé "žalář národů" a šovinistické peklo pro spravedlivou a moudrou německou menšinu:)
Vždycky se bavím, jak je ta historie průžná a jak neomylně slouží (pokaždé někomu jinému). Jednou se uzákoní mrtví, kteří však podle předválečných sčítání ani neměli existovat, podruhé se u jiné skupiny esotericky "zmenší" počet obětí o jeden řád, jindy se najednou na velmi malém území objeví statisíce údajně v pogromech zavražděných, jejichž ostatky však neexistují a mediálně silně monitorovaná hledání končí v lepším případě několika kusy koster, z nich však ty statisíce jdou jen těžko slepit.
Mimochodem, včera jsem z R-žurnálu slyšel, že si připomeneme výročí osvobození Americkou armádou:)
Je to dávná historie, téměř nikdo, kdo se událostí aktivně účastnil není na světě, nic nejde vrátit bez vyvolání další podobné události.
Kdyby šlo o jen zkoumání historie, je to asi jedno, i pohádky tisíce a jedné noci jsou zajímavé, ale ono jde o víc. Jde o pokus na jejím základě ovlivnit přítomnost, jak se to již desetiletí daří státu, který směle porušuje snad všechna lidská práva. Takže až se tváří v tvář setkáte s aktivistou, který bude hrdě tvrdit, že otevření dveří vraždícím okupantům může váš kolektivně zodpovědný český dědek, který se za první republiky posmíval kolektivně nevinnému Sudeťákovi, rozbijte mu hubu. Není to sice argument, ale budete mít pocit správně vynaložené energie:)
Tímto končím svou dnešní debatu s místními pronacistickými aktivisty, bylo to poučné;)
cnemo
Jakých 400 000 cz-obětí d-NS? Čechů zahynulo za války nejvýše 38 000 plus asi max. 40 000 židů, kteří se hlásili k Čechům.
Meziválečná ČSR nebyla demokratickým státem. Není hodná následování.
Ve třetím odstavci jsou od Vás pouze české kecy. Na jedné straně jsou vyčísleni Sudetoněmci, jejichž hroby a doklady o jejich smrti se nenašly, přesto zmizeli. Na straně druhé jsou úmrtní listy Sudetoněmců z českých matrik. Když si Vaši předci zastřelili na poli za chalupou pár Němců jen tak pro radost - "Běž, chlapče, si zastřelit Němce, tady máš pušku" - neběžel to někdo hlásit nejbližší matrice.
cnemo
Slovakštát mal na území ZSSR skutočne 2 divízie, nie však u Stalingradu. Rýchla - dorazila na Kavkaz, neskôr presun na Krym viac-menej peši (jar až jeseň 43) - premenovaná na Pešiu. Zaisťovacia - operovala najprv na Ukrajine, neskôr v Bielorusku.
"Za WWII Slovensko celé bojovalo po boku Německa a dalších jeho spojenců":
A/ Nebojovalo celé - pozrite príbeh 2 východoslovenských divízií (velil gen. Malár): do augusta 44 nestačili vystreliť, v rámci operácie Kartoffelernte boli odzbrojené.
B/ Raz veru bojovalo aj proti spojencovi Nemecka - proti Maďarsku.
Toto nie je obhajoba Slovakštátu.
Adam
Republika Československá jistě nebyla žalářem národů, ale úplně stejně jistě to není příklad pro dnešní dny, to skutečně ne. Rakousko-Uhersko bylo určitě lepší místo pro život.
Německá menšina nebyla moudrá a spravedlivá, pokud chcete dávat národům, nebo menšinám přívlastky, jste stejný, jako nacisté. Možná, že ještě horší. Tvořily jí jednotlivé osobnosti, nikoli stádo ovcí.
cnemo
Protektorát byl součástí říše a jako takový...
2. Nebyl součástí, byl to totiž protektorát, což se navzájem vylučuje:) A nebyl s nikým ve válečném stavu.
cnemo
Cituji § 1 odst. 1 výnosu Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 16. března 1939: Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží napříště k území Velkoněmecké říše a vstupují jako "Protektorát Čechy a Morava" pod její ochranu.
Od 16. 3. 1939 do konce války byl tedy PČM ve válečném stavu se všemi státy, s nimiž byla ve válce VNŘ.
Obávám se proto, že mýlíte. Je rozdíl „náležet k“ a „být součástí“. Nejsem právník ale přečtěte-li to celé, zjistíte, že i Němci to chápali jako dva subjekty, viz např. občané Říše a občané Protektorátu či tohle:
(1) Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám.
Protektorát byl tedy i podle tohoto dokumentu nebyl součástí Říše, pouze byl pod jejím protektorátem (v pravém slova smyslu, vzorem prý protektorátní smlouva s tuniským bejem z roku 1881), tudíž se její kroky na něj automaticky nepřenášely. Podle mne by k tomu byl nutný zvláštní výnos, který by formuloval "společný, zahraničně politický zájem".
Navíc je-li tento dokument autentický, má podle tohoto dokumentu Protektorát „náležel k“ Velkoněmecké říši. Ta však vznikla až výnosem RK 7669 E z 26.6.1943. Myslím, že v tomto bodě se jednalo spíš o politickou deklaraci bez právního smyslu. Když slovíčkaření, tak slovíčkaření:)
A aby to nebylo až tak jednoduché, podle dnešního výkladu prý bylo ČSR ve válečné stavu s Německem po celou dobu WWII. No ale to je samozřejmě účelový poválečný výklad vítězů, protože v té době nic jako ČSR fakticky neexistovalo.
cnemo
Váš pokus hodit ty nesmyslné zákony na mne je směšný, pravdu nelze uzákonit. Jen Vás upozorňuji na jistá rizika příliš kreativního pojetí dějin, která jsou součástí platného právního řádu:)
Uvádíte link k příslušné diskusi, ze které čerpáte vědomosti. Odkdy je názor ulice relevantní?
Pokud je příspěvek z 13:18 od Vás. Odkdy jsou počty obětí dány, byť "neformálně" zněním zákona? Protože nedokážete ani trochu logicky a kriticky nonnacionálně uvažovat, tak vysvětlení po lopatě.
Asi 80 000 židů českých zemí bylo obětí šoa, přesně to nikdo neví a už se to nezjistí. Židé se v cz-zemích při cs-sčítáních lidu hlásili k německé, židovské a české národnosti. Je známo, že většina se přihlásila k prvním dvěma národnostem - ale ke konkrétním počtům existují značně nepřesné odhady, protože židé hlásící se k 1. a 3. národnosti přestali být pro statististické účely židy. Tedy židů hlásících se k Čechům zahynulo v holocaustu nejvýše 35-40 000. Už to chápete, Vy nacionalistický omezenče?
Děkuji za uznání, domnívám se však, že je to pravda. Žádný ze zákonů vyhlášení Německou říší neplatil v Protektorátu automaticky. Proč by jím mělo být právě a jedině vyhlášení války? Možná existují důvody, ale zatím jste je nepředložil. Sem s nimi.
JInak výborně Tomáši, věděl jsem, že důsledek této konstrukce neunikne Vašemu bystrému mozku! Ano, přesně tak, bombardování civilních cílů v Protektorátu bylo pravděpodobně válečným zločinem. Ale to není zase tak překvapivé, lidsky vzato to zločin byl, rodiny zcela nevinných obětí by s tím jistě souhlasily.
Ale pokud platí Vaše tvrzení, je situace ještě bizarnější. Občané Protektorátu byly zároveň občany Československa a z tohoto titulu byli ve válečném stavu jak s Německem, tak se spojenci. Striktně vzato, voják vládního vojska mohl zabít jak německého vojáka, tak Rusa či Američana, aniž by to mohlo být považováno za válečný zločin:)
Já ale mířím o jedno dál. Tato situace je jeden z konkrétních příkladů důkazů sporem, že válečné právo neexistuje a ani existovat nemůže. Jakékoli právní rozboru musí vést nutně k neodstranitelnému sporu. Válečné zločiny, poválečné soudy s poraženými, to všechno je jen komedie, protože sama válka je zločin. Vítěz řekne co bylo právo a běda poraženým.
Prosím, jestli máte nějaký vliv na pana Krystlíka, požádejte ho prosím vypuštění urážek. Nereaguji na ně pouze z úcty k majiteli webu. Děkuji
cnemo
S neexistenci válečného práva v podstatě souhlasím, válka je popřením právního státu a "v právu" jsou vždy vítězové. V moderní době se navíc ani války nevyhlašují, normou jsou "policejní operace" a "humanitární akce" formou bombardování.
Pan Krystlík je svéprávný a předpokládám, že dopady svých projevů dostatečně reflektuje.
Já jsem se vůbec ve svém příspěvku nevěnoval počtu obětí Židů (a propos, národnosti se píší s velkým písmenem, to je ona narážka na hrozný český projev), ale počtu obětí Protektorátu Čechy a Morava, tedy, jak jsem uvedl, místních.
Odhady počtu obětí uvedl, například, časopis Národní osvobození v č. 1/2000, kde se hovoří o 270,000 Židech z Protektorátu Čechy a Morava, Sudet, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Neexistují však přesné údaje, kolik Židů z Protektorátu Čechy a Morava se stalo skutečně obětí nacistické persekuce.
Například, Miroslav Kárný, v knize Konečné řešení : Genocida českých Židů v německé protektorátní politice, Praha, Academia 1991 (1. vydání), ISBN 80-200-0389-4, uvádí, že v den vzniku Protektorátu Čechy a Morava se na jeho území nacházelo přes 120,000 Židů, z kterých asi 30,000 emigrovalo. Téměř všichni zbylí byli deportováni do koncentračních táborů, a válku přežilo asi 10,500 osob. Zůstává nám, tedy, cca 70,000 mrtvých, přičemž nikdo nemůže říci, že všichni zemřeli v důsledku nacistické persekuce, i když je to velmi pravděpodobné. Když připočtu ostatní oběti v Protektorátu, na Vámi zmiňovaných 400,000 mi pořád zbývá cca 300,000 osob.
Účelovou fabulací historických dat se snažíte prosadit svou pravdu, v čemž se Vám pokouším zabránit. Trestného činu se tím jistě nedopouštím, a Vy, s Vaší inteligencí a právní erudicí, toto stejně nedokážete posoudit.
Nyní, k válečnému stavu Protektorátu Čechy a Morava. I když Vám to již z velké části bylo objasněno, mám za vhodné toto ještě doplnit.
Podle ustanovení čl.1 odst. 1 Výnosu Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o Protektorátu Čechy a Morava (dále také "Výnos")části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území Velkoněmecké říše a vstupují jako "Protektorát Čechy a Morava" pod její ochranu.
Podle ustanovení čl.6 odst. 1 Výnosu zahraniční věci protektorátu, obzvláště ochranu jeho státních příslušníků v cizině, zastává Říše. Říše povede zahraniční věci tak, jak to odpovídá společným zájmům.
Podle ustanovení čl.7 odst. 1 Výnosu Říše poskytuje protektorátu vojenskou ochranu.
Podle ustanovení čl.7 odst. 2 vykonávajíc tuto ochranu, udržuje Říše v protektorátu posádky a vojenská zařízení.
Podle ustanovení čl.7 odst. 3 pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektorát zřídit vlastní sbory. Organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda.
V Protektorátu Čechy a Morava bylo, mimo jiné, zřízeno Vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava, a to ustanovením § 1 odst. 1 vládního nařízení č. 216/1939 Sb., jímž se zřizuje vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava. Ačkoli ustanovení § 1 odst. 2 tohoto vládního nařízení počítalo s nasazením vládního vojska při udržování vnitřního pořádku a bezpečnosti, vládní vojsko bylo mezi 23. - 29. květnem 1944, v síle jedenácti praporů, odesláno do severní Itálie, kde bylo z počátku nasazeno ke službě strážní a k pracím pomocným, později i k boji proti partyzánům. Operačně podléhalo velení velitelům SS Horní Itálie - Západ a Horní Itálie - Střed.
Z výše uvedeného s úžasnou platností vyplývá, že Protektorát Čechy a Morava byl, podle tehdy platného práva, formálně i skutečně ve válečném stavu, neboť válčil s každým, s kým válčila Velkoněmecká Říše. To, že tomu nerozumíte, na věci nic nemění.
Vaše odpověď cnemovi je vyčerpávající, nicméně je to házení perel, protože z jeho diskusních lze rozpoznat jeho intelektovou nedostatečnost - nedovede kriticky myslet. Jsem názoru, že národovci jako on se mají vzít mokrým hadrem přes ústa, protože nic jiného na ně nepůsobí.
Vmísil se Vám do textu malý početní lapsus: 120 000 - 30 000 - 10 500 je přibližně 80 000.
Zmínil jste též psaní velkého a malého písmena ve slově žid. Dnes je v tom naprostý zmatek. Dřívější pravopisný úzus byl uspokojiný: žid, jedná-li se o člověka mojžíšského vyznání nebo chceme-li někoho odlišit rasově. Naopak Žid, jedná-li se o příslušníka židovského národa. Podle nových pravidel se přešlo na psaní velkého Ž, ale to vede k dezinterpretaci. Máte rasového žida, který se hlásí k národnosti české nebo německé. Co je pak? Čech nebo Němec, už ne Žid, ale žid. Žid s velkým Ž je pak ten, který se hlásí k národu židovskému.
Další podobná věc, ve které nemá Ústav pro jazyk český už prsty, ale kterou cz-historici pečlivě zamlčují a ignorují. Češi, hlásící se při cs-sčítání lidu k národnosti československé, bydlící v Sudetech a narození tam před 1910, jejich synové a vnuci a jejich manželky, dostali po záboru automaticky německé občanství bez ohledu na národnost. Z německého hlediska je to jasné: Deutscher ist, wer die deutsche Staatsangehörigkeit besitzt Němec je ten, kdo má německou státní příslušnost). Co pak byli? Co byli Moravci na Hlučínsku, kteří dostali v roce 1938 vrácené německé občanství? Nebo Slezané cítící se jazykově Čechy, když dostali přidělené německé občanství? Byli od té doby z cs-hlediska Čechy nebo ne? Mně je to jasné, ale cz-historici k tomu mlčí.
K válečným ztrátám ČSR. Zahynulo přibližně 265 000 židů.
Celkem počet cs-obětí 337 a 343 000. Ani tyto odhady nejsou korektní. Oběti (i cizí státní úpříslušníci usazení v ČSR) se zcela nepochopitelně počítají od 29. 09. 1938 (!) do 9. 5. 1945, což ale výsledek ovlivňuje málo. Nejsou započtení padlí z řad Sudetoněmců a Čechů v německých ozbrojených silách (190-207 000). Nejsou zřejmě též započteny osoby zahynuvší do konce války z řad civilního slovenského a rusínského obyvatelstva odvlečené do GULAGu a vojáci Slovenské republiky, protože téměř všichni slovenští vojáci skončili v GULAGu, Svobodovy jednotky je jako nepřátelské vojáky předávaly Rusům bez rozdílu, Slováků bylo asi sto tisíc, o počtu Rusínů neexistuje ani přibližný odhad. Jsou nebo nejsou započteni i padlí vojáci slovenské armády v bojích na ruské frontě po boku Wehrmachtu, oběti sovětského bombardování českých zemí 9. 5. 1945 ve výši asi 1300 lidí, spíše dvojnásobku?
co se týká inteligence cnemo, o ní nemám pochyb, ale nečte to snad on jediný.
Za upřesnění historických fakt Vám děkuji.
cnemo
1a)Poznámky prez. Zemana na tému obyvateľov Sudet rozobrané dostatočne. Nikde nespomenutý výrok G. Zeihsela : "Kdyby (československý prezident Edvard) Beneš splnil Konradem Henleinem dlouho požadovanou autonomii v rámci Československa, neměl by Hitler žádný důvod k zásahu." Uznám argument, že G. Zeihsel nie je rakúskym prezidentom.
1b) Viacerí Nemci (pôvodom Sudeto i Reichs) mi hovorili, že ľudia zo Sudet nielenže neboli v Nemecku prijímaní príliš priateľsky (chápem, bola tam strašná bieda a hlad), ale dokonca boli obviňovaní, že oni tú WWII vlastne zapríčinili. Tento blog nič také nespomína - takže ak je to pravdivé, tak nakoľko?
1c Čosi sa mi marí o Versaillskej zmluve a obmedzení zbrojenia Nemecka. Nebola porušená?
2a) Ak by malo platiť, že "Polsko se nemůže odvolávat, že bylo obětí nevyprovokované agrese", pretože 2x mobilizovalo - ktorý štát bol prvou obeťou takejto agresie? (Ak vôbec nejaký.)
2b) "Mezi Němci a Slováky ještě chybí Italové, Maďaři a Poláci (což může být sporné...") - ide o ne/blízkosť mentality Čechov a Slovákov. Zaradenie Maďarov - OK, Poliaci - neviem, no Taliani ma prekvapili. Aké dôvody p. Pecinu k tomu viedli? Nejde mi o provokovanie.
2c) "Potrestání Slováků zabránil Benešovi Stalin již v prosinci 1943." Aký mal k tomu dôvod? Povojnové voľby nedopadli u nás v prospech KSS/KSČ.
1a. Pan Zeihsel, coby předseda SLÖ, má pravdu. Kdyby Sudetoněmci dostali autonomii, nebyl by důvod k politické intervenci Německa. Pojďme dále do minulosti. Kdyby TGM a Beneš neblokovali britské přání (nakonec i francouzské) na vytvoření podunajské federace se základními kameny ČSR a Rakouskem, ke které by se mohly přidat i ostatní státy - a ty by se zcela jistě přidaly (i Německo už jen kvůli celním bariérám) - nedostala by se s nejvyšší pravděpodobností NSDAP k moci.
1b. Ano, byli přijímáni s velkou nevolí, mnohdy s donucením úřadů, hlavně ve Francích a Švábsku. Nazývali je cikány a chtěli, aby odtáhli zpět. Že Sudetoněmci zapříčinili WW II je nesmysl tradovaný i českými nacionalisty, což ovšem neznamená, že jim to tehdy nebylo vytýkáno.
1c. Co ale dělat, když signatář versailleské smlouvy, Velká Británie smluvně povolí Německu mít loďstvo ve výši až 35 % britského výtlaku.
2a. Mobilizace byla pokládána Společností národů za casus belli. ČSR mobilizovala 2x, Německo ani jednou, Polsko též dvakrát, po druhé pl-mobilizaci následovala teprve d-mobilizace.
2b. Z vlastní praxe. Objímání Slovenkami a líbání coby každodenní vítací akt při příchodu do práce vůbec nic neznamená. Moji ženu předtím nikdy neviděli a naložily s ní stejně. Češi tím bývají zaskočeni, protože si neuvědomují obrovskou odlišnost slovenské mentality od české. Oblímání a líbání nic neznačí, vzápětí může být líbaný od líbajících v nepřítomnosti sprostě pomluven, čehož jsem byl často svědkem. Slovenská mentalita se dá přirovnat ke rčení "vreckovým nožíkom do chrbta".
2c. Zakázal mu to Stalin s tím, že žádný slovanský národ nesmí být potrestán.
Pozn. - jsem ten, kterého jste označil za "hloupého českého národovce".
A k vaší odpovědi na můj příspěvek. Henleinova strana nechtěla žádnou autonomii, chtěla prostě a jednoduše připojit Sudety k Říši (probíhala i komunikace mezi Henleinem a Hitlerem), jen navenek se tvářila, že jí jde jen o jakousi autonomii, aby byla i na mezinárodním poli lépe akceptovatelná. Česká vláda byla nakonec ochotna k četným ústupkům a dokonce umírněnější předáci Sudetoněmecké strany uznali, že většina požadavků byla splněna. Ale nic to nepomohlo, protože o nějaký kompromis nebo jen autonomii tady prostě nešlo.
Nemám sice nastudováno tolik konkrétních fakt jako vy, ale tahle fakta jsou zřejmá. Nelze je okecat ani přebít arogancí a sprostotou. Chtěl jsem původně odpovědět obšírněji i s citacemi z příslušných zdrojů, ale takový sprostý fanatický hulvát, co se navíc chová jako mistr světa, mi za to nestojí. I když možná změním názor a něco tady uvedu.
Jen uvedu literaturu, kde je to černé na bílém.
Němeček a kol.: Cesta k dekretům a odsunu Němců, 2002.
Kol. autorů: Komu sluší omluva, 1992.
Irving D.: Hitlerova válka, 1998.
Heslo Heim ins Reich se vůbec poprvé objevilo v rozhlasovém projevu Henleina z Německa 15. 09. 1938 = tedy platilo jen dva týdny!
Největšími nepřáteli Hitlera a nacionálního socialismu po komunistech byli spannisté, členové bývalého Kameradschaftsbund für volks–und sozialpolitische Bildung (KB), tj. kompletní vedení SdP až na Franka, který byla nacista. Jenže po vnitrostranickém puči a zatčení blízkého spolupracovníka Henleina Ruthy, bylo Henleinovi jasné, že příští obětí d-NS bude (němečtí nacionální socialisté přihráli cs-policii udání o Ruthově homosexualitě) a když chce zahránit svou vlast (Sudety) musí zahájit úprk vpřed, což učinil v listopadu 1937 dopisem Hitlerovi. Do té doby neexistuje důkaz spojení SdP s d-NS. Aby to vyvážil, stal se britským špionem, aby Britové na oplátku drželi Hitlera v přijatelných mezích. Instrukce Hitlera byla počínaje 3. plánem cs-ústupky nepřijímat (1. a 2. plán byly naprosto nedostatečné, 3. byl vynucen nátlakem Runcimana na cs-vládu), aby mohl tlak stupňovat. Což Henlein a vedení SdP splnit muselo, když se Henlein na svém útěku dopředu vrhl v listopadu 1937 do náruče Hitlera.
Nikomu nenadávám, konstatuji jen fakta, Když je někdo objektivně hlupák, tak je hlupák. Fanatický být nemohu, nejsem nacionalista.
Též nemohu za to, že cz-historici lžou, až se jim od péra kouří. Musejí, jinak by byli ostrakizováni a jako historici by si již v Česku nikde neškrtli.
Literaturu neuvádím, bylo by to příliš dlouhé (desítky titulů).
Němeček a kol., s. 31-32:
1937, 19. listopadu
Henleinův dopis Adolfu Hitlerovi
K. Henlein poslal říšskému kancléři dopis, ve kterém se sice omlouval za to, že "musí zastírat své vyznávání nacionálního socialismu jako světového názoru a politického principu", ale současně jedním dechem ujišťoval Hitlera, že "v srdci netouží po ničem tak horoucně jako po začlenění sudetoněmeckého území, ba celé oblasti Čech, Moravy a Slezska do Říše". Henlein zde prohlašoval, že zodpovědné vedené SdP je toho názoru, že také sudetoněmecká otázka vstoupila do stadia, které učinilo nutným podřídit základy jeho politiky zásadnímu přezkoušení a přivést jeho budoucí politické jednání do souladu s politikou Říše a jejích faktorů; s pohrdáním se vyslovuje o demokratických principech, platných v Československu, a vyhlašuje, že chce být faktorem nacionálně socialistické říšské politiky. Tento dopis se stal počátkem úplného podřízení aktivit SdP záměrům německé politiky.
Ibid., s. 33:
1938, 28. března
Návštěva vůdce SdP K. henleina v Berlíně
Hitler Henleinovi jasně deklaroval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro čs. vládu nepřijatelné - "vždy žádat tolik, abychom nemohli být nikdy uspokojeni". Henlein (kterého kancléř označil za svého "zítřejšího místodržícího") měl podle Hitlerových instrukcí při dalším jednání s čs. vládou postupovat důsledně v těsné spolupráci s říšskoněmeckou diplomacií, jejímž cílem bylo rozbití Československa. Toto pravidlo, které odsoudilo k nezdaru jakékoli velkorysé návrhy čs. vlády, pak vedení SdP důsledně dodržovalo až do září 1938, do úplného ztroskotání jednání.
Je jasné, že po dopisu Henleina z listopadu 1937 Hitlerovi převezmou jeho taktiku. Je ale fakt, že do 3. plánu, což byly opsané požadavky sd-sopade bez jakéhokoli českého myšlenkového vkladu nemuselo vedení SdP přiostřovat své požadavky, protože je Češi en bloc šmahem odmítali. Nedokážete se vmyslet do situace Henleina. Byl sd-vlastenec (omezení na Sudety) a věděl, že v případě cs-d-ozbrojeného konfliktu budou jehoi milované Sudety určitě zničeny jako první. Tomu chtěl zabránit i v situaci, kdy hrozilo, že ho cs-policie zavře za údajnou homosexualitu (důkazy vyrobí SD) a vedení SdP zcela převezmou nacisté, čímž by se ono horrorové scenario vyplnilo.
O tom se v knihách vydaných v Česku nedočtete.
Důležité nebylo nakonec to, co chtěl Henlein nebo sudetští Němci, důležité bylo to, co chtěl Hitler. A ten náš stát chtěl zlikvidovat. Ovšem ten váš výklad, že napřed chtěli sudetští Němci jen autonomii a pak zčistajasna ze dne na den chtěli "Heim ins Reich", to mi nějak neštimuje. každopádně údaje o tom, co chtělo kolik procent sudetských Němců nemáme, tak nemá cenu vařit z vody. Ale pochybuji, že po připojení k Říši začali zničehonic toužit až 14 dní před Mnichovem.
V každém případě čs. vláda byla nakonec ochotná k dalekosáhlým ústupkům, kterými by sudetští Němci značné míry autonomie dosáhli. Jenže o to Hitlerovi nešlo.
Hitler nechtěl do května 1938 ČSR zlikvidovat, chtěl hospodářskou spolupráci bez cs-celních bariér - ČSR měla nejvyšší průměrné clo v Evropě! TGM s Benešem promrhali asi 4-5 pobídek Britů i Francouzů k vytvoření středoevropské federace a asi přibližně stejný počet nabídek k zavedení preferenčních cel mezi A a CS nebo vytvoření celní unie. Přesný počet není jasný, protože o těchto gb-, f a a-návrzích se skoro nikde nepíše, cz-historici je okázale ignorují.
Beneš si vše spískal smlouvou se SSSR, kdy v podpisovém protokulu se praví, že si vojensky přijdou na pomoc i navzdory zápornému rozhodnutí Společnosti národů o nevyprovokované agresi. Samozřejmě poté, co vojensky přiběhne na pomoc F. Jenže ve f-su-smlouvě byl stejný pasus o ignoraci posouzení Společnosti národů o nevyprovokované agresi. Oba pakty byly tedy agresivní a zamířeny pouze proti Německu.
Když Vám neštymuje Heim ins Reich, tak se pokuste vysvětlit, proč toto heslo platilo pouhých posledních 14 dní! Sudetoněmci po Henleinově projevu 15. 09. 39 ho následovali, měl obrovské charisma - takové, že němcožrouta Vansittarta a další britské politiky změnil ve své velké příznivce. V Praze jsem měl souseda, jehož matka vzpomínala, jak Češi v Žatci měli velice rádi svého milého cvičitele Konrada Henleina. Poučení o tom, kolik Sudetoněmců chtělo připojení k říši a kolik autonomii, najdete v Ripka, Hubert: Munich: Before and After. Left Book Club, Victor Gollanz, London 1939. Že tam napsal pravdu, svědčí fakt, že kniha vyšla coby neprodejná a Moravcovi muži ji za války kradli z britských knihoven. Bylo to státně velmi důležité! Sám Ripka byl později hlavním konstruktérem odsunu a němcožrout. Podpůrně to plyne také z faktu, že z 1,3 mil. členů SdP přešlo po sloučení do NSDAP jen 450 tisíc.
Ano, od jara 1938 šlo Hitlerovi o vojenské zničení ČSR. To mu ovšem znemožnil Roosevelt s Mussolinim.
Např. existuje záznam z porady v říšském kancléřství z 5. 11. 1937 - 16.15 - 20.30 hod., hlavní účastníci Hitler, Fritsch, Raeder, Goring, Neurath.
Dle záznamu plukovníka Hossbacha bylo zde např. řečeno: "Pro zlepšení naší vojenskopolitické pozice musí být naším prvým cílem v případě válečné zápletky dobýt Československa a Rakouska současně, aby se odstranila hrozba z boku při možném postupu na západ."
Zdroj: Kol. autorů, Komu sluší omluva, 1992, s. 15.
Zdroj: Allen, Martin, Podraz na Hitlera a Hesse, 2003.
-viz citát výše
Hitler chtěl vojensky rozbít ČSR, ne však před květnem 1938, a jako to dopadlo? Prohrál, musel proti své vůli podepsat mnichovskou dohodu!
Ibid., s. 45-46):
1938, 19. září
Předložení tzv. anglofrancouzského plánu československé vládě
Britský a francouzský velvyslanec předali čs. vládě tzv. anglo-francouzský plán, požadující přímo odstoupení čs. území s více než 50% německou menšinou Německu, po němž měla být republice poskytnuta mezinárodní záruka. Ideu anexe čs. území obývaných převážně Němci prosadil Hitler při jednání s britským min. předsedou Chamberlainem při jeho první cestě do Německa 15. září, v násl. dnech ji pak schválily při společných jednáních v Londýně i britská a francouzská vláda. Podobný záměr doporučil i Runciman, i když původně navrhoval podstatně menší rozsah německého záboru. Čs. vláda tento plán 20. září odmítla s tím, že nejen neřeší celkový problém (a tedy nazajišťuje mír), ale navíc by podobné okleštění ČSR zcela porušilo rovnováhu sil ve stř. Evropě, kromě toho vláda nemohla podobné návrhy přijmnout ani z důvodů ústavních. Britský a francouzský vyslanec v noci na 21. září intervenovali u prezidenta Beneše, na němž ultimativně žádali akceptování plánu po pohrůžkou, že v případě odmítnutí a následného nemeckého vpádu do republiky přestanou mít obhě západní velmoci zájem na dalším osudu ČSR. Prezident a vláda pak ještě 21. září návrh jako celek, tedy včetně mezinárodní garancie, přijaly. Hitlera ale tento ústupek neuspokojil. Výsledkem nových jednání v Godesburgu 22. září mezi Chamberlainem a Hitlerem byly další německé požadavky, shrnuté do tzv. godesberského memoranda, předaného ČSR 24. září. Čs. vláda tyto požadavky 25. září odmítla prostřednictvím vyslance v Londýně Jana Masaryka.
1. Požadavek plebiscitu ve smíšených okresech, kde podíl d-obyvatelstva nepřesahuje 50 %, kam chtějí - zda zůstat v ČSR nebo se připojit k říši.
2. Požadavek, aby současně byly uspokojeny pl- a h-územní požadavky vůči ČSR.
Máte lživý literární zdroj. Nová vláda generála Jana Syrového godesberské požadavky převzala, o čemž Beneš 25. 9. zpravil Paříž.
O motivaci, proč Hitler vystupňoval v Bad Godesbergu své požadavky a proč vlastně se konala mnichovská konference, Vám cz-lhář a zatajovač faktů Němeček zřejmě nic nepraví, že? Že jste dosud neslyšel, že podepsáním mnichovské dohody Hitler prohrál?
Co bylo obsahem memoranda z 25. 9. nemá moc cenu řešit.
Pokud jde o mnichovskou dohodu, tak jsem už vskutku slyšel, že Hitler s ní nebyl spokojen.
Ale taky vím, že čeští zástupci nebyli v Mnichově vůbec přizváni k samotnému jednání, ani ji nikdo za nás nepodepsal, prostě nám byla de facto vnucena, a ani tyto dohoda nebyla chválena parlamentem, takže byla podle naší Ústavy neplatná, stejně tak byla ústavně neplatná z hlediska našeho vymezení státních hranic.
A Německo ji beztak samo 15. 3. 1939 porušilo.
Proč dobrovolně? Cs-f-smlouva neobsahovala klausuli o ignoraci rozhodnutí Společnosti národů o nevyprovokované agresi a vláda i Beneš věděli, že F by ČSR přispěchat na pomoc nesměla, protože ČSR by byla označena za agresora - v květnu proti Německu mobilizovala, ale Německo ne. Mobilizace se pokládá za agresi.
Hitler nebyl s mnichovskou dohodou spokojen, chtěl zničit ČSR, čemuž onou dohodou zabránili Roosevelt svou nótou a Mussolini svým postojem. Byla to Hitlerova první velká mezinárodní prohra.
K otázce cs-účasti na mnichovské konferenci. Nebyla nutná, protože podle článku 19 v I. dílu versailleské smlouvy, kde se praví, a v dalších mírových smlouvách se to opakuje, že čas od času se členové Společnosti národů „mohou vyzvat aby znovu přezkoumali smlouvy, které se staly nepoužitelnými, a mezinárodní poměry, jejichž další trvání by mohlo ohrozit světový mír.“ A právě zachování částí mírových smluv, na jejichž základě vzniklo Československo v daném rozsahu, v roce 1938 kvůli soužití národností ve státě mír ohrožovalo. Velmocenský status (čelných mocností) ve Společnosti národů měly tehdy Francie, Velká Británie a Itálie.
21. 7. 1940 dala britská vláda souhlas se zřízením provizorní československé vlády v exilu. Předchozí korespondence, která byla vedena v této věci mezi britským ministrem zahraničních věcí lordem Edwardem Halifaxem a Benešem byla vládě předložena teprve na výslovnou žádost ministra Štefana Osuského. Plynulo z ní, že britské uznání provizorní vlády neznamená ani uznání právní kontinuity první republiky, ani jejích hranic a že vláda reprezentuje jen český a slovenský lid, nikoli Československou republiku. Velká Británie nechtěla prohlásit, že mnichovskou dohodu pokládá za neplatnou, a uznáním právní kontinuity první republiky se vázat ve věci československých hranic. Navíc protektorát a Slovensko měly své vlády, což byla situace zcela odlišná od ostatních exilových vlád okupovaných zemí. Navzdory skutečnosti stál Beneš ve své rozhlasové řeči k domovu 24. 7. 1940 na stanovisku právní kontinuity první republiky a jejích předmnichovských hranic. Řekl, že Čechoslováci neuznali Mnichov, že Masarykova republika žije právně a politicky dále, že on sám právně nepřestal být prezidentem republiky, že právně a politicky neexistuje nic, co provedl nacismus po 15. 3. 1939, a že je neexistující a bezprávné všechno, k čemu byli Čechoslováci od září 1938 nezákonně a neústavně přinuceni. Také Hubert Ripka jako mluvčí vlády trval ve svých veřejných projevech na kontinuitě první republiky a na předmnichovských hranicích. Čs. exilová vláda se vědomě rozhodla nepříjemné britské stanovisko lidem doma zcela zatajit. Tento rozpor mezi československým a britským stanoviskem nebyl britské veřejnosti znám. Korespondence mezi Benešem a lordem Halifaxem nebyla zveřejněna a v dopise z 21. 7. 1940 o uznání provizorní vlády, který byl v tisku otištěn, nebyla tato diference zřejmá. Britská veřejnost pokládala uznání čs. provizorní vlády za doznání, že britská mnichovská politika byla nesprávná, ale britská vláda i nadále uznávala mnichovskou dohodu. Dále britské veřejnosti bylo nápadné, proč je československá vláda jen provizorní, kdežto ostatní, např. polská definitivní, což nedovedl vysvětlit v parlamentní debatě ani Churchill.
Později, po ohlasu exekuce v Lidicích, a když Beneš takticky upustil od svého požadavku na neplatnost mnichovské dohody od samého počátku, předává 4. 8. 1942 Anthony Eden ministru zahraničí Janu Masarykovi dopis datovaný 5. 8. 1942, v němž se britská vláda zříká závazků vyplývajících z mnichovské dohody a uznává Beneše a jeho exilovou vládu coby reprezentanty Československa. V dopise také stálo: „Při konečné úpravě čs. hranic na konci války nebudou mít na stanovisko britské vlády mít vliv žádné změny, které se staly v těchto věcech jak v roce 1938, tak i později“. To sice znamenalo, že nebude přihlížet k faktu, že ČSR odstoupila svá území Německu, Polsku, Maďarsku, ale v žádném případě to neznamenalo, že by se britská vláda zavazovala obnovit ČSR v hranicích před rokem 1938, zřekla se sice všeho, co pro Velkou Británii vyplývalo z oné dohody, avšak nevyjádřila se, vyjma odstoupených území, k ostatním důsledkům mnichovské dohody pro ČSR.
jsem rád, že jsem se začetl do Vaší diskuse, která je velmi otevřená a otevírá i tabuizované stránky naší historie.
Jedna věc mi chybí, a to pohled na celou problematiku ze strany Moravy (a Slezska) jako rovnoprávného partnera Čech.
Když už chodíme to podrobných a velmi důležitých nuancí (protože "devil is in detail"), podle mého názoru bychom mohli a měli i zmínit moravskou dimenzi:
- rozdíl ve vztahu k Němcům (oni to byli vlastně na Moravě spíše Rakušané) z hlediska územního, sociálního, historického atd.
- postavení Moravy (a Slezska) v rámci Rakouského impéria jako jedné ze zemí ve srovnání s postavením Moravy (a Slezska) v rámci jednotlivých etap Československa, Česko-Slovenska, Protektorátu Čechy a Morava, ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR
- sinusoida hlášení se k moravskému národu (špičky v r. 1918, 1946, 1968, 1989, útlum až téměř dno nyní)
- hypotetická možnost, že by zemské zřízení umožňující našim německým spoluobčanům jazykovou, kulturní a politickou autonomii na úrovni např. dnešního Vlámska nebo švýcarských kantonů (o Švýcarsku mimochodem TGM zpočátku také hovořil) mohlo umožnit fungování naší Středoevropské republiky (u Československé republiky mi chybí Němci, Maďaři, Moravané, Slezané, neboli základ majorizace, jazykové diskriminace a etnického útiskui byl již v názvu Československa); zemské zřízení by podle některých mohlo zachránit i náš stát v 90. letech min. stol. před rozpadem, pokud by bylo provedeno férově a vyrovnaně.
NB1: Můj strýček byl hrdý na to, že byl přijat k Vládnímu vojsku protektorátu, protože tam přijímali jen elitní žadatele; nejsem hrdý na odsun několika německých spoluobčanek v důchodovém věku v mém městečku, jejichž domek si okamžitě zabrali místní lumpen-bolševici (kteří za protektorátu kolaborovali jen se prášilo, aby hned po příchodu rumunských vojáků v rámci SA nasadili rudé pásky a šli na věc) a které je dosud tabu,
NB2: Při odsunu nám johli být vzorem spíše Belgičané nebo Francouzi, kteří si "své" Němce v Ardenách a v Alsasku-Lotrinsku ponechali a kromě doložených případů trestné činnosti a kolaborace je tam dodnes nechali žít; v Belgii je němčina dokonce třetím úředním jazykem a na úřadech vám na žádost vystaví třeba řidičký průkaz nebo technický průkaz v němčině, podobně i "utilities".
Zemské zřízení nemohlo menšinám přinést autonomii ani zachránit stát k 31. 01. 1992. Jedině úspěšné by bylo mezi válkami Moravské vyrovnání 1905 rozšířené na celý cs-stát nebo švýcarský model navždy stabilního jazykového rozhraničení podél hranic jednotlivých obcí. Slováci se museli odtrhnout v 1993 jen už kvůli tomu, že nebyli z mezinárodního hlediska vidět, na což byli z doby existence Slovenské republiky navyklí.
TGM po celý život až do léta 1914 si přál český (československý) stát podle jazykových hranic - český stát by měl tvar jako protektorát. Beneš ve své diplomové práci a ve svých názorech oficiálně až do roku 1915 trval na přísném oddělení Němců a Čechů v jednojazyčných okresech a obcích. Oba otočili o 180° ze zištných důvodů.
RSS kanál komentářů k tomuto článku