Autorem blogu je 
Jak v diskusi upozornil David Schmidt, zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb., tzv. přísudkové, vzniká otázka, co se stane se soudními rozhodnutími, která byla na jejím základě vydána, avšak dosud nebyla – zcela nebo zčásti – vykonána. Těch jsou arci nejméně statisíce, ne-li miliony, a nejde pouze o rozsudky a a platební rozkazy vydané v bagatelních sporech, nýbrž o všechna rozhodnutí, kde byla úspěšná strana v civilním řízení zastoupena advokátem.
Podle ustanovení § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pravomocná rozhodnutí [s výjimkou pravomocných, avšak nevykonaných trestních rozsudků] vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat.
Kdyby se toto ustanovení interpretovalo tak, že by všechna dosud nevykonaná soudní rozhodnutí, minimálně v té části, kde je v nich uložena povinnost nahradit úspěšné straně na základě přísudkové vyhlášky vypočtené náklady řízení, pozbyla vyhlášením nálezu ve Sbírce vykonatelnosti, znamenalo by to okamžitý kolaps exekučního průmyslu
: povinní by mohli hromadně žádat o částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) OSŘ a oprávnění, jejichž exekuční titul by se v této části stal bezcenným cárem papíru, by se mohli po státu domáhat náhrady za to, že nálezem Ústavního soudu bylo zmařeno jejich legitimní očekávání, že jim protistrana uhradí jejich náklady – což je ostatně nedílnou součástí jejich práva na přístup k soudu.
Ústavní soud se naštěstí v minulosti spíš než ochráncem ústavnosti ukázal být ochráncem státu před jeho občany, a tak, podobně jako v jiných případech, kdy stát měl za porušení ústavy nést odpovědnost (kausa Kinský, prohlídky nebytových prostor bez soudního příkazu a mnoho dalších podobných situací), hbitě vymyslí, proč zrušení přísudkové vyhlášky nemá ty účinky, které ze zákona o Ústavním soudu plynou.
Chcete se vsadit, že to právě tak to bude?
Aktualisováno.
Nedělejte to, prohráli byste. Soudcovská ustrašenosti, tvé č. j. je Org. 23/13!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Nad důsledky nálezu Pl. ÚS 25/12
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 11300
Komentáře
Na druhou stranu proč nežádat odškodnění i za již vykonatelná rozhodnutí? Pokud je přísudková vyhláška v rozporu s LZPS dnes, musela být v rozporu i minulý týden, mimulý měsíc, minulý rok, minulých deset let!!!!
LM
Chápu smysl popisovaného rozhodnutí ÚS, který chtěl zabránit "ožebračování obyvatelstva" ze strany obchodníků s hromadnými pohledávkami, ale jak to nyní bude s ochranou drobných věřitelů (a nejde přece zdaleka jen o podnikatelský sektor a nezaplacené faktury, ale i o spotřebitele, kteří se chtějí soudit s obchodníkem, který zamítl reklamaci). Nechápu, proč stát řeší své selhání v sociální oblasti takto plošně. Pokud se správně orientuji, tak "ožebračování obyvatelstva" už soudy zarazily tím, že vloni přestaly přiznávat náhrady právě těm obchodníkům s hromadnými pohledávkami s argumentem, že mají zdroje na otevření vlastního právního oddělení. My, drobní živnostníci a malé a střední firmy však vlastního podnikového právníka zaměstnáme těžko. Chápu dobré úmysly nevládních organizací, jako je Člověk v tísni, ale uměle vyvolaná hysterie v médiích poslední dva roky povede jen k tomu, že vymáhání drobných pohledávek bude neefektivní a nesmyslné, což se může projevit ve zhoršeném cashflow a hrozící druhotné platební neschopnosti (vždyť drobného podnikatele může na lopatky položit i jedna nezaplacená faktura v "bagatelní" výši, o kterou ale nebude smysl se soudit). Možná jsem jen něco špatně pochopil a dostane se mi náležitého vysvětlení.
Upřímně by mne zajímalo, jak drobné pohledávky řeší v kapitalistickém zahraničí, máte-li informace, možná je vůbec nevymáhají, ale pak si říkám, zda toto důsledné nevymáhání nepovede k neochotě dlužníků platit a vracet "nízké" dluhy? Když bude elektrárnám každá domácnost dlužit "jenom" 300 Kč, je to ve výsledku skoro miliarda, kterou bude muset někdo zaplatit. Ptám se: kdo?
To ale funguje v situacích postoupení. Ale co v situaci, když jsem si s advokátem domluvil odměnu ve výši přísudku. Pak je jediným poškozeným advokát, bude ten žalovat stát za ušlý zisk?
Tenhle závěr jednak není nijak podložen, jednak obsahuje dva další možné výklady, takže je to hezké právní vakuum:
1/ možná soudy budou respektovat tu 15denní lhůtu, možná s odkazem na vyšší principy ne;
2/ možná ji nebudou respektovat u bagatelních sporů, možná jo;
3/ možná to zastaví jen v částce přesahující tarif, možná ne.
A radost být advokátem, když člověk nebude moci klientovi nejen u nových věcí říct, kolik ho tedy ten spor bud stát...
Toto je these Pavla Uhla, která mě upřímně řečeno dost děsí: advokátní zastoupení je luxus, který ať si každý dopřává po libosti, ale za své. Takže když byl někdo tak hloupý a věřil, že mu stát zajistí náhradu nákladů v právním předpisem stanovené výši a/nebo že na pravomocným rozsudkem/platebním rozkazem přiznané právo se může spolehnout, záhy zjistí, že je to jinak, protože jako nepřítel pracujícího (dlužícího) lidu má právo nejvýš držet hubu.
Vidím, že začínám být neobvykle vulgární, což snad omluvíte vážností thematu.
Mluví se o tom? Sorry, ale jak píše TP, tohle podrývá základy právní jistoty.
Kamarád třeba mluví už několik let o tom, že je protiústavní, že náhrada právního zastoupení je jen za advokáta a již ne za poradu s profesorem práva nebo s TP. Mám se podle toho řídit nebo ne?
"V ostatních případech to soudy vyloží teleologicky."
Tomuhle nerozumím, jak teleologicky, buď bude státem poškozeným povinný, oprávněný nebo advokát. Někdo ale vždy.
Yossi
Zajímavé také bude, podle čeho by se uplatňovala ta náhrada škody po státu, na náhradu za nezákonné rozhodnutí to není, protože to rozhodnutí nebylo zrušeno ani změněno, tak jedině nesprávný úřední postup...
K poslednímu odstavci: Moje CV si najdete pod Fortunou.
A teď: To, co se v česku děje a co je zde neustále propíráno, je založeno na nesmyslu, kterému se říká VEŘEJNÁ MOC, pane Pecina a další vysvětlí. Střetává se zde princip dělby moci s feudálním právem, zase pan Pecina vysvětlí.
Stručně, orgány veřejné moci, mají "právo" dělat co chtějí, viz přísudková vyhláška (mými slovy nepotřebná blbost), kterou Rychetský podepsal jako ministr = feudální, nebo-li vrchnostenské právo.
Je to však blbost, která zbavila soudce potřeby myslet a starat se o spravedlnost. Stejný člověk, ale jako soudce, vyhlášku obecně řečeno, po 10 letech zrušil, jako nejvyšší autorita moci soudní.
Ovšem, jak typické pro česko: moc veřejná moc soudní neuznává. "Krásný" příklad jsou domy Nádražní (romové) v Ostravě, kde soud nějak rozhodl a stavební úřad tvrdí, že je mu to jedno, že jeho nařízení jako úřadu platí navzdory!!!?
Takže není tu žádný respekt k právu a ke spravedlnosti, prostě jen proto, že tu ani jedno není. Nejsou tu správné zákony, nejsou soudci, kteří chrání práva.
Tam, kde právo funguje a Vy dlužíte 300,-Kč a ten, komu dlužíte 300,-Kč chce svých 300,- a řekne Vám, nedáš-li, jdu k soudu, dlužník ví, že to v krátké době soud rozhodne a on zaplatí nejen 300,-, ale navíc soudní poplatky + výdaje protistrany. Jakmile tato představa jako něco přirozeného a správného ve společnosti zakoření, lidé své dluhy platí a platí to i opačně, když nedlužím, vím, že mne soud bude chránit. K tomu se nedá více říci, je to prostě tak prosté.
Pan Pecina potvrzuje moji tezi, a smiřuje se s tím, že zase nebude nic řešeno, v posledním odstavci svého příspěvku:
"...stát hbitě vymyslí, proč zrušení přísudkové vyhlášky nemá ty účinky, které.... ze zákona plynou". Pan Pecina říká: stát bude zase porušovat zákon.
Stát nemá co vymýšlet, říkám já. Stát se má a musí řídit svými zákony, které vydává jeho moc zákonodárná a které vysvětluje jeho moc soudní. Konec. Tečka.
mirek vorlický
Jestli článek něco užitečně popisuje, tak je to absolutní zmatek, který zde vládne. Přiznám se, že detailům a jejich významu v článku moc nerozumím, což zde určitě nikoho nepřekvapí.
Zejména, zvážím-li pečlivě význam posledního odstavce článku, připadá mi, že pan Pecina píše, že to je Ústavní soud (tedy ne stát), kdo vymyslí, že zrušení vyhlášky nemá ty účinky, které ze zákona plynou?! ÚS nebo stát?
Potom ve stejném odstavci, pane Pecina píše, že ÚS se naštěstí ukázal být ochráncem státu před jeho občany. Myslí pan Pecina slovo NAŠTĚSTÍ ironicky, nebo si pan Pecina skutečně myslí, že je dobře, že ÚS chrání stát před jeho občany?
Celou situaci zde v česku bych přirovnal ke snaze neumětelů, kterým ve snaze udržet opadávající fasádu na padajícím domě při každém zásahu upadne jen další kus omítky, aby se jim tu a tam propadlo i lešení. Dole celé lešení zarůstá trávou, kotvy lešení v rozpadajícím se zdivu se začínají uvolňovat, aby nakonec celé spadlo a následně i dům. Pak se na to neumětelé z povzdálí budou dívat, studovat technické tabulky a procesní předpisy, budou přemýšlet, která rozhodnutí o lešení byla pravomocná a která ne, a proč to vlastně spadlo, když ze zákona měl být dům prodán v exekuci. Kdo to bude teď platit odvoz sutin a komu vlastně patří? Ve finále přijde stavební úřad s vyhláškou, že na lešení nebylo stavební povolení, a katastr bude hlásit, že zápis v něm je podvod na základě falešné plné moci.
mirek vorlický
ps odpoví někdo na mé dva dotazy?
Dobrý den a děkuji, neboť se domnívám, že reagujete na můj příspěvek z 8:10, byť ne přímo na moje otázky. Víte, že nejsem právník a tak určitě budete tolerovat můj laický přístup.
NEÚSTAVNÍ PRÁVNÍ PŘEDPIS
Toto je pojem, jehož smysl vůbec nechápu, protože slova neústavní a právní si významem i odporují.
Máte-li ale na mysli, že stát (a zřejmě nemáte na mysli její moc zákonodárnou ani moc soudní), moc výkonná, vám způsobila škodu aplikací něčeho, na co neměla právo (tedy zákon jí nedával právo to něco proti vám použít), musí pak přeci být zřejmé, že máte právo být odškodněn. Je přeci jedno jak se tomu něčemu říká, zda normativní činnost, rozhodnutí či úřední postup. To jsou jen slova. Chápu, jak píšete, že tomu tak v česku není - v tom vidím tu nesprávnost.
NEÚSTAVNÍ
Slovo neústavní je takové divné. Jako kdyby někdo říkal nekobyla, nedům, nežena. Řeknu-li:
"Včera jsem večeřel s neženou", budete vědět s kým jsem večeřel? Nebudete. Budete jen vědět s kým jsem nevečeřel! A to by bylo ironické, protože dělám, že vám jako sděluji s kým jsem večeřel, a přitom vám to neříkám! Když se problémy řeší tímto způsobem, nejen že jsou neřešitelné, jsou naopak zamotanější a zamotanější.
mv
Nevěřím, že nerozumíte poju neústavní právní předpis. Je to akt, který má všechny znaky právního předpisu, akorát je svým obsahem či formou či způsobem přijetí v rozporu s ústavou.
Jistě by se našli teoretici, kteří by (asi podobně jako vy) tvrdili, že taková věc přece vůbec není právní předpis, když je neústavní. V české ústavní praxi takovou věc tvrdí málokdo, ale určitě takový teoretický koncept existuje.
To nic nemění na faktu, že dle zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úřadním postupem a že soudy tvrdí, že normativní činnost, která vyplivne neústavní zmetek, není ani jedno, pročež žádná odpovědnost. Zcela s vámi souhlasím, že to je převelice ostudný názor. Snahou o jeho rozbití jsem strávil už kus života a jsem z toho poněkud unaven. Zejména jest mi pak nevolno z stavních soudců, kteří jej zafixovali a přitom jim není stydno hovořit na veřejnosti o spravedlnosti či právním státu.
NEÚSTAVNÍ PRÁVNÍ PŘEDPIS
Je určitě zřejmé, že jsem pochopil, co máte na mysli. Ovšem samotný pojem považuji za nesmysl, který bych těžko vysvětloval. Avšak pomocí tohoto nesmyslu je stranám upíráno právo na náhradu škody, jak píšete.
Otázka tedy musí být, jak to, že upírání náhrady škody smí být na základě nesmyslu? Myslím, že dopad tohoto stavu cítíme oba stejně. Já bych, možná proto, že nejsem právník, neoperoval u soudu pojmem NEÚSTAVNÍ PRÁVNÍ PŘEDPIS, ale trval bych na používání slova NESMYSL.
Konečně, když se něco vydává za něco jiného, jak píšete, kromě nesmyslu, to může být i podvod. Když vám někdo zaplatí za službu tak, že vám podá peněženku naditou penězi a řekne, platím, nechej si vše a vy tam najdete nastřihané kusy novin, je to NEÚSTAVNÍ PRÁVNÍ TRANSAKCE nebo podvod?. Toto není určitě teorie, to jsou praktické příklady. Byl bych naivní, kdybych si myslel, že vidím babičku, když je to vlk převlečený za ni. Přiznávám, že jsou vlci, kteří jsou v převlecích těžko rozeznatelní. To ještě však neznamená, že se nechám nutit jej oslovovat babičko, když jsem rozpoznal vlka.)
mv
a aplikační praxe je taková, že nezákonným úředním postupem není ani to konkrétní rozhodnutí, které bylo na základě takového později zrušeného předpisu vydáno?
Pokud jde totiž o ta soudní rozhodnutí s přísudky podle 484ky, tak ta by přece mohla být teoreticky nezákonná, protože žádný soudce správně neměl 484ku aplikovat (podle čl. 95/1 Ústavy). Takže u podzákonných právních předpisů by snad takovouto cestou jít šlo. Což je ovšem jenom nemístně optimistická teorie...
Jinak ale přemýšlím, v čem by v daném případě spočívala ta škoda. Soud vlastně úspěšnému účastníkovi jakoby přiznal víc, než na kolik měl nárok. Takže takovýmto rozhodnutím přišel pouze o to, na co stejně neměl nárok, tj. vlastně o nic.
Pak by byla jenom otázka, jestli je to nevykonatelné celé (formalistický náhled), nebo jenom v části převyšující AT (rádobylogický náhled, který předpokládá, že AT ústavní je, zatímco 484ka není, ačkoliv se proti oběma dá namítat vlastně totéž). Škoda by pak mohla spočívat v nákladech, které měly být přiznány podle AT.
Teda pokud by to všechno nezaplatil Rychetský, když je to jeho vyhláška
PV
Ať je to co je to, je to výplod normotvorné činnosti daného orgánu. Normotvorná činnost není aní rozhodnutí ani úřední postup, ergo není zde odpovědnost, i kdyby tato činnost byla sebevadnější a výsledek sebezvrácenější.
Jak vidíte, není to otázka toho, jak pojmenujeme ten výsledek. ÚS pokládá za podstatné, v jakém procesu ten výsledek vznikl. A pakliže to byl proces normotvorný, pak odpovědnost nenastupuje ani za ty největší legislativní potraty.
Ne. Není to normální.
Nezákonným rozhodnutím je ale v tomto případě to nevykonatelné rozhodnutí soudu, já nebrojím za náhradu škody z neústavní vyhlášky, já brojím za náhradu škody z na věky nevykonatelného rozhodnutí vydaného na jeho základě.
Podotýkám, že to vůbec nehájím, jen říkám, jak si myslím, že to soudy budou pojímat.
Osobně zcela souhlasím s lidmi, kteří říkají, že ÚS vynajde nějakou vtipnou interpretaci, podle níž to celé platí a neplatí jen tak trošku a vykonatelné to normálně je.
Ale nepraví tak u nesprávního úředního postupu, ni?
No už našel, viz níže.O_o
Celý problém je myslím v tom, že NORMA má v česku větší sílu než ZÁKON a soudy dle toho rozhodují. Pokusím se věc rozebrat na svém blogu pod názvem NORMA A ZÁKON V ČESKU, tady by mne pan Pecina asi ukřižoval.
mv
(ten Fortuna, ten, nevypadám jako nežena?). Trochu nefér myslím. Napadám-li, a šířím-li zášť, jen to vůči hloupostem, ne lidem. Nadávám snad někomu do blbců, nebo debilů? Potom, TP nemůže neumožnit, ale mohl by znemožnit.
mv
Hmmm. Zajímavé. Kdyby jsme zde psali o zákonu, chápal bych to (co se týče odpovědnosti). Zákon je zákon, byť sebeblbější, ovšem ani on nemusí být použitelný (dle mého názoru), byť je vždy platný. Od toho je člověk soudcem, aby to rozpoznal (nebo správněji - měl by). Ovšem zde se nejedná o zákon, ale o vyhlášku.
Není GP náhodou ten legislativec, který se zabývá právě tvorbou těchto vyhláškových norem?
mv
Doufal jsem, že GP napíše ANO.JSEM. a stručně vysvětlí, jak dochází k těmto NEÚSTAVNÍM PRÁVNÍM PŘEDPISŮM.
Jako laika mne zde zaráží:
MSpr vydá něco (PRÁVNÍ PŘEDPIS), čím se nikdo nemusí řídit. Soudy se tím ale řídí a hodně lidem způsobí někdy až velkou křivdu. Lidem je takto křivděno deset dvanáct let. Nevím, zda česko má zákon, že páchat křivdy se nesmí. Má? Toto něco je teď prohlášeno za NEÚSTAVNÍ něco.
Nikdo zde neuveřejnil názor, že toto páchání křivd bylo protizákonné. Bylo to porušování zákona? Bylo-li, jakto, že není hledán ten, kdo zákon porušil?
Není-li páchání křivd (křivdy pokračují) protizákonné, znamená to, že lidé musejí trpět křivdy a škody aniž by měli ochranu v zákonu?
Otázek v tomto smyslu na téma NEÚSTAVNÍ PRÁVNÍ PŘEDPIS by bylo hodně.
mv
Yossi
mv
Jestli k tomu najdu vhodný případ, zkusím si to zastavení nechat projít až k ÚS, třeba budeme nakonec všichni překvapeni.
1) dle jakého § taková "sdělení" ÚS vydává?
2) dle kterého § je chce (lze) publikovat ve Sb.?
3) dle kterého § takové "sdělení" suspenduje § 71/2 ZÚS? Není to už za hranou trávníku "negativního zákonodárce"?
Děkuji
MP
vázán, pokračuje "v zájmu právní jistoty" i nadále, viz Pl. ÚS 31/10.
Pokud jde o vliv tohoto zrušovacího nálezu na úkony učiněné vyššími soudními úředníky do vykonatelnosti nálezu, se konstatuje, že z důvodu právní jistoty se neuplatní ustanovení § 71 odst. 2, věty za středníkem, zákona o Ústavním soudu a nároky plynoucí z těchto rozhodnutí mohou být předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce.
JM
RSS kanál komentářů k tomuto článku