Zajímavá debata k případu bývalého autobusáka a současného profesionální vězně Romana Smetany se rozvinula na Jiném právu ([1], [2]). Přestože jsme o smetanovské sáze na tomto blogu již psali, stalo se tak v době, kdy ještě nebylo o stížnosti pro porušení zákona podané v kreslířův prospěch rozhodnuto. Nyní Nejvyšší soud svým usnesením o návrhu ministra Pospíšila rozhodl a jeho judikát, který se z hlediska kvality rozhodně nestane perlou české jurisprudence, citovatelnou i po desetiletích, staví Smetanův případ do poněkud jiného světla, než ve kterém byl dosud komentován a vykládán.

Nejvyšší soud uvedl, že u Smetanovy soudkyně Markéty Langerové nelze dovodit, že by její vztah k dané věci či účastníkům nesl rysy, pro což by vznikaly reálné pochybnosti o její způsobilosti ve věci nezávisle a nestranně rozhodovat. To je ovšem značně odvážné tvrzení: manžel osoby, jíž se trestný čin dotýká, ať přímo jako objektu pachatelova uměleckého zájmu nebo nepřímo jako významného regionálního představitele politické strany, která se k trestnímu řízení připojila jako poškozená, má k věci i ke straně řízení poměr přinejmenším ne zcela neutrální, který rozhodně nelze odbýt takto lakonickým a povšechným závěrem, který navíc není přesvědčivě odůvodněn: soud v judikátu flagrantně zaměnil objektivní a subjektivní test nestrannosti a absenci podjatosti v objektivním smyslu nesprávně dovodil ze závěrů subjektivního testu. Další jeho úvahy týkající se hypothetického vztahu Langerové k potykadlovaným plakátům jiné politické strany pak svou úrovní vůbec nejsou tohoto soudu hodny.

Pozoruhodná a nejvíce kontoversí vzbuzující je pasáž rozhodnutí týkající se faktu, že sám Smetana námitku podjatosti nevznesl, ač byl na vztah M. Langerové k politiku Langerovi soudem výslovně upozorněn. Většina diskutujících na Jiném právu, jak se ukázalo, dosud mentálně dlí v oblasti socialistické zákonnosti, bez větších změn přeživší, i v důsledku personální kontinuity komunistické justice, rok 1989, a proto faktu, že námitka podjatosti nebyla vznesena, nepřikládá žádný význam: od toho, aby rozhodnutí bylo spravedlivé, jsou tu soud a státní zástupce, co činí obžalovaný a jeho případný obhájce, je v zásadě irelevantní, a tak, přestože Smetana neuplatnil procesní prostředek, který měl k disposici, nesmí mu to být na újmu.

Doktrinou státně paternalistického trestního práva odchovaní právníci sice theoreticky vědí o tom, že na straně obviněného se účastní trestního řízení i obhájce, avšak k čemu tam ten člověk v taláru je, jim není jasné, jestliže přece trestní řád v § 2 odst. 5 říká jasně, že orgány činné v trestním řízení objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného (což ovšem, jak se často zapomíná, po poslední velké novele TrŘ platí jen pro přípravné řízení; hlavní líčení je kontradiktorní a procesní iniciativa obviněného je v něm esenciální).

Ve skutečnosti má fakt, že námitka podjatosti nebyla vznesena, ač obžalovaný byl o jejích možných důvodech prokazatelně informován, kardinální důležitost, minimálně z hlediska efektivity jeho další procesní obrany. Vyjma případů, kdy by nesplnění povinnosti soudce rozhodnout o svém vyloučení bylo zjevným abusem, který nelze tolerovat s ohledem na ústavní imperativ spravedlivého procesu, by mělo platit, že soudce, jehož vyloučení nikdo nepožadoval, ač strany byly seznámeny s okolnostmi, pro které by tak učinit mohly, je nutno mít za nepodjatého, přesně podle zásady vigilantibus iura. Na soudech vyšších instancí pak je pouze to, aby posoudily, zda bylo nebo nebylo dosaženo oné shora zmíněné hranice zjevného abusu, a to, jak se domnívám, se v daném případě stát nemuselo.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 21. listopadu 2012

Počet zobrazení: 5021

• Jiné právo
• Nejvyšší soud
• námitka podjatosti
• Markéta Langerová
• Okresní soud v Olomouci
• Roman Smetana

Dvě čerstvé zprávy z Prahy 5:

1. Trestní stíhání Richarda Frištenského bylo zastaveno, prý pro nedostatek důkazů o brutalitě jeho obrany vůči strážníkům. O zahájení jejich vlastního trestního stíhání, bohužel, dosud zprávy chybějí.
2. Petiční stánek Vladimíra Franze musel být demontován poté, co policie naznala, že na sběr podpisů se nevztahuje petiční zákon a k jeho realisaci je proto třeba získat povolení k záboru veřejného prostranství. O specialitě a subsidiaritě právních norem příslušní policisté, zdá se, doposud neslyšeli. Doporučuji okamžitě doškolit a pak pro jistotu přeřadit někam do skladu k výdeji obušků; pro službu v terrainu se tito jedinci evidentně nehodí.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 24. října 2012

Počet zobrazení: 4561

• volby
• Praha
• president republiky
• Vladimír Franz
• petice
• městská policie
• Richard Frištěnský

Rozumějte nikoli úplně, chirurgicky, nýbrž toliko z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. To je ovšem zpráva značně děsivá, protože extensivní výklad ustanovení čl. 27 odst. 2 Ústavy provedený Nejvyšším soudem nebývalým způsobem rozšiřuje poslaneckou imunitu: dovedeno do důsledku, poslanci budou moci na svém klubu podepisovat falešné směnky, nesplatitelné úvěrové smlouvy, nepravdivá daňová přiznání, slibovat úplatek nebo se ho domáhat, a nic se jim, z hlediska trestněprávních důsledků, za to nestane, protože projev byl učiněn v orgánu komory.

Na místě byla, domnívám se, aplikace zdravého rozumu ve spojení s teleologickou redukcí, a rozhodnutí, že projevy učiněné na posvátné parlamentní půdě sice nemohou být stíhány jako trestný čin verbální, avšak to neznamená, že by se jimi pomazanec nemohl dopustit jiného, obecného deliktu, jehož pachateli ústavodárce rozhodně nemínil poskytnout jakoukoli speciální ochranu.

Aktualisováno.
Na Jiném právu k témuž thematu Ladislav Vyhnánek.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 19. října 2012

Počet zobrazení: 3964

• korupce
• trestní právo
• Nejvyšší soud
• imunita
• poslanec
• pravomoc
• úplatkářství
• Vít Bárta

O případu vyloučení advokátky Kláry Samkové z obhajoby v případu tzv. mačetového útoku jsme na tomto blogu referovali v dubnu, a s potěšením můžeme oznámit, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, nakonec rozhodl ve prospěch svobodné volby obhájce.

Na tiskové konferenci, jejíž záznam je k disposici na serveru Romea, byla mimo jiné vznesena otázka, kdo advokátce zaplatí za úsilí, které musela do opravných prostředků proti nezákonnému rozhodnutí o svém vyloučení z obhajoby investovat.

Současný výklad zákona o odpovědnosti za škodu vychází z blokového přístupu, tzn. stát nahrazuje účelně vynaložené náklady obhajoby pouze v případě zproštění, případně zastavení trestního stíhání, a to v celém rozsahu. V případě, že dojde k odsouzení – což se v tomto případě jeví jako mnohem pravděpodobnější eventualita – si náklady celé obhajoby, včetně těch úkonů, které směřovaly ke zrušení nezákonných rozhodnutí, nese obviněný sám.

Je to obdobný přístup, jaký je uplatňován v civilním řízení, a je otázkou, zda je ústavně konformní, jestliže přímo z Listiny (čl. 36 odst. 3) vyplývá, že za nezákonné rozhodnutí náleží poškozenému náhrada. Na druhé straně, jestliže by se blokový přístup opustil, muselo by se zkoumat, které úkony právní služby (procesní úkony), za něž je účtováno v případě úspěšné obhajoby, uspěly a které nikoli, a odškodňovat je selektivně. Praktici přitom dobře vědí, že největší faktický účinek mohou mít právě ty návrhy, jimž soud nevyhověl nebo které nikdy do fase projednání nedospěly, a vice versa. Spor o to, které úkony byly účelné, by pak mohl být značně delší a složitější než samotná obhajoba nebo samotný civilní proces.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Klára Samková

Zveřejněno: 18. října 2012

Počet zobrazení: 2531

• Romea
• zákon č. 82/1998 Sb.
• Klára Samková
• obhájce
• mačetový útok

Inspekce městské policie prošetřila incident na Andělu a na postupu strážníků nalezla pouze drobné pochybení spočívající v použití pepřového spraye. To mne jako občana uklidnilo, protože vím, že toto kontrolní těleso je opravdu ostré a na závěry jeho šetření se lze plně spolehnout.

Zrekapitulujme, jak to bylo v případě pana Ž.: poškozený strážníky několik minut kopán a škrcen, poté v bezvědomí odevzdán státní policii, odtud převezen do nemocnice, kde strávil několik dní na JIPce, následně pro jednoho ze strážníků podmínka a zákaz činnosti, v civilním řízení proti městu uložena písemná omluva a – zatím nepravomocně – relutární satisfakce ve výši 800 tisíc korun. Nekompromisní zhodnocení výkonu strážníků jejich inspekcí je zde. Jestlipak tam stále pracuje JUDr. Tomíček…?

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 12. října 2012

Počet zobrazení: 3437

• městská policie
• zneužívání pravomoci
• Richard Frištěnský