Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Ve filmu Všichni dobří rodáci odvedou faráře v želízkách kvůli jeho kázání. Dobrý nápad, řekl si brněnský státní zástupce Jan Petrásek (dvojnásobný Osel měsíce našeho blogu a mezi námi, blb k pohledání) a rozhodl se nařídit trestní stíhání duchovního vůdce brněnských muslimů Muneeba Hassana Alrawiho. Domnívám se, že v takové chvíli jsme všichni muslimy, a velmi bych si přál, aby toto trestní stíhání dopadlo stejně jako v onom Jasného filmu.

21 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3718

Upozorňuji roky, že pravicovými extremisty tažení proti svobodě slova neskončí. Neskončilo: z verbálního trestného činu byli obviněni novináři Jiří X. Doležal a Jaroslav Plesl. A klíčová věta z agenturní zprávy? Podezření z trestného činu potvrdil znalecký posudek. Znalcem byl nejspíš drogový anekdotolog.

27 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5027

Ani po týdnu od zveřejnění usnesení ve věci imunity exposlanců (na serveru Nejvyššího soudu: Šnajdr, Tluchoř) jsem v jejich studiu nepokročil dál než ke konstataci, že rozhodnutí jsou nesrozumitelná a vnitřně inkonsistentní: jako by nebyla výsledkem porady senátu, ale úradkem pohádkových sudiček, které po jedné přistupují ke kolébce novorozencově a tu jedna něco přizná, tu to druhá ubere nebo zpochybní (budeš moudrý a nesmírně bohatý, ale naroste ti dlouhý nos).

Usnesení nejsou dobře a přehledně strukturovaná a je složité vytušit z nich odpověď na ty otázky, které byly podkladem pro právní závěr o vynětí exposlanců z pravomoci trestních orgánů. Nejvyšší soud jako by vůbec nerozlišoval, že korupce má dvě fase, přijetí nabídky korupční výhody a korupční protiplnění, přičemž tvrzení, že imunita pokrývající protiplnění postačuje pro beztrestnost celého skutku, Nejvyšší soud zároveň proponuje i popírá.

Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku podle § 331 TrZ je potřebná toliko souvislost s obstaráváním věci obecného zájmu a imunita tohoto obstarávání nemůže mít na trestnost skutku vliv, protože poslanec není trestán za to, co činí, ale z jakých pohnutek se tak děje; jsou-li tyto pohnutky subsumovatelné pod § 331, bez nejmenších pochyb se trestného činu přijetí úplatku dopouští, přičemž k dokonání trestného činu pravidelně dochází ještě předtím, než má korumpovaný příležitost protiplnění poskytnout, okamžikem přijetí výhody nebo její nabídky.

K vynětí by tak mohlo dojít toliko v případě, že by bylo imunitou chráněno samotné přijetí výhody. Kdyby byla rozhodnutí Nejvyššího soudu konstruována tímto způsobem, nebylo by proti tomu možno nic podstatného namítat, přestože i to by byl značně extensivní výklad čl. 27 Ústavy: přijetí peněz by trestným zůstalo, protože to není politické jednání podřaditelné pod čl. 27 odst. 2, avšak přijetí funkce je výsledkem politické dohody a jedná se o projev zákonodárce v parlamentu v tomto rozšířeném smyslu.

Problémem zůstává místní působnost materiální imunity. Podle Nejvyššího soudu, který si s tímto aspektem případu zjevně nevěděl rady, si poslanec nebo senátor svou komoru nosí s sebou jako hlemýžď ulitu. To je výklad zřetelně kontratextuální a i když je snad korektní interpretací Ústavy e ratione, je krajně problematický, protože imunita jako právní nástroj ochrany zákonodárného sboru a jeho členů před šikanou zasahuje do principu rovnosti občanů před zákonem a jako takový by měla být vykládána spíše restriktivně a aplikována zdrženlivě, jen pokud je jí skutečně naplňován účel, pro který existuje. Na místě je test proporcionality mezi porušením rovnosti a zájmem na ochraně zákonodárců před šikanou.

Mám proto i nadále rozhodnutí Nejvyššího soudu za argumentačně chabé a politicky nešťastné, a i když nepochybuji o tom, že Ištvanovo javertovské tažení má s právem málo společného, Nejvyšší soud měl k disposici jiné způsoby, jak zastavení trestního stíhání docílit: např. ve výroku vyslovit, že exposlanci nejsou vyněti z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, avšak v odůvodnění obiter dictum uvést, že ve věci se a limine o podezření z trestného činu nejedná. Tento právní názor by Ištvanovi lidé nemohli ignorovat a museli by trestní stíhání všech obviněných, jak uplácených, tak uplácejících, zastavit.

18 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4679

Pokud jde o bulvární media, zejména tu část jimi traktované thematiky, která přetéká do mainstreamu, mívám ve vztahu k nim různá přání. Kupř. jsem si velmi, velmi přál, aby policie nenašla Džambulku, v optimálním případě už nikdy, realisticky po deset, patnáct let. Ale našli ji, zmetci, a ještě k tomu živou…!

Co se týká Romana Janouška, bylo moje přání skromnější: stačilo by mi, kdyby z procesu s ním, probíhajícím nyní, rok a čtvrt po činu, ve fasi hlavního líčení před Městským soudem v Praze, vyloučili veřejnost a novináři tak neměli o čem psát. Nestalo se, a proto, ač nechci, vím, že Janouškova enormní opilost, patrná i z videa pořízeného bezprostředně po jeho dopadení, nebyla hodnověrně prokázána dechovou zkouškou. Podle mne jasný případ, kdy veřejnost hlavního líčení může ohrozit mravnost, a tedy důvod k postupu podle § 200 odst. 1 TrŘ!

Konsumuje volky-nevolky zpravodajství z procesu, říkám si, zda to celé vůbec může dopadnout odlišně než jiné causes célèbres české justice. Aby se veřejnost uchlácholila, dostane bohatý podnikatel v korupci v I. stupni přísný trest, řekněme osm nebo deset let nepodmíněně, vrchní soud rozsudek pro formální vady zruší, nový rozsudek bude podobný, bude znovu zrušen, a nakonec, po letech, v některém, lépe uplaceném stupni, padne rozsudek zprošťující, případně odsuzující k mírnému podmíněnému trestu, proti němuž státní zástupce – patrně v omluvitelném omylu – opomene podat odvolání nebo dovolání.

Z pravomocného rozhodnutí poté seznáme, že lobbistova opilost se neprokázala, že se neví, zda poškozená bušila na kapotu Janouškova automobilu vpravo nebo vlevo (a byla-li zasažena do hlavy zpětným zrcátkem na straně spolujezdce, nic to neprokazuje), a rozhodně není jisto, zda ji Janoušek předtím, než šlápl na plyn, vůbec viděl, případně slyšel. Tedy těžké ublížení na zdraví z nedbalosti se sazbou do čtyř let (nezapomínejme, Janoušek byl neopilý!).

Soudci v této zemi jsou zkorumpovaní, což se dozvídáme přímou cestou z případů jako Havlín & spol. nebo litoměřická soudcovská dvojka, nepřímo z takových překvapení, jaké se odehrálo ve věci poslanců Bárty a Škárky.

Nemůžeme se divit: justice převzala z minulého režimu prakticky beze změn soudcovský sbor, který byl zkorupmovaný systémově, a nechala ho, aby se po dvacet let doplňoval o sobě podobné (na jmenování nových soudců měli klíčový vliv předsedové krajských soudů, donedávna téměř bez výjimky bývalí komunisté). Vyhodit komunistické soudce, jichž je u vyšších soudů stále zhruba polovina, se dnes zdá být naprosté sci-fi, a tak nám tato elita národa předvádí, co se v bývalém režimu naučila a jaké hodnoty vyznává.

Nechť nás proto nepřekvapí, až Roman Janoušek odejde od soudu čistý jako lilium: nebude to poprvé ani naposledy a rozhodně to nebude zadarmo.

10 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5032

Trestní stíhání skončeno, věznění exposlanci vypuštěni z cel na svobodu, vydávací představení odvoláno, státní zástupce Ištvan mediálně označen za troubu… – přiznejme si, že takto rychlý obrat nikdo z nás ještě před 24 hodinami neočekával.

Co z usnesení Nejvyššího soudu proniklo na veřejnost, budí značné rozpaky a dává vzpomenout jiných extravagantních výkonů českého soudnictví, příkladmo nálezu Melčák v. PSP. Ve večerním vysílání České televise se ztrapnil odborník na trestní právo Jiří Jelínek, začněme proto stručným poučením:
Parlamentní imunita, právní institut starobylý a vznešený, přichází v českém právním řádu ve třech podobách: 1. absolutní ochrana zákonodárce před trestním, případně přestupkovým stíháním za v Ústavě vymezené skutky, imunita kategorická a nesejmutelná, jež taktéž slove indemnitou; 2. procesní ochrana zákonodárce před jakýmkoli trestním stíháním, před jehož zahájením musí být získán souhlas komory, jejímž je členem; a 3. (volitelná) ochrana před přestupkovým stíháním, kdy je jen na vůli zákonodárce, podrobí-li se běžné nebo parlamentní proceduře projednání přestupku.
Imunita druhého druhu (procesní), nedávno omezená, je do značné míry anachronismem, protože vytváří-li a aprobuje-li vládu parlamentní většina, může ta samá většina poslance vydat ke stíhání; skutečný smysl měla tato imunita v situaci, kdy parlament čelil pretensím panovníka – je-li suverenem lid, pozbývá smyslu a jen ve společnosti vyvolává napětí a nelibost, jsouc široce pociťována jako výsada nezasloužená.
V případě exposlanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře jde arci pouze o indemnitu, absolutní ochranu zákonodárce před stíháním za způsob hlasování a za projevy učiněné v parlamentu. Té nelze zákonodárce nijak zbavit, nelze se jí vzdát ani ji oslabit. Někdy je tato forma imunity nazývána ne zcela přiléhavě imunitou hmotněprávní, což odráží fakt, že trestní stíhání je nepřípustné vždy, bezvýjimečně. Ústavní podmínkou takové ochrany, má-li být poskytnuta zákonodárcovu projevu, je nicméně to, aby k němu došlo na půdě parlamentu, čímž se liší od dalších dvou typů imunity, které mají personální povahu a poskytují zákonodárci ochranu bez ohledu na to, kde ke skutku došlo.
Z usnesení Nejvyššího soudu, resp. těch jeho částí, které byly publikovány, je nejdůležitější následující pasáž:
Za projev učiněný v poslanecké sněmovně je namístě pokládat i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran či jejich koalic. Jde tak stručně řečeno o vyjádření postojů v rámci politické soutěže probíhající nepochybně i v poslanecké sněmovně, a to i ze strany jednotlivých poslanců.
To ovšem znamená, že rozšířil-li Nejvyšší soud v usnesení Lid v. Bárta pojem projevu na všechna právní jednání, notabilně i nabídku úplatku, zašel nyní o krok dál a imunisoval všechny skutky imunitou nadaného zákonodárce, které mají politický charakter, bez ohledu na místo, kde k nim došlo.
Tento výklad je v rozporu s jednoznačnou dikcí Ústavy a jeho důsledkem by byla generální imunisace (dekriminalisace) politiky v rozsahu, který nemá obdoby: pod jednání v souvislosti s politickou činností zákonodárce je totiž možno podřadit přijetí úplatku nejen ve sporné formě výnosného místa (sinekury), ale i přímé výhody např. formou přijetí platby v hotovosti.
Připadá-li nám takový výklad extremní, vzpomeňme kausy Víta Bárty, kde Nejvyšší soud imunisoval jednání, které lze za legitimní politickou dohodu označit jen s maximálním vypětím právně interpretační fantasie.

Neméně děsivá je asymetrie, která je v případě korupčního jednání založena mezi zákonodárci a ostatními občany. Zákonodárce může v souvislosti s výkonem mandátu jak uplácet, tak úplatky přijímat, avšak ten, kdo mu úplatek poskytl, případně kdo ho přijal, je i nadále trestně odpovědný. Jestliže by se tedy např. zjistilo, že lobbista zaplatil poslanci pět milionů korun za to, že bude hlasovat pro určitý zákon, lobbista bude trestně stíhán, zatímco poslanec bude díky své imunitě odpovědný toliko politicky. Tím by se úroveň české politiky propadla o další patro a velmi se obávám, že to by už ani jinak téměř nekonečně trpělivý a shovívavý volič neunesl a než demokracii s takto disponovanými politiky, raději by zvolil diktaturu, kde vykonavatelé moci nejsou vůči vůli diktátora imunní a kde bývá zvykem čas od času uspokojit volání davu po odsouzení korupčníků, bez ohledu na to, zda ke korupci skutečně došlo a zda byla řádně prokázána.

Proto nemůžeme rozhodnutí Nejvyššího soudu uvítat: přestože jím na jedné straně končí pochybné a abusivně vedené trestní stíhání, jeho důsledky budou z dlouhodobého hlediska devastující.
76 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 9130

Podkategorie

Čapí hnízdo Počet článků:  34

David Rath Počet článků:  35

Dělnická strana Počet článků:  26

Fénix Počet článků:  22

Helena Vondráčková Počet článků:  7

Igor Ševcov Počet článků:  14

Jana Nečasová-Nagyová Počet článků:  9

Klára Samková Počet článků:  18

Lukáš Nečesaný Počet článků:  10

Marek Dalík Počet článků:  5

Marián Magát Počet článků:  7

Plzeňská práva Počet článků:  14

Yekta Uzunoğlu Počet článků:  12

Zdeněk Altner Počet článků:  8

Ztohoven Počet článků:  8

Zuzana Candigliota Počet článků:  10