Autorem blogu je 
Ani po týdnu od zveřejnění usnesení ve věci imunity exposlanců (na serveru Nejvyššího soudu: Šnajdr, Tluchoř) jsem v jejich studiu nepokročil dál než ke konstataci, že rozhodnutí jsou nesrozumitelná a vnitřně inkonsistentní: jako by nebyla výsledkem porady senátu, ale úradkem pohádkových sudiček, které po jedné přistupují ke kolébce novorozencově a tu jedna něco přizná, tu to druhá ubere nebo zpochybní (budeš moudrý a nesmírně bohatý, ale naroste ti dlouhý nos
).
Usnesení nejsou dobře a přehledně strukturovaná a je složité vytušit z nich odpověď na ty otázky, které byly podkladem pro právní závěr o vynětí exposlanců z pravomoci trestních orgánů. Nejvyšší soud jako by vůbec nerozlišoval, že korupce má dvě fase, přijetí nabídky korupční výhody a korupční protiplnění, přičemž tvrzení, že imunita pokrývající protiplnění postačuje pro beztrestnost celého skutku, Nejvyšší soud zároveň proponuje i popírá.
Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku podle § 331 TrZ je potřebná toliko souvislost s obstaráváním věci obecného zájmu a imunita tohoto obstarávání
nemůže mít na trestnost skutku vliv, protože poslanec není trestán za to, co činí, ale z jakých pohnutek se tak děje; jsou-li tyto pohnutky subsumovatelné pod § 331, bez nejmenších pochyb se trestného činu přijetí úplatku dopouští, přičemž k dokonání trestného činu pravidelně dochází ještě předtím, než má korumpovaný příležitost protiplnění poskytnout, okamžikem přijetí výhody nebo její nabídky.
K vynětí by tak mohlo dojít toliko v případě, že by bylo imunitou chráněno samotné přijetí výhody. Kdyby byla rozhodnutí Nejvyššího soudu konstruována tímto způsobem, nebylo by proti tomu možno nic podstatného namítat, přestože i to by byl značně extensivní výklad čl. 27 Ústavy: přijetí peněz by trestným zůstalo, protože to není politické jednání podřaditelné pod čl. 27 odst. 2, avšak přijetí funkce je výsledkem politické dohody a jedná se o projev zákonodárce v parlamentu v tomto rozšířeném smyslu.
Problémem zůstává místní působnost materiální imunity. Podle Nejvyššího soudu, který si s tímto aspektem případu zjevně nevěděl rady, si poslanec nebo senátor svou komoru nosí s sebou jako hlemýžď ulitu. To je výklad zřetelně kontratextuální a i když je snad korektní interpretací Ústavy e ratione, je krajně problematický, protože imunita jako právní nástroj ochrany zákonodárného sboru a jeho členů před šikanou zasahuje do principu rovnosti občanů před zákonem a jako takový by měla být vykládána spíše restriktivně a aplikována zdrženlivě, jen pokud je jí skutečně naplňován účel, pro který existuje. Na místě je test proporcionality mezi porušením rovnosti a zájmem na ochraně zákonodárců před šikanou.
Mám proto i nadále rozhodnutí Nejvyššího soudu za argumentačně chabé a politicky nešťastné, a i když nepochybuji o tom, že Ištvanovo javertovské tažení má s právem málo společného, Nejvyšší soud měl k disposici jiné způsoby, jak zastavení trestního stíhání docílit: např. ve výroku vyslovit, že exposlanci nejsou vyněti z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, avšak v odůvodnění obiter dictum uvést, že ve věci se a limine o podezření z trestného činu nejedná. Tento právní názor by Ištvanovi lidé nemohli ignorovat a museli by trestní stíhání všech obviněných, jak uplácených, tak uplácejících, zastavit.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Naposledy k Tluchořovi a spol.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 4631
Komentáře
Rozhodnutí in re Tluchoř je o trochu lepší než in re Šnajdr.
Jen by mě zajímalo, co bude NS u druhého pokusu dělat, pokud zde bude v mezidobí obíčko ÚS, že to má dělat jinak než doposud.
Jak jinak než dopusud? trestnost vzdání se mandátu? Trestnost nehlasování s vládní většinou? Trestnost projevu na na poslaneckém klubu, ale nikoli ve výboru?
NS v poslední kauze neřekl nic více než že politický postoj, který se projevuje v nehlasování a ve vzdání se mandátu nesmí být součástí postihovaného jednání. Co je na tom tak nesprávného, aby ÚS to nějak korigoval?
NS v kauze Bárta jasně stanovil, že projev na kluibu je kryt imunitou, ale samotné předání půjčky již nikoli. Tj. nepojal to jako neoddělitelnou součást politiky. Stejným způsobem rozhodl nyní, jen to nenapsal tak explicitně, ale že záleží na OČTŘ, jak budou dále postupovat. Což asi zrcadlí nepřesvěčení o hmotněprávním spáchání zločinu.
To je stanovisko soudc,e který v té věci rozhodoval.:D Trololo.
zpravy.ihned.cz/.../...
To jste mne docela překvapil. Ačkoliv se neznáme osobně, spíš bych jej zařadil mezi právníky než novináře, minimálně od jeho odchodu z BL.
Z čeho odvozujete profesi? Z toho, co kdo umí (nebo vystudoval) nebo z toho, co jej reálně živí?
Účelovost, a nejvíc ze všeho zneužití institutu vazby. Za to je sice ve finále odpovědný soud, ale neměl být podán ani takový návrh.
Tento naivní přístup bývá spojen s upřednostněním emotivních způsobů uvažování, které můžou vést ke snížení schopnosti porozumět psanému projevu. To se přihodilo také anonymnímu přispěvateli, který nepostřehl, že článek názor, který je mu tak proti mysli, vůbec neobsahuje. Jeho slabinou tedy není formulace nějakého nepřijatelného stanoviska. Tu vidím spíš v tom, že právé jednoznačný a komplexní názor je z něj obtížné vysledovat.
To vede k otázce, zda podle autora měl Nejvyšší soud stíhání nechat pokračovat, nebo mu měl zabránit s lepší argumentací, viz např. "přijetí funkce je výsledkem politické dohody a jedná se o projev zákonodárce v parlamentu". Možná bylo na místě konstatovat, že pro tvorbu jasného názoru chybí dostatek podkladů.
Radek Mikula
RSS kanál komentářů k tomuto článku