Pokud jde o bulvární media, zejména tu část jimi traktované thematiky, která přetéká do mainstreamu, mívám ve vztahu k nim různá přání. Kupř. jsem si velmi, velmi přál, aby policie nenašla Džambulku, v optimálním případě už nikdy, realisticky po deset, patnáct let. Ale našli ji, zmetci, a ještě k tomu živou…!

Co se týká Romana Janouška, bylo moje přání skromnější: stačilo by mi, kdyby z procesu s ním, probíhajícím nyní, rok a čtvrt po činu, ve fasi hlavního líčení před Městským soudem v Praze, vyloučili veřejnost a novináři tak neměli o čem psát. Nestalo se, a proto, ač nechci, vím, že Janouškova enormní opilost, patrná i z videa pořízeného bezprostředně po jeho dopadení, nebyla hodnověrně prokázána dechovou zkouškou. Podle mne jasný případ, kdy veřejnost hlavního líčení může ohrozit mravnost, a tedy důvod k postupu podle § 200 odst. 1 TrŘ!

Konsumuje volky-nevolky zpravodajství z procesu, říkám si, zda to celé vůbec může dopadnout odlišně než jiné causes célèbres české justice. Aby se veřejnost uchlácholila, dostane bohatý podnikatel v korupci v I. stupni přísný trest, řekněme osm nebo deset let nepodmíněně, vrchní soud rozsudek pro formální vady zruší, nový rozsudek bude podobný, bude znovu zrušen, a nakonec, po letech, v některém, lépe uplaceném stupni, padne rozsudek zprošťující, případně odsuzující k mírnému podmíněnému trestu, proti němuž státní zástupce – patrně v omluvitelném omylu – opomene podat odvolání nebo dovolání.

Z pravomocného rozhodnutí poté seznáme, že lobbistova opilost se neprokázala, že se neví, zda poškozená bušila na kapotu Janouškova automobilu vpravo nebo vlevo (a byla-li zasažena do hlavy zpětným zrcátkem na straně spolujezdce, nic to neprokazuje), a rozhodně není jisto, zda ji Janoušek předtím, než šlápl na plyn, vůbec viděl, případně slyšel. Tedy těžké ublížení na zdraví z nedbalosti se sazbou do čtyř let (nezapomínejme, Janoušek byl neopilý!).

Soudci v této zemi jsou zkorumpovaní, což se dozvídáme přímou cestou z případů jako Havlín & spol. nebo litoměřická soudcovská dvojka, nepřímo z takových překvapení, jaké se odehrálo ve věci poslanců Bárty a Škárky.

Nemůžeme se divit: justice převzala z minulého režimu prakticky beze změn soudcovský sbor, který byl zkorupmovaný systémově, a nechala ho, aby se po dvacet let doplňoval o sobě podobné (na jmenování nových soudců měli klíčový vliv předsedové krajských soudů, donedávna téměř bez výjimky bývalí komunisté). Vyhodit komunistické soudce, jichž je u vyšších soudů stále zhruba polovina, se dnes zdá být naprosté sci-fi, a tak nám tato elita národa předvádí, co se v bývalém režimu naučila a jaké hodnoty vyznává.

Nechť nás proto nepřekvapí, až Roman Janoušek odejde od soudu čistý jako lilium: nebude to poprvé ani naposledy a rozhodně to nebude zadarmo.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)