Tento případ je od začátku nepřehledný, a jasno mi do něj nevnesl ani prvoinstanční rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jisto je tolik, že dva Neromové se vloni v květnu v Teplicích střetli se skupinou šesti Romů; výsledkem byli tři pobodaní Romové, z nichž jeden následkům svých poranění podlehl. Bodné rány mu zasadil třikrát trestaný Stanislav Sýkora, kterýžto si nyní od soudu odnesl pětiletý trest, a to – pro všechny nečekaně – za zločin rvačky podle § 158 odst. 3 TrZ.

Tento trestný čin má v systému hmotného trestního práva poněkud zvláštní postavení, neboť se – částečně – jedná o speciální skutkovou podstatu k trestnému činu ublížení na zdraví, umožňující soudu uložit trest (arci mírný) za účast na rvačce i v případě, že při ní k trestněprávně relevantní újmě na zdraví nedojde, avšak na druhé straně je zranění ve rvačce způsobené posuzováno mírněji, než kdyby v němu došlo za jiných okolností. To našlo uplatnění právě v tomto případě, a Sýkora tak mohl odejít od soudu s relativně velmi mírným trestem za jednání, které by jinak mohlo být posouzeno až jako vražda: bodnutí nožem do hrudníku oběti je jednáním, u něhož lze srozumění se smrtelným následkem jistě presumovat.

Posuzováno v této základní rovině, jeví se ústecký rozsudek jako alibismus a snaha vyhnout se složitému (a politicky citlivému) rozhodování, zda šlo jednání v nutné obraně, potenciálně excesivní, a jako řešení, jež bude akceptovatelné jak pro mediálně-antidiskriminační frontu, tak pro obžalovaného. Mnohé okolnosti jeví se nasvědčovat tomu, že kdyby soud skutek zkoumal důkladněji, musel by buď obviněného zcela zprostit obžaloby, nebo mu naopak uložit přísnější, následku usmrcení poškozeného odpovídající trest.

K takové hypothese – a s ohledem na skutkovou složitost a nejasnost incidentu se nic než vagní hypothesy formulovat neodvažuji – mne vedou dvě okolnosti. Za prvé fakt, že konflikt vznikl na základě skutečné nebo domnělé krádeže dvou opečených klobás, které se některý z Romů měl Sýkorovu společníkovi pokusit odcizit (pro novináře: zcizit), a za druhé to, že fysický střet iniciovali Romové, údajně v reakci na verbální agresi ze strany Neromů.

V tom je arci jádro problému, který s rozsudkem mám: pod rvačkou si umím představit fysický konflikt, jehož se na obou stranách účastní přibližně stejný počet osob, nikoli situaci šest-na-dva, ledaže by šlo o střet jedinců výrazně odlišně fysicky disponovaných. Jestliže tedy Romové v šesti zaútočili na dva Neromy, bylo právem Sýkory se bránit, a s ohledem na početní převahu útočníků mohl být k této obraně použit i nůž, a to i s plným vědomím možného následku usmrcení protivníka. Použití nože bylo ospravedlnitelnou kompensací početní převahy Romů.

Trest za rvačku se mi proto jeví nepřesvědčivým, polovičatým a alibistickým: buď byl konflikt vyvolán Sýkorou, a pak nechť nese za následek svého jednání odpovědnost jako za vraždu, včetně případné rasistické pohnutky, anebo nikoli, a pak by měl být Sýkora zproštěn.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 26. března 2014

Počet zobrazení: 6748

• Romové
• nutná obrana
• vražda
• Krajský soud v Ústí nad Labem
• Teplice
• rvačka

Dnes uložil Krajský soud v Ústí nad Labem v prvním stupni tresty za loňský brutální útok v Duchcově. Rozsudek byl k útočníkům značně shovívavý: od roční podmínky po tři roky vězení.

Takové tresty arci neodpovídají závažnosti toho, co se stalo: útok byl veden ve skupině z pohnutky, kterou nelze než hodnotit jako zavrženíhodnou (Romové se před incidentem pokusili ukrást poškozenému bicykl), a jeho následkem je těžké ublížení na zdraví, s jehož způsobením nemohli útočníci dost dobře nebýt srozuměni; někteří obžalovaní byli nadto již pro trestnou činnost různého druhu trestáni, takže adekvátní by byly tresty mezi šesti a osmi roky vězení, pro mladistvého iniciátora útoku polovina.

Otázkou je, nakolik k rozsudku přispěla zmocněnkyně poškozených Klára Kalibová, která místo, aby řádně hájila jejich zájem, pronášela do medií výroky jako Podle poškozených šlo o rasistický čin. Nicméně říkají, že v každém národě žijí rasisté a nelze uplatňovat princip kolektivní viny, což je tvrzení sice pravdivé, ale zmocněnci poškozeného podobná hodnocení nepříslušejí; ten by měl především dbát ochrany práv svého klienta: jestliže se snad osobně nedomnívá, že útok byl motivován rasisticky (a ani já si to nemyslím), a její klienti jsou opačného názoru, je její povinností zastoupení vypovědět.

Protože je Kalibová advokátní koncipientkou Michala Mazla, lze její postup hodnotit jako zaviněné porušení povinností advokátního koncipienta, za něž by měl následovat kárný postih od České advokátní komory: ale počkat, ta přece trestá opačné jednání než nedbalé hájení práv klienta!

Akutalisováno.
Server Romea zveřejnil video z ústního vyhlášení výroku rozsudku. Doporučuji: kontrast mezi popsanou brutalitou útoku a směšně nízkými tresty nemůže být zjevnější. Připomínám, že k disposici měl soud sazbu od pěti do dvanácti let [§ 145 odst. 2 písm. a), h) TrZ].

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 19. března 2014

Počet zobrazení: 9853

• Duchcov
• Klára Kalibová
• Romové
• Krajský soud v Ústí nad Labem
• Michal Mazel
• advokátní koncipient

Tento pokus je sice odvážný, ale rychle skončí: brněnský státní zástupce Jan Petrásek se zapomněv a neuvědomiv si, kdo tvoří páteř české justice, dal v úsilí o svébytnou vyváženost pokyn policii zahájit úkony trestního řízení stran výroků komunistické poslankyně Marty Semelové. Variant je několik, nejpravděpodobnější jsou dvě: buď Petrásek dostane kartáč od šéfů hned v zárodku a schílple kapituluje, nebo věc dovede do fase žádosti o vydání poslankyně k trestnímu stíhání, které sněmovna pochopitelně nevyhoví. Třetí, o něco méně pravděpodobnou, eventualitou je intervence Nejvyššího soudu, který, aplikovav principy, jež zavedl v kause povedeného dua Bárta & Škárka a poté u exposlanců Tluchoře, Šnajdra a Fuksy, vysloví, že i na výroky poslance v televisním pořadu se vztahuje materiální imunita (indemnita).

Škoda: ten proces mohl být zajímavý, zvlášť ve světle toho, co Milada Horáková skutečně před Lidovým soudem v Praze vypověděla.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 5. března 2014

Počet zobrazení: 3035

• Komunistická strana Čech a Moravy
• svoboda slova
• Marta Semelová
• imunita
• Jan Petrásek

O stavu české justice spolu hovořili v Debatním klubu předseda spolku K213 Jiří Fiala a právní ředitelka Ligy lidských práv Zuzana Candigliota (nám arci známá spíše v jiných souvislostech).
Diskuse, v níž měl navrch spíše J. Fiala, rozhodně nevyznívá optimisticky: stejně jako my se i oba debatéři v principu domnívají, že tento stát boj o svou justici již prohrál.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: Zuzana Candigliota

Zveřejněno: 2. února 2014

Počet zobrazení: 10401

• Debatní klub
• justice
• Jiří Fiala
• právní stát
• Zuzana Candigliota

Když před deseti lety zavřeli Michaila Chodorovského, říkal jsem si, že jedním z významných rozdílů mezi Ruskem a Českou republikou je, že v Rusku nemá vůbec smysl klást si otázku, zda byl obviněný oligarcha vinen – nemůže být nic směšnějšího než představa Chodorkovského jako jediné černé ovce mezi ostatními oligarchy, poctivými a zločinu se štítícími podnikateli – kdežto v České republice taková otázka smysl, byť omezený, ještě má. Chodorkovskij podlehl v mocenském boji a byl proto, i pro výstrahu jiným, uvězněn, protože to bylo pro moc výhodné, a nyní, kdy je pro moc výhodné jej propustit a projevit milosrdenství, byl amnestován a propuštěn.

Po případu Davida Ratha a kause Nagyová-gate si tím jsem stále méně jist. Ano, ptát se po obsahu Rathovy krabice má jistý smysl, stejně jako zkoumat dialogy zaznamenané policejními mikrofony ve vile Pancové a Kotta. Určitý – ne ovšem rozhodující. V tom, že byli Rath i Nagyová obviněni a vzati do vazby na základě jednání, jež patrně bylo (objektivně) trestné, panuje obecná shoda. K trestnímu stíhání to však nestačí, k tomu je potřebný i další, subjektivní prvek, mocenský zájem na něm. A jsme víceméně tam, kde Chodorkovskij – tedy v Rusku.

Rath byl vyšetřován a obviněn na základě dohody (čti: komplotu) tehdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila s Lenkou Bradáčovou, a účelem jeho stíhání bylo jednak pomoci slábnoucí ODS diskreditací oposice, jednak zviditelnit ambiciosní krajskou státní zástupkyni a mediálně ji připravit na karierní postup. Cílem akce Nagyová bylo ukázat všem, najmě arci Petru Nečasovi, že proti odeesáckým kmotrům se vystupovat nemá, nechce-li člověk škaredě skončit. A podobnou motivaci a půdorys má celá řada dalších případů, notabilně kausa Opencard, ve které byli obviněni nikoli ti, kteří za korupcí stojí, ale garnitura, která se rozhodla ji vyšetřovat.

Trestněprávní aspekt tu je, jen – podobně jako v Rusku – není rozhodující, a toliko člověk v krajním stupni naivní by snad mohl pochybovat, že kdyby byl mocenský zájem dostatečně silný, iniciativní orgány činné v trestním řízení by si dokázaly něco vymyslet na kohokoli a kdokoli by mohl být vzat na rok do vazby. Otázka viny je podružná na samé hranici bezvýznamnosti. Ohebná komunistická justice, jež neprošla reformou, se dokázala přizpůsobit nové moci, a svou nezávislost si vyložila jako možnost propůjčit se beztrestně k jakékoli špinavosti, kterou si u ní ti u vesla objednají.

Tolik tedy k právnímu státu v České republice, a pro ty, kteří by náhodou měli v úmyslu ohrnovat nos nad Putinem a jeho diktátorskými methodami; naše země má stále k Rusku daleko blíž než do západní Evropy, a co je horší, už cca 15 let se politicky posouvá nikoli západním, ale východním směrem.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Jiné případy

Kategorie: David Rath

Zveřejněno: 22. prosince 2013

Počet zobrazení: 4415

• politika
• Vladimír Putin
• Rusko
• David Rath
• Jana Nagyová
• Michail Chodorkovskij
• Petr Nečas