Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Když český soudce chce, je z černé bílá, říkal jsem si už dříve nad úvahami, zda by nebylo možné vyjmout z abolice aspoň část skutků, pro které byl amnestován soudce Jiří Berka. To se nyní potvrdilo: Berkovo trestní stíhání pro některé podvodné konkursy má podle rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci pokračovat.

Po právní stránce rozhodnutí přisvědčit nelze, protože dospět k němu bylo možné jen na základě hrubé desinterpretace základních pojmů trestního procesu. Amnestie v čl. II stanoví, že se zastavují ta trestní stíhání, od jejichž zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, o tom, že by z tohoto pravidla byly nějaké výjimky v případě pokračujícího trestného činu, tam nestojí ani slovo.

Ale jak říkám, čeští soudci jsou lidé zvláštního ražení, ti si takovými drobnostmi, jako je platné právo, hlavu nelámou. A určitě se, zejména v mediích, najde dost pitomců, kteří takové svévoli zatleskají, aniž by si uvědomili, že v právním státě má na spravedlivý proces právo každý, i ten, koho by plebs nejraději pověsil na nejbližší lucerně. Kde justice ustupuje volání davu, právní stát končí.

Snad se o nápravu ještě pokusí Nejvyšší nebo Ústavní soud.

Ve světle lednové amnestie, jíž byla zastavena vlekoucí se trestní stíhání pro nejzávažnější ekonomickou kriminalitu, se nemůže obžaloba podaná na chrastavského střelce Pavla Vondrouše pro trestný čin se sazbou do šesti let jevit jako cokoli jiného než výsměch právu a spravedlnosti.

V době ještě předamnestijní jsme upozorňovali, že posuzovat kuličkový atentát jako trestný čin za situace, kdy byl podstatně intensivnější brachiální útok ministra financí vůči neuctivému občanu (kausa drzý spratek) vyřešen v přestupkovém řízení, je projevem dvojího metru, a tento dvojí metr vystupuje ještě daleko výrazněji nyní, kdy tento stát společnou a nerozdílnou rukou svých nejvyšších představitelů Klause a Nečase prohlásil zločince Smetkova, Chvalovského a bezmála i Berkova kalibru za nevinné, bezúhonné a vzorné občany.

Jak prozradil Pavel Hasenkopf z presidentské kanceláře, amnestie byla ušita na míru presidentovu požadavku, aby nedopadla na tykadlového Smetanu a na Pavla Vondrouše. Budiž, být účasten na amnestii není ničí právo. Přesto se domnívám, že za této situace měl mít liberecký OSZ dost rozumu na to, aby Vondroušovo trestní stíhání místo podání obžaloby zastavil.

Tak jako existují samo-se-vyplňující proroctví (self-fulfilling prophecies), existují i samo-se-komentující zprávy (self-commenting news). Tahle je jednou z nich:
Dne 26. března 2013 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodnutí, jímž zastavil řízení o stížnosti rozpuštěné Dělnické strany a jejího bývalého předsedy. Důvodem rozhodnutí byla skutečnost, že stěžovatelé nereagovali na stanovisko vlády k přijatelnosti a odůvodněnosti jejich stížnosti, a to ani po upozornění ze strany Evropského soudu o procesních důsledcích, které může tento postup mít. V případě, že by Evropský soud dal stěžovatelům zapravdu, že rozhodnutí o rozpuštění Dělnické strany porušilo článek 11 Evropské úmluvy o lidských právech, mohli by stěžovatelé podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem.  Proti rozhodnutí není možné podat opravný prostředek.
Takže, pokud tomu dobře rozumím, ESLP neodmítl stížnost na rozpuštění Dělnické strany pro zjevnou neopodstatněnost a rozhodl se jí věcně zabývat, avšak Tomáš Vandas neuznal zájem soudu za hodna své pozornosti a procesní korespondenci použil na otop, případně si jí podložil vratký kus nábytku. Vskutku, velká to osobnost české politiky!

Policie splnila další politickou objednávku a navrhla obžalovat chrastavského atentáníka Pavla Vondrouše z výtržnictví. Jeho skutek byl bezesporu protiprávním jednáním, ale nešlo o trestný čin, nýbrž o přestupek podle § 49 odst. 1 písm. c) PřZ. Ostatně soudím, že gumové paragrafy jako výtržnictví by měly z právního řádu co nejrychleji zmizet.

Krajský soud v Plzni uložil romskému aktivistovi Ladislavu Bílému šestiletý trest za to, že měl – patrně ve více případech – padělat úřední listinu a dopustit se dotačního podvodu. Fakta se zdají být jasná: Bílý, předseda Romského občanského sdružení Karlovy Vary, získal pro svůj spolek dotace v celkové výši 10 milionů korun na základě falešného osvědčení o tom, že subjekt nemá daňový dluh ani dluh vůči správě sociálního zabezpečení.

To je bezesporu trestný čin, avšak naprosto nepochopitelná je výše uloženého trestu, která odpovídá situaci, že by romský aktivista ty peníze ukradl, zpronevěřil nebo s nimi naložil jiným zavrženíhodným způsobem, nikoli že získal dotaci pro NGOčko, které na dotaci formálně nemělo nárok.

Pokládat mechanicky rovnítko mezi výši škody a výši dotací je hrubě nepřesné; jestliže byly dotace využity způsobem, jakým být měly, nemusela škoda vůbec vzniknout. Což sice na trestnosti popsaného jednání ničeho nemění (vznik škody není zákonným znakem trestného činu dotačního podvodu podle § 212 TrZ), avšak dostáváme se o pět odstavců níž a v sazbě z deseti let na dva roky. Podobná je situace u padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 TrZ: v tomto případě se sazba mění z deseti let na tři roky. Adekvátním a přiměřeným trestem by tedy u prvotrestaného pachatele byla podmínka.

Obžalovaný evidentně udělal chybu: kdyby se místo pomoci Romům věnoval výstavbě solárních elektráren nebo spekulaci s pozemky, činnosti na Karlovarsku zvlášť výnosné, byl by dnes bohatým a zaručeně beztrestným člověkem.

Podkategorie