Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Ne snad, že by mne to tolik překvapilo: soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem Jan Tichý vydal stanovisko, ve kterém tvrdí: Co se týče [práva Davida Ratha] účastnit se a hlasovat na jiných jednáních sněmovny, soud je přesvědčen, že v tomto případě – přinejmenším po dobu trvání důvodů vazby koluzní – převažuje veřejný zájem na tom, aby nebyl zmařen účel trestního řízení, nad právem tohoto poslance fakticky vykonávat svůj mandát.

To mi přijde šílené: odkdy smí soudce trestního soudu, nota bene soudu nejnižšího stupně, efektivně rozhodovat o ústavních právech zákonodárců? Podle kterého ustanovení trestního řádu nebo Ústavy? Soudce Tichý Davida Ratha poslaneckým mandátem nevybavil, to učinili voliči v parlamentních volbách, a nikdo jiný než voliči tudíž není oprávněn tento mandát zrušit nebo jeho výkon omezit.

Zdá se, že se nám Rath-gate pozvolna přetavuje v docela slušnou ústavní krisi… Opravdu nerad bych se dožil doby, kdy se bude problém se stoprvním poslancem řešit jeho vzetím do vazby!

Za tento pozoruhodný výkon udělujeme samozvanému ústavnímu soudci Janu Tichému cenu Osel měsíce. Zaslouží si ji.

Aktualisováno.

Na Jiném právu se k Rathově kause krátce vyjadřuje Zdeněk Kühn. Souhlasím s ním vyjma otázky přípustnosti Rathova zadržení: tam nemám dostatek informací k tomu, abych formuloval tak kategorický závěr jako Z. Kühn.

Ústavní podmínka bezprostřednosti mohla, avšak nemusela být splněna, to záleží např. na tom, co zjistila policie z prostorových odposlechů v době, kdy obviněný poslanec Råthlu přebíral, a zda s ní byl zadržen těsně po převzetí, nebo až po nějakém čase. Nebezpečí zneužívání institutu zadržení poslance v politickém boji je příliš velké a odůvodňuje spíše restriktivní výklad čl. 27 odst. 5 Ústavy.

Začneme citací Ústavy:

Čl. 27

(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Nejprve Václav Pavlíček a po něm na svém blogu Cyril Svoboda z těchto dvou ustanovení dovodili, že současný stav poslance Ratha, který tráví své dny ve vazbě, aniž by bylo dolní komorou parlamentu rozhodnuto o jeho vydání k trestnímu stíhání, je ústavně pochybný, resp. protiústavní.

K okolnostem Rathova stíhání mám četné výhrady, ani s jedním z těchto názorů však nesouhlasím.

Pavlíčkovy pochybnosti pramení z toho, že čl. 27 odst. 5 Ústavy se o trestním stíhání poslance zmiňuje až v poslední větě a řeší primárně otázku jeho zadržení. Jeho výklad, že mezi odst. 4 a 5 není vztah subsidiarity a speciality, naráží na otázku, k jakému jinému úkonu má být poslanec na základě rozhodnutí předsedy sněmovny odevzdán soudu, jestliže ne k rozhodování o vazbě. Pokud by se v odst. 5 řešila pouze přípustnost zadržení a nikoli dalších úkonů trestního řízení, notabilně pak rozhodnutí o vzetí do vazby, nemělo by toto ustanovení žádný smysl. Jediným přijatelným závěrem je, že odst. 5 je vůči odst. 4 speciální a předběžný souhlas předsedy komory má až do definitivního (ratihabičního) rozhodnutí plena účinky souhlasu s trestním stíháním podle odst. 4.

Pochopitelné jsou obavy artikulované C. Svobodou, neboť ústava za určitých okolností skutečně umožňuje, aby byl poslanec omezen na svobodě, a to i po relativně dlouhou dobu např. parlamentních prázdnin nebo dysfunkce sněmovny, pouze na základ souhlasu jediného poslance, zvoleného za stranu danému jedinci případně i (značně) protivnou.

To je však risikem zastupitelské demokracie. Tak jako si občané vybírají 200 poslanců, aby hájili do příštích voleb jejich zájmy, vybírají si i sami poslanci ze svého středu sněmovní funkcionáře, kteří budou chránit práva jich samotných. Pokud si vybrali špatně a zvolili osobu nehodnou, mají navíc možnost obrátit se o ochranu svých práv přímo na Ústavní soud, což je postup, který bych za dané situace doporučil Davidu Rathovi. Jen ten je povolán k tomu, aby možnost držet poslance v předběžné vazbě předtím, než jeho případ posoudí plenum sněmovny, zvážil a autoritativně o ní rozhodl.

K textu C. Svobody je pak na místě jen douška, že jeho výklad, vylučující vazební stíhání při činu dopadeného poslance nebo senátora, je pro společnost spojen s nemenším nebezpečím, protože tak by nebylo možno zajistit až do příští schůze sněmovny ochranu společnosti např. ani před poslancem-seriovým vrahem.

  1. Odposlech. Odposlech telekomunikačního provozu je úkonem trestního řízení, přičemž trestně stíhat poslance nebo senátora lze pouze s výslovným souhlasem komory, jejímž je členem. Jestliže soudce povolil odposlech poslaneckého telefonu, presumoval tím, že tento souhlas bude následně udělen, čímž překročil svou pravomoc a obecně pravomoc soudní moci. Odposlech telefonu poslance nebo senátora je proto podle mého názoru vždy a bez výjimky neústavní.

  2. Zadržení a domovní prohlídka. Policie tvrdí, že Rath byl zadržen bezprostředně poté, co se dopustil trestného činu. To bych chápal, kdyby tímto trestným činem bylo vloupání do klenotnictví nebo vražda, nikoli přijetí úplatku. Takto celá akce působí dojmem provokace směřované k tomu, aby bylo možno obejít Rathovu poslaneckou imunitu a díky ochotně spolupracující předsedkyni sněmovny si zajistit předběžné vydání ke stíhání.

  3. Vazba. Neznáme zatím usnesení o vzetí do vazby, avšak už fakt, že místo aby obviněného přivezli k soudu, soudce přijel za ním na policii, budí značné rozpaky. V existenci vazebních důvodů nevěřím, zato si umím představit tlak, pod kterým bude nyní Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodovat o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby.

  4. Nepříslušnost státního zástupce a soudu. Možnost volby z několika místně příslušných státních zastupitelství a soudů tu byla zneužita k účelovému přenesení kausy a její přidělení mediální hvězdě Bradáčové, státní zástupkyni, na jejíž nezávislost a poctivost bych osobně nevsadil ani pětník. Jestliže k přijetí úplatku došlo v Rudné u Prahy, příslušnými jsou Krajské státní zastupitelství v Praze a k rozhodování o vazbě Okresní soud Praha-západ.

  5. Manipulace s důkazy při domovních prohlídkách. Snad vůbec největší znepokojení ve mně vzbuzuje fotografie pytle s nápisem samopal vz. 58. Při prohlídce zajištěné důkazy se v policejní praxi nikdy neoznačují obsahem, nemělo by to smysl; zde se zcela evidentně kdosi pokusil manipulovat veřejným míněním a udělat z prostého korupčníka korupčníka-teroristu.
Rath-gate není prvním případem, kdy je politický boj veden policejními prostředky, v podobném stylu proběhlo např. obsazení IPB (klienta ODS) a její předání do rukou ČSOB (klienta ČSSD) nebo akce Karel Srba (o jehož vině minimálně v některých kausách nejsem dodnes přesvědčen) a poté Kubiceho zpráva, kdy byl gard obrácený. Místní media ve všech případech resignovala na snahu analysovat a stala se hlásnými troubami svých politických, případně zpravodajských patronů a dodavatelů informací.

O to méně důvodů, proč resignovat na vlastní úsudek a připojit se k lynchující, novináři obratně rozvášňované luse.
Vypadá to tak, že se nad sněmovnu po téměř patnácti letech opět vznese, v celé své bizarní velikosti, duch Miroslava Sládka. Předvídali jsme to už před měsícem, tehdy toliko meditujíce nad pohříchu jen hypothetickou možností pravomocného odsouzení poslance Škárky.

Protože však není poslanec jako poslanec, to, co bylo tak hladce upřeno Sládkovi (Pro mě je nepřítomen… řekl by profesor Hrbolek), nemůže být tak snadno odebráno jednomu z leadrů sociální demokracie a politikovi více než výraznému. Pročež, hlasem zároveň úpěnlivým a zároveň v tonu, jenž trochu upomíná na procesy 50. let, vyzývá předsedkyně sněmovny Němcová vedení sociální demokracie k apelu na vazebně stíhaného poslance Davida Ratha vzdát se mandátu a všech těch nepříjemností sněmovnu i celou politickou scenu ušetřit.

Nestane-li se tak a Rath zůstane poslancem, nezbude skutečně nic jiného než jej den co den s pouty na rukou dovážet do budovy poslanecké sněmovny, tam mu umožnit hlasovat, pracovat ve výborech a setkávat se s voliči (na to by možná měla být jeho poslanecká kancelář vybavena čímsi jako zpovědnicí, institucí opatřenou mříží již tradičně).

A vzhledem k předpokládanému růstu počtu podobných incidentů by asi bylo třeba vybavit PSP karcerem, bohulibým to zařízením symbolisujícím kdysi nezávislost středověkých universit, jež vykonávaly nad svými studenty na světské moci nezávislou kázeňskou pravomoc, a přeživším, poněkud již anachronicky, na c.-k. gymnasiích až do konce 19. století.

Vězeňská služba České republiky, odloučené pracoviště Malá Strana – to by se na budově ve Sněmovní vyjímalo celkem dobře, co myslíte?
Propukly oslavy v království českém, neboť král, znepokojen stále více reptajícími nevolníky, poslal své biřice na nemilovaného dvořana. Lidé jsou šťastni, na sociálních sítích i u piva žertují o tom, jak onoho jedince stejně nikdy neměli ráthi a jak je dobře, že předsedkyně sněmovny, shodou okolností členka ODS, vyslovila se zadržením oposičního politika bez reptání souhlas, a to patrně bez možnosti řádně prostudovat podklady (ústavní lhůta 24 hodin, kterou na to má, je absolutně nepřiměřená a v celém trestním řízení bezprecedentně krátká).

Byl dopaden korupčník, je tedy důvod k jásotu; já se na něm arci podílet nemohu. Pro mne je měřítkem to, co se dálo v případě hrozícího obvinění ministra a člena strany vládní, nikoli oposiční, Jiřího Čunka, od intervencí do justice přes prohnilé soudce a státní zástupce, později známé pod zkratkou justiční mafie, až po trapnou koncovku v podobě měnícího rozsudku komunistické soudkyně Vostrejšové, podle níž žádná justiční mafie neexistuje a vše v české justici kolem Čunka, stejně jako kolem tzv. katarského prince, bylo takříkajíc v ajouru.

Ano, do poměrů ukrajinských, kde vrcholní politici putují po skončení volebního období z funkce rovnou do vězení, má situace v České republice ještě daleko, jen se obávám, že Rathovo zadržení je krokem východním, případně africkým směrem. A že jednoho krásného dne bude lid v extasi stejně jako dnes, protože policie pod vedením sociálnědemokratického ministra vnitra dopadne při činu Kalouska, Nečase nebo Klause.

Aktualisováno.

David Rath byl vzat do vazby, a to ze všech třech do úvahy přicházejících vazebních důvodů. To pokládám bez ohledu na otázku jeho případné viny za naprosto skandální a mám za to, že v této výjimečné situaci by měl president republiky využít svého práva a Ratha z vazby cestou milosti propustit.

Podkategorie