Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Na NALUSu bylo zveřejněno první usnesení Ústavního soudu týkající se vazebně stíhaného poslance Davida Ratha. Ústavní soud se odmítl zabývat jeho námitkami proti usnesení o zahájení trestního stíhání, proti nepříslušnosti soudu a proti vzetí do vazby pro nevyčerpání řádných opravných prostředků, námitku proti domovním prohlídkám odmítl jako zjevně neopodstatněnou a námitkou odepření nahlížet do spisu se odmítl zabývat s odkazem na svou prejudikaturu, podle níž lze takové právo v přípravném řízení omezit, a to i v případě stíhání vedeného vazebně. Rovněž tak jako předčasnou posoudil Ústavní soud námitku omezení výkonu poslaneckého mandátu vazebním stíháním poslance.

V usnesení na mne působí nepřesvědčivě zejména dvě pasáže:
  1. Ústavní soud opětovně odmítl poskytnout ochranu obviněnému, jemuž je policejním orgánem upírán přístup k jeho trestnímu spisu, a to s argumentací, že – zjednodušeně řečeno – je na policii, aby posoudila, které části spisu obhajoba potřebuje pro účely argumentace před vazebním soudem, a tyto jí dá k disposici k nahlédnutí. To je ovšem stejná svévole jako případ selekce odposlechů na tzv. zájmové a nezájmové. Policejní orgán zde rozhoduje, fakticky na základě vlastní libovůle, o tom, v jakém rozsahu a jakými prostředky umožní obviněnému se hájit. Není obtížné představit si, že pro policii nebude žádný problém takto stopit právě ty důkazy, které by obviněnému umožnily u soudu uspět – například proto, že některý procesní úkon byl nezákonný. Co obhajoba neví, nepoví. To je ovšem flagrantní pošlapání principu rovnosti zbraní a pevně věřím, že se některé z obětí této Ústavním soudem opakovaně posvěcované policejní zvůle podaří uspět u ESLP.

  2. Je zcela správné, že Ústavní soud vyžaduje vyčerpání procesních opravných prostředků, avšak činí tak mechanicky, bez reflexe specifických okolností. Rathovi bylo znemožněno účastnit se jednání sněmovny ještě předtím, než bylo o jeho stížnostech proti zahájení trestního stíhání a vzetí do vazby nadřízeným státním zastupitelstvím, resp. soudem rozhodnuto. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavní soudu hovoří o opravném prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, avšak ani v odst. 2 není expressis verbis vyřešena situace, kdy k újmě dojde ještě předtím, než by tento opravný prostředek mohl do situace stěžovatele příznivě zasáhnout. Konkrétně neexistuje žádný způsob, jak by se D. Rath mohl domoci (předběžného) propuštění z vazby nebo pravidelných eskort do sněmovny, dokud krajský soud jeho stížnost neprojedná. Za těchto okolností bylo na místě ústavní stížnost meritorně projednat, a to už proto, že vazební stíhání v tomto případě zasahuje do práva nejen samotného poslance, ale všech voličů strany, za kterou kandidoval.
Protože o stížnosti proti vzetí do vazby bylo již rozhodnuto, můžeme se vbrzku těšit na další usnesení Ústavního soudu, kde se například dozvíme, jak by mohl Rath ve své trestné činnosti po propuštění z vazby pokračovat anebo jakým kouzlem se podařilo jeho případ poslat tomu správně nezávislému státnímu zastupitelství.
6 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 3034

Plzeňská právnická fakulta je tak trochu jiná vysoká škola. O tom jsme na tomto blogu informovali již několikrát, naposledy v souvislosti s její snahou utajit za každou cenu okolnosti, za nichž ji vystudoval (příp. vystudoval) brněnský znalec z oboru juda a závadového diskursu Ivo Svoboda. Rovněž víme, že je to škola elitní, schopná poskytnout svým absolventům vzdělání v neuvěřitelně krátkém čase, a to bez toho, že by vzdělávaný student tušil, kde se škola nachází. A také víme, že akademický život je na plzeňských právech jaksi nestandardní, genrově kolísající mezi kabaretem, fraškou, komickou operou a lidovou taškařicí.

Zcela nový, překvapivý obsah dali nyní v Plzni i pojmu akademická svoboda. Plzeňský student si může myslet, co chce, ale při veřejných vystoupeních je vždy vázán názorem svého děkana, který mu, pokud uzná za vhodné, může veřejné projevy i zcela zakázat. A pokud student nařízení náhodou poruší a řekne do televise něco nekonformního – byť by to měla být jediná věta – má hned na krku disciplinární řízení (koná se v pondělí).

Vynikající pověst fakulty, léta budovanou velikány jako Milan Kindl, nám nikdo kazit nebude!

Aktualisováno.
K témuž thematu Tomáš Sobek na Jiném právu.
19 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Plzeňská práva
Počet zobrazení: 5453

Kausu žádosti o vydání Vlasty Parkanové od počátku hodnotím jako chybu v Matrixu, jako nahodilý důsledek toho, že některý zvlášť naivní exemplář policisty, pod vlivem mediální masáže o Cattanim v sukních a skvělém, v utajení pracujícím policejním teamu, zkusil to samé v naději, že i on se proslaví, netuše, že jej čeká v nejlepším případě přísná reorganisace s přeřazením na místní oddělení ve Starém Bohumíně, v horším rovnou vyhazov.

Z toho, co řekl premier Petr Nečas při interpelacích, vyplývá dosti jednoznačně, že tohle nebylo v plánu. Ne že by Nečas prozradil něco nového: všichni víme, že ODS není nic proti mysli víc, než policie, která bude přísně apolitická a bude šetřit kriminalitu bez ohledu na to, jaké má pachatel krytí z vyšších míst. Celkový dojem z jeho vystoupení není arci příliš vzdálen tomu, jaký zanechal slavný Štěpánův projev v ČKD. Tehdejší režim to už měl za pár, a vypíše-li některá sázková kalendář kurs na další trvání toho současného, určitě si u ní nevsadím.

Na případu je zajímavé, že policie nebyla ani tentokrát schopna vystopovat korupční finanční toky, ale vyšla z trestnosti korupčního následku, tedy z obludně předražené státní zakázky. Že se přijetí úplatku/nezákonné provise normálně nedá prokázat, víme, mechanismus kasírtašků, jakými byli Bémův Janoušek nebo Topolánkův Dalík, je velmi propracovaný a za normálních okolností, tzn. s použitím bezpečných komunikačních kanálů a peněžních převodů přes offshore, není možné korupci prokázat.

Otázkou je, zda k odsouzení postačí prokázání důsledku korupce, tedy plýtvání veřejnými prostředky ve prospěch určitého ekonomického subjektu. Že zakázka je předražená, nemohl přece nikdo vědět, určitě ne vláda, protože té materiály předkládal ministr, a ani ministr, neboť tomu byly podklady připraveny náměstkem. A náměstek? Ani ten ne, pochopitelně, vždyť materiály prošly na ministerstvu úplně standardním schvalovacím řízením, jehož se účastnily možná desítky lidí. Kde mezi nimi najít pachatele?

Nejsem proto příliš optimistický: mám za to, že tento režim svůj boj s korupcí dávno prohrál.

12 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3628

Zločinec promluvil, neřekl nic. Touto parafrasí by se nejlépe dal přetlumočit obsah úterního projevu poslance Davida Ratha ve sněmovně. S relativně vybroušenou formou Rathova projevu nekorespondoval jeho obsah, jenž byl informačně mimořádně chudý a jehož přesvědčivost se limitně blížila nule.

Rathovo stíhání je politická hra, o tom nemám ani nejmenší pochybnost, a osoba náměstka NSZ Igora Stříže, který měl sepisovat úřední záznam o trestním oznámení, postoupeném poté místně nepříslušnému ústeckému KSZ, naznačuje, že iniciátorem celého podniku budou nejspíš lidé kolem ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (jehož údajná utajená návštěva KSZ v Ústí nad Labem krátce před zásahem je rovněž výmluvná). Toho jsem doposud hodnotil poměrně kladně, ale pokud se pro svou stranu skutečně dopustil této špinavosti, jeho kredit u mne padá k nule.

Do větších akcí se Rath při projevu nepouštěl, o okolnostech údajného úplatku téměř nemluvil, což může naznačovat, že on a team jeho obhájců netuší, co všechno bylo odposlechnuto, a nechce se vystavovat risiku pozdějších trapných dementi a vytáček.

Posice obhajoby je i po vydání poměrně silná. Námitka místní nepříslušnosti se zdá být důvodnou, nasazení odposlechů je nanejvýš sporné a může být shledáno nezákonným hned z několika důvodů, a jak lze naznat z okamžité a téměř hysterické reakce ČSSD na subtilní Rathův náznak, že peníze mohly být určeny na volební kampaň, Rath má možná páky, jak stranu přimět k podstatně větší loyalitě a zákulisní snaživosti.

V čem lze s Rathem bohužel souhlasit, je predikce, že jeho zadržení a následný monstrproces budou ojedinělé, byly od první minuty účelové a rozhodně se nejedná o počátek jakéhosi authentického boje s korupcí, padni komu padni. Asi si budeme muset zvyknout, že součástí českého předvolebního koloritu se napříště stanou oposiční poslanci ve vězení, ozbrojenci kolem sněmovního řečniště a svalnaté řeči silových ministrů.

Jak své úvahy na podobná themata obvykle končívám, do afrických poměrů nám fakt schází už jen záliba místní politické elity v pestrobarevných šerpách…

6 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 2575

Není zřejmě jiné chvíle, kdy by bylo právnické pokolení nenáviděno více, než když se některému z jeho representantů podaří dosáhnout stavu procesní nepoužitelnosti usvědčujících důkazů, takže pachatel odchází od soudu čistý a nevinný jako sáronská růže. Hněv lidu je pochopitelný, a své si vyslechne i soud, který, místo aby zajistil průchod spravedlnosti, se opět nechal obalamutil jakýmisi těmihle právnickými kličkami…

A není zároveň v životě advokátově většího triumfu, než když se mu něco podobného podaří. On přece není placen za to, aby pomáhal dostat svého mandanta do krimu, do tepláků nebo do díry, kam tento už od pohledu evidentně patří, ale aby jej, za jeho peníze, takového osudu ušetřil. Tak jaképak copak, že…

These o procesní nepoužitelnost důkazů, které nebyly získány v souladu se zákonem, je stará přibližně sto let, a rozvinula se nejprve ve Spojených státech. Tam je trestní litigace skutečná lis, boj mezi stranami, a soudce ani porota nejsou povinni cokoli zjišťovat nebo vyšetřovat, jsou nestranným rozhodčím souboje, který se před nimi odehrává. Za neúspěch trestního stíhání je odpovědný státní zástupce, a na něj se snesou mediální hromy a blesky, pokud zřejmý pachatel unikne odsouzení.

Dokud tato doktrina neexistovala, stávalo se, že příliš iniciativní šerifové překračovali zákon v očekávání, že najdou-li např. při nepovolené domovní prohlídce usvědčující důkazy, budou lehce, spíše symbolicky pokáráni za porušení zákona, a zároveň zahrnuti slovy chvály za to, jak pomohli usvědčit nebezpečného pachatele. Až sankce procesní nepoužitelnosti, jasně formulovaná v judikátu Weeks v. U.S. (1914), tomu učinila přítrž. Od nynějška byly pokusy získat důkazy nezákonným postupem neúčelné, protože soud takové důkazy prostě odmítl – a zbyla otázka sankce za porušení zákona při jejich opatření.

Nedosti na tom. Už o šest let později, v r. 1920, byla formulována doktrina ovoce z otráveného stromu, poprvé vyslovená v judikátu Silverthorne Lumber Co. v. U.S. (1920). Ta rozšířila nepřípustnost na všechny derivativní důkazy získané na základě důkazů nezákonně opatřených.

Řekněme, že podezřelý z vraždy byl bitím přinucen prozradit, kde zakopal tělo oběti. Jeho výpověď je samozřejmě procesně nepoužitelná, ale co je podstatné, použít nelze ani tělo, které bylo na označeném místě vykopáno; to je právě ono ovoce z otráveného stromu. Toto pravidlo má některé výjimky, např. nelze vylučovat důkazy, které by vyšly najevo tak jako tak: příkladmo proto, že tělo oběti nebylo zakopáno dostatečně hluboko a svým zápachem by stejně během několika týdnů upoutalo pozornost. Obecně však platí: cokoli je odvozeno z nezákonně opatřeného důkazu, nemůže být důkazem.

Toto pravidlo a jeho omezení jsou předmětem nekonečných polemik, protože stačí jeden nadměrně horlivý policista a portfolio usvědčujících důkazů může státní zástupce nahradit tak nejvýš plamennou řečí k porotě (jež je v podobných případech často vyměněna, aby ji důkazy prohlášené za nepřípustné nemohly nepatřičně ovlivnit). Stoupenci konservativní jurisprudence (jako např. ústavní soudce Antonin Scalia) nevidí podobné postupy rádi a argumentují, že sociální náklady spravedlnosti bývají v těchto případech příliš vysoké: jen proto, aby bylo dosaženo plně spravedlivého procesu, je obětována spravedlnost jeho výsledku.

Drastický příklad na thema doktriny ovoce z otráveného stromu se odehrál v r. 2002 v Německu. Magnus Gäfgen unesl jedenáctiletého syna frankfurtského bankéře. Při převzetí výkupného byl policií dopaden, avšak odmítl prozradit, kde je unesený chlapec skryt. Policie mu proto pohrozila mučením. Pod tímto nezákonným nátlakem Gäfgen přiznal, že chlapce zabil, a uvedl, kde ukryl jeho tělo. Německé soudy se námitkou ovoce z otráveného stromu zabývaly a nepřisvědčily jí, a podobně judikoval i ESLP, který konstatoval, že došlo k porušení Gäfgenova základního práva podle čl. 3 Úmluvy (zákaz mučení a nelidského zacházení), avšak ne jeho práva na spravedlivý proces.

Ale proč tento hypertrofovaný úvod? Samozřejmě jde o Davida Ratha.

Jestliže by se jeho obhájcům podařilo prokázat, že odposlechy byly nařízeny nezákonným způsobem, a to z jakéhokoli důvodu (lhostejno, zda pro obecný zákaz odposlouchávat poslance, proto, že žádost byla nedostatečně odůvodněna, nebo i jen z důvodu, že odposlech povolil místně nepříslušný soud), mohou dosáhnout zneprocesnění nejen samotných odposlechů, ale všech dalších důkazů, k nimž se policie díky odposlechům dostala.

Pak by ovšem policii i SZ zbyly oči pro pláč, a ústecká mediální hvězda Bradáčová by patrně prohlásila, nejen že Rathovu kausu chtěla předat do Prahy od prvního dne, ale patrně, že žádného Ratha nezná, nikdy by ji nenapadlo ho z něčeho obvinit a není vůbec jisto, zda kdy byla státní zástupkyní.

Nový Rathův obhájce Jelínek na mne působí docela schopným dojmem a vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby případ právě takovým způsobem skončil.
38 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 9997

Podkategorie

Čapí hnízdo Počet článků:  34

David Rath Počet článků:  35

Dělnická strana Počet článků:  26

Fénix Počet článků:  22

Helena Vondráčková Počet článků:  7

Igor Ševcov Počet článků:  14

Jana Nečasová-Nagyová Počet článků:  9

Klára Samková Počet článků:  18

Lukáš Nečesaný Počet článků:  10

Marek Dalík Počet článků:  5

Marián Magát Počet článků:  7

Plzeňská práva Počet článků:  14

Yekta Uzunoğlu Počet článků:  12

Zdeněk Altner Počet článků:  8

Ztohoven Počet článků:  8

Zuzana Candigliota Počet článků:  10