Dokonáno jest. Okresní soud v Liberci odsoudil chrastavského kuličkového vraha Pavla Vondrouše k podmíněnému trestu za výtržnictví. Obhajoba se vzdala práva na odvolání, státní zástupce nikoli, aniž by arci bylo zřejmé, co víc by mohl chtít: pětiletý zákaz střílet po českých presidentech z jiných než skutečných zbraní? Jak patrno z videa pořízeného před soudní budovou, pachatel byl viditelně šťasten, že je mediální hvězdou okamžiku, a k dokonalosti výjevu chybí už jen vavřínový věnec kolem jeho vlasuprostých skrání.

Šťasten musí být i expresident Klaus, takto poškozený, neboť vrah podle jeho přání neunikl spravedlnosti a nebyl amnestován (že spolu s ním amnestii nedostaly další stovky obviněných, na něž by se logicky měla vztahovat, jej arci nezajímá).

Mám jen nutkavý pocit, že účelem trestní justice by mělo být cosi jiného než poskytovat svým klientům uspokojení, a že úplně šťasten není ani daňový poplatník, který celou tu komedii zaplatil.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 9. června 2013

Počet zobrazení: 2711

• atentát
• Václav Klaus
• výtržnictví
• Okresní soud v Liberci
• Pavel Vondrouš
• Chrastava

A máme tu další blogpost na romské thema, tentokrát z Rokycan. V březnu tam došlo ke konfliktu mezi mladou Romkou a několika strážníky městské policie, načež ti byli romskými aktivisty obviněni, že se k ženě chovali brutálně a při zákroku převrhli kočárek s dítětem. Nyní policie trestní oznámení odložila.

Jsem názoru, že učinila správně. K disposici máme dvě videa, [1] a [2], z nichž je sice patrné, že jednání strážníků při řešení přestupku nebylo prosto určitých taktických pochybení, avšak agresivita, zprvu zejména verbální a poté patrně i brachiální, směřovala od přestupnice ke strážníkům. Aktivisté, jako už tolikrát, prokazují romské komunitě medvědí službu, jestliže místo rozumu uplatňují rasový instinkt a vyvolávají tak v posledku dojem, že Romové se v této zemi těší nezaslouženému nadpráví.

Neobjektivní kostlánovský žurnalismus je to nejhorší, co se Romům mohlo přihodit.

Aktualisováno.
Zde máme inkriminovanou část děje z videa zobrazenu rozfasovaně, snímek po snímku:

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 5. června 2013

Počet zobrazení: 5282

• František Kostlán
• Romea
• Romové
• přestupek
• městská policie
• Rokycany

Bitva kolem autorství amnestie je snad již definitivně dobojována, a po bojišti se pohybují káry odvážející raněné a mrtvé. Bez větší úhony nakonec vyvázl Zdeněk Koudelka, nadějný a ke všemu ochotný ústavní právník, o poznání hůř je na tom Pavel Hasenkopf, který skončil bez zaměstnání, s cejchem možného autora aboličního článku a s příliš mnoha nepřáteli, novými i starými.

Bude dobře připomenout si, jaké chyby P. Hasenkopf udělal, pro budoucí poučení:

1. Když se dva perou, nelze zůstat loyalní k oběma. Hasenkopf byl postupně loyalní ke Klausovi (s abolicí souhlasím – ve skutečnosti, jak se ukázalo, měl k ní od počátku výhrady a sám ji navrhl v podstatně užším rozsahu), ke Koudelkovi (nevím, kdo je autorem amnestie, i když to dobře věděl) a k Zemanovi, od kterého očekával, že jeho jméno očistí a omluví se mu. Ani jeden jeho loyalitu neopětoval.
2. Jestliže mám nějaké důkazy, musím je předložit v době, kdy se o ně veřejnost zajímá. Neudělám-li to, budu nutně působit dojmem vyděrače a nedůvěryhodné osoby, přestože jsou moje motivy racionální a ospravedlnitelné.

Porovnejme Hasenkopfův případ s obdobným případem Libora Michálka: ten netaktisoval, ani na minutu se nepokoušel být ke komukoli loyalní a dal odposlechy, které měl, k disposici mediím. Zda jich ve skutečnosti měl nebo má víc, nevíme a zřejmě se už nikdy nedozvíme. Výsledkem je obraz mediálního hrdiny, rytíře Pravdy a Lásky, protikorupčního bojovníka bez bázně a hany, a sinekura v Senátu.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 8. května 2013

Počet zobrazení: 4378

• Miloš Zeman
• Václav Klaus
• president
• amnestie
• Pavel Hasenkopf
• Zdeněk Koudelka
• Pavel Blažek

Může být podřízený nepodjatý vůči svému nadřízenému? Přirozeně ne, tento princip se uplatňuje universálně v celém právním řádu: vztah pracovněprávní nebo služební podřízenosti vytváří tak silnou mentální výhradu, že jí bez dalšího vznikají důvodné pochybnosti o nepodjatosti podřízeného pro zvláštní poměr k nadřízenému.

Výjimkou, jak se zdá, je město Most, kde o verbální kontroversi mezi protiuhelným aktivistou Radkem Mikulou a náměstkem primátora Karlem Novotným hodlá rozhodovat místní přestupkový orgán, a najdou se i tací, kteří to pokládají za možné a zákonné.

S podobnou situací jsem se v praxi setkal jen jednou, v Roudnici nad Labem, kde měly být chování místního občana na zasedání zastupitelstva a jeho hádka se starostou projednávány přestupkovou komisí, sestávající ze zaměstnanců městského úřadu; oznamovatelem přestupku byl tajemník úřadu. Roudničtí úředníci bez nutnosti většího nátlaku uznali, že v takovém sporu nemohou být nestrannými arbitry, a v souladu s příslušným ustanovením správního řádu věc postoupili sousední obci (ta řízení posléze zastavila poté, co jsem prokázal formální vadu delegace, ale to je jen marginálie).

Jak na Jiném právu upozorňuje Jan Vučka, požadavek nepodjatosti je v této zemi něčím zdaleka ne samozřejmým, nepodjatým se zde cítí kde-kdo – tak proč by se necítili nepodjatými podřízení vůči nadřízenému?

Toliko na okraj dlužno podotknout, že stávající (značně sporná) praxe, podle níž může úředník rozhodovat ve věcech, kde je účastníkem řízení obec, jež ho zaměstnává (např. ve stavebních řízeních), nepředstavuje stejný případ, protože obec je přece jen právnickou osobu, a tedy subjektem o poznání méně mstivým než její konkrétní představitel, osoba fysická a jako taková nadaná schopností úředníkovi, který by rozhodl v její neprospěch, učinit život znatelně méně příjemným.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 7. května 2013

Počet zobrazení: 3936

• přestupek
• podjatost
• Most
• správní řízení
• Jan Potměšil
• Radek Mikula

Všem vám, chlapi, děkuju, moc jste mi pomohli, bylo to takový jakoby neformální, pravil namol opilý lobbista Roman Janoušek, když jej, dopadena na útěku, policie nakládala do služebního automobilu.

Nyní byl tentýž obžalován z pokusu o vraždu a ohrožení pod vlivem návykové látky. To je ovšem typický český odezdikezdismus: podle dosavadních informací se zdá být nesporným, že Janoušek řidičku přejel tím způsobem, že se rozjel, když se ho poškozená pokoušela zadržet, a nabral ji na kapotu svého automobilu. Takové jednání může za určitých, výjimečných okolností způsobit smrt, nicméně pokus o vraždu to není: tím by bylo, kdyby do řidičky, v danou chvíli tedy spíše chodkyně, svůj jedoucí automobil namířil. Jeho skutek měl být kvalifikován jako zločin těžkého ublížení na zdraví, úmysl poškozenou usmrtit se zdá být prima facie vyloučen.

Ale možná se zakrátko přesuneme do druhého extremu a zjistí se, že – např. – ráhnem uhozený lobbista jednal v tak silném rozrušení, že chvilkově pozbyl příčetnosti a je tedy liliově nevinen.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Jiné případy

Zveřejněno: 6. května 2013

Počet zobrazení: 4697

• Roman Janoušek
• vražda
• Městské státní zastupitelství v Praze
• dopravní nehoda
• pokus