Autorem blogu je 
Může být podřízený nepodjatý vůči svému nadřízenému? Přirozeně ne, tento princip se uplatňuje universálně v celém právním řádu: vztah pracovněprávní nebo služební podřízenosti vytváří tak silnou mentální výhradu, že jí bez dalšího vznikají důvodné pochybnosti o nepodjatosti podřízeného pro zvláštní poměr k nadřízenému.
Výjimkou, jak se zdá, je město Most, kde o verbální kontroversi mezi protiuhelným aktivistou Radkem Mikulou a náměstkem primátora Karlem Novotným hodlá rozhodovat místní přestupkový orgán, a najdou se i tací, kteří to pokládají za možné a zákonné.
S podobnou situací jsem se v praxi setkal jen jednou, v Roudnici nad Labem, kde měly být chování místního občana na zasedání zastupitelstva a jeho hádka se starostou projednávány přestupkovou komisí, sestávající ze zaměstnanců městského úřadu; oznamovatelem přestupku byl tajemník úřadu. Roudničtí úředníci bez nutnosti většího nátlaku uznali, že v takovém sporu nemohou být nestrannými arbitry, a v souladu s příslušným ustanovením správního řádu věc postoupili sousední obci (ta řízení posléze zastavila poté, co jsem prokázal formální vadu delegace, ale to je jen marginálie).
Jak na Jiném právu upozorňuje Jan Vučka, požadavek nepodjatosti je v této zemi něčím zdaleka ne samozřejmým, nepodjatým se zde cítí kde-kdo – tak proč by se necítili nepodjatými podřízení vůči nadřízenému?
Toliko na okraj dlužno podotknout, že stávající (značně sporná) praxe, podle níž může úředník rozhodovat ve věcech, kde je účastníkem řízení obec, jež ho zaměstnává (např. ve stavebních řízeních), nepředstavuje stejný případ, protože obec je přece jen právnickou osobu, a tedy subjektem o poznání méně mstivým než její konkrétní představitel, osoba fysická a jako taková nadaná schopností úředníkovi, který by rozhodl v její neprospěch, učinit život znatelně méně příjemným.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Pro urážku starostenské nohy aneb Nepodjatost v Mostě
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 3646
Komentáře
Podporuji ovšem Jankovského snahy stavební úřady obcím vzít a jejich počet zredukovat.
A.
A.
Snad nebude vnímána jako ironická otázka, zda je autor dnešního textu běžný občan ve smyslu, jak o něm píší tací.
Radek Mikula
Náměstkovi primátora úředník vykonávající přenesenou působnost, tedy státní správu, opravdu není nijak podřízen. Nevím, z čeho dovozujete opak.
Ta situace je samozřejmě nemilá, jakkoliv formálně zde podjatost není, aspoň dle judikatury NSS. Formálně úřad nepostupuje vadně, na čemž trvám.
Jiná věc je, jak to cítí úředníci - přes formální nastavení dané zákonem mohou být přesto materiálně podjatí - 1) obávají se matně nejasné odvety náměstka, když nerozhodnou, jak si přeje, 2) obávají se veřejnosti, když nerozhodnou, jak si přeje veřejnost, ale tak, že to bude vypadat, že jsou poplatní náměstkovi, 3) nechtějí řešit žádné politiky, neb jsou s tím akorát nepříjemnosti, a vedou to třeba k prekluzi.
NSS to nijak nerozseknul ani usnesením rozšířeného senátu (viz zde: www.nssoud.cz/.../922?tre_id=135); již dříve jsem se k tomu vyjadřoval podrobně zde: jinepravo.blogspot.cz/.../..., z kteréhož textu snad lze dovodit můj názor na věc (tedy že nejsem zastáncem podjatého rozhodování úředníků, zejména tam, kde jsou tlaky zcela reálné, byť zvenčí nepodchytitelné).
Podobné kauzy, jako ta v Mostu, přes judikaturu a formální oddělení státní správy a samosprávy, nevnímám jako žádoucí situace, jakkoliv jsou na druhé straně velmi časté (Most je jen jeden případ z mnoha). V praxi buď úředníci neshledají podjatost, protože to ani nelze dost dobře seriózně odůvodnit, v limitech zákona a judikatury (a pak si drbou hlavu, že se toho měli radši nějak zbavit), anebo si vymyslí ptákovinu a vyloučí se naopak všichni, aby věc nemuseli řešit (taky časté - o vysoce postavených soudruzích nechce rozhodovat nikdo), pak si to přehazují mezi sebou.
Ceterum autem censeo, smíšený model veřejné správy má být zrušen, obnovme okresní úřady..:-)
mirek vorlický
A.
Zrušme, prosím, celý vrchnostenský systém výkonu práva, jako feudální zvrhlost, ať se obracejí "správní orgány" na soudy, když mají za to, že se občan dopustil trestného činu. Chtěl bych vidět, jak by své prokurátorské postavení zvládaly. To by byl konec přestupků a "přestupkářů" v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.
Ano, přesně to, co říkám já, již X let, díky za to panu Šudákovi. Neudělá-li se to, co on navrhuje, zmatek, který v celé státní správě je (jak je patrné i zde z debaty), se může a BUDE jen stupňovat (kašna, přísudková vyhláška, atd., atd.) až se udusí vlastními zvratky. Státní správa v česku nespravuje stát, ale jeho občany. Má to však být tak, že spravuje chod státu v souladu se zákony. Je skutečně překvapivé, že tuto věc zde presentující se právníci nedokáží zřejmě pochopit. Jako dodatek (pan Pecina snad promine, meboť situace je skutečně tristní), a je to zatím asi jen můj názor: Výkony státní správy v souladu s vrchnostenským právem v teoreticky současném státním zřízení považuji za protiústavní.
mirek vorlický
Jiná otázka, samozřejmě, je, zda-li soudní přezkum (a soudní ochrana účastníků správního řízení celkově) tak, jak je nastaven, plně vyhovuje všem konstitučně zakotveným maximám práva na soudní ochranu a spravelivý proces, no, mám za to, že není.
Jistě, u přestupků nebožáka chrání roční preklusní lhůta, která se sice řízením o žalobě proti rozhodnutí přerušuje, no, i tak je to lhůta velmi krátká, jsou zde však i jiné právní věci, než přestupky.
Uvedu příklad (který je seznatelný i z tohoto blogu): občan si podá žádost o informace, a nic. Po patnácti dnech podá stížnost, že o jeho žádostí nebylo rozhodnuto, a nic.
Podá tedy žalobu o ochranu proti nečinnosti, jejímž petitem bude, aby soud uložil žalovanému o žádosti rozhodnout (jiný petit by krajský soud usnesením odmítnul). Soud žalovanému rozsudkem uloží o žádosti do 15 dnů rozhodnout, a žalovaný to udělá.
Žadatel podá do rozhodnutí odvolání, protože rozhodnutí je nepřezkoumatelné (a lhostejno, z jakých důvodů je nepřezkoumatelné). A nic, o odvolání není rozhodnuto. Žadatel tedy podá žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, a opět nic.
Obrátí se tedy znovu na krajský soud, nyní již podruhé, se žalobou o ochranu proti nečinnosti, jejímž petitem bude, aby příslušný orgán o jeho odvolání rozhodnul. Soud, opět, rozsudkem uloží o odvolání rozhodnout, a nadřízený orgán to udělá. Odvolání zamítne.
Žadatel se tedy, po třetí, obrátí na krajský soud (zde na ten, co rozhodoval o prvé žalobě), se žalobou proti tomuto rozhodnutí, petitem bude jeho zrušení pro vady řízení (nepřezkoumatelnost) a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení (protože zruší-li soud rozsudkem rozhodnutí pro vady řízení, nenařídí správnímu orgánu informace poskytnout). Soud tedy z petitu podané žaloby rozhodnutí zruší, a na základě jeho právního názoru zruší i odvolací orgán napadené rozhodnutí.
Uběhly zhruba dva, tři roky, a jsme na začátku. Po patnácti dnech nic, žadatel tedy podá stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, že o ní nebylo v zákonné lhůtě rozhodnuto. A nic.
Žadatel se tedy, již počtvrté, obrátí na krajský soud se žalobou o ochranu proti nečinnosti a petitem bude požadovat, aby správnímu orgánu bylo uloženo rozhodnout o jeho žádosti o informace. Soud tuto povinnost uloží a správní orgán vydá rozhodnutí.
Žadatel je opět napadne odvoláním, o kterém nebude rozhodnuto, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti nebude vyřízena, opět žaloba o ochranu proti nečinnosti (případně pak proti rozhdonutí), a tak pořád dokolečka dokola.
Celý problém je v tom, že v konkrétním případě se může stát ona "účinná" soudní kontrola a ochrana zcela flagrantně neúčinnou, v čemž je její primární slabina. Že se takové obstrukce správním orgánům někdy vyplatí, dokládají některé causy zrovna pana Peciny, třeba stran registrace občanského sdružení - není v tomto světě moci, která by správní orgán donutila vydat přezkoumnatelné rozhodnutí (a třeba nezákonné, ale přezkoumatelné), skutečně není.
A tak narážíme jednak na právo projednání věci v přiměřené lhůtě, jednak na právo na to, aby nezávislý soud o závazku rozhodnul. A v tom už konstituční deficit hrubě je.
Ano, klíčové jsou pojmy: SOUDNÍ KONTROLA, SOUDNÍ PŘEZKUM.
Připadá mi, že FŠ a já jsme na jedné straně.
Je-li ochrana práv a právo na spravedlivý proces úkolem soudního přezkumu, pak soudní přezkum v česku toto neplní, jak konečně v závěru druhého odstavce FŠ se domnívá. Má-li tedy česko soudní přezkum, pak má jen slova, která nic neznamenají. Tedy, česko soudní přezkum nemá.
Ono ho totiž ani nemůže mít, protože kdyby ho mělo ve smyslu jak jej chápu já a zřejmě i FŠ, nemohla by státní správa hrát tu roli, kterou hraje. Aby soud byl soud a následně soudní přezkum soudní přezkum, je nutno aby moc soudní byla ve vztahu k státní správě chápána takto: "the subjection of public authorities to the ordinary courts is the cornerstone of the rule of law" (Dicey,1885).
V dalších odstavcích pak FŠ popisuje jak česká státní správa není subject to the ordinary courts (ale i jak soudy nechápají svoji roli ve věci), celý systém nesplňuje tedy základní požadavek, který by pak z něj dělal rule of law (nemůže ani tedy platit dělba moci) a systém vrchnostenského práva, tak jak je v česku aplikován, nelze tedy považovat za ústavní, protože ve skutečnosti tu žádný soudní přezkum nemůže být a není (konečně slovo VRCHNOSTENSKÉ lecos napovídá): hrubý konstituční deficit, protiústavní.
mirek vorlický
Aby toto nastalo, musela by mít soudní moc pravomoc nahradit rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím vlastním. My sice máme přezkum rozhodnutí v tak zvané plné jurisdikci, ovšem jeho výsledkem může být, v drtivé většině případů, pouze kasace napadeného rozhodnutí, jiný petit platné právo nepřipouští.
Není pak v tomto světě moci, která by výkonnou moc donutila se tomuto rozhodnutí soudu podřídit, neboť, jediné co je mocí práva je, že napadené rozhodnutí je zrušeno, to je i exekučně vymahatelné.
Pokud se správní orgán dobrovolně nepodřídí právnímu názoru soudu (který je však v odůvodnění, a proto nevymahatelný), účastníkovi nezbude, než opět opovědět žalobu, soud opět rozhodnutí zruší, a maximálně přitvrdí v argumentaci, to se může dít do nekonečna.
Pokud bych, například ve věci přestupku, žaloval správní orgán s petitem, že soud má řízení zastavit podle toho a toho ustanovení zákona přestupkového, a soud mi vyhověl, pak bych byl teprve ochráněn před zvůlí správního orgánu tak, jak to lze právem žádat.
Je-li to tedy tak, jak z textu vyplývá, ÚSTAVA České republiky nemá sebemenší význam.
MOC ZÁKONODÁRNÁ je víceméně zbytečná, neboť tím, že moc výkonná se nemusí řídit rozhodnutím moci soudní, nemá nikdo právně vymahatelnou povinnost dbát, aby zákony byly dodržovány.
MOC SOUDNÍ: Této moci slovo moc také nepřísluší, protože její moc je omezená na její výkon jen proti těm, kdo jí "svěřili" moc VÝKONNOU MOC hlídat.
MOC VÝKONNÁ je sice zcela evidentně moc v republice, ovšem ne ve smyslu, který je, když ne popsán, jistě Ústavou myšlen.
Celá věc tedy vypadá na podvod, nebo na nesmysl, jen jeden příklad, čl.2 (3): "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon." Zákony má vydávat MOC ZÁKONODÁRNÁ s tím, že co znamenají, rozhodne soud. MOC VÝKONNÁ má konat v souladu se zákonem a v konečné fázi, v souladu s rozhodnutím soudu. FŠ píše, že není moci, která by donutila MOC VÝKONNOU se rozhodnutím soudu řídit. Z toho tedy vyplývá, že MOC VÝKONNÁ si dělá co chce a ostatní dvě moci jsou zcela zbytečné a hrají možná jen roli bílého koně.
Dělám někde chybu? mv
RSS kanál komentářů k tomuto článku