Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné případy

Hezké, arci nijak zvlášť složité, cvičení z občanského práva hmotného představil na svém webu František Fuka. Onen se stal obětí podvodníka, jenž z něj vylákal částku v kryptoměně, v hodnotě 2.200 Kč, tedy – patrně záměrně – nižší než 5.000 Kč, a to tak, že druhé oběti podvodu slíbil poslat zboží – léky –, pokud ta za ně tuto částku uhradí na Fukův účet. Což se stalo, peníze dorazily a proběhl i převod kryptoměny, načež oběť č. 2 skončila bez peněz a bez léků, Fuka s penězi bez bitcoinů a podvodník bezplatně s nimi.

Právně to vidím tak, že byla platně uzavřena smlouva o koupi bitcoinů, druhá smlouva, na prodej léků, platně uzavřena nebyla, neboť podvodník prodej toliko fingoval a jeho skutečným úmyslem bylo přimět oběť č. 2, aby za něj domněle zaplatila kryptoměnu (§ 583 ObčZ). Fukovi tudíž vzniklo bezdůvodné obohacení, které byl povinen bezodkladně vydat (a pochybil, pokud tak neučinil dobrovolně, protože mu nyní k újmě přirostou náklady řízení), a právo požadovat po podvodníkovi, aby kryptoměnu řádně uhradil. Posledně zmíněný, je-li schopen ovládat svůj e-mailový účet s dostatečnou mírou anonymity, je ovšem vysmátý, protože podvod se škodou dva tisíce korun není trestným činem a co policie v rámci vyšetřování předtím, než věc postoupí přestupkovému orgánu, zjistí, nelze na tomto vytříbenými mravy se pyšnícím blogu ani napsat.

Jak to u soudu skutečně dopadne, můžeme sledovat např. zde.

Dnes, milí čtenáři, tu mám pro vás opravdu pikantní případ závadového diskursu, jehož se měl dopustit třiadvacetiletý textilní extremista Jan B. z Fulneka.

Na iDnes o něm a jeho zločinech vyšel barvitý článek, doprovázený fotografiemi ilustrujícími jak jeho trestnou činnost, tak zavrženíhodné prostředí, v němž mladý muž žil. Autor článku Darek Štalmach (sta), který si patrně spletl povolání novináře a policisty, o obviněném mj. napsal: Policistům se zatím podařilo prokázat propagaci hned několika problémových organizací. Jde o neregistrovanou neonacistickou organizaci Blood and Honor – Combat 18, neonacistické militantní skinheadské organizace Hammer Skins, a také zakázané neonacistické hnutí Národní odpor, či organizace Anti-Antifa.

Podotkněme, že co se policistům skutečně podařilo prokázat, se ukáže až u soudu, přičemž nahlédnutím do usnesení o zahájení trestního stíhání zjistíme, že se zločincovou trestnou činností to nejspíš nebude tak horké, jak sta aktivisticky předstírá. Trička a ostatní oděvní součástky ponejvíce propagují neexistující organisaci Warriors Division, kterou si obviněný za účelem svého podnikání vymyslel, a za šifrou 244 se neskrývá, jak policejní orgán usoudil, odkaz na 244. pěší divisi wehrmachtu, nýbrž prosté 24-4, neboli W-D.

Ale nebudu čtenáře připravovat o authentický zážitek z četby usnesení, ve kterém se příkladmo dozví, jak Nejvyšší soud zakázal hnutí Národní odpor a jak lze podporovat a propagovat i prostým násobením dvou přirozených čísel (chybí vskutku jen ta o Česílkovi).

Nanejvýš pozoruhodný byl arci způsob, jak se policie dostala ke kompromitující výpovědi obviněného. Nejprve provedla domovní prohlídku, bezesporu jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pak si od něj, bez obhájce a bez obvinění, nechala podat obsáhlé vysvětlení, načež obviněnému předala usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž poznatky z výpovědi využila – a až na závěr mu nechala ustanovit obhájce ex offo, jistého Jakuba Nováka ze Studénky (což je, soudě podle absentujcí rekapitulační části v usnesení o zamítnutí stížnosti proti obvinění, opravdu prvotřídní moula, jak se ostatně na ustanoveného obhájce sluší). Podobně, bez přítomnosti obhájce obviněného, byli vyslechnuti i další svědci, mj. Janova bývalá přítelkyně a jeho otec.

Prognosa nicméně není dobrá, a obávám se, že pokud se nepodaří obviněnému opatřit solidní obhajobu, bude mít sta materiál na několik odstrašujících reportáží a ÚOOZ a jeho spolupracující znalci další snadnou kořist.

Případ budeme i nadále sledovat.

Vrchní soud v Praze dnes příjemně překvapil a místo očekávané změny trestu pro Romana Janouška na podmíněný jeho výměru zpřísnil, ze tří na čtyři a půl roku; podobně byl z pěti na sedm let zpřísněn doprovodný trest zákazu činnosti. Nový trest nám stále připadá dosti mírný, ale již nikoli tak frapantně jako ten uložený prvoinstančním Městským soudem v Praze. Vzhledem k bezohlednosti Janouškova jednání máme za to, že by víc seděl trest mezi pěti a šesti lety.

Nyní budeme se zájmem pozorovat, zda kmotr do vězení skutečně nastoupí.

Von porád čekal, že něco přijde, zpívala kdysi v jedné ze svých předměstských odrhovaček Věra Nerušilová. Právě takovým mi připadá spor Pavla Hasenkopfa o neautorství Klausovy amnestie: jako by Hasenkopf v mladistvé naivitě neustále očekával, že se Miloš Zeman a jeho lidé, notabilně kancléř Vratislav Mynář, změní, přiznají chybu a snad se i omluví, neuvědomuje si, že na protivníka je dlužno nazírat přibližně jako na jednotku loupežníků v Mrazíkovi.

Přestože byl uzavřen smír, a to smír soudní podle § 99 OSŘ, vzápětí prohlásil Mynář, že Hrad dosáhl nad Hasenkopfem velkého vítězství a přinutil žalobce vzít žalobu zpět (to se přirozeně nestalo, zpětvzetí žaloby následuje pouze po mimosoudním smíru – dohodě o narovnání – a ani tehdy neznamená, že by byl žalobce neúspěšný).

Jestliže jsme na celý spor, jakož i na Zemanovo presidentské působení jako takové, nazírali a limine s velkým nadhledem, nyní musíme v tomto smyslu dodat, že jsme se mýlili ve volbě kulis shakespearovského dramatu: Mynář se sice pohybuje v komnatách Pražského hradu, tedy v prostředí, který by mělo evokovat noblesu a aristokratickou velkorysost, leč chová se spíš jako pantáta, který zašel po jarmarku do hospody, přihnul si a přítomné teď častuje historkou, jak se mu podařilo prodat ukradeného čuníka.

Pro všechny příznivce bývalého soudního znalce a uznávaného soudního komika Ivo Svobody tu dnes mám skutečnou sběratelskou perlu: zvukový záznam z jeho posledního vystoupení před soudem z letošního května (MP3, 59 MB). Že už dva měsíce znalcem není, Svoboda soudu i stranám smlčel, a pokud jde o rherotickou stránku jeho projevu, jde, myslím, o dernieru ve velkém stylu – opravdový mistrovský kousek a ukázku toho nejlepšího ze Svobodovy famosní žvanivosti. A jako v jiných případech, ani tentokrát nevedl jeho kabaretní výstup k odsouzení obviněného.

Protože ministerstvo spravedlnosti, které jsem na exznalcovo deliktní jednání před více než dvěma měsíci upozornil, se dosud neozvalo a nesdělilo mi, jak se Svobodou naložilo, tento týden jsem mu zaslal žádost o ochranu před nečinností; kdo ví, možná se záhadně ztratí i ona.

Podkategorie