Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Pěkným podkladem k justičně znaleckému zamyšlení nás obšťastnil brněnský státní zástupce Jan Petrásek, který zamítl námitky německého verbálního extremisty Robina S. vůči znalci Ivo Svobodovi.

První pozoruhodná these je takříkajíc časově-dynamická. Podle J. Petráska, projevil-li se Svoboda letos v lednu jako nevychovanec a hulvát, neznamená to nutně, že byl nevychovancem a hulvátem již vloni v srpnu, kdy dokončil svůj posudek – a logicky nemusí být tímto ani ve chvíli, kdy s obhajobou svého posudku předstoupí před soud. Jeho nevychovanost a hulvátství jsou omezené v čase a prokázání, že znalec byl podjatý v okamžiku t1, ještě nutně neznamená, že by byl podjatý i v okamžicích t2, t3, t4 atd. Zajímavé a inovativní…

Dále je v díle rozvinuta theorie stupidních deprivovaných hovad (dále jen SDH) z hlediska personální působnosti. Na rozdíl od mosteckého soudce Plcha, podle něhož jsou touto apelací označováni všichni pravicoví extremisté, uplatňuje Petrásek jemnější rozlišování a tvrdí, že SDH jsou pouze ty osoby, které se na znalce Mazla a Svobodu obracely formou e-mailů, SMS a telefonátů. Pak ovšem vzniká otázka, zda je možné, aby se člověk stal SDH dodatečně např. tím, že Svobodovi zatelefonuje a sdělí mu svůj kvalifikovaný názor na kvalitu jeho posudků. To je ovšem problém, protože Robin S. neumí česky a I. Svoboda německy, což, jak víme, spektakulárně prokázal právě v inkriminovaném posudku. Možnost stát se SDH, se všemi procesními důsledky, je ovšem lákavá, a je proto třeba zvážit i jiné cesty, např. urážlivý telefonát prostřednictvím tlumočníka (Dobrý den, doktor Svoboda? Dovolte, abych vám jménem pana Robina S. co nejzdvořileji sdělil, že jste vymaštěné pako. Děkuji za pochopení a přeji příjemný zbytek dne!).

Je tu ale hrozba, že obě kriteria budou uplatněna kumulativně a na SDH se kvalifikují pouze ti pravicoví extremisté, kteří Svobodu oslovili předtím, než poskytl předmětnou informaci tisku. To by bylo logicky důsledné (k novějším potenciálním instancím SDH se znalec v Týdnu nevyslovoval a nelze proto bez dalšího dovozovat, jaké skutečné city k nim chová), ale obvinění by mohli namítat subjektivismus a nedůvodnou diskriminaci takového přístupu a požadovat, aby byl v tomto smyslu zpracován znalecký posudek z oboru psychologie, specialisace stupidní deprivovaný hovadismus.

Závěr: Je moc dobře, když má i státní zástupce smysl pro humor!

1 komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Robin S.
Počet zobrazení: 3748

Tomáš Klus ve svém hitu o poměrech v České republice zpívá o demo-demokracii. Řekl bych, že se mýlí: to, co se poslední roky odehrává v této zemi, je spíše úplnou perversí demokracie.

Posuďte sami: Volič, místo aby na kandidátkách vybíral ty nejlepší, snaží se aspoň vykroužkovat nejhorší, a politici se s vážným výrazem ve tváři dohadují, do jaké míry by mu mělo být umožněno tímto způsobem zasahovat do rozhodování stranických orgánů, které kandidátku sestavily. Nepřipomíná vám to trochu 60. léta, kdy se už směla kritisovat komunistická strana, ovšem nejdůležitější režimní fetiš, její vedoucí postavení, se při tom nesměl ani náznakem zpochybnit?
Anebo vydávání zákonodárců k trestnímu stíhání. To je v dnešní době přece úplný svátek perversní demokracie! Sledovanost přímých přenosů z takové veřejně-ostuzovací seance je na úrovni finále Eura, voličský lid se u televisorů chvěje napětím, zda Dobro zvítězí nad Zlem. Jakoby těmto lidem zapomněli kdysi na základní škole sdělit, že pokud chtějí sledovat takový genre, měli by si v televisi pustit pohádku; politika je střetem protichůdných zájmů a konfrontací rozdílných hodnotových systémů, ne bojem dobra a zla, proboha!

Včerejší rozprava týkající se vydání místopředsedkyně sněmovny Vlasty Parkanové mne naplnila pocity balancujícími mezi děsem z viděného/slyšeného a čirým, melancholickým zoufalstvím. Dozvěděl jsem se asi tolik, že tento stát zakoupil na svou obranu unikátní dopravní letadla, která nelétají, za cenu, jejíž stanovení proběhlo dosud nezjištěnou procedurou, s dosud nezjištěnou provisí, a po několika letech si zločinní policisté, s pomocí zločinných státních zástupců a ještě zločinnějších estebáckých odhadců, usmysleli, že odpovědnost za uskutečnění popsaného báječného kšeftu nemusí být nutně jen politická (rozuměj: žádná), a chtějí, aby ex-ministryně své jednání obhájila před soudem. Umožnit něco podobného by znamenalo bezmála vyrvat českou demokracii z kořenů, protože, jak vysvětlil ministr Kalousek, člověk jednou obviněný je v politice vlastně téměř mrtev, neboť pohany založené obviněním jej už nezbaví ani sebepřesvědčivější zprošťující rozsudek (jak se takový nešťastník zbaví pohany dané svým nevydáním, ministr bohužel vysvětlit opomněl).

Jediným světlým bodem oné podvečerní truchlohry pro mne bylo vystoupení poslankyně za ODS Jany Černochové, kterážto, tonem sice lehce hysterickým, ale přesto přesvědčivě napadla stávající praxi, kdy jsou poslanci nuceni hlasováním rozhodovat o vydání svého kolegy bez toho, že by se směli seznámit s podklady k žádosti o vydání, v daném případě tedy s kompletním trestním spisem. To je skutečně nepřijatelné, a je otázkou, zda Ústavní soud sebere dost odvahy a neústavnost této parlamentní procedury vysloví.

Klusem jsme začali, a Klusem i skončíme:
Přes to všechno, co lid v tom kraji zažívá,
probíhaj všechny nepokoje v pajslu u piva,
a stále věří na rytíře z Blaníku,
než přijdou, zvolil národ vyčkávací taktiku.
5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2628

Mostečtí protiextremističtí policisté (místními familiérně nazývaní druhovým Louža a Plouža) se už patrně otřepali po pátku třináctého a znovu se pustili do boje s ideozločinem. Dalším pachatelem je muž, který se na jednu z demonstrací dostavil v čepici ozdobené celou plejádou závadových symbolů na odznacích. Za to je nyní trestně stíhán.

Osobně jsem vůbec netušil, že existovala nějaká 33. SS divise Freisiligen Grenadien Langermarc (správně má být 27. SS divise Freiwilligen Grenadieren Langemarck – víc než jedna chyba na slovo, to už je výkon: fakt dost dobrý, Plouža!) a že měla ve znaku triskele, ale nikdy není pozdě rozšířit si vzdělání.

Komická je pasáž usnesení dovozující, že obviněný si je jistě vědom významů propagovaných symbolů, jelikož se extremistických shromáždění účastní opakovaně (oni tam pořádají nějaké kursy?), a velmi zvědav jsem také na vysvětlení, jak mohou naprosto arkánní symboly typu runa života jakkoli působit na veřejnost. Hypothesa, že po jejich spatření si každý spontánně zamiluje Hitlera a začne si doma stavět modely plynových komor, jeví se mi docela nepravděpodobnou.

Zkrátka, polictistům se podařilo dopadnout dalšího nebezpečného zločince.

24 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 6304

A máme tu další soud s tzv. pravicovými extremisty: v pondělí 16. července se u Obvodního soudu pro Prahu 3 koná hlavní líčení s Lucií Šlégrovou a jejími dvěma komplici, kteří se měli provinit tím, že – hádejte třikrát – v roce 2010 na demonstraci DSSS drželi prapor Dělnické strany.

Znalec Ivo Svoboda v logu DS (a pro jistotu taky v logu DSSS, zřejmě kdyby orgány činné v trestním řízení potřebovaly do zásoby) objevil závadový diskurs soudobého neonacismu (a co je zajímavé, poté, co s tímto termínem sklidil několikrát po sobě v soudní síni posměch, jeho užití výrazně upozadil a v závěrech nyní hovoří pouze o ideovém ukotvení). Znalecký posudek byl zpracován v jiném řízení, tím se ovšem státní zástupce nenechal ani minimálně vyvést z rovnováhy a jako důkaz jej ve své obžalobě mir-nichts-dir-nichts navrhl. Proto je možné, byť nikoli jisté, že v pondělí v Jagellonské budeme mít milou příležitost sejít se i s tímto klenotem českých společenských věd a matadorem soudních síní.

Obhajuje Petr Kočí, soudí Radek Mařík (pokud snad nevíte, kdo je soudce Mařík, můžete to napravit zde; respektive rozhodně byste to udělat měli, jinak hrozí, že při jeho spatření utrpíte těžký psychický šok).

7 komentářů
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 4083

Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě Miroslav Studnička za nevyjasněných okolností zemřel; nevíme dosud, zda se tak stalo rukou vraha anebo si vzal život sám. Aktivistická media jeho smrt okamžitě spojila s případem tzv. vítkovských žhářů, v němž rozhodoval, a naprosto nelogicky dala slovo např. Marku Papemu, jenž byl v tomto řízení zmocněncem poškozených. To je předčasné a nezodpovědné vyvolávání emocí.

Je známo, že s rozsudkem ve vítkovské kause jsem se neztotožnil, přiměřený mi připadá trest mezi 12 a 15 lety vězení, a to i s přihlédnutím k mimořádné ohavnosti skutku a závažnosti jeho následků. Méně by mi přitom vadil trest samotný, jako to, že pro zvýšení exemplárnosti trestů – a aby bylo vyslyšeno volání medií po krvi – bylo použito neodpovídající právní kvalifikace pokusu vraždy místo obecného ohrožení.

Bez ohledu na to jsem přesvědčen, že možnost, aby někdo vzal spravedlnost do svých rukou a řešil nespokojenost s rozsudkem, a to případně i nespravedlivým, fysickým útokem na soudce, je v demokratickém právním státě nesmírně nebezpečná.

Jde tu o nezávislost soudců, jež je v každé zemi hodnotou nejvyššího významu. Ano, souhlasím, že zhruba dvě třetiny českých soudců nejsou k výkonu této profese odborně a/nebo lidsky způsobilé a měly by být vyměněny; přesto je nezávislost justice něčím imanentně velice cenným – a také značně nesamozřejmým: vzpomeneme-li dějin minulého století, bylo v této zemi normou spíš to, že místo soudců rozhodovala o vině a trestu okupační správa nebo politbyro a soudy, pokud směly do našich osudů mluvit vůbec, byly jen formálními stvrzovateli rozhodnutí diktátora.

Važme si proto nezávislosti soudců; ty špatné po právu kritisujme, ale nenechme nikoho, aby svévolně nahrazoval model soudcovské nezávislosti něčím lepším: nic lepšího tato civilisace zatím nevynalezla.

Aktualisováno.
Zatím nejzajímavější zprávu k případu přinesly Novinky. Vyplývá z ní, že, řekneme-li to kulantně, soudce Studnička nebyl v poslední době v nejlepší psychické kondici.

Aktualisováno.
Podle výsledku pitvy se zdá být verse vraždy málo pravděpodobná. Což je dobře. Zbývá vyřešit, jak se justice postaví ke zjištění, že jeden z jejích vysoce postavených a zkušených soudců byl podle všeho po delší dobu psychicky nemocen (podivín je pro Studničkovo chování neakceptovatelný eufemismus) a přesto soudil a rozhodoval – v I. stupni – případy nejzávažnější trestné činnosti. To není legrace, a neobstojí argument, že obžalovaní měli možnost odvolat se k vrchnímu soudu. Odvolací soud většinou neopakuje důkazy provedené v hlavním líčení a spoléhá se v převážné míře na ta skutková zjištění, která učinil prvoinstanční soud. Je to, obávám se, další rána pověsti českého soudnictví. Protřelí kriminálníci, které Studnička poslal do vězení, se asi jen škodolibě zasmějí, ale nám ostatním by měla naskočit husí kůže z představy, komu tento stát dovolil soudit. Nebo vám by nevadilo, že váš soudce ve volném čase týrá zvířata?

42 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 10989