Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jen zhruba tři čtvrtě hodiny trvalo dnes u Obvodního soudu pro Prahu 3 hlavní líčení se třemi držiteli závadových praporů se symboly rozpuštěné Dělnické strany Lucií Šlégrovou, jejím bratrem Jiřím Šlégrem a s Davidem Kundľou.

Soudce Radek Mařík nepůsobil dojmem zjevného imbecila (po mnohaletých zkušenostech s českou justicí a jejím personálním substrátem, upřímně řečeno, člověk očekává spíše opak), naopak vystupoval velmi střízlivě a korektně. V rozsudku, ve kterém se obešel bez znaleckého posouzení, dovodil, že propagovaným zakázaným hnutím byla samotná Dělnická strana. Za to obžalovaným uložil tresty vězení 6/7 měsíců s podmíněným odkladem na 12/24 měsíců. S námitkami obhajoby se soud vesměs nevypořádal, takže s podrobnostmi musíme počkat na písemné vyhotovení rozsudku a na odvolání proti němu, které všichni tři obžalovaní podají.

Zvukový záznam z vyhlášení rozsudku.

V případě, že by dnešní rozsudek potvrdil i odvolací Městský soud v Praze, obžalovaní podají trestní oznámení na soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěcha Šimíčka, který je svými mediálními projevy ujišťoval o právnosti jejich jednání a tím se dopustil trestného činu podpory a propagace (příp. projevu sympathií) formou návodu, a zároveň s tím na něj podají žalobu na ochranu osobnosti, v níž se po něm budou domáhat peněžitého zadostiučinění ve výši 250 tisíc korun pro každého odsouzeného. V právním státě není myslitelné, aby byl občan odsouzen za jednání, které soudce v Šimíčkově postavení veřejně označuje za souladné s právem.

Aktualisováno.
14 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 3294

Jak správně nazírat na platné právo, naznačila prostému lidu předsedkyně poslanecké sněmovny, když se vyjádřila k rozhodnutí sněmovní kanceláře zastavit Davidu Rathovi výplaty náhrad, které nemůže ve vazbě využít, a ohledně možnosti, že Rath sněmovnu za tento postup zažaluje, rozšafně pravila: Existuje naděje, že soud rozhodne podle logiky, a nikoli striktně podle litery zákona. Pak by to byl cenný precedens pro další podobné případy. Pokud ne, žádné velké ztráty sněmovně nehrozí. Náhrady by se vyplatily zpětně a k tomu možná nějaká menší pokuta.

Druhým stupněm nemůže být nic jiného než zastavení poslaneckého platu: vždyť Rath ve vězení svůj mandát fakticky nevykonává, tak proč mu za to něco platit?

Naši cenu Osel měsíce dostávají normálně jen právníci, nikoli knihovníci, avšak protentokrát učiníme výjimku a předsedkyni Němcovou jí dekorujeme. Stát, kde třetí nejvyšší ústavní činitel země vyzývá k porušování jasné dikce zákona s tím, že v nejhorším případě za to daňový poplatník zaplatí nějakou menší pokutu, je jednoduše k smíchu.

Aktualisováno.
K thematu též na svém blogu David Schmidt.
37 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 6120

Třetí senát Nejvyššího soudu odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání popírače Vladimíra Stwory, a to bez vlastní argumentace, víceméně jen s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu týkající se bojující demokracie.

Stwora ve svém komentáři chybně uvádí, že NS v rozhodnutí proponuje zákaz diskuse; tato pasáž je však pouhou rekapitulací vyjádření NSZ.

Aktualisováno.

32 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5324

Případu závadového rapu (aka Řezník, Pitva a Hrobka) jsme na tomto blogu věnovali v závěru loňského roku, majíce za to, že zproštěním všech tří hudebníků záležitost končí. V trestněprávní rovině se tak skutečně stalo, ale zdá se, že tato prohra je pro Stranu Jediné Pravdy (+Lásky) příliš bolestnou, a tak se k němu znovu obsáhle vrací Přemysl Houda na České posici.

V článku jsou citovány studie Miroslava Mareše a Kláry Kalibové. Jim bychom se samostatně asi nevěnovali, Marešův text nepřináší nic nového a produkce Kalibové bývá pravidelně jen kolovrátkovou demagogií. Určitou pozornost ovšem zejména druhý zmiňovaný dokument zasluhuje, neboť plasticky ilustruje, jak nepřátelé svobody jejího druhu uvažují a čeho se od nich lze nadít. Je dobré znát své protivníky a studovat jejich způsob myšlení.

M. Mareš se staví za kontextuální chápání extremismu, tedy to, co dobře známe např. z Mazlova posudku v trestní věci Lucie Šlégrové: osoby označené státními orgány za extremisty pozbývají podstatné části svých občanských práv, protože každý jejich projev je posuzován sub specie potenciální společensky škodlivé interpretace, bez ohledu na to, co extremista svými slovy skutečně mínil. Místo trestných činů se tak vposledku stíhají trestné (závadové) osoby, znalecky usvědčené, smíme-li to vyjádřit s jistou mírou nadsázky, z obcování s Ďáblem.

Klára Kalibová jde dál a požaduje, aby byly domnělé verbální zločiny z nenávisti (hate crimes) stíhány vždy, bez ohledu na kontext. Protože Řezník, Pitva a Hrobka ve svém klipu vyjádřili nežádoucí myšlenky, je třeba je odsoudit přesto, že je evidentně nemysleli vážně. A podobně JUDr. J. Š., advokát, zachycený kamerou, an na jakémsi karnevalu v masce Adolfa Hitlera hajluje, by měl být za tento čin potrestán a tím i vyloučen z výkonu advokacie, a to opět bez ohledu na to, zda tímto projevem vůbec chtěl vyjádřit svůj kladný postoj k nacismu čili nic.

A zcela obdobně osoby, které na demonstracích na Šluknovsku provolávaly nekorektní hesla (Kalibová není v tomto směru konkrétní, ale je zjevné, že má na mysli např. Cikáni do práce!), i na ty by měla dopadnout tvrdá ruka trestního práva.

Jsou zde tedy dva modely boje s trestnou činností z nenávisti, což si nejlépe objasníme na hypothetickém příkladu, že si dva lidé, člen DSSS a bezpartijní, přivezou z Bretaně čajovou soupravu se symbolem triskele a nabídnou v ní čaj přátelům. Podle Mareše by měl být stíhán člen DSSS, zatímco podle Kalibové je na místě obvinit oba dva: extremistické trestné činy je podle ní třeba posuzovat bezkontextuálně a zcela striktně, bez ohledu na osobu pachatele.

Druhá pozoruhodnost, jíž si lze na studii Kláry Kalibové povšimnout, je její naprostá odtrženost od reality, neschopnost chápat společenské dění v jeho kausalitě. Před necelým rokem proběhla v severních Čechách serie mohutných demonstrací, na nichž místní lidé bez jakéhokoli spojení s extremistickými politickými strukturami protestovali proti romské minoritě a politice státu vůči ní, a nebýt dostatečně početné přítomnosti jednotek pořádkové policie, mohly tyto akce vyústit v násilný, potenciálně i vražedný útok na romskou ubytovnu, eventuálně celou romskou čtvrť. Kalibová chce tento problém vyřešit tím, že pošle do vězení Řezníka, Pitvu a Hrobku, protože je stále přesvědčena, že za špatné vztahy mezi Čechy a Romy mohou pravicoví extremisté.

Nemám příliš ilusí o motivaci Miroslava Mareše (v jeho domovském Brně se ostatně říká za peníze v Praze dům), přesto je zřejmé, že jeho činnost lze ještě pokládat za vědu, byť s výhradou účelovosti a tendenčnosti; Klára Kalibová je však fanatikem intolerance na samém vrcholu aktivistického vzdutí, skutečným a bezprostředním nebezpečím pro naši svobodu, horším než ti, proti nimž bojuje. K nacistům má mnohem blíž, než si je ochotna přiznat; hlavním rozdílem jsou omezené prostředky, jimiž disponuje: kdyby mohla, poslala by nás všechny bez nejmenšího rozmýšlení na převýchovu do koncentračních táborů, jen pro naše názory a za naši toleranci.

13 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4776

Jan Šinágl, stíhaný za popírání nacistického genocidia, učinil dnes na berounské policii tuto obsáhlou výpověď. Dokumenty z trestního spisu, zejména trestní oznámení a odborné vyjádření ÚSTRu, mu zatím poskytnuty nebyly, spis je prý na KSZ v Praze.
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 3263