Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Myši měly strach z kočky, a tak se zeptaly vědce, co proti ní mají dělat. – To je jednoduché, odpověděl vědec, přivažte kočce na ocas rolničku, takže vždycky uslyšíte, když se přiblíží, a můžete utéct. – No to je hezké, ale jak to máme udělat? – To už je váš problém, já se zabývám čistou vědou, aplikace mě nezajímají!

Na tenhle starý vtip jsem si vzpomněl při četbě judikátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 16/2011-83, díla pánů Passera, Mazance a Hipšra, který se týká doručování písemností do P.O.Boxu a který byl z důvodů, jimž naprosto nerozumím, vybrán i pro publikaci v papírové sbírce.

Proč mi judikát připomněl vtip o myších a kočce? Protože jeho závěr je také zcela správný, ale dokonale neaplikovatelný.

Problém, který pánové, jsouce právními akademiky, nenahlédli, spočívá v tom, že v oblasti doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, tzn. zatím prakticky výhradně České pošty, s. p., existuje dvojkolejnost. Pošta postupuje při doručování podle svých interních předpisů, a orgány veřejné moci se přitom domnívají, že tak činí podle toho procesního předpisu, podle něhož doručováno být má, přičemž, a to je celkem pikantní, na zásilce není vyznačeno, o který předpis se jedná, obsaženy jsou na ní pouze pokyny typu Neukládat, Nedosílat apod., jež ovšem pošta, pevnou součástí jejíž firemní kultury, jak kdosi trefně poznamenat na vedlejším blogu, je absolutní chaos (on to tedy vyjádřil ještě pregnantněji…), stejně pravidelně ignoruje.

V některých případech nevede tato diskrepance k fatálním následkům, avšak existují případy, kdy se tak děje, a jedním z nich je právě doručování do P.O.Boxu. Podle závěru NSS je možné do P.O.Boxu umístit oznámení o neúspěšném doručovacím pokusu, čímž začne běžet lhůta pro nastolení fikce náhradního doručení.

Vtip je v tom, že podstatou smlouvy mezi uživatelem P.O.Boxu a poštou je, že se doručovací pokus vůbec neuskuteční, a místo na adresu, s níž je P.O.Box spojen, jsou veškeré zásilky doručovány přímo do něj. Což znamená, že fikce náhradního doručení je vyloučena, ledaže by si snad adresát doručování do P.O.Boxu přímo vymínil (např. podle § 19 odst. 3 SprŘ).

Osobně jsem si P.O.Box pořídil v r. 1998 poté, co mi pošta ztrácela cca 10 % všech zásilek, a ač za něj platím podle stále se zvyšujícího sazebníku přes šest tisíc ročně, nemohu si ho vynachválit: ztrácejí se mi už asi jen dvě až tři zásilky ročně, tedy cca procento. P.O.Box vybírám přibližně jednou týdně, čímž k fikci náhradního doručení nikdy nedojde. Kdybych ovšem chtěl, mohl bych nechat zásilku vrátit adresátovi, a ten by nemohl fikci náhradního doručení uplatnit, protože k doručovacímu pokusu v místě, kam je zásilka adresována, nedošlo, takže uložení nemůže mít ty následky, které by jinak mělo.

Shrneme-li to, judikát NSS úspěšně vyřešil problém, který v praxi nikdy nemůže nastat: má-li adresát P.O.Box, pošta se o doručení na jeho adresu nepokusí, a je proto bezvýjimečně vyloučena i fikce náhradního doručení.

Delikvent, který jel na padesátce téměř sto třicet, unikne potrestání, a jeho advokát si do papírové sbírky rozhodnutí NSS bude moci přikreslit něco pertinentního: třeba marťánka.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4473

Tohle jsem si prostě nemohl odpustit…

22 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 8797

Nejvyšší soud zrušil rozsudek za karlínskou facku aktivisty Johna Boka strážníkovi pražské městské policie, při níž tomuto – tedy dle strážníkova vlastního tvrzení – bezmála utrhl hlavu a způsobil mu vážné zranění, jehož léčba trvala cca šest týdnů.

Odůvodnění rozsudku dosud neznáme, s potěšením však kvitujeme, že se Nejvyšší soud zjevně zaobíral i otázkou excesivního hodnocení důkazů, což je doména, kterou dosud až na výjimky přenechával soudu ústavnímu.

5 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4145

Kdyby mi to někdo ještě včera řekl, považoval bych ho za paranoidního hlupáka. Ano, tak špatný mám odhad:

Janu Šináglovi, členu předsednictva Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, bylo sděleno obvinění pro přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 TrZ, jehož se měl dopustit publikací dvou článků: jednak citací z mého textu o Heydrichovi, jednak zmínkou, že existuje nepoměr mezi zdůrazňováním počtu obětí lidické tragedie a poválečného genocidia provedeného na sudetoněmeckém obyvatelstvu.

Komentovat usnesení nebudu, vychutnejte si jeho nuance sami, pouze poznamenám, že mně osobně při jeho četbě vstávaly vlasy hrůzou.

Aktualisováno.
K thematu též článek Tomáše Sobka na Jiném právu.

47 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 13983

Na rozdíl od hořovického úřednictva, jež je přesvědčeno o opaku, rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje ve prospěch Jana Šinágla: zveřejnění rodného čísla prominentní zpěvačky komunistického režimu není přestupkem, protože jeho skutková podstata nebyla naplněna po materiální stránce. No sláva…

Pokud jde o názor odvolacího orgánu, že rozhodnutí se oznamuje pouze obviněnému a nikoli jeho zmocněnci (tj. mně), protože v plné moci není obsaženo zmocnění k přebírání písemností, občas přemýšlím, zda bych neměl úředníkům zasílat k prohloubení základní čtenářské průpravy slabikář v dárkovém provedení (v daném případě doporučuji aplikaci na § 34 odst. 2 SprŘ).

10 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 6678