Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Vážení diváci, v minulém díle naší telenovely o RWU jste se dozvěděli, že znalecký posudek v případu závadového dětského dne a souvisejících zločinů má vypracovat filosofická fakulta plzeňské university, tedy pracoviště, kde se extremismu věnuje Věra Tydlitátová.

To se obviněným pochopitelně nelíbilo, a tak podaly námitku (představa, že by znalecký posudek vypracovávala osoba schopná sepsat na adresu obviněných něco podobného, je upřímně řečeno docela děsivá).

Výhrady nezůstaly policejním orgánem oslyšeny a přišlo tedy nové opatření, jímž byla opět přibrána filosofická fakulta ZČU, avšak výslovně bylo stanoveno, že znalecký posudek vypracují pánové Jan Ptáčník a Petr Krčál. To má ovšem dvě drobné vady na kráse: za prvé podle ustanovení § 110 odst. 2 TrŘ nemůže policie ústavu mluvit do toho, kdo posudek napíše, a za druhé oba pánové jsou teprve na počátku své odborné kariéry, anžto teprve vloni získali magisterský titul, o oboru dosud nic nesepsali a příliš toho o něm zřejmě ani nevědí. Znalcem se v civilisovaných státech člověk stává po mnoha letech studia a praxe, ne rok po škole; něco takového je opravdu možné jenom v Plzni, kde z generace rychlostudentů zjevně vyrůstá generace instantních znalců.

Šlingova akce Mládež vede Brno v konečném důsledku nedopadla moc dobře (rozhodně ne pro Otto Šlinga), tak se necháme překvapit, jak skončí tato její reprisa.
24 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 4291

Už mě to vážně začíná štvát. Další dílčí novelou má být změněno ustanovení § 57 odst. 1 ObčZ, protože se zjistilo, že pořadatelé tzv. předváděcích akcí bránili svým zákazníkům odstoupit od smlouvy tím, že jim dali podepsat pozvánku k uzavření smlouvy.

Snaha řešit každou formu nepoctivosti zvláštní právní normou je cestou do pekel, jejímž výsledkem bude tak nejvýš největší korpus psaného práva na světě, jemuž nikdo nebude rozumět, nikdo ho nedokáže vyložit, protože česká judikatura je tradičně nejasná a rozkolísaná, a hlavně ho nikdo nebude respektovat, protože strach s případných nepříznivých následků se zdaleka nevyrovná zisku z protiprávního jednání. Pokračovat bude to, co zde máme nyní, tedy jungle v kulisách právního státu.

Samotný příběh českých předváděček bývá podáván melodramaticky až kitschovitě: nebozí senioři, pevně přesvědčení, že jim někdo, nota bene obchodní společnost nebo jiný soukromý podnikatel, jehož jediným logickým raison d'être je dosažení zisku, nabídne autobusový zájezd a další benefity zcela zdarma, jen pro jejich krásné modré oči, jsou na místě samém vystaveni nevybíravým praktikám podnikatelů, kteří se je pokoušejí přimět k uzavření nevýhodných smluv, z nichž se po návratu oběti jen s největším vypětím sil snaží vyvázat např. cestou odstoupení.

Za prvé mám za to, že každý, kdo je způsobilý k právním úkonům, je odpovědný za své jednání a musí mít aspoň tolik elementární soudnosti a předvídavosti, aby fraudulentní charakter nabídky zájezdu zdarma odhalil. Jistě, v každé době existují lidé, kteří utratí horentní sumy za různé kosmodisky nebo masti na růst penisu nebo zvětšení prsou; takto vynaložené prostředky soukromě označuji za školné ve škole života a necítím s osudem těchto spoluobčanů nejmenší dávku sympathií. Nazvěte mne asociálem, je to váš legitimní názor.

Za druhé, jestliže míra nátlaku na akci překročí přijatelnou mez, je primárně na poškozených, aby se mu bránili. Nejsou ovce a ke své obraně mají přinejmenším ústa k protestu, mobilní telefony k přivolání policie a francouzské hole pro případ, že by se někdo pokusil zasáhnout do jejich fysické integrity.

Za třetí, k tomu, aby státní orgány tomuto druhu nekalého podnikání učinily přítrž, mají dostatek prostředků už nyní. Smlouvy, včetně případných rozhodčích doložek, by měly být soudem uznávány za neplatné prakticky automaticky, a kdyby se poškození mohli domoci náhrady za zásah do svých práv žalobou na ochranu osobnosti (byli pozváni na výlet, ne na několikahodinovou obchodní presentaci), a soudy jim za to přiznávaly satisfakci v desítkách tisíc korun na osobu a den, přičemž řízení u soudu by netrvalo pět let, ale tři měsíce, byl by tento druh podnikání do roka minulostí.

To se ovšem nestane, místo toho se můžeme dočkat jen další novely zákona, po jejímž přijetí podvodníci jen mírně pozmění svou praxi a budou vydělávat dál.

44 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5664

Učinil tak na katholickém semináři na thema inkvisice, jenž se konal za přítomnosti pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky. Mazel tam mimo jiné řekl:

Neonacisté jsou nenávistné hnutí, z něhož je strach mezi občany. Je-li strach ve společnosti z něčeho, pak státní moc musí reagovat, než se vlna módnosti hnutí uklidní. Zpočátku reagovala vláda rasantně, pak se vše rozplizlo spíše do byrokratických předpisů a vlna se uklidnila. Ptáte se mne, jaké ponaučení bychom si měli vzít z toho, kde dělala inkvisice chybu, kterou bychom opakovat neměli. Na Ministerstvu vnitra jsem se potýkal s otázkou, jak chránit okolí před extremisty. Daly by se nalézt paralely s inkvisičními procesy. Vědomí o inkvisici na mně zanechalo stopu. Na mne se obraceli policisté i soudci. To jsem čekal. Myslel jsem si, že máme soudu jen pomoci, vyložit mu symboliku a co kdo řekl. Zamrazilo mne ale, když soudkyně se mne zeptala, který výrok je podle mne závadný. To bylo podle mne mimo rámec práce experta, který měl pouze říci, že ten či onen pachatel něco říkal. Do jaké míry je to škodlivé, je přece již věcí soudu. Jak pracují soudy, když soudci odmítají dělat sami závěry, říkal jsem si. Podobné to bylo asi i v inkvisičních procesech. I nyní se boji s terorismem státy brání a občas udělají exces, který není dobrý. Za pár generací se bude zdát přehnané, jak se vyrovnávali v USA s ochranou osobních údajů po 11. září. Guantánamo bude také silné téma. Již dnes o tom píší novináři jako o Bushově inkvisici. I dobrý účel mohou posvětit špatné prostředky.

To je pozoruhodná reflexe, a týká se obou stran této frontové linie. I já si samozřejmě neustále kladu otázku, zda je správné a morálně ospravedlnitelné, jestliže dělám vše pro to, aby nebyli odsouzeni do vězení lidé za lepení nálepek s odkazem na stránky, s jejichž obsahem z velké části nesouhlasím, a to velmi zásadně a příkře, nebo za pořádání hudebních produkcí, které nevydržím souvisle konsumovat ani pět minut. A jaké methody jsou v tomto boji ještě dovolené, resp. nakolik unfair se mohu chovat, abych kompensoval nevýhodné postavení svých klientů, z nichž učinil režim, v zájmu potlačení protisystemové oposice a zachování současné praxe, kdy je oposice konformní až operetní, lovnou zvěř.

Jak velmi trefně napsal jeden z komentátorů mého blogu, Michal Mazel se, přesvědčen, že slouží dobré věci, stal budoucí Ludmilou Brožovou-Polednovou, tedy – dodávám já – někým, jehož vězeňské lůžko možná ještě není ani vyrobeno, ale u něhož lze s vysokou pravděpodobností počítat s tím, že na něm jednoho dne spočine.

11 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 3459

Listina základních práv a svobod v čl. 38 odst. 2 praví, že věc musí být soudem projednána bez zbytečných průtahů. Jak dlouhá doba nečinnosti soudu jsou zbytečné průtahy? Podle senátu Nejvyššího správního soudu ve složení Radan Malík, Lenka Kaniová a Lenka Matyášová se zdá, že devět měsíců průtahy jsou, kdežto šest měsíců nečinnosti znamená, že věc je projednávána plynule.

Jedná se o žalobu proti rozhodnutí o odmítnutí registrace našeho sudetoněmeckého krajanského sdružení. Když před půldruhým rokem dosáhla nečinnost Městského soudu v Praze devíti měsíců a pěti dnů, podal jsem návrh na určení lhůty, jemuž NSS vyhověl. V případě dalšího kola jsem byl – logicky – méně trpělivý, a s úvahou toho, že od podání registračního návrhu uplynuly již téměř tři roky a není rozhodnuto stále ani v prvním stupni, jsem návrh podal již po šesti měsících (přesněji po pěti měsících a dvaceti šesti dnech) nečinnosti městského soudu. Tento návrh ale NSS zamítl.

Domnívám se, že půlroční nečinnost se v justici netoleruje ani ve střední Africe, natož ve střední Evropě; NSS nebyl zřízen k tomu, aby nepracovitost soudců krajských soudů vzletnými frasemi omlouval.

Podávám proto další identický návrh, po sedmi měsících nečinnosti, a budu se zájmem sledovat, zda NSS provede pouze copy&paste anebo zda své odůvodnění nějak stylisticky obmění.

12 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 3150

Kde vy kurvy sudeťácký berete tu drzost se tady ještě objevovat, po válce jsme udělali chybu, že jsme VŠECHNY NĚMCE NEVYHLADILI, koukám na Lidice a můžu říct, že všichni skopčáci jsou UNTERMENCHEN, PODŘADNÁ RASA. Hitler měl pravdu jste odpad
(z korespondence našeho občanského sdružení)
V těchto dnech gradují oslavy 70. výročí lidických událostí, nesoucí se, víceméně podle očekávání, v tonu, jehož s hysterií hraničící vypjatost dává vzpomenut někdejších oslav pořádaných komunistickou propagandistickou mašinerií.
O lidickém kultu jsem obsáhleji psal před rokem, a nemám, co podstatného bych k thematu letos dodal.
13 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 2649