Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Kdysi patřila k výhodám života ve velkoměstě možnost zajít téměř denně na kvalitní divadelní představení nebo koncert vážné hudby. To už dnes tak zcela neplatí, ale zato máme možnost jít se v Praze nejméně jednou měsíčně podívat k soudu na dobrý politický proces.

Zítra to bude další dějství nálepkové kausy (informace na portálu Justice.cz), v níž je osm obviněných souzeno za těžký zločin vylepování protistátních samolepek.

Soudkyně Dana Šindelářová vydala dokonale a zevrubně odůvodněné opatření o nepodjatosti Ivo Svobody, takže pokud se nestane nic mimořádného, tento komik a potulný znalec, známý též pod uměleckým pseudonymem Stupidní Deprivované Hovado, zítra pohostinsky vystoupí u Obvodního soudu pro Prahu 1.

V rámci přípravy procesu vydala článek rovněž Antifa.cz (v plném znění jej převzala i Věra Tydlitátová). K textu mám jedinou připomínku: Antifa zároveň uvádí, že policejní obvinění Vondráka, Dupové a spol. je hloupé, a přitom tvrdí, že tyto osoby ze sebe dělají oběť politické persekuce. To ale nejde dohromady – buďto je obvinění opravdu nedůvodné a pak tyto osoby jsou obětí politické persekuce, anebo nedůvodné není, a pak není důvodu je za takové označovat. Jak to tedy je?

Myslím, že by to občas chtělo méně psát a více přemýšlet, Antifo!

Aktualisováno.

Zatím malá ukázka z výslechu znalce:

18 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4639

Ne snad, že by mne to tolik překvapilo: soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem Jan Tichý vydal stanovisko, ve kterém tvrdí: Co se týče [práva Davida Ratha] účastnit se a hlasovat na jiných jednáních sněmovny, soud je přesvědčen, že v tomto případě – přinejmenším po dobu trvání důvodů vazby koluzní – převažuje veřejný zájem na tom, aby nebyl zmařen účel trestního řízení, nad právem tohoto poslance fakticky vykonávat svůj mandát.

To mi přijde šílené: odkdy smí soudce trestního soudu, nota bene soudu nejnižšího stupně, efektivně rozhodovat o ústavních právech zákonodárců? Podle kterého ustanovení trestního řádu nebo Ústavy? Soudce Tichý Davida Ratha poslaneckým mandátem nevybavil, to učinili voliči v parlamentních volbách, a nikdo jiný než voliči tudíž není oprávněn tento mandát zrušit nebo jeho výkon omezit.

Zdá se, že se nám Rath-gate pozvolna přetavuje v docela slušnou ústavní krisi… Opravdu nerad bych se dožil doby, kdy se bude problém se stoprvním poslancem řešit jeho vzetím do vazby!

Za tento pozoruhodný výkon udělujeme samozvanému ústavnímu soudci Janu Tichému cenu Osel měsíce. Zaslouží si ji.

Aktualisováno.

Na Jiném právu se k Rathově kause krátce vyjadřuje Zdeněk Kühn. Souhlasím s ním vyjma otázky přípustnosti Rathova zadržení: tam nemám dostatek informací k tomu, abych formuloval tak kategorický závěr jako Z. Kühn.

Ústavní podmínka bezprostřednosti mohla, avšak nemusela být splněna, to záleží např. na tom, co zjistila policie z prostorových odposlechů v době, kdy obviněný poslanec Råthlu přebíral, a zda s ní byl zadržen těsně po převzetí, nebo až po nějakém čase. Nebezpečí zneužívání institutu zadržení poslance v politickém boji je příliš velké a odůvodňuje spíše restriktivní výklad čl. 27 odst. 5 Ústavy.
55 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 11257

Začneme citací Ústavy:

Čl. 27

(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Nejprve Václav Pavlíček a po něm na svém blogu Cyril Svoboda z těchto dvou ustanovení dovodili, že současný stav poslance Ratha, který tráví své dny ve vazbě, aniž by bylo dolní komorou parlamentu rozhodnuto o jeho vydání k trestnímu stíhání, je ústavně pochybný, resp. protiústavní.

K okolnostem Rathova stíhání mám četné výhrady, ani s jedním z těchto názorů však nesouhlasím.

Pavlíčkovy pochybnosti pramení z toho, že čl. 27 odst. 5 Ústavy se o trestním stíhání poslance zmiňuje až v poslední větě a řeší primárně otázku jeho zadržení. Jeho výklad, že mezi odst. 4 a 5 není vztah subsidiarity a speciality, naráží na otázku, k jakému jinému úkonu má být poslanec na základě rozhodnutí předsedy sněmovny odevzdán soudu, jestliže ne k rozhodování o vazbě. Pokud by se v odst. 5 řešila pouze přípustnost zadržení a nikoli dalších úkonů trestního řízení, notabilně pak rozhodnutí o vzetí do vazby, nemělo by toto ustanovení žádný smysl. Jediným přijatelným závěrem je, že odst. 5 je vůči odst. 4 speciální a předběžný souhlas předsedy komory má až do definitivního (ratihabičního) rozhodnutí plena účinky souhlasu s trestním stíháním podle odst. 4.

Pochopitelné jsou obavy artikulované C. Svobodou, neboť ústava za určitých okolností skutečně umožňuje, aby byl poslanec omezen na svobodě, a to i po relativně dlouhou dobu např. parlamentních prázdnin nebo dysfunkce sněmovny, pouze na základ souhlasu jediného poslance, zvoleného za stranu danému jedinci případně i (značně) protivnou.

To je však risikem zastupitelské demokracie. Tak jako si občané vybírají 200 poslanců, aby hájili do příštích voleb jejich zájmy, vybírají si i sami poslanci ze svého středu sněmovní funkcionáře, kteří budou chránit práva jich samotných. Pokud si vybrali špatně a zvolili osobu nehodnou, mají navíc možnost obrátit se o ochranu svých práv přímo na Ústavní soud, což je postup, který bych za dané situace doporučil Davidu Rathovi. Jen ten je povolán k tomu, aby možnost držet poslance v předběžné vazbě předtím, než jeho případ posoudí plenum sněmovny, zvážil a autoritativně o ní rozhodl.

K textu C. Svobody je pak na místě jen douška, že jeho výklad, vylučující vazební stíhání při činu dopadeného poslance nebo senátora, je pro společnost spojen s nemenším nebezpečím, protože tak by nebylo možno zajistit až do příští schůze sněmovny ochranu společnosti např. ani před poslancem-seriovým vrahem.

12 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 3696

Městský soud v Praze projedná další ze tří žalob, jimiž brojíme proti odpírání registrace spolku, 8. června v 9.15 hod. (předvolání). Za současné situace nemáme šanci, možnost, že by se pátý senát městského soudu odchýlil od právního názoru třetího, je mizivá, ale aspoň se procvičíme v právní argumentaci. Všichni jsou srdečně zváni!

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 1851

  1. Odposlech. Odposlech telekomunikačního provozu je úkonem trestního řízení, přičemž trestně stíhat poslance nebo senátora lze pouze s výslovným souhlasem komory, jejímž je členem. Jestliže soudce povolil odposlech poslaneckého telefonu, presumoval tím, že tento souhlas bude následně udělen, čímž překročil svou pravomoc a obecně pravomoc soudní moci. Odposlech telefonu poslance nebo senátora je proto podle mého názoru vždy a bez výjimky neústavní.

  2. Zadržení a domovní prohlídka. Policie tvrdí, že Rath byl zadržen bezprostředně poté, co se dopustil trestného činu. To bych chápal, kdyby tímto trestným činem bylo vloupání do klenotnictví nebo vražda, nikoli přijetí úplatku. Takto celá akce působí dojmem provokace směřované k tomu, aby bylo možno obejít Rathovu poslaneckou imunitu a díky ochotně spolupracující předsedkyni sněmovny si zajistit předběžné vydání ke stíhání.

  3. Vazba. Neznáme zatím usnesení o vzetí do vazby, avšak už fakt, že místo aby obviněného přivezli k soudu, soudce přijel za ním na policii, budí značné rozpaky. V existenci vazebních důvodů nevěřím, zato si umím představit tlak, pod kterým bude nyní Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodovat o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby.

  4. Nepříslušnost státního zástupce a soudu. Možnost volby z několika místně příslušných státních zastupitelství a soudů tu byla zneužita k účelovému přenesení kausy a její přidělení mediální hvězdě Bradáčové, státní zástupkyni, na jejíž nezávislost a poctivost bych osobně nevsadil ani pětník. Jestliže k přijetí úplatku došlo v Rudné u Prahy, příslušnými jsou Krajské státní zastupitelství v Praze a k rozhodování o vazbě Okresní soud Praha-západ.

  5. Manipulace s důkazy při domovních prohlídkách. Snad vůbec největší znepokojení ve mně vzbuzuje fotografie pytle s nápisem samopal vz. 58. Při prohlídce zajištěné důkazy se v policejní praxi nikdy neoznačují obsahem, nemělo by to smysl; zde se zcela evidentně kdosi pokusil manipulovat veřejným míněním a udělat z prostého korupčníka korupčníka-teroristu.
Rath-gate není prvním případem, kdy je politický boj veden policejními prostředky, v podobném stylu proběhlo např. obsazení IPB (klienta ODS) a její předání do rukou ČSOB (klienta ČSSD) nebo akce Karel Srba (o jehož vině minimálně v některých kausách nejsem dodnes přesvědčen) a poté Kubiceho zpráva, kdy byl gard obrácený. Místní media ve všech případech resignovala na snahu analysovat a stala se hlásnými troubami svých politických, případně zpravodajských patronů a dodavatelů informací.

O to méně důvodů, proč resignovat na vlastní úsudek a připojit se k lynchující, novináři obratně rozvášňované luse.
82 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 12959