Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Co se nepodařilo v Mostě, může se podařit v Praze, řekly si Pravda s Láskou a podaly další obžalobu za držení praporu Dělnické strany. Ke skutku došlo o pouhých 16 dnů později, a stejně jako v Mostě byli obžalovaní odsouzeni za závadové držení trestním příkazem, který ani v tomto případě neakceptovali a podávají odpor.

Takže se nám Pražanům rýsuje příležitost spatřit další vystoupení kabaretního znalce Ivo Svobody. Znalecký posudek vypracoval sice v jiné trestní věci, ale tím se orgány činné v trestním řízení jistě nenechají svést s cesty ke konečnému vítězství bojující demokracie nad svobodou projevu.

Soudce Radek Mařík je čtenářům mého blogu znám zatím jen z písemného projevu, nicméně ten naznačuje, že se jedná o prvotřídního troubu. Ve spojení s podobně disponovaným znalcem Svobodou se tak můžeme dočkat zážitku, jenž nebude mít v dějinách české justice obdoby.
4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 2513

Podle průzkumů nemají Češi rádi Romy. Mohou za to do velké míry média. Tak nazval romský aktivista František Kostlán serii článků zveřejňovaných postupně na serveru nevládní organisace Romea.cz (1. díl, 2. díl, 3. díl, 4. díl). Pravda je arci jiná: za špatný vztah Čechů k Romům mohou, mimo jiné, František Kostlán, Romea a vůbec to, pro co se postupně vžívá označení ethnobusiness.

Pomiňme to, že Kostlánovy texty jsou hrubě demagogické, když autor např. kritisuje media, že v případě konfliktu mezi Romy a Neromy nedodržují zásadu audiatur et altera pars, a jedním dechem jim vyčítá, že tuto zásadu respektují a v případě janovského pogromu dala slovo stranám oběma, a zřejmě aby ukázal, jak taková objektivní publicistika vypadat nemá, všechny své oponenty diskredituje do omrzení opakovanými dehonestujícími nálepkami (bulvární server Parlamentní listy, neonacistická Dělnická strana atp.), a zkusme si otázku mediální reflexe romské problematiky rozebrat věcně.

Obecně, zdaleka ne jen v případě menšin, platí, že lidé mají tendenci preferovat ty informace, které je utvrzují v jejich přesvědčení a posilují jejich stereotypy, a potlačovat sdělení opačná, stávající přesvědčení vyvracející a stereotypy narušující. Jestliže se ve společnosti vytvořil stav pociťované proromské diskriminace, jež je většinově vnímána emotivně (a silně negativně), příjemci mediálních sdělení uvítají takové informace, které je budou v existenci této diskriminace utvrzovat, a informace takovou diskriminaci popírající budou – spolu s mediem, které je přináší – potlačovat a pokládat za nevěrohodné.

Kdo bude psát, co lidé chtějí číst, a vysílat, co chtějí vidět a slyšet, vydělá. Takový je nemilosrdný zákon mediálního trhu: cílem není pravda, ale zisk.

Státem podporované snahy aktivistů o zobjektivnění zpravodajství měly zatím jediný následek, a to posun v obecném vnímání, rozklíčování mediálních sdělení. Když se v mediích objeví zpráva, že skupina zlodějů ukradla ze sloupů elektrického vedení kovové vzpěry, v níž není specifikována ani naznačena ethnicita pachatelů, bude ji většinový příjemce v r. 2012 číst takto: Tak Cikáni už zase kradou, a ani se nesmí napsat, že to byli Cikáni. Romové si samozřejmě nepomohou, ani když medium napíše, že šlo o Romy, a napsat, že pachateli byli Neromové, to dost dobře nelze ani stylisticky, ani obsahově: jen si představme zprávu Devětadvacetiletý Nerom dnes v Praze přepadl o tři roky mladší ženu a ukradl jí kabelku a mobilní telefon!

Požadovat, aby media při svém psaní respektovala menšinou diktovaná pravidla fairovosti a počínala si tak, jak si představuje např. František Kostlán, je kontraproduktivní, protože výsledkem bude ještě horší situace než na počátku. Media jsou reflexí společenské nálady, a jakýkoli mocenský diktát povede nejvýš ke změně filtru, který příjemci mediálních sdělení uplatní: např. absolutní zákonný zákaz zmiňovat se o ethnicitě pachatelů trestných činů, prima facie smysluplný, by vedl ke stavu, že by veřejnost začala Romům připisovat veškerou trestnou činnost, nebo minimálně všechny trestné činy určitého druhu.

Další otázkou je samotný status kritika. Romea, jak známo, pobírá nemalé prostředky na dotacích, jak z veřejných, tak ze soukromých zdrojů (např. ze Sorosových fondů Open Society), a šíří se zvěsti o, kulantně řečeno, nepříliš přesvědčivě vedeném účetnictví spolku. To v kombinaci s tím, do jaké toniny jsou zprávy na serveru Romea.cz laděny, působí opět kontraproduktivně a nelze se divit, že neromská většina tak čte tento server jako další potvrzení svých předsudků, jako důkaz o tom, že Romové Neromy vydírají, parasitují na nich a víc než co jiného lžou.
Mohla by být publicistika tohoto druhu prováděna způsobem, který by byl soužití mezi oběma ethniky prospěšný?
Bylo by to obtížné, ale domnívám se, že ano. Byly by k tomu potřebné dvě základní věci:
Za prvé by si Romea musela uvědomit, že píše nejen pro Romy, ale o Romech. Aktivistické, ideologické a hloupé žvásty, které se na serveru pravidelně objevují, a to nejen z pera Františka Kostlána (byť ten je v tomto směru jistě šampionem), nesmírně diskreditují jak tento server, tak samotnou romskou komunitu.
Za druhé by server musel opustit thesi, že protiromské nálady jsou zaviněny jakýmsi spiknutím, a přestat vidět své poslání v neustálých diskreditačních kampaních proti tzv. extremistům. Nebyli to extremisté, kdo se vloni na podzim v tisícových počtech účastnili protiromských demonstrací na Šluknovsku, a nebudou to extremisté, kdo v případě dalšího vyostřování ethnického konfliktu uspořádá první úspěšný pogrom. Bylo by načase podívat se této nepříjemné pravdě do očí. Čím dřív, tím líp.
16 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2684

Téměř dokonale stranickým hlasováním, v poměru 105:63 hlasů, přehlasovala poslanecká sněmovna senátní veto novely přestupkového zákona zavádějící sankci zákazu pobytu, populistický návrh chomutovské exprimátorky Ivany Řápkové (ODS). Nyní zbývá jen podpis presidenta, jehož odepření (presidentské veto) by bylo za situace, kdy bylo celkem hladce přehlasováno veto senátní, spíše jen gestem a malichernou obstrukcí.

Novele, svým účelem zřetelně protiromské, je vytýkána možná protiústavnost daná rozporem se základním právem na svobodu pohybu a pobytu, již omezit je možno pouze, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody (čl. 14 odst. 3 Listiny).

Že nová sankce neobstojí v přezkumu ústavnosti, si ale nejsem vůbec jist.

Samotný institut zákazu pobytu jako jedné z forem trestu, zpravidla ukládaného souběžně s trestem jiným, jen zřídka samostatně, je tradiční: máte-li stejně jako já rádi francouzské filmy, jistě si vybavujete scénu, kdy delikvent, čerstvě propuštěný z vězení, odjíždí z Paříže na venkov, protože mu byla uložena interdiction de séjour. Zákaz pobytu zná i české trestní právo (§ 75 TrZ/2009).

Mám za to, že ke zjištění, zda taková sankce může být uložena i za přestupek, Ústavní soud aplikuje dvojí test proporcionality.

V prvém bude zkoumat, zda je za zákonem vymezenou přestupkovou recidivu skutečně nezbytné a přiměřené omezit právo pachatele na svobodu pohybu a pobytu, protože to pro něj může mít značně citelné – a výrazně disproporční – důsledky.

Za druhé bude na místě se přesvědčit, zda je dostatečně zajištěno, že obviněnému nebude možno zakázat pobyt v místě skutečného bydliště (nikoli tedy nutně v místě, kde je přihlášen k trvalému pobytu), neboť taková sankce by mimo jiné zasahovala i do jeho ústavního práva na rodinný život.

Domnívám se, že novela jako ústavně konformní nakonec projde, nikoli s vlajícími prapory, spíš o fous, a Ústavní soud připomene, že sám výrok o ústavnosti ještě nevylučuje možnost protiústavní aplikace – jako by snad některý z postižených byl reálně schopen domoci se svých práv v odvolacím řízení, případně v řízení o správní žalobě.

Obce poté začnou novinku využívat, samozřejmě bez ohledu na Ústavním soudem anticipovaná omezení, a přestupkoví recidivisté, z největší části ovšem Romové, budou tímto způsobem nuceni vystěhovávat se s celými rodinami z míst, kde fakticky bydlí, a hledat si nový domov tam, kde je protiromská legislativa využívána benevolentněji.

Ivana Řápková bude mezitím zvolena vděčným elektorátem senátorkou, a není vyloučeno, že bude kandidovat i na presidentku republiky.

23 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2513

O tom, že historická diskursivní analysa je methoda mimořádně flexibilní, schopná dovodit z jakékoli premisy jakýkoli závěr, potažmo udělat zločince z kohokoli z nás, netřeba pochybovat. Některé výkony jejího licencovaného aplikátora a explikátora, jedinečného soudního znalce Ivo Svobody, přesto budí úžas.

Příkladmo v kause posledního stíhaného v souvislosti s loňskou prvomájovou demonstrací v Brně, Robina S. Ten ve svém projevu řekl: Heute stehen mehrere hundert Kameraden in der Stadt Heilbronn zum Tag der Arbeit auf der Straße. Pro kohokoliv znalého německého jazyka je význam této věty křišťálově jasný. Ne tak pro osobu nadanou diskursivně-analytickými schopnostmi.

Znalec Svoboda výrok zasadil do správné mřížky specifikace a vyšlo mu, že ve skutečnosti se mluví nikoli o tom, že kdosi v německém Heilbronnu ten samý den demonstruje (tj. stojí na ulici, auf der Straße steht), nýbrž že se jedná o nepřímou výzvu k pouličním násilnostem. Jak znalec doslova píše, tomu pak odpovídá úporná snaha organizátorů provést pochod částí města obývanou především romskou populací, popř. populací sociálně vyloučených osob.

Příjemnou četbu, přátelé!

Na tento zápas s brněnským MSZ, které bude nyní podávat obžalobu (kriminálního řečníka obhajuje Robert Cholenský), se nadobyčej těším a věřím, že jak znalce, tak státního zástupce si společně vychutnáme – už proto, že procesní chyby v přípravném řízení by vyplnily celý jeden sál v museu procesněprávních hrůz.

Aktualisováno.

Skvělou práci odvedl Jan Petrásek, dozorující státní zástupce roku, jemuž unikl třeba i tento skvostný protokol, ve kterém Robin S., českého jazyka naprosto neznalý, bez tlumočníka svým vlastnoručním podpisem stvrzuje, že všemu, co mu bylo řečeno, rozumí a vůbec ničeho po policejním orgánovi nežádá. Což je arci na kázeňské potrestání, ne-li rovnou na trestní stíhání obou policejních výtečníků.

Aktualisováno.

Podle posledních zpráv si prý SZ povšiml, že obviněnému nebylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Povzbudivý pokrok.

26 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Robin S.
Počet zobrazení: 4692

Konečně je to tady: Úřad městské části Praha 1 mne obvinil ze dvou přestupků zároveň. Jednak v jednom z dokumentů na mém serveru je přístupné rodné číslo Zdeňky Galkové, státní zástupkyně vystupující v případu samolepkových teroristů, jednak jsem měl v článku Rodné číslo Heleny Vondráčkové (475624/055) je národním bohatstvím neoprávněně zveřejnit zpěvaččino rodné číslo.

Obvinění jsou to bezesporu těžká, a jediné moje štěstí je, že přestupková řízení nelze vést vazebně. Tedy prozatím: parlamentem až k presidentu prošedší Řápkové návrh na přestupkové zákazy pobytu dává státní moci de lege ferenda jisté naděje i v tomto směru.

Aktualisováno.

Čas na svého úředníka si ani tentokrát neudělám, ale aspoň jsem mu k tomu něco milého napsal, abych nemohl být obviněn z nezájmu o své stíhání.
31 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 5436