Pro jednoho náramné vyražení s prvky absurdního humoru, pro druhého dokonce vítaná výchovná lekce pro ostatní politiky, pro třetího šílená představa, které je třeba zabránit za každou cenu. Pro mne je to prostě – nevyhnutelnost. Tedy nevyhnutelnost v případě, že nechceme přistoupit na ani jednu ze dvou alternativ, které by shora popsané nepěkné představení vyloučily: první je utužení oposiční smlouvy, které by trestní stíhání poslance nebo senátora učinilo v zájmu
stability politického prostředínemožným, druhou varianta Sládek, tzn. popření práv zákonodárce a jeho voličů, ve svém důsledku dovolující orgánům činným v trestním řízení – a těm, kteří jim dávají rozkazy – negovat či pozměnit výsledek parlamentních voleb tím, že nepohodlné oposiční zákonodárce pošlou do vazby. Tzv. volební pat je v České republice spíše běžným než výjimečným výsledkem voleb, a v případě, že by Ústavní soud posvětil faktické odnětí mandátu vazebním stíháním, rázem by se tyto problémy daly řešit způsobem, který by za demokratický neoznačili snad ani v Bělorusku.
Jak se obávám, zjevná šílenost představy, že se zásadní politická rozhodnutí budou nově činit nejen v poslaneckých kancelářích, klubech a kuloárech, ale též v eskortních celách, jež by v suterénu sněmovny bylo zřejmě nezbytné zřídit, zatemňuje mnohým právní i politický úsudek a vede je k unáhleným závěrům typu
Já ze sněmovny vězení nikdy udělat nenechám(Miroslava Němcová) anebo
Tím by pověst sněmovny nepřijatelně utrpěla(Stanislav Křeček a jiní).
Ústavněprávní konotace jsou přitom jasné: jakmile je zákonodárci odňata imunita, pohlíží se na něj jako na každého jiného obviněného, což ale neznamená, že by pozbyl svých práv vyplývajících z mandátu. Poslanec nebo senátor jistě není, jak se vyjádřil S. Křeček,
posvátná kráva, toto postavení má však do jisté míry mandát, jehož je nositelem. Ten je po celé funkční období neoddělitelně spojen s osobou zákonodárce a je nepřípustné, aby bylo s mandátem mocensky manipulováno. Princip presumpce neviny přitom nedovoluje nechat vazebně stíhaného poslance zastoupit náhradníkem.
Není prostě jiné demokratické řešení než vězněné poslance a senátory svážet na jednání komor v poutech. Protože alternativy jsou ještě horší.
Komentáře
Být ale v kůži ústavního soudce, tak bych tvrdil, že prostě vězení, podobně jako nemoc, je překážkou výkonu mandátu. (Přičemž párování je jen gentlemanská a ne vždy fungující dohoda).
Konec konců, i uvězněný poslanec má většinou možnost situaci vyřešit svoji rezignací, po které nastoupí náhradník. Takže poslanec má možnost vyjádřit svoji vůli, byť jen generálně.
Co se týče VAZBY, tak zde bych se klonil k výkladu blízkému pojetí imunity v EP, tj. že vyšetřování musí být vedeno tak, aby mandátu nebylo na překážku. Asi lze strpět krátkou koluzní vazbu, která nepotrvá měsíce, jako spíše dny, útěková by v případě mandátu měla být řešena jinak, např. formou dohledu, kauce, ... Předstižná by měla být u poslanců opravdu výjimkou a extrémně dobře zdůvodněnou. V obou případech si dovedu představit dohled justiční stráže, v případě půdy sněmovny by bylo lépe nahradit ji parlamentní stráží. (Což už znamená změnu zákona, nebo alespoň rozhodnutí předsedy, či pléna PS.)
Co chybí je možnost poslance se opakovaně obrátit na MIV PS k ochraně svých výsad - byť třeba již omezených. (Imunita JE výsada.) Podobně jako v EP.
Již nyní jsem přesvědčen, že usnesení výboru nemělo být ano-ne, ale "ano, ale předstižnou vazbu považujeme za šikanózní", čili "navrhuje souhlas s vydáním, pokud nebude nadále uplatňována vazba". Nikde není povinnost výboru a sněmovny souhlasit-nesouhlasit, ale z dikce JŘ i Ú ČR jim nic nebrání souhlas podmínit.
De lege ferenda by ústava měla být doplněna o možnost pozbytí mandátu při nástupu k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. A dále zásadou přednosti mandátu před úkony k nimž je poslanec předvolán. A možností poslance žádat výbor a v případě nesouhlasu sněmovnu o stanovení podmínek omezení mandátu a ochranu imunity.
MIV by měl být konstituován paritně, po jednom zástupci z každého klubu, případně i za nezúčastněné.
Není, stejně jako v řadě jiných věcí. Důvodem je zvláštní povaha mandátu, do něhož je vtělena vůle voličů. Výsady zákonodárců svědčí mandátu, ne fysické osobě; můžete si to představit tak, že ve vězení jsou dva – Rath a jeho poslanecký mandát.
Chápu Vaše obavy ze zneužití, ale myslím, že mnohem snadnější by bylo do poslance drcnout autem nebo jej klepnout po hlavě.
To, že se takové věci nedějí, může mít více důvodů. Já třeba se domnívám, že to prostě není potřeba. Oni jsou vesměs poslušní a podepsali různé pojistné směnky svým stabilním pasákům, kteří jim kotyto zajistili. Tu a tam se některý cukne a předje do jiné stáje, ale to je stále v rámci týchž pravidel moštárny. Občas, je-li na obzoru opravdu slušný vývar, jsou tito protituti jednorázově zakoupeni napříč kluby.
Takový nezávislý poslanec, kterého by bylo třeba umlčet a zamezit mu v proslovech pro jejich pravdivost nebo věcnost, to je věru ohrožený druh.
Tu a tam se může stát, že chybí jeden dva hlasy pro protlačení klientského zákona, ale to se myslím řeší finančně.
Jediný případ zaryté zásadovosti jsem zaznamenal u volby Václava Havla, kdy zadrželi Miroslava Sládka.
Problém by nastal v podstatě jen u kandidátů mimo strany.
Jelikož mandát je pouhé zplnomocnění zastupovat určitou skupinu lidí na základě informací známých v době voleb, vůbec bych se nebránil systému možnosti odvolání takového zastupitele, který jedná v rozporu se sliby nebo se jiným způsobem ukáže jeho nezpůsobilost. Nejde přece o žádnou esoterickou kvalitu, která by přetrvávala i v jinak hříšném a korupcí prolezlé tělesné schránce.
Vždyť jinak by naši papaláši měli větší havaj než americký president. Clintonovi přece hrozil na drobné sexuální hrátky a následné lhaní impíčment A to je systémově mnohem důležitější figura, navíc přímo volená, ne jako osoba ze sedmého řádku kandidátky nejdemokratičtější strany co získala x procent.
Ano, přesně tak právo často vypadá. Jedním z důvodů je, že v něm platí princip soudního precedentu. A tak, když např. při Havlově volbě v r. 1998 Ústavní soud "velkoryse" pominul fakt, že Obvodní soud pro Prahu 1 opatřením neumožnil Sládkovi zúčastnit se hlasování, čímž byl Havel rozdílem jednoho hlasu zvolen, a ve svém velikášství toto usnesení ještě nechal otisknout v papírové sbírce, takže z něj učinil závazný judikát, bude teď mít plné ruce, nohy a ústa práce, aby zdůvodnil, proč je to dnes už jinak a rozhodnutí je nutno překonat. Kdyby to neudělal, velmi rychle by se mohlo stát, že by chyběl jeden hlas uvězněného poslance např. při hlasování o důvěře vládě, což, jak asi uznáte, už taková maličkost není.
Proto se právníci často přou o zdánlivé nesmysly a podružnosti.
aktualne.centrum.cz/.../clanek.phtml?id=784891
RSS kanál komentářů k tomuto článku