Posuďte sami: Volič, místo aby na kandidátkách vybíral ty nejlepší, snaží se aspoň vykroužkovat nejhorší, a politici se s vážným výrazem ve tváři dohadují, do jaké míry by mu mělo být umožněno tímto způsobem zasahovat do rozhodování stranických orgánů, které kandidátku sestavily. Nepřipomíná vám to trochu 60. léta, kdy se už směla kritisovat komunistická strana, ovšem nejdůležitější režimní fetiš, její vedoucí postavení, se při tom nesměl ani náznakem zpochybnit?

Anebo vydávání zákonodárců k trestnímu stíhání. To je v dnešní době přece úplný svátek perversní demokracie! Sledovanost přímých přenosů z takové veřejně-ostuzovací seance je na úrovni finále Eura, voličský lid se u televisorů chvěje napětím, zda Dobro zvítězí nad Zlem. Jakoby těmto lidem zapomněli kdysi na základní škole sdělit, že pokud chtějí sledovat takový genre, měli by si v televisi pustit pohádku; politika je střetem protichůdných zájmů a konfrontací rozdílných hodnotových systémů, ne bojem dobra a zla, proboha!

Včerejší rozprava týkající se vydání místopředsedkyně sněmovny Vlasty Parkanové mne naplnila pocity balancujícími mezi děsem z viděného/slyšeného a čirým, melancholickým zoufalstvím. Dozvěděl jsem se asi tolik, že tento stát zakoupil na svou obranu unikátní dopravní letadla, která nelétají, za cenu, jejíž stanovení proběhlo dosud nezjištěnou procedurou, s dosud nezjištěnou provisí, a po několika letech si zločinní policisté, s pomocí zločinných státních zástupců a ještě zločinnějších estebáckých odhadců, usmysleli, že odpovědnost za uskutečnění popsaného báječného kšeftu nemusí být nutně jen politická (rozuměj: žádná), a chtějí, aby ex-ministryně své jednání obhájila před soudem. Umožnit něco podobného by znamenalo bezmála vyrvat českou demokracii z kořenů, protože, jak vysvětlil ministr Kalousek, člověk jednou obviněný je v politice vlastně téměř mrtev, neboť pohany založené obviněním jej už nezbaví ani sebepřesvědčivější zprošťující rozsudek (jak se takový nešťastník zbaví pohany dané svým nevydáním, ministr bohužel vysvětlit opomněl).

Jediným světlým bodem oné podvečerní truchlohry pro mne bylo vystoupení poslankyně za ODS Jany Černochové, kterážto, tonem sice lehce hysterickým, ale přesto přesvědčivě napadla stávající praxi, kdy jsou poslanci nuceni hlasováním rozhodovat o vydání svého kolegy bez toho, že by se směli seznámit s podklady k žádosti o vydání, v daném případě tedy s kompletním trestním spisem. To je skutečně nepřijatelné, a je otázkou, zda Ústavní soud sebere dost odvahy a neústavnost této parlamentní procedury vysloví.

Klusem jsme začali, a Klusem i skončíme:

Přes to všechno, co lid v tom kraji zažívá,
probíhaj všechny nepokoje v pajslu u piva,
a stále věří na rytíře z Blaníku,
než přijdou, zvolil národ vyčkávací taktiku.

Komentáře