Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Městský soud v Praze nám zaslal k replice vyjádření ministerstva vnitra k naší správní žalobě proti již třetímu odmítnutí registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (o žalobě jsme psali zde).

Ministerstvo potvrdilo, že ke stanovám spolku už nemá výhrad, ale vadí mu náš název, ježto prý z pohledu všech demokraticky smýšlejících osob je [název sdružení] zároveň urážlivý a provokativní: osobně bych spíše soudil, že demokraticky smýšlejícím osobám je název vcelku ukradený, a pokud jejich smýšlení něco uráží a provokuje, pak je to flagrantní porušování našeho práva svobodně se sdružovat – o registraci se marně snažíme už od srpna 2009, a stále jsme na začátku, resp. v nekonečném procesním cyklu.

Vyloženě zábavná je pasáž věnovaná trestnímu stíhání Jana Šinágla, které bylo pravomocně zastaveno. Na názoru ministerstva, že samotné podání trestního oznámení je subsidiárním důvodem zákazu, se nezměnilo nic ani zastavením – pracující jsou znepokojeni a ministerstvo je proto před Šináglem musí chránit, a samo ví lépe než nějaký soud, je-li jeho psaní společensky škodlivé a závadové.

Reagujeme replikou.

Pokud jde o soudkyni Evu Pechovou, s tou mám ty nejhorší zkušenosti: jde o dámu neznatelné inteligence a nulového právního rozhledu, a je-li občas některé rozhodnutí jejího senátu přesto správné, důvodem může být toliko eventualita, že soudkyně Pechová problém nepochopila. I z toho důvodu jsem souhlasil s upuštěním od ústního jednání: snažit se této osobě cokoli po právní stránce objasnit, je činnost přibližně stejně inspirující jako vysvětlovat deskriptivní geometrii orangutanovi.
23 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 8063

V kause RWU neboli Lid v. Patnáct čarodějnic byla doručena obžaloba, pečlivě zpracovaná děčínským státním zástupcem Lubomírem Dolanou, přirozeně bývalým komunistou – nikdo jiný než člen této zločinné a zavrženíhodné organisace by ani všechny finesy stíhaného ideozločinu nedokázal přesvědčivě podat!

Dnes se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 2 předběžné projednání obžaloby, při němž soudkyně Daniela Reifová cca třetině obžalovaných nabídla, že, pokud se ke své trestné činnosti doznají a vyjádří nad ní lítost (a, ovšem, vypovědí v neprospěch spoluobviněných), jejich trestní stíhání podmíněně zastaví. U dalších přichází v úvahu plea bargain, dohoda o vině a trestu se státním zástupcem (za OSZ pro Prahu 2 byl přítomen Tomáš Bláha, rovněž bývalý komunista – to patří u politických procesů jaksi už k dobrému tonu).

Protože obhájci přibližně šesti obžalovaných na tyto návrhy reagovali vstřícně, není vyloučeno, že čarodějnický proces právě tímto způsobem skončí, a nebezpečné extremistky se výměnou za mírné potrestání distancují jak od své minulosti, tak od svého přesvědčení. Každý sám svého štěstí strůjcem, nezbývá než dodat.
28 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 5670

To čumíte, bílé huby,
zaplatíte za mě dluhy.
Z vašich daní za práci
Cikáni se vyplácí.
Do práce já nechci chodit,
starou budu nutit rodit,
svinčík dělám kolem domu,
jak je zvykem mnoha Romů.
Kolem sebe všechno zničím,
na krádeže pakáž cvičím,
řádně platit nemám zájem,
energie ani nájem.
Kam já vkročím, kde se mihnu,
stoprocentně něco švihnu,
u kanálu krycí mříž,
na hřbitově zase kříž.
atd. atd.

Dvě shora presentované ukázky moderní lidové tvořivosti zhruba vyčerpávají rozsah veřejného diskursu nad česko-romskými vztahy: Romové nejsou skutečnými a rovnoprávnými občany této země, jen veřejnými škůdci a parasity, které je majorita oprávněna kdykoli vyhnat, protože tohle je přece náš stát. Ačkoli existují, arci nepočetné, výjimky, Romům připisované vzorce chování lze podle mínění většiny popsat v říkance obsaženými stereotypy, které jsou čas od času potvrzovány po sociálních sítích kolujícími zaručenými zprávami, např. složenkou na sociální dávky ve výši 35 000 korun nebo srdceryvným příběhem o konfliktu černých s bílými v nákupním centru, gradujícím scenou, jak romská maminka rozbíjí své holčičce hlavu o regál, aby měla argument, proč od bílých požadovat náhradu. Netřeba pokračovat, známe to z Internetu všichni, a bylo by ztrátou času dokazovat, že jde v obou případech o hoax.

Protiromský sentiment byl nejnověji rozjitřen dvěma téměř současnými událostmi, násilným útokem v Duchcově a rozsudkem soudu I. stupně nad chotěbuzským luko-, resp. kušostřelcem. Ačkoli prvý případ nepředstavuje v kontextu celé země nic zvlášť mimořádného – ano, útok byl poměrně brutální a byl veden v přesile, avšak k podobným incidentům dochází na různých místech několikrát za měsíc – státní zástupce populisticky žádá o vazbu (z jakého důvodu, proboha!?) a politici se předhánějí v siláckých řečech. Ve druhém případě odpovídá uložený trest povaze činu, protože zákonnou podmínkou nutné obrany je existence útoku, a ten byl podle všeho konstruován toliko z ethnicity napadených a aplikace zásady, že Rom představuje nebezpečí už barvou své kůže (v zásadě souhlasím s tím, co o případu napsal Patrik Banga).

Duchcovská událost vyústila v demonstraci několika stovek lidí na místním náměstí a nebude mít zřejmě další dohru. Osobně se ale obávám toho, že nálady veřejnosti dokáže využít dostatečně schopný demagog a z víceméně isolovaných incidentů by se mohla stát kampaň, vedená hesly jako Žádné nepřizpůsobivé v našem městě!, Most patří nám, ne jim!, Už ani korunu z našich peněz parasitům! nebo Znepříjemňuj život těm, kteří ho znepříjemňují tobě, přičemž přes neadresný charakter těchto výzev bude každému jasné, kdo jsme my a kdo oni. A může se objevit i nová symbolika, jakýsi protiromský Národní odpor, který sice nebude reálně existovat, ale jeho stoupencem bude každý, kdo v daný okamžik něco proti romské menšině ve jménu této abstraktní ideje vykoná.

Nepěkná vise.

104 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 19255

Včera bylo doručeno odůvodnění odvolání státní zástupkyně Zdeňky Galkové proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 v samolepkovém procesu, o němž jsme psali zde. Obžalovaný Patrik Vondrák reaguje replikou a zároveň žádá o delegaci věci jinému odvolacímu soudu, jestliže Městský soud v Praze se už do rozhodování v rozporu se zákonem zapojil.

Šance u odvolacího soudu vidím jako vyrovnané, záležet bude na tom, kterému senátu bude spis náhodně počítačem přidělen. Nevinným, pokud byli stíháni vazebně, ukládají české soudy obvykle podmíněné tresty, aby jim stát nemusel vyplatit náhradu za vazbu, což je pravidlo, které Obvodní soud pro Prahu 1 porušil, a tak, i kdyby na odsouzení nebyl tak enormní politický zájem, možná je kasace už z tohoto důvodu.
16 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 4101

Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž bylo vyhověno žalobě na ochranu osobnosti, kterou se pozůstalí obětí nehody autobusu z r. 2003 u Nažidel a jejich pozůstalí domáhají po řidiči autobusu relutární satisfakce ve výši 300 000 Kč pro každého. Protože vrchní soud nerespektoval právní názor vyslovený v předchozím kasačním rozhodnutí, Nejvyšší soud věc zároveň odňal senátu 1 Co a nařídil, aby ji projednal jiný senát.

To je zcela správné rozhodnutí, a NS jím potvrdil právní názor vyslovený Krajským soudem v Plzni (samosoudce Martin Šebek). Ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ/1964 o tzv. excesu z plnění pracovních povinností je na místě vykládat in favorem poškozeného i zaměstnance, a vyvinit zaměstnavatele lze jen tehdy, pokud souvislost mezi vznikem škody a plněním pracovních úkolů není vůbec dána: např. jestliže řidič kamionu během jízdy vykrade chatu.

Právně složitější je situace u heparinového vraha. Tam pozůstalí žalují nemocnici, avšak soudy se zatím tváří k jejich nároku nevlídně, a to včetně toho nejvyššího. I tam by ale podle mého názoru měla být dovozena odpovědnost zaměstnavatele, protože vraždit sice nebylo součástí pracovních úkolů Petra Zelenky, ale místní, časová a věcná souvislost s nimi je tu zřetelná.

Co ovšem v obou případech šokuje, je neskutečná doba, po kterou soudy tyto nároky projednávají.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5277