Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V kause RWU neboli Lid v. Patnáct čarodějnic byla doručena obžaloba, pečlivě zpracovaná děčínským státním zástupcem Lubomírem Dolanou, přirozeně bývalým komunistou – nikdo jiný než člen této zločinné a zavrženíhodné organisace by ani všechny finesy stíhaného ideozločinu nedokázal přesvědčivě podat!

Dnes se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 2 předběžné projednání obžaloby, při němž soudkyně Daniela Reifová cca třetině obžalovaných nabídla, že, pokud se ke své trestné činnosti doznají a vyjádří nad ní lítost (a, ovšem, vypovědí v neprospěch spoluobviněných), jejich trestní stíhání podmíněně zastaví. U dalších přichází v úvahu plea bargain, dohoda o vině a trestu se státním zástupcem (za OSZ pro Prahu 2 byl přítomen Tomáš Bláha, rovněž bývalý komunista – to patří u politických procesů jaksi už k dobrému tonu).

Protože obhájci přibližně šesti obžalovaných na tyto návrhy reagovali vstřícně, není vyloučeno, že čarodějnický proces právě tímto způsobem skončí, a nebezpečné extremistky se výměnou za mírné potrestání distancují jak od své minulosti, tak od svého přesvědčení. Každý sám svého štěstí strůjcem, nezbývá než dodat.
28 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 5255

To čumíte, bílé huby,
zaplatíte za mě dluhy.
Z vašich daní za práci
Cikáni se vyplácí.
Do práce já nechci chodit,
starou budu nutit rodit,
svinčík dělám kolem domu,
jak je zvykem mnoha Romů.
Kolem sebe všechno zničím,
na krádeže pakáž cvičím,
řádně platit nemám zájem,
energie ani nájem.
Kam já vkročím, kde se mihnu,
stoprocentně něco švihnu,
u kanálu krycí mříž,
na hřbitově zase kříž.
atd. atd.

Dvě shora presentované ukázky moderní lidové tvořivosti zhruba vyčerpávají rozsah veřejného diskursu nad česko-romskými vztahy: Romové nejsou skutečnými a rovnoprávnými občany této země, jen veřejnými škůdci a parasity, které je majorita oprávněna kdykoli vyhnat, protože tohle je přece náš stát. Ačkoli existují, arci nepočetné, výjimky, Romům připisované vzorce chování lze podle mínění většiny popsat v říkance obsaženými stereotypy, které jsou čas od času potvrzovány po sociálních sítích kolujícími zaručenými zprávami, např. složenkou na sociální dávky ve výši 35 000 korun nebo srdceryvným příběhem o konfliktu černých s bílými v nákupním centru, gradujícím scenou, jak romská maminka rozbíjí své holčičce hlavu o regál, aby měla argument, proč od bílých požadovat náhradu. Netřeba pokračovat, známe to z Internetu všichni, a bylo by ztrátou času dokazovat, že jde v obou případech o hoax.

Protiromský sentiment byl nejnověji rozjitřen dvěma téměř současnými událostmi, násilným útokem v Duchcově a rozsudkem soudu I. stupně nad chotěbuzským luko-, resp. kušostřelcem. Ačkoli prvý případ nepředstavuje v kontextu celé země nic zvlášť mimořádného – ano, útok byl poměrně brutální a byl veden v přesile, avšak k podobným incidentům dochází na různých místech několikrát za měsíc – státní zástupce populisticky žádá o vazbu (z jakého důvodu, proboha!?) a politici se předhánějí v siláckých řečech. Ve druhém případě odpovídá uložený trest povaze činu, protože zákonnou podmínkou nutné obrany je existence útoku, a ten byl podle všeho konstruován toliko z ethnicity napadených a aplikace zásady, že Rom představuje nebezpečí už barvou své kůže (v zásadě souhlasím s tím, co o případu napsal Patrik Banga).

Duchcovská událost vyústila v demonstraci několika stovek lidí na místním náměstí a nebude mít zřejmě další dohru. Osobně se ale obávám toho, že nálady veřejnosti dokáže využít dostatečně schopný demagog a z víceméně isolovaných incidentů by se mohla stát kampaň, vedená hesly jako Žádné nepřizpůsobivé v našem městě!, Most patří nám, ne jim!, Už ani korunu z našich peněz parasitům! nebo Znepříjemňuj život těm, kteří ho znepříjemňují tobě, přičemž přes neadresný charakter těchto výzev bude každému jasné, kdo jsme my a kdo oni. A může se objevit i nová symbolika, jakýsi protiromský Národní odpor, který sice nebude reálně existovat, ale jeho stoupencem bude každý, kdo v daný okamžik něco proti romské menšině ve jménu této abstraktní ideje vykoná.

Nepěkná vise.

104 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 17824

Včera bylo doručeno odůvodnění odvolání státní zástupkyně Zdeňky Galkové proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 v samolepkovém procesu, o němž jsme psali zde. Obžalovaný Patrik Vondrák reaguje replikou a zároveň žádá o delegaci věci jinému odvolacímu soudu, jestliže Městský soud v Praze se už do rozhodování v rozporu se zákonem zapojil.

Šance u odvolacího soudu vidím jako vyrovnané, záležet bude na tom, kterému senátu bude spis náhodně počítačem přidělen. Nevinným, pokud byli stíháni vazebně, ukládají české soudy obvykle podmíněné tresty, aby jim stát nemusel vyplatit náhradu za vazbu, což je pravidlo, které Obvodní soud pro Prahu 1 porušil, a tak, i kdyby na odsouzení nebyl tak enormní politický zájem, možná je kasace už z tohoto důvodu.
16 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3774

Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž bylo vyhověno žalobě na ochranu osobnosti, kterou se pozůstalí obětí nehody autobusu z r. 2003 u Nažidel a jejich pozůstalí domáhají po řidiči autobusu relutární satisfakce ve výši 300 000 Kč pro každého. Protože vrchní soud nerespektoval právní názor vyslovený v předchozím kasačním rozhodnutí, Nejvyšší soud věc zároveň odňal senátu 1 Co a nařídil, aby ji projednal jiný senát.

To je zcela správné rozhodnutí, a NS jím potvrdil právní názor vyslovený Krajským soudem v Plzni (samosoudce Martin Šebek). Ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ/1964 o tzv. excesu z plnění pracovních povinností je na místě vykládat in favorem poškozeného i zaměstnance, a vyvinit zaměstnavatele lze jen tehdy, pokud souvislost mezi vznikem škody a plněním pracovních úkolů není vůbec dána: např. jestliže řidič kamionu během jízdy vykrade chatu.

Právně složitější je situace u heparinového vraha. Tam pozůstalí žalují nemocnici, avšak soudy se zatím tváří k jejich nároku nevlídně, a to včetně toho nejvyššího. I tam by ale podle mého názoru měla být dovozena odpovědnost zaměstnavatele, protože vraždit sice nebylo součástí pracovních úkolů Petra Zelenky, ale místní, časová a věcná souvislost s nimi je tu zřetelná.

Co ovšem v obou případech šokuje, je neskutečná doba, po kterou soudy tyto nároky projednávají.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4763

Jak důležitý je boj proti tzv. pravicovým extremistům (zkráceně PEX), není třeba čtenářům tohoto blogu zdůrazňovat: čím více těchto celospolečenských škůdců se podaří dostat za mříže, tím větší blahobyt v zemi nastane, a den, kdy zapadne vězeňská brána za posledním z nich, bude pro mnohé sekulární obdobou počátku království nebeského na zemi. Poněkud, pravda, překvapí, kdo všechno se do této iniciativy české vlády a její policie zapojil.

Na 64. sudetoněmeckém sněmu, který se minulý weekend uskutečnil v bavorském Augsburgu, se k potlačování PEX přidalo Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), jehož vedení, upozorněno – pravděpodobně prostřednictvím místní policie – českými orgány, že na akci se nacházejí dva čeští extremisté, Pavel Kamas a Lukáš Beer, rozhodlo se označit plánovanou přednášku prvého z nich cedulí s nápisem Uzavřená akce a ke vchodu do přednáškového sálu postavit pracovníka ochranky, jehož úkolem bylo nepouštět dovnitř další návštěvníky (podrobněji o tom na svých stránkách píše Jan Šinágl). Jaký význam tato cedule měla, věru obtížno posoudit, spíše bych řekl, že pánové Franz Pany a Hans Mirtes, kteří řešení s uzavřenou akcí vymysleli, jsou pečlivými čtenáři Haškova Švejka.

Incident samotný byl tedy pouhou banální švejkovinou, nad níž můžeme mávnout rukou: kdo chtěl, Kamase si poslechl. Závažnější jsou ovšem politické důsledky toho, co se stalo.

Chce-li česká vláda považovat Kamase a Beera za extremisty, je to její věc: faktem je, že produkce vydavatelství guidemedia etc i portálu Náš směr, s nimiž jsou spojeni, je nekonformní a provokativní, což ale neubírá na její zajímavosti – odhlédnu-li od ideologických podtonů, s nimiž často nesouhlasím, neznám jiné medium, které by po faktografické stránce přineslo tolik relevantních informací k problematice česko-německých vztahů a společné historie, jako Náš směr. Pozoruhodná je i produkce guidemedia a totéž platí i pro samotnou Kamasovu přednášku, kterou Jan Šinágl v Augsburgu zaznamenal.

Něco úplně jiného ovšem je, podřídí-li se tomuto diktátu spolek, který se navenek tváří jako nezávislý representant sudetských Němců a jejich požadavků vůči české vládě, avšak jehož představitelé se – bohužel – ve světle augsburgského incidentu nemohou nejevit než jako maňásci na ruce českého státu.

Kam může tato vstřícnost zajít? Pošle příští rok vedení SdL seznam pozvaných hostů do Prahy k ověření jejich politické vhodnosti a nezávadnosti? Anebo že by si pozvali z České republiky na slovo vzatého odborníka, řekněme takového Ivo Svobodu, který na místě aplikuje methodu diskursivní analysy a vyhodnotí, které projevy představují závadový diskurs a neměly by být v rámci oficiálního programu předneseny?

Podotýkám, že k činnosti SdL mám dlouhodobé výhrady a výsledky, které tento spolek za více než 60 let své existence dosáhl, pokládám za více než hubené v porovnání s tím, jaké prostředky k tomu jak od samotných sudetských Němců, tak od německé vlády obdržel: za dějinný úspěch si spolkové vedení zvyklo označovat každý projev představitele českého státu, v němž není obsažena přímá glorifikace presidenta Beneše a jeho dekretů a adorace vyhnání. Že vstřícnost a konformita SdL vůči vládě České republiky zajde do takových extremů, mne přesto šokuje.

Aktualisováno.
Náš směr vydal Kamasovu přednášku i v české versi.
77 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 7574